Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

1 C 10/2021-77

Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudkyní JUDr Evou Vyskočilovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa žalobkyně

zastoupená advokátem titul titul. jméno příjmení, titul.

sídlem adresa žalobkyně

proti

žalované: osobní údaje žalované

bytem adresa žalované, obec

o zaplacení částky 4 944 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 451 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 451 Kč od 8. 5. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části co do nároku na zaplacení částky 2 493 Kč, co do zákonného úroku z prodlení z částky 3 932,08 Kč od 30. 11. 2019 do 7. 5. 2020, co do zákonného úroku z prodlení z částky 1 481,08 Kč od 8. 5. 2020 do zaplacení, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 613,68 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 1 530,74 Kč a co do úroku ve výši 20,98 % ročně z částky 3 932,08 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 451 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 451 Kč od 8. 5. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části co do nároku na zaplacení částky 2 493 Kč, co do zákonného úroku z prodlení z částky 3 932,08 Kč od 30. 11. 2019 do 7. 5. 2020, co do zákonného úroku z prodlení z částky 1 481,08 Kč od 8. 5. 2020 do zaplacení, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 613,68 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 1 530,74 Kč a co do úroku ve výši 20,98 % ročně z částky 3 932,08 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou 25. 9. 2020 domáhala, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit částku 4 944 Kč s úrokem a s úrokem z prodlení. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba, IČO (dále jen„ původní věřitel“) smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo dne datum, na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 4 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala zaplatit původnímu věřiteli částku 6 489 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 364 Kč za dobu řádného trvání smlouvy (úrok ve výši 20,98 % ročně), odměnu za administrativní činnosti ve výši 800 Kč, poplatek za účast na pojištění 129 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 200 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 43 týdenních splátkách po 151 Kč do 30. 1. 2018. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, když za celou dobu trvání smluvního vztahu do postoupení pohledávky žalobkyni uhradila pouze 1 549 Kč. Pohledávka byla žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019. Žalobkyně požaduje po žalované jistinu ve výši 3 932,08 Kč, dlužnou část poplatku za hotovostní inkaso ve výši 913,69 a dlužný poplatek za životní pojištění ve výši 98,23 Kč, celkem 4 944 Kč. Dále požaduje kapitalizované úroky ve výši 1 530,74 Kč počítané z dlužné jistiny ve výši 3 932,08 Kč za dobu od 31. 1. 2018 do 29. 11. 2019 vzniklé sazbou ve výši 20,98%; kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 613,68 Kč vzniklé za dobu od 7. 2. 2018 do 29. 11. 2019 zákonnou sazbou z částky 3 932,08 Kč a dále požaduje úrok 20,98 % a úrok z prodlení v zákonné výši z částky 3 932,08 Kč od 30.11.2019 do zaplacení. Uvedla, že původní věřitel vždy před uzavřením smluv prověřoval schopnost žalované spotřebitelský úvěr splácet, a to na základě dostatečných informací získaných i od žalované, tyto jsou obsahem zákaznické karty. Informace uvedené v zákaznické kartě jsou informacemi získanými od zákazníka – žalované a v daném případě tyto informace spočívaly v tom, že žalovaná má stálý příjem ze státní podpory a žije v nájmu.

2. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne datum číslo soud zjistil, že se původní věřitel zavázal poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši 4 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit tuto částku a poplatek ve výši 2 493 Kč, který zahrnuje úrok ve výši 364 Kč, administrativní činnost ve výši 800 Kč a hotovostní režim splátek ve výši 1 200 Kč a dále poplatek za účast na pojištění ve výši 129 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit částku ve výši 6 493 Kč v 43 splátkách po 151 Kč s tím, že první splátku je povinna zaplatit 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou následující splátku do konce dalšího následujícího týdenního období. Ve smlouvě je výslovně uvedeno, že celková dlužná částka na základě této smlouvy činí 6 493 Kč. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že převzala celou půjčenou částku v hotovosti při podpisu smlouvy. Dle článku 6 smlouvy smlouva zaniká uplynutím doby, na kterou byla uzavřena, tedy včasným a řádným vypořádáním všech vzájemných závazů smluvních stran. Ze zákaznické karty ze dne 4. 4. 2017 podepsané žalovanou soud zjistil, že původní věřitel prověřoval majetkové poměry žalované z dokladu o přiznání mateřské/rodičovské a složenek prokazujících její příjmy. Žalovaná v kartě dlužníka označila za svůj příjem částku 7 600 Kč pobíranou ve formě rodičovské a pokud jde o výdaje, uvedla, že bydlí v nájemním bytě, nájemné hradí partner a své vlastní osobní výdaje vyčíslila částkou 6 500 Kč. Současně je z karty zákazníka patrna informace o tom, že žalovaná pečuje o jedno nezaopatřené dítě.

3. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 vzal soud za prokázané, že původní věřitel postoupil pohledávky za žalovanou žalobkyni a dopisem ze dne 29. 11. 2019 oznámil toto postoupení žalované. Dopisem právního zástupce žalobkyně byla žalovaná vyzvána k zaplacení postoupených pohledávek s upozorněním na možnost soudního vymáhání.

4. V posuzovaném případě byla mezi původním věřitelem a žalovanou uzavřena v souladu s ustanovením (dále jen „ “) smlouva o spotřebitelském úvěru, na kterou dopadá též o spotřebitelském úvěru. Podle o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. a nálezu Ústavního soudu , dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná.

