Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
19 C 141/2020-68
Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní titul Terezou Pirklovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 3 894 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se částečně zastavuje co do požadavku žalobkyně uložit žalovanému povinnost zaplatit částku 894 Kč.
II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši:
- 8,50 % ročně z částky 3 000 Kč od 6. 5. 2018 do 27. 11. 2019 vyčísleným na částku 336,74 Kč,
- 8,50 % ročně z částky 3 000 Kč od 28. 11. 2019 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Řízení se částečně zastavuje co do požadavku žalobkyně uložit žalovanému povinnost zaplatit částku 894 Kč. II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši: - 8,50 % ročně z částky 3 000 Kč od 6. 5. 2018 do 27. 11. 2019 vyčísleným na částku 336,74 Kč, - 8,50 % ročně z částky 3 000 Kč od 28. 11. 2019 do zaplacení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se obrátila ke zdejšímu soudu s žalobou, kterou odůvodnila tím, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřel prostřednictvím komunikace na dálku dne 5. 4. 2018 smlouvu, na základě které byla žalovanému zaslána na účet částka ve výši 3 000 Kč, kterou se zavázal vrátit bez jakéhokoliv úroku či poplatku do 5. 5. 2018. Žalovaný však do dnešního dne na dluh ničeho neuhradil. Žalobkyně původně žalobou požadovala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit kromě dlužné částky 3 000 Kč i částku 894 Kč z titulu smluvní pokuty, což však podáním ze dne 20. 4. 2021 vzala zpět. Žalobkyně tedy požadovala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit částku 3 000 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z této částky od 6. 5. 2018 do zaplacení, přičemž část zákonného úroku z prodlení od 6. 5. 2018 do 27. 11. 2019 vyčíslila na částku 336,74 Kč.
2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.
3. Jelikož ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů a nešlo o věc vyjmenovanou v ustanovení § 120 odst. 2 o.s.ř. , vyzval soud žalovaného podle § 115a o.s.ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalovaný se ve stanovené lhůtě písemně nevyjádřil, ačkoli mu předmětné usnesení bylo řádně doručeno na adresu trvalého bydliště. Žalobkyně s uvedeným postupem souhlasila již ve svém žalobním návrhu. Soud proto ve věci nenařídil jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů.
4. Soud nejprve výrokem I. rozhodl o částečném zastavení řízení dle návrhu žalobkyně ze dne 20. 4. 2021 podle § 96 odst. 2 a násl. zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “).
5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Žalovaný uzavřel dne 4. 4. 2018 s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu včetně všeobecných obchodních podmínek právní předchůdkyně žalobkyně, na jejímž základě byla na účet žalovaného bankovní účet částka ve výši 3 000 Kč. Žalovaný se poskytnutou částku zavázal vrátit do 5. 5. 2018 /rámcová smlouva o úvěru na č.l. 15, smlouva o úvěru číslo na č.l. 13, formulář pro standartní informace o spotřebitelském úvěru na č.l. 23, profil uživatele na č.l. 29, výpis z běžného účtu na č.l. 34, vyjádření banky na č.l. 53, faktura na č.l. 30 Žalovaný však dlužnou částku nevrátil /zjištěno z nesporovaného tvrzení žalobkyně/. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitelka uzavřela s žalobkyní jako postupníkem dne 30. 10. 2019 smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka žalovaného z výše uvedené smlouvy postoupena na žalobkyni /viz smlouvu o postoupení pohledávek na č.l. 25, potvrzení o zaplacení úplaty na č.l. 33 Žalovanému bylo dopisem ze dne 7. 1. 2020 oznámeno, že došlo k postoupení pohledávky, v němž byl zároveň vyzván k úhradě dluhu, přičemž dopis byl odeslán dne 9. 1. 2020 /viz oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 31, podací lístek na č.l. 35 Naposledy byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 9. 7. 2020, přičemž dopis mu byl odeslán následujícího dne /viz předžalobní upomínku na č. l. 32 včetně podacího lístku na č. l. 36 Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.
6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, zejména podle následujících ustanovení:
7. Podle § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 věta první o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.
8. Dle § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
11. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Skutečnost, zda věřitel dostál uvedené zákonné povinnosti, soud zkoumá z úřední povinnosti (viz rozsudek Soudního dvoru ze dne 5.3.2020 ve věci C číslo či rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 31.5.2019, č.j. 27 Co 81/2019 - 75).
13. Dle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
14. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Pro právní posouzení věci by se soud měl nejprve zabývat, zda byla řádně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, pro jejíž platnost je nutno postavit na jisto, zda právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala řádně úvěruschopnost žalovaného. Správně by tak soud měl nejprve vyzvat žalobkyni k prokázání, zda zkoumala řádně úvěruschopnost žalovaného, popřípadě nařídit jednání, na němž by bylo žalobkyni poskytnuto poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. k označení důkazů prokazující řádné zkoumání úvěruschopnosti. V případě, že by pak žalobkyně neunesla důkazní břemeno, soudu by nezbylo, než úvěrovou smlouvu posoudit jako neplatnou a přiznat žalobkyni nanejvýše bezdůvodné obohacení vzniklé v důsledku vyplacení jistiny úvěru žalovanému bez právního titulu. V daném případě je situace však specifická tím, že žalobkyně se po částečném zpětvzetí žaloby domáhá výhradně jistiny úvěru ve výši 3 000 Kč (se zákonným úrokem z prodlení), kterou, jak bylo v řízení prokázáno (mimo jiné i sdělením bankovního ústav u, který vedl v předmětném období účet žalovaného), právní předchůdkyně žalobkyně skutečně žalovanému vyplatila. Soud proto v tomto konkrétním případě s ohledem na zásadu hospodárnosti a rychlosti řízení blíže nezkoumal, zda byla řádně před uzavřením smlouvy zkoumána úvěruschopnost žalovaného a zdali tak byla smlouva uzavřena platně či neplatně, neboť v obou případech by byl výsledek sporu zcela totožný – žalobkyni by byl přiznán nárok na zaplacení částky ve výši 3 000 Kč odpovídající poskytnuté jistině úvěru, která byla žalovanému vyplacena na jeho bankovní účet, když nebylo prokázáno, že by žalovaný na tento svůj dluh do dnešního dne něčeho uhradil. Je proto bezpředmětné, zda tento nárok žalobkyni náleží z titulu nesplaceného úvěru na základě platně uzavřené smlouvy o úvěru, nebo z titulu bezdůvodného obohacení. Ten samý závěr pak soud učinil i s ohledem na požadované příslušenství. Kdyby smlouva o úvěru byla platná, splatnost celého dluhu by nastala dne 5. 5. 2018. V případě bezdůvodného obohacení splatnost dluhu nastává bez zbytečného odkladu od požádání věřitele ve smyslu § 1958 odst. 2 o.z., přičemž žalovaný byl požádán (a byl si zároveň dobře vědom), že má poskytnutou částku vrátit právě do 5. 5. 2018. Jelikož dluh žalovaného byl postoupen řádně na žalobkyni, je žalovaný povinen uvedené uhradit právě jí.
15. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do uvedeného data, ocitl se s placením dluhu od 6. 5. 2018 v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , tj. ve výši 8,50 % ročně z dlužné částky tak, jak požadovala žalobkyně.
16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 ve spojení s § 146 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jenž zavinila částečné zastavení řízení jen v poměrně nepatrné části, plnou náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu (dále jen „a. t.“) ve výši 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, návrh ve věci samé), tj. ve výši 600 Kč (3 úkony x odměna ve výši 200 Kč), dále paušální náhrada výdajů za každý z těchto úkonů podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., tj. ve výši 300 Kč (3 úkony x paušální náhrada ve výši 100 Kč) a náhrada za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o.s.ř. o.s.ř. ve výši 189 Kč (21 % z částky 900 Kč). Soud nepřiznal náhradu nákladů řízení za částečné zpětvzetí žaloby, jelikož částečné zastavení řízení zavinila sama žalobkyně. Jejich zaplacení soud uložil k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
17. Lhůta k plnění byla stanovena v obecné třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost stanovenou tímto rozhodnutím, lze se jejího výkonu domáhat podáním návrhu u soudu (§ 251 o. s. ř. o. s. ř. ) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem (zákon č. 120/2001 Sb. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti, ve znění pozdějších předpisů) u soudního exekutora.