Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (7)No categories available
11 C 301/2020-30
Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr Ing Lubomírem Křikavou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 10 782 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 998 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 998 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba v rozsahu, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 2 784 Kč s úrokem z prodlení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 126 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 998 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 998 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba v rozsahu, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 2 784 Kč s úrokem z prodlení, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 126 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 782 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně v odůvodnění žaloby uvedla, že s žalovaným uzavřela prostřednictvím internetových stránek žalobkyně webová adresa dne datum úvěrovou smlouvu. Uzavírání smlouvy proběhlo tak, že žalovaný vyplnil na internetových stránkách požadované údaje a po provedeném schvalovacím procesu byl na žalovaným uvedené telefonní číslo zaslán podpisový SMS kód; zadáním tohoto kódu byla smlouva podepsána a byla zaslána na e-mailovou adresu žalovaného. Současně žalovaný za účelem potvrzení své identity a autentičnosti uvedeného bankovního účtu vyzván k úhradě 1 Kč na bankovní účet žalobkyně. Následně byly žalovanému na jeho účet dne datum zaslány peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 264 Kč, poplatkem za expres výplatu ve výši 199 Kč, s poplatkem za bezpečnou splátku v celkové výši 297 Kč a s poplatkem za korunový odklad splatnosti úvěru v celkové výši 1 583 Kč, a to do 30 dnů od poskytnutí úvěru (tj. nejpozději do datum). Žalovaný se však dostal do prodlení s úhradou úvěru. Žalobkyně proto vyzývala žalovaného k zaplacení dlužné částky, za což si vyúčtovala náklady ve výši 200 Kč. Současně žalovanému vyúčtovala jednorázovou smluvní pokutu ve výši 240 Kč. Žalovaný však na svůj dluh ničeho neuhradil. Žalobkyně se žalobou domáhá úhrady částky 10 782 Kč sestávající z dlužné neuhrazené jistiny ve výši 7 999 Kč (na kterou byla započtena úhrada 1 Kč), poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 264 Kč, poplatkem za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatkem za bezpečnou splátku ve výši 297 Kč, poplatkem za prodloužení splatnosti korunovým odkladem ve výši 1 583 Kč, nákladů ve výši 200 Kč a smluvní pokuty ve výši 240 Kč.
2. Žalobkyně doplnila, že před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalovaného ověřením jeho příjmů a výdajů, zohledněním jeho osobních a rodinných poměrů a kontrolou v příslušných registrech a rejstřících. Výsledkem pak bylo zjištění, že žalovaný nemá žádné existující závazky po splatnosti a jeho majetkové poměry jsou dostačující, aby mohl řádně splatit sjednaný úvěr. Žalobkyně zejména uvedla, že vycházela z údajů uvedených žalovaným, a sice že v době žádosti o úvěr dosahoval čistého měsíčního příjmu 20 000 Kč a neměl žádné výdaje. Ohledně výdajů pak žalobkyně vycházela ze životního minima dospělého člena domácnosti a měsíčních nákladů domácnosti na bydlení dle údajů Českého statistického úřadu.
3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Účastníci neměli námitek proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, proto soud postupoval podle § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř. “), a rozhodl bez nařízení jednání, přičemž při rozhodování vycházel z listinných důkazů obsažených ve spise.
4. Na základě provedeného dokazování s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, soud zjistil následující skutkový stav. Účastníci spolu uzavřeli prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne datum úvěrovou smlouvu. V souladu se smlouvou žalobkyně poskytla na účet žalovaného dne datum peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, jak vyplývá z opisu výpisu proplacení smlouvy. Dle smlouvy se žalovaný zavázal kromě poskytnuté částky uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 264 Kč, poplatek za expres výplatu ve výši 199 Kč jednorázově, poplatek za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč měsíčně a poplatek za korunový odklad ve výši 792 Kč, a to nejpozději do datum Součástí smlouvy byl rovněž Sazebník poplatků. Žalovanému byly současně veškeré informace o úvěru poskytnuty v podobě Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Oba dokumenty pak byly uloženy v klientské sekci na internetové stránce žalobkyně webová adresa, jak má soud za prokázané z tvrzení žalobkyně podloženého výpisem ze systému žalobkyně (tzv. printscreenem). K této sekci má pak žalovaný své vlastní přihlašovací heslo. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad má soud za prokázané, že žalovanému byla předepsána úhrada poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 264 Kč, poplatku za expres výplatu ve výši 199 Kč, dále třikrát poplatek za bezpečnou splátku po 99 Kč a dvakrát poplatek za odklad splátky úvěru po 792 Kč, neboť žalovaný dne datum a datum uhrazením celkem 2 Kč požádal o tento odklad. Z výpisu má soud dále za prokázané, že žalovaný na poskytnutý úvěr ničeho neuhradil (kromě zmíněných 2 Kč). Žalobkyně mu proto vyúčtovala smluvní pokutu ve výši 240 Kč, která odpovídá 3 % z jistiny úvěru (jak bylo sjednáno ve smlouvě), a dále náklady spojené s upomínáním žalovaného ve výši 200 Kč. Předžalobní upomínkou ze dne datum (dle podacího archu odeslané žalovanému následující den) byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 10 782 Kč nejpozději do 30 dnů od sepsání výzvy; žalovaný tak neučinil. Z výpisu soud dále zjistil, že dlužná částka představuje neuhrazenou jistinu ve výši 7 999 Kč (když na původní jistinu byla započtena úhrada 1 Kč), poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 264 Kč, poplatek za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatek za bezpečnou splátku ve výši 297 Kč, poplatek za prodloužení splatnosti ve výši 1 583 Kč (když na původní poplatek ve výši 1 584 Kč byla započtena úhrada 1 Kč), dále náklady ve výši 200 Kč a smluvní pokuta ve výši 240 Kč.
5. Ve vztahu k ověření úvěruschopnosti žalovaného však soud nemá za prokázané, že poměry žalovaného byly posouzeny způsobem, který vylučuje důvodné pochybnosti o dostatečném množství finančních prostředků žalovaného pro splacení úvěru. Pro prokázání svých tvrzení žalobkyně doložila výpisy ze systému (tzv. printscreeny), z nichž mají být patrné příjmy a výdaje žalovaného včetně jeho platební morálky. Soud nezpochybňuje výsledek šetření, že žalovaný není veden v systému příjmení (evidujícího neplnění platebních povinností), jak bylo doloženo výpisem ze systému žalobkyně i úvěrovou zprávou, ani že na žalovaného není vedena exekuce. Soud však má pochybnosti o tom, že byly zjištěny skutečné příjmy a výdaje žalovaného. Z výpisu ze systému žalobkyně soud zjistil, že žalovaný má příjmy ve výši 20 000 Kč, příjmy ostatních členů domácnosti činí 2 000 Kč a výdaje domácnosti představují 10 000 Kč. Finanční analýzou těchto údajů žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaný má dostatek peněžních prostředků pro splácení úvěru. Pokud však žalobkyně tvrdila, že vycházela z údajů uvedených žalovaným a tyto posoudila jako pravdivé, soud tuto skutečnost nemá ničím podloženou. Kromě doloženého výpisu ze systému žalobkyně nedoložila žádný dokument, z něhož by byl patrný příjem žalovaného (zdroj a pravidelnost) a charakter příjmu ostatních členů rodiny. Ve vztahu k výdajům žalovaného se soud může pouze domnívat, že výdaje uvedené ve výši 10 000 Kč představují měsíční náklady domácnosti dle údajů Českého statistického úřadu, jak tvrdila žalobkyně. Konkrétní důkaz o výdajích žalovaného opět chybí. Pokud žalobkyně tvrdila, že ověřovala rodinné poměry žalovaného, o nich není ve výpise ze systému žalobkyně žádná zmínka. Přitom rodinné a osobní poměry (zejména druh bydlení, počet osob žijících ve společné domácnosti a zdroj jejich příjmů, počet vyživovaných dětí, atd.) mají nepostradatelný význam při zjišťování schopnosti žalovaného splácet úvěr.
6. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru se věřitelem rozumí poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru se poskytovatelem rozumí ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
8. Soud na závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovaným vedle obecných ustanovení aplikoval i shora uvedená ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný vystupoval v postavení spotřebitele (nejednal v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání). Věřitel je dle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru povinen při poskytování spotřebitelského úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet tento spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak věřitel vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Věřitel však musí při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr postupovat s takovou obezřetností, že se nespoléhá pouze na tvrzení spotřebitele, ale jeho tvrzení si sám prověří například nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele atd. (k uvedeným závěrům viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018 ). Z výše uvedeného vyplývá, že úvěr tedy může být poskytnut pouze za situace, kdy je z informací zjištěných věřitelem zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splatit (resp. že nebudou důvodné pochybnosti o této schopnosti spotřebitele). V opačném případě je smlouva o úvěru neplatná.
