Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
19 C 1/2021-75
Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní titul Terezou Pirklovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 9 328 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 5 000 Kč od 7. 12. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit částku 4 328 Kč.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů ve výši 107 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám její zástupkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 5 000 Kč od 7. 12. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit částku 4 328 Kč. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů ve výši 107 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám její zástupkyně.
1. Žalobkyně se žalobou domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 6 828 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 5 000 Kč od 7. 12. 2018 do zaplacení, přičemž část zákonného úroku z prodlení za období od 7. 12. 2018 do 30. 6. 2020 vyčíslila na částku 704,60 Kč, a dále smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 5 000 Kč od 7. 12. 2018 do 19. 4. 2020 ve výši 2 500 Kč. Pro odůvodnění svého požadavku uvedla, že prostřednictvím webových stránek webová adresa uzavřela se žalovaným dne 8. 11. 2018 smlouvu číslo na jejímž základě poskytla žalovanému částku 5 000 Kč, kterou se zavázal vrátit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru 1 828 Kč do 6. 12. 2018. Žalovaný však na svůj dluh ničeho neuhradil, kvůli čemuž má žalobkyně nárok i na smluvní pokutu.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.
3. K jednání soudu se žádný z účastníků bez omluvy nedostavil. Soud proto postupem podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř. “) projednal věc bez přítomnosti účastníků.
4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:
5. Žalobkyně uzavřela se žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne 8. 11. 2018 smlouvu o úvěru číslo na základě které zaslala na účet č. bankovní účet částku 5 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit společně s poplatkem ve výši 1 828 do 28 dnů /viz smlouva o úvěru na č.l. 13 a potvrzení o platbě na č.l. 22 Majitelem účtu č. bankovní účet byl ke dni 8. 11. 2018 žalovaný /viz zpráva banky na č.l. 40
6. Pro účely zkoumání úvěruschopnosti měla žalobkyně k dispozici výpis z bankovního účtu žalovaného za období od 12. 7. 2018 do 12. 10. 2018. Žalovanému na uvedený účet byla od společnosti právnická osoba připsána dne 2. 8. 2018 částka 35 204 Kč, dne 6. 9. 2018 připsána částka 27 328 Kč a dne 8. 10. 2018 připsána částka 33 766 Kč. Z výpisu z účtu je zřejmé, že žalovaný splácel úvěr u právnická osoba ve výši 3 576 Kč měsíčně. Žalovaný uhradil společnosti právnická osoba dne 17. 7. 2018 částku ve výši 2 910 Kč, od této společnosti mu byla připsána dne 29. 8. 2018 částka 6 500 Kč, dne 4. 9. 2018 částka 4 500 Kč, dne 5. 9. 2018 částka 5 300 Kč, dne 24. 9. 2018 částka 6 000 Kč. Uvedené společnosti dne 10. 9. 2018 uhradil částku 18 423 Kč, dne 25. 9. 2018 mu byla připsána částka 4 500 Kč, dne 1. 10. 2018 částka 8 000 Kč, dne 2. 10. 2018 částka 5 100 Kč. Žalovanému byla od společnosti právnická osoba připsána dne 31. 8. 2018 částka 6 500 Kč, přičemž této společnosti žalovaný uhradil dne 10. 9. 2018 částku 7 120 Kč. Dne 27. 9. 2018 mu byla od této společnosti připsána částka 7 600 Kč. Žalovanému byla od právnická osoba připsána dne 4. 9. 2018 částka 6 000 Kč. Žalovaný rovněž uhradil společnosti právnická osoba dne 4. 10. 2018 částku ve výši 894 Kč /viz výpis z účtu na č.l. 51 až 69/. Soud dále ze soudního systému zjistil, že v době poskytnutí úvěru žalovaný již čerpal úvěr ze dne 3. 3. 2017 ve výši 200 000 Kč poskytnutý právnická osoba /vedeno u zdejšího soudu pod sp. zn. 16 C 97/2020 , revolvingový úvěr ze dne 22. 2. 2017 od právnická osoba příjmení příjmení, a.s /vedeno u zdejšího soudu pod sp. zn. spisová značka, úvěr ze dne 7. 9. 2018 ve výši 110 000 Kč od společnosti právnická osoba /vedeno pod sp. zn. spisová značka a úvěr ze dne 16. 7. 2018 ve výši 110 000 Kč od společnosti právnická osoba Ivedeno pod sp. zn. spisová značka Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu předžalobní upomínkou ze dne 16. 6. 2020 /viz předžalobní upomínka na č.l. 23 Žalovaný netvrdil a ani jinak v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.
7. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“) a dle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti (dále jen„ ZoSÚ“), zejména podle následujících ustanovení:
8. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
10. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.
13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
15. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, a to co do výše 5 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení.
16. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda ze strany žalobkyně, coby poskytovatele úvěru, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalovaného. Skutečnost, zda věřitel dostál uvedené zákonné povinnosti, soud zkoumá z úřední povinnosti (viz rozsudek Soudního dvoru ze dne 5.3.2020 ve věci C číslo či rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 31.5.2019, č.j. 27 Co 81/2019 - 75). Z provedeného dokazování nelze dovodit, že žalobkyně vyhodnotila úvěruschopnost žalovaného s řádnou pečlivostí. Žalobkyně měla k dispozici výpis z účtu žalovaného, z něhož sice vyplývá, že žalovaný měl pravidelný nadprůměrný příjem, nicméně je zřejmé, že žalovaný se během uvedeného období dostal do dluhové pasti. Zprvu si žalovaný na uspokojení svých potřeb vybíral své úspory, od konce srpna 2018 si však žalovaný začal půjčovat od nebankovních institucí, přičemž za měsíc září 2018 si žalovaný zapůjčil celkem 33 900 Kč. Soud rovněž nahlédnutím do soudního systému zjistil, že žalovaný v době uzavření smlouvy se žalobkyní, měl již množství jiných dluhů. Žalobkyně se ani přes výzvu soudu nevyjádřila, jak veškeré dosavadní závazky žalovaného vzala v úvahu při zkoumání úvěruschopnosti. V tomto směru pak nelze než konstatovat, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní, že své povinnosti ve smyslu § 86 ZoSÚ dostála (pro nepřítomnost žalobkyně nebylo možno tuto při ústním jednání postupem dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o. s. ř. v uvedeném ohledu vyzvat k doplnění tvrzení a označení a předložení důkazů).
17. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz příjmení, L.; příjmení, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015 -39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslo použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb. ). Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ činí poskytovatel předmětné posouzení zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů.
18. Neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele stanovenou v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň zjevně narušuje veřejný pořádek (pro širší dopady porušení této povinnosti; zde srov. kupř. již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ).
19. Jelikož soud uzavřel, že smlouva je absolutně neplatná, přičemž v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 5 000 Kč, má žalobkyně nárok na vrácení této částky z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč.
20. V případě bezdůvodného obohacení splatnost dluhu nastává bez zbytečného odkladu od požádání věřitele ve smyslu § 1958 odst. 2 o.z., přičemž žalovaný byl požádán (a byl si zároveň dobře vědom), že má poskytnutou částku vrátit nejpozději do 6. 12. 2018. Jelikož žalovaný do uvedeného data dluh neuhradil, ocitl se s placením dluhu od následujícího dne v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i zákonné úroky z prodlení ve výši 9 % ročně od 7. 12. 2018 do zaplacení z částky 5 000 Kč podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
21. Ve zbývajícím rozsahu (smluvní úrok, smluvní pokuta) soud žalobu zamítl, neboť nebylo prokázáno, že mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy, od níž své další nároky žalobkyně odvíjela (výrok II. tohoto rozsudku).
22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 107 Kč (7,2 % z plné náhrady nákladů 1 489 Kč). příjmení náhrada nákladů řízení by činila 1 489 Kč a skládala by se ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu (dále jen „a. t.“) ve výši 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, návrh ve věci samé), tj. ve výši 600 Kč (3 úkony x odměna ve výši 200 Kč), dále paušální náhrada výdajů za každý z těchto úkonů podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., tj. ve výši 300 Kč (3 úkony x paušální náhrada ve výši 100 Kč) a náhrada za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve výši 189 Kč (21 % z částky 900 Kč). Jejich zaplacení soud uložil v obecné třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. a k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku nelze podat odvolání (§ 202 odst. 2 o.s.ř. ).
Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost stanovenou tímto rozhodnutím, lze se jejího výkonu domáhat podáním návrhu u soudu (§ 251 o. s. ř. o. s. ř. ) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem (zákon č. 120/2001 Sb. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti, ve znění pozdějších předpisů) u soudního exekutora.