Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
10 C 12/2021-37
Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní JUDr Dagmar Štefancovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 25 438 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 3 843 Kč spolu s úrokem z prodlení 8,05 % ročně z částky 3 843 Kč od 19. 9. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do zaplacení 21 595 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení 4 243,85 Kč, kapitalizovaného úroku 12 562,05 Kč, úroku 23,66 % ročně z částky 19 306,92 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, úroku 8,05 % ročně z částky 19 306,92 Kč od 7. 12. 2019 do 18. 9. 2020, úroku 8,05 % ročně z částky 15 463,92 Kč od 19. 9. 2020 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 3 843 Kč spolu s úrokem z prodlení 8,05 % ročně z částky 3 843 Kč od 19. 9. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do zaplacení 21 595 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení 4 243,85 Kč, kapitalizovaného úroku 12 562,05 Kč, úroku 23,66 % ročně z částky 19 306,92 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, úroku 8,05 % ročně z částky 19 306,92 Kč od 7. 12. 2019 do 18. 9. 2020, úroku 8,05 % ročně z částky 15 463,92 Kč od 19. 9. 2020 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 25 438 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o půjčce číslo ze dne datum, kterou se žalovanou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba. Ta nejdříve s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě informací a dokladů od žalované. Na základě uzavřené smlouvy pak žalovaná obdržela částku 25 000 Kč v hotovosti. Žalovaná se ve smlouvě současně zavázala kromě jistiny zaplatit rovněž částku ve výši 18 500 Kč, která představuje úrok ve výši 3 500 Kč (sazba 23,66 % p. a.), odměnu za administrativní zpracování půjčky ve výši 5 000 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 10 000 Kč, dále poplatek za službu životního pojištění 638 Kč, vše v 58 týdenních splátkách po 761 Kč. Žalovaná hradila splátky pouze do 29. 3. 2018, a to celkem 18 700 Kč, poté přestala splátky hradit. Poslední splátku měla přitom dle splátkového kalendáře zaplatit dne 21. 3. 2017. Žalovaná tak dluží žalobkyni jistinu ve výši 19 306,92 Kč, částku 6 131,08 Kč na poplatcích a pevném úroku dále úrok ve výši 12 562,05 Kč (tj. úrok ve výši 23,66 % ročně z jistiny za dobu od 22. 3. 2017 do 6. 12. 2019), zákonný úrok z prodlení 4 243,85 Kč (z částky jistiny za dobu od 29. 3. 2017 do 6. 12. 2019). Dále se žalobkyně domáhá částky úroku ve výši 23,66 % ročně z částky jistiny od 7. 12. 2019 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky jistiny od 7. 12. 2019 do zaplacení. Pohledávka byla dne 6. 12. 2019 postoupena na žalobkyni. Předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalované řádně posoudila, žalovaná se dopustila úvěrového podvodu, neboť až nyní uvádí, kolik má úvěrů, což předtím neuvedla.
2. Žalovaná se k podané žalobě vyjádřila tak, že předchůdkyně žalobkyně nedostatečně zkoumala úvěruschopnost žalované, proto je smlouva o půjčce absolutně neplatná. Z výpisu z bankovního účtu žalované za únor 2016 vyplývalo, že při měsíčním příjmu 14 242 Kč splácela žalovaná úvěr anonymizováno na částku 100 000 Kč ze dne 17. 4. 2015 měsíční splátkou 1 849 Kč, anonymizováno kreditní karta ze dne 2. 10. 2014 na částku 80 000 Kč měsíční splátkou 2 400 Kč, hypotéku u anonymizována dvě slova ze září 2014 na částku 595 000 Kč měsíční splátkou 4 200 Kč, úvěr u anonymizována tři slova na částku 111 000 Kč měsíční splátkou 824 Kč, dva úvěry u právnická osoba anonymizována dvě slova ze dne 31. 7. 2015 na částku 30 000 Kč měsíční splátkou 3 206 Kč, druhý úvěr ze dne 6. 1. 2016 na částku 12 000 Kč měsíční splátkou 939 Kč, úvěr u právnická osoba ze dne 26. 5. 2015 na částku 35 000 Kč měsíční splátkou 1 890 Kč, součet všech splátek úvěrů byl 15 308 Kč měsíčně, přičemž mzda žalované za únor 2016 byla 14 242 Kč. Na účtu žalované nezbývaly téměř žádné finanční prostředky. Žalovaná uvedla, že původní společnosti při sjednávání úvěru předala veškeré záznamy o jejích úvěrech. Ten, kdo jí peníze půjčoval, byl o jejích dalších úvěrech vyrozuměn. Žádnou kartu zákazníka nevyplňovala. Celkem na půjčku již platila, nyní jí zbývá doplatit částka 3 843 Kč, která do dnešního dne nebyla uhrazena. Z uvedených důvodů žádala žalovaná o zamítnutí žaloby. Žalovaná se vzdala náhrady nákladů řízení.
3. Soud ve věci nařídil jednání. Soud na základě předložených listinných důkazů zjistil, že mezi společností právnická osoba a žalovanou byla uzavřena dne datum smlouva o půjčce číslo na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalované poskytnout půjčku ve výši 25 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutou půjčku spolu s poplatkem ve výši 18 500 Kč, který představuje úrok ve výši 3 500 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 5 000 Kč a poplatek za hotovostní režim splátek ve výši 10 000 Kč, poplatkem za sjednané životní pojištění 638 Kč, splatit v pravidelných 58 týdenních splátkách ve výši 761 Kč. V dalším smluvní strany odkázaly na nepodepsané smluvní podmínky, dle kterých činí RPSN 75,72 % a výše úrokové sazby činí 23,72 % p. a. Úroková sazba je stanovena jako pevná po celou dobu trvání této smlouvy a uplatňuje se jako roční úroková sazba. Žalované byla půjčka poskytnuta v hotovosti ke dni podpisu smlouvy.
4. Z karty zákazníka soud zjistil, že žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně uvedla, že žije sama ve vlastním bydlení, je zaměstnána na hlavní pracovní poměr s příjmem 18 000 Kč měsíčně. ulice výdaje jsou 3 400 Kč na nájem a inkaso, 4 000 Kč na výdaje domácnosti, 1 900 Kč měsíčně splátky úvěrů. Dále uvedla, že má další půjčky u právnická osoba anonymizováno a anonymizována dvě slova. Žalovaná zaškrtla, že právní předchůdkyni žalobkyně doložila svůj občanský průkaz, výplatní pásky, pracovní smlouvu. Žalobkyně tyto dokumenty nedoložila.
5. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne datum byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, což bylo žalované dle podacího lístku oznámeno, a to dopisem ze dne 6. 12. 2019. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky do 18. 9. 2020, jak vyplývá z dopisu ze dne 3. 9. 2020 a z přiloženého podacího lístku.
6. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“). Dle § 2390 odst. 1 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle § 2392 odst. 1 o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
7. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
8. Dle § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru, není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil.
9. Dle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
10. Na základě shora uvedených zjištění má soud za prokázané, že mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně byla uzavřena smlouva o zápůjčce dle ustanovení § 2390 a násl. o. z. Žalované byly na základě uzavřené smlouvy vyplaceny sjednané finanční prostředky, které se žalovaná zavázala vrátit v dohodnuté lhůtě i s příslušenstvím. Protože žalovaná porušila podmínky smlouvy a sjednané splátky nehradila, vzniklo dle smluvních ujednání právní předchůdkyni žalobkyně právo požadovat zaplacení celé neuhrazené zápůjčky i se sjednanými poplatky a úroky. Následně byla pohledávka postoupena na žalobkyni v souladu s § 1879 o. z.
11. Jelikož žalovaná ve smluvním vztahu vystupuje jako spotřebitel, je soud povinen z úřední povinnosti zkoumat, zda předchůdkyně žalobkyně splnila svou povinnost uvedenou v ustanovení § 9 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda s odbornou péčí zkoumala úvěruschopnost žalované. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , ze kterého vyplývá, že:„ Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.“ Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 , dále dovodil, že:„ Součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle § 9 odst. 1 ZSÚ je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.).“ Přitom případná neplatnost smlouvy o úvěru v důsledku porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, je neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele úvěru odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (podrobněji k tomu rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. 38 C 4/2020 ).
12. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o zápůjčce žádala od žalované informace o její finanční situaci, nechala si údajně předložit pracovní smlouvu, výplatní pásky, dále si ověřila, zda je žalovaná evidována v insolvenčním rejstříku. Předchůdkyně žalobkyně však tyto dokumenty soudu nedoložila. Bez ověřených údajů o příjmech a výdajích ale řádnou analýzu finančního rozpočtu žalované nelze provést, a proto si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žalované jako žadatele a posoudit její schopnost úvěr splácet. Protože žalobkyně dokumenty nedoložila, nebylo možné ověřit, zda doklady o příjmech a výdajích předchůdkyně ověřovala, proto se uplatní domněnka ve smyslu § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy že se má za to, že předchůdkyně žalobkyně nesplnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Nadto předchůdkyně žalobkyně žádným způsobem neověřovala výdaje žalované, když si nenechala předložit ani SIPO, ani jiný doklad o výdajích.
13. Soud tedy uzavírá, že úvěruschopnost žalované nebyla posuzována řádně a s náležitou péčí, což má za následek neplatnost smlouvy o zápůjčce. Za této situace je žalovaná povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, tj. částku ve výši 25 000 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení. Žalovaná již na jistinu uhradila částku 21 157 Kč, což žalovaná sdělila soudu u jednání a žalobkyně tuto částku nerozporovala, žalované tak zbývá uhradit celkem částku 3 843 Kč. Co do této částky tedy soud žalobě vyhověl, a to včetně požadovaného úroku z prodlení z této částky z důvodu prodlení žalované s úhradou. Nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou pak splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4260/2009 ). Žalobkyně prokázala zaslání předžalobní upomínky žalované, přičemž v této výzvě jí byla poskytnuta lhůta k plnění do 18. 9. 2020. Ode dne následujícího, tj. od dne 19. 9. 2020, byla tak žalovaná v prodlení a žalobkyni vzniklo právo požadovat úroky z prodlení právě od tohoto data. Ve zbývající části soud žalobu zamítnul tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.
14. Co se týče nákladů řízení, podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. byla žalovaná převážně úspěšná (po zohlednění kapitalizovaných úroků a úroků z prodlení kapitalizovaných ke dni vyhlášení rozhodnutí). Soud však rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovaná se jich výslovně vzdala.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 46 Hodonín. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.