Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
30 C 84/2021-36
Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr Petrem Bílým ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 2.256,35 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2.256,35 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2.256,35 Kč od 10.12.2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Ústí nad Labem soudní poplatek ve výši 1.000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2.256,35 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2.256,35 Kč od 10.12.2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Ústí nad Labem soudní poplatek ve výši 1.000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř. ”).
2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu § 24 zákona č. 65/2017 Sb. o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek“), kdy žalovaný je povinen zaplatit náklady odborného vyšetření skládajícího se z nákladů za odběr krve, klinického vyšetření, nákladů na laboratorní vyšetření hladiny návykové látky v krvi (stanovení drog) a nákladů vzniklých v souvislosti dopravou žalovaného do zdravotnického zařízení k výše uvedeným vyšetřením v celkové výši 2.256,35 Kč.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celé řízení byl zcela pasivním.
4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř. o. s. ř. , dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
5. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:
6. V rámci silniční kontroly vykonané dne datum byl žalovaný vyzván k odběru krve spojeného s lékařským vyšetřením k prokázání přítomnosti jiných návykových látek v krvi, než alkohol, přičemž za tímto účelem byl služebním vozem žalobkyně dopraven do příjmení nemocnice v obec, kde byl proveden odběr krve i vyšetření žalovaného. Výsledek toxikologického vyšetření byl pozitivní, když byla zjištěna přítomnost tetrahydrocannabinolu. Přítomnost amfetaminu nebyla zjištěna. ulice nemocnice v obec následně jako poskytovatel zdravotních služeb vystavila žalobkyni fakturu číslo za provedení klinického vyšetření návykové a psychotropní látky na částku ve výši 723,35 Kč, kterou žalobkyně uhradila bankovním převodem dne datum ulice nemocnice v obec žalobkyni rovněž vystavila fakturu číslo za stanovení drog na částku ve výši 3.000 Kč, kterou žalobkyně uhradila bankovním převodem dne datum. Žalobkyně se z této částky domáhala zaplacení toliko částky ve výši 1.500 Kč, a to z důvodu, že provedeným vyšetřením byla u žalovaného zjištěna toliko přítomnost tetrahydrocