Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
36 C 57/2021-60
Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní Mgr Danou Matoušovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem titul titul. jméno příjmení, anonymizováno.
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení částky 24 120 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 360 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 360 Kč za dobu od 3. 1. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Soud zamítá žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 15 760 Kč, úroku ve výši 11,43 % ročně z částky 12 000 Kč za dobu od 21. 5. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení v kapitalizované výši 2 198,15 Kč, úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 14 052,80 Kč za dobu od 21. 5. 2020 do 2. 1. 2021, úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 5 692,80 Kč za dobu od 3. 1. 2021 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 8 360 Kč za dobu od 3. 1. 2021 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 360 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 360 Kč za dobu od 3. 1. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Soud zamítá žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 15 760 Kč, úroku ve výši 11,43 % ročně z částky 12 000 Kč za dobu od 21. 5. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení v kapitalizované výši 2 198,15 Kč, úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 14 052,80 Kč za dobu od 21. 5. 2020 do 2. 1. 2021, úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 5 692,80 Kč za dobu od 3. 1. 2021 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 8 360 Kč za dobu od 3. 1. 2021 do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba, IČO a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru číslo na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl úvěr ve výši 12 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit úvěr a zaplatit úrok ve výši 3 360 Kč, poplatek za uzavření smlouvy ve výši 480 Kč, poplatek za správu úvěru ve výši 2 640 Kč a poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši 2 280 Kč (celkem tedy částku ve výši 20 760 Kč) v 13 měsíčních splátkách ve výši 1 560 Kč, přičemž poslední splátka měla být uhrazena nejpozději dne 7. 7. 2018. Žalovaný zaplatil celkem částku ve výši 3 640 Kč. Žalovaná částka 24 120 Kč představuje podle žaloby jistinu ve výši 12 000 Kč, zůstatek neuhrazeného úroku ve výši 2 052,80 Kč, zůstatek neuhrazeného poplatku za správu úvěru ve výši 1 646,40 Kč, zůstatek neuhrazeného poplatku za hotovostní výběr splátek ve výši 1 420,80 Kč a smluvní pokutu ve výši 7 000 Kč. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení 11,43% p.a. smluvního úroku z jistiny 12 000 Kč za dobu od 21. 5. 2020 do zaplacení a 9% p.a. úroku z prodlení z částky 14 052,80 Kč za dobu od 7. 7. 2018 do zaplacení, přičemž za dobu od 7. 7. 2018 do 20. 5. 2020 tento úrok kapitalizovala částkou 2 198,15 Kč. Pohledávka za žalovaným byla společností právnická osoba smluvně postoupena žalobkyni.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Ač byl k jednání řádně a včas předvolán, bez omluvy se k němu nedostavil. Žalobkyně se z účasti u jednání omluvila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o.s.ř. ).