9. Žalobkyně v tomto případě k otázce prověřování schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr tvrdila, že ověřila údaje uvedené žalovaným, tyto podrobila finanční analýze v rámci interního systému a nahlédla do příslušných databází a rejstříků. Na základě zjištěných informací pak žalobkyně neměla důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Tomuto tvrzení soud nemůže přisvědčit, neboť bylo prokázáno, že žalobkyně nebyla při ověřování úvěruschopnosti žalovaného náležitě pečlivá. Ačkoliv žalobkyně uváděla, že zákon o spotřebitelském úvěru nedává přesný pokyn, jak úvěruschopnost spotřebitele ověřovat, je nutné vzít v potaz ustálenou judikaturu zejména Nejvyššího soudu ČR, který tuto problematiku rozvádí. Z ustálené rozhodovací praxe pak jednoznačně vyplývá povinnost mít údaje uvedené spotřebitelem podložené příslušnými dokumenty. Pokud tedy žalobkyně tvrdila, že zjistila příjmy žalovaného ve výši 20 000 Kč měsíčně a výdaje 0 Kč měsíčně, jde o hodnoty, které zřetelně nemohou odpovídat skutečnosti. Zákonnou povinnost žalobkyně tedy nelze považovat za splněnou. Soud proto v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudil smlouvu o úvěru jako neplatnou. K této neplatnosti soud přihlédl dle § 588 o. z. i bez návrhu pro rozpor s veřejným pořádkem, neboť žalovaný je slabší smluvní stranou a při právním jednání s podnikatelem se vyžaduje vyšší míra ochrany jeho práv, což v tomto případě zajištěno nebylo.
10. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
11. S přihlédnutím ke shora uvedenému soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným je absolutně neplatná s účinky ex-tunc (tj. od počátku) a mezi smluvními stranami současně neexistuje jiné platné smluvní ujednání. Nelze tedy učinit závěr o tom, že by mezi stranami byly platně sjednány jakékoli jiné platby jako poplatky či smluvní pokuty. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně skutečně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč. V úvahu tak přichází vyhovění žaloby v rozsahu povinnosti žalovaného vrátit žalobkyni vzniklé bezdůvodné obohacení. Bezdůvodné obohacení tak odpovídá té části fakticky čerpaného úvěru, na který žalovaný doposud ničeho neuhradil. Soud má za prokázané, že žalovaný uhradil pouze 2 Kč. Tuto částečnou úhradu však nelze započítat na jednotlivé položky pohledávky tak, jak požadovala žalobkyně, tj. částečně na jistinu a částečně na poplatek za prodloužení splatnosti. Zápočet lze provést pouze na skutečně poskytnuté peněžní prostředky. Částečným plněním žalovaný v souladu s § 1908 odst. 1 o. z. částečně splnil svůj závazek, nicméně netvrdil ani neprokázal, že by splnil závazek zbývající. Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku přiznal žalobkyni částku 7 998 Kč odpovídající zbývající dlužné jistině úvěru (po zápočtu úhrady 2 Kč) společně s úrokem z prodlení, na nějž žalobkyni vzniklo právo v souladu s § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 8,25 % ročně z dlužné částky od datum do zaplacení. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. bylo poté žalovanému uloženo, aby tuto částku zaplatil do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění soud neshledal důvody.
12. Zbývající část žaloby, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení veškerých poplatků (včetně poplatku za prodloužení splatnosti v plné výši 1 584 Kč), nákladů a smluvní pokuty v celkové výši 2 784 Kč, soud výrokem II. tohoto rozsudku zamítnul, a to včetně úroku z prodlení.
13. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , neboť každý z účastníků měl ve věci částečný úspěch. Soud pro účely rozhodnutí o náhradě nákladů řízení zohlednil částečný úspěch žalovaného představovaný částkou 2 784 Kč, který ve vztahu k úspěchu žalobkyně představovanému částkou 7 998 Kč, představuje úspěch 25 % z celkového předmětu řízení, čemuž odpovídá úspěch 75 % žalobkyně. Žalobkyně tak má ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. vůči žalovanému, po započtení procesního úspěchu žalovaného, právo na náhradu 50 % jí vzniklých nákladů řízení.
14. V případě plného úspěchu žalobkyně ve věci by jí náležela náhrada nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , jenž by představovalo právo na náhradu nákladů vynaložených na odměnu právního zástupce za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepsání předžalobní výzvy a žaloby) ve výši 3x 300 Kč podle § 8 odst. 1 , § 14b bod 2 a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu (dále jen„ AT“). Dále by žalobkyni náležel třikrát režijní paušál po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) AT, z uvedených částek náhrada za DPH o sazbě 21% ve výši 252 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč Celkem by tak náklady řízení na straně žalobkyně činily 2 252 Kč.
15. S ohledem na výše uvedené soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni poměrnou, žalobkyni dle úspěchu v řízení přiznanou částečnou náhradu nákladů řízení (50 %) ve výši 1 126 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v obec prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě ve 2 vyhotoveních.
Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.