5. Z žalobních tvrzení vyplývá a kartou dlužníka bylo prokázáno, že před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobkyně prověřoval úvěruschopnost žalované za pomoci jejího prohlášení o jejích příjmech a osobních poměrech a pokud jde o příjmy, vycházel z výměru dávek státní sociální podpory ve výši 7 600 Kč měsíčně. Za této situace pak shledal, že žalovaná je schopna poskytnutý úvěr splatit, když bral v úvahu osobní výdaje žalované tak, jak je žalovaná deklarovala a její údaj o tom, nájem za byt, kde žalovaná bydlí, hradí její partner. S ohledem na tato skutková zjištění má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Úvěr má být poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Účelem ustanovení dotýkajících se povinnosti poskytovatele úvěru prověřit s odbornou péčí úvěruschopnost dlužníka, je nejen ochrana dlužníka a osob na něm závislých před sociálními důsledky jeho předlužení a insolvencí ale též chrání zprostředkovaně také společnost jako celek. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. a nálezu Ústavního soudu ). Dle závěrů rozsudku Soudního dvora ze dne 5. března 2020 sp zn. C číslo, je třeba články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo vykládat v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 /48/ musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

6. V projednávané věci soud uzavřel, že právní předchůdce žalobkyně nesplnil s odbornou péčí svoji povinnost prověřit úvěruschopnost žalované na základě zjištění vyplývajících z karty zákazníka, kdy v době poskytnutí úvěru byla žalovaná závislá na částce 7 600 Kč (rodičovská), sama deklarovala výdaje ve výši 6 500 Kč jako výdaje osobní a kromě toho z karty zákazníka vyplývá, že měla vyživovací povinnost k dítěti a žila v nájemním bytě. Právní předchůdce žalobkyně se ve vztahu k výdajům žalované spokojil s prohlášením žalované, že nájemné hradí partner žalované, aniž by bylo z karty zájemce patrno, že tuto informaci ověřil. Není též z ničeho zřejmé, zda, popř. jakým způsobem, zohlednil vyživovací povinnost žalované k dítěti, ač jde o její zákonnou povinnost, s níž je třeba uvažovat, neboť má důsledky odrážející se v majetkové sféře dlužníka (např. i dle při výpočtu nezabavitelných částek pro účely výkonu rozhodnutí). Soud má na základě těchto zjištění za to, že žalobkyně svoji povinnost posoudit s odbornou péčí schopnost žalované požadovaný úvěr splatit, nesplnila a tomu odpovídá i důsledek, kdy žalovaná ve lhůtě splatnosti uhradila pouze malou část nároků žalobkyně v rozsahu 1 549 Kč. Spotřebitelská smlouva, která odporuje je proto neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu ( ) Vzhledem k tomu, že se žalobkyně k jednání ve věci samé nedostavila, nemohl jí soud ve smyslu ust. , poskytnout poučení, aby označila důkazy k prokázání jejího tvrzení o tom, že poskytovatel úvěru s odbornou péčí ověřil před poskytnutím úvěru žalované její schopnost úvěr splatit, když tato poučení soud poskytuje zásadně při jednání.

7. Vzhledem k závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru ze dne 4. 4. 2017 se soud zabýval i tím, zda je dán jiný právní důvod, pro který by uplatněný nárok mohl být zcela nebo zčásti důvodný. Soud není vázán právní kvalifikací vzneseného nároku účastníky řízení a je povinen provést podřazení skutkových zjištění příslušné hmotněprávní normě bez ohledu na právní názory vyjádřené stranami. V projednávané věci bylo předloženou smlouvou prokázáno, že žalovaná převzala ve smlouvě uvedenou finanční hotovost, kterou se zavázala ujednaným způsobem splácet, avšak své závazky se smlouvy ve stanovené době splatnosti v celé šíři neuhradila, když zaplatila do této doby pouze částku 1 549 Kč. Dle ustanovení plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Soud se proto zabýval i tím, zda se žalovaná na úkor žalobkyně poskytnutým plněním bezdůvodně obohatila. Soud při zkoumání výše bezdůvodného obohacení vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , které je aplikovatelné i v poměrech nového . Tento soud konstatoval, že byla-li obě plnění, která si účastníci neplatné smlouvy navzájem poskytli, peněžitá, provede soud vzájemné zúčtování obou neoprávněných majetkových prospěchů (v dnešní terminologii bezdůvodného obohacení) a k takovému postupu není třeba ani vzájemné žaloby ani projevu směřujícího k započtení. Takto postupuje při vyčíslení bezdůvodného obohacení ve svých rozhodnutích finanční arbitr a Nejvyšší soud. V řízení bylo prokázáno, že žalované byla částka 4 000 Kč v hotovosti vyplacena. Žalovaná uhradila ve prospěch nároků žalobkyně částku 1 549 Kč. Na základě těchto skutkových zjištění soud shledal důvodným nárok žalobkyně na zaplacení částky 2 451 Kč (4 000 – 1 549 Kč) a uložil žalované povinnost k zaplacení této částky s úrokem z prodlením běžícím ode dne 8. 5. 2020 do zaplacení v zákonné výši, když v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanou vyzvala k zaplacení výzvou podanou na poštu dne 1. 5. 2020, v níž požadovala zaplacení svých nároků do 7. 5. 2020, když vycházel z ust. o.z., podle něhož se má za to, že zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. Nárok žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení má oporu v ust. a ust. ve výši dle ust. . Ve zbytku pak soud žalobu zamítl.

8. Lhůtu k plnění soud v souladu s ustanovením určil do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění.

9. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením Při posuzování úspěchu a neúspěchu soud přihlíží k požadovanému příslušenství. Dle nálezu Ústavního soudu ČR při absenci výslovného pravidla soud vezme v úvahu výši úroku z prodlení požadovaného účastníkem„ do zaplacení“ ve výši stanovené ke dni vyhlášení svého rozhodnutí. V řízení tak byla převážně úspěšná žalovaná, které však žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon soudního rozhodnutí.