3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi společností právnická osoba, IČO (dále jen„ společnost“) a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru číslo na jejímž základě se společnost zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky spolu s celkovými náklady spotřebitelského úvěru sestávajícími z úroku ve výši 3 360 Kč, z poplatku za správu úvěru ve výši 2 640 Kč a z poplatku za hotovostní výběr splátek ve výši 2 280 Kč (celkem tedy částku 20 760 Kč) splatit v 13 měsíčních splátkách ve výši 1 560 Kč, přičemž každá splátka byla splatná 6. dne v kalendářním měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byla smlouva uzavřena. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil, že od věřitele převzal v hotovosti celkovou výši spotřebitelského úvěru (smlouva o úvěru číslo ze dne datum). Žalovaný zaplatil celkem částku ve výši 3 640 Kč (transakční historie). Ke dni datum byla část závodu společnosti právnická osoba převedena na společnost právnická osoba (výpis z veřejného rejstříku). právnická osoba pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum postoupila žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum, seznam postoupených pohledávek, dodatek ke smlouvě o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky, potvrzení o zaplacení kupní ceny)
4. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr, právní předchůdce žalobkyně provedl hodnocení žalovaného dle údajů o jeho příjmech a výdajích. V tomto směru bylo v žalobkyní předložené formulářové listin ě nazvané žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru vyplněno, že žalovaný je podnikatel a jeho pravidelný měsíční příjem činí částka. Výdaje žalovaného byly v žádosti o úvěr uvedeny částkou částka, a to částka na bydlení (nájem, fond oprav), částka na energie (elektřina, plyn, voda), částka na stravování/výživné a částka na splátky úvěru (nespláceného tímto úvěrem). Jiné výdaje uvedeny nebyly. Žalovaný dále uvedl, že bydlí v nájmu a je svobodný, u počtu vyživovaných osob v domácnosti do 6 let uvedl 1. Žalovaný dále prohlásil, že veškeré uvedené údaje týkající se jeho osoby, jsou pravdivé a nic nezamlčel, což potvrdil svým podpisem. Žalovaný dále prohlásil, že vůči němu není vedeno insolvenční řízení a neuvažuje o podání insolvenčního návrhu. Žalobkyně uvedla, že poskytnuté údaje od žalovaného ověřila doklady vyžádanými od žalovaného, mezi které patří zejména smlouva o nájmu bytu a rozhodnutí o udělení koncese. Žalobkyně předložila smlouvu o nájmu bytu ze dne datum, ze které vyplývá, že se smlouva uzavírá na dobu určitou, a to od datum do datum, přičemž měsíční nájemné činí částka a záloha na plnění poskytovaná s užíváním bytu a s ním související služby činí částka, z toho je záloha za vodné a stočné částka, za úklid společných částí částka, za osvětlení společných částí částka, za elektrickou energii částka a za plyn částka. Žádné jiné relevantní listin y označeny a předloženy nebyly. Nebyly tedy nijak doloženy ani ověřovány příjmy a podstatné výdaje žalovaného.
5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 6. 2017 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
6. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
7. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.
8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
10. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Ke dni datum byla část závodu společnosti právnická osoba převedena na společnost právnická osoba (výpis z veřejného rejstříku, seznam smluv). Pohledávku za žalovaným ze smlouvy o úvěru postoupila společnost právnická osoba žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum uzavřené mezi společností právnická osoba jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem ve smyslu § 1879 a násl. o. z. Postoupení bylo soudu doloženo smlouvou o postoupení pohledávek, jejíž součástí byl seznam postoupených pohledávek včetně té žalované, přičemž žalovanému byla změna v osobě věřitele oznámena společností právnická osoba dopisem ze dne datum. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009 nemá na platnost postoupení pohledávky z bezdůvodného obohacení vliv, že byla v postupní smlouvě kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.
11. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, s ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (právnímu předchůdci žalobkyně), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele. To právní předchůdce žalobkyně nesplnil a tomu odpovídá i výsledek, byť žalovaný svůj dluh z počátku splácel.
12. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti.
13. Uvedené chápání důsledku dotčeného porušení povinnosti poskytovatele vyplývá z podstaty a rozdílnosti institutu neplatnosti relativní na straně jedné a absolutní na straně druhé. V souladu s ustanovením § 586 odst. 1 o. z. (v němž jsou upraveny následky relativní neplatnosti) je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Naproti tomu podle ustanovení § 588 věty první o. z. (v němž jsou upraveny důsledky absolutní neplatnosti) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
14. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ).
15. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) byly nedávno připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 . V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.
16. Soud má tedy s ohledem na vše shora uvedené za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.
17. V dané věci, jak bylo popsáno výše, právní předchůdce žalobkyně svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného řádně nesplnil. Jak žalobkyně sama uvedla, vycházela z informací získaných od žalovaného v žádosti o úvěr a tyto informace ověřila oproti dokladům vyžádaných od žalovaného, a to smlouvou o nájmu bytu a rozhodnutím o udělení koncese. Rozhodnutí o udělení koncese ze dne datum předložené žalobkyní ovšem neprokazuje žalovaným tvrzený příjem částka. Výdaje žalovaného byly v žádosti o úvěr uvedeny částkou částka za bydlení (nájem, fond oprav) a částkou částka za energie (elektřina, plyn, voda). Ze smlouvy o nájmu bytu předložené žalobkyní sice vyplývá, že žalovaný byl povinen hradit měsíční nájemné ve výši částka, ovšem výdaje za energie byly uvedeny částkou částka, nikoliv částkou částka, jak uvedl žalovaný. Současně nebyly nijak blíže zjišťovány a ověřovány další výdaje žalovaného, a to s ohledem na skutečnost, že žalovaný uvedl, že splácí další úvěr částkou částka. Žalobkyně nevylíčila rozhodné skutečnosti, když nepopsala, jak konkrétně její právní předchůdce prověřil při posuzování úvěruschopnosti žalovaného tvrzené výdaje žalovaného a zda má dluhy a jak zjištěné informace vyhodnotila. Bez náležitého posouzení příjmů a výdajů žalovaného, nemohl právní předchůdce žalobkyně dospět k závěru, že žalovaný je schopen úvěr splácet. Přitom nemohl spoléhat jen na žalovaným sdělené skutečnosti. Pouhé vyplnění údajů do formuláře, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány a ověřeny, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů k příjmům a výdajům žalovaného v daném případě nemohlo dojít. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015 -39).
18. Lze tedy uzavřít, že právní předchůdce žalobkyně nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí neprovedl, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána (s kladným výsledkem) byla. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy a účastníci tak byli povinni vrátit, co si na jejím základě vzájemně plnili (§ 2993 o. z.). Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni částku ve výši 8 360 Kč (12 000 Kč – 3 640 Kč), k jejíž zaplacení soud žalovaného zavázal a ve zbývajícím rozsahu, žalobu jako nedůvodnou zamítl.
19. Příslušenství sdílí osud věci hlavní, a proto může být žalobkyni přiznán nárok na úrok z prodlení výhradně z částky 8 360 Kč, když v tomto rozsahu byla žaloba důvodná. Ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb. stanovuje, že spotřebitel (žalovaný) je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož však v daném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti„ v době přiměřené možnostem spotřebitele“, je nezbytné v daném případě vyjít z úpravy obsažené v § 1958 odst. 2 o. z., tedy za den splatnosti je proto třeba považovat den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), přičemž za takovou výzvu nelze považovat určení splatnosti v neplatné smlouvě. Žalovaný byl k úhradě dlužné jistiny vyzván výzvou k plnění ze dne datum, která byla předána k poštovní přepravě téhož dne. V této výzvě žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky nejpozději do 2. 1. 2021. Žalovaný na výzvu nijak nereagoval, ode dne následujícího se tedy ocitl v prodlení a žalobkyni vzniká od 3. 1. 2021 nárok na úroky z prodlení v zákonné výši dané nařízením vlády č. 351/2013 (tj. 8,25 %). Žalobkyně se domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 14 052,80 Kč od 7. 7. 2018 do zaplacení, přičemž za dobu od 7. 7. 2018 do 20. 5. 2020 úrok z prodlení kapitalizovala částkou 2 198,15 Kč. Soud proto žalobu ohledně úroku z prodlení v kapitalizované výši 2 198,15 Kč, úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 14 052,80 Kč za dobu od 21. 5. 2020 do 2. 1. 2021, úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 5 692,80 Kč za dobu od 3. 1. 2021 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 8 360 Kč za dobu od 3. 1. 2021 do zaplacení zamítl.
20. Ve věci měl převažující úspěch žalovaný, kterému by tak podle § 142 odst. 2 o.s.ř. náleželo právo na náhradu této míře úspěchu odpovídající části nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu ve Zlíně.
Nebude-li povinnost tímto rozsudkem uložená splněna dobrovolně, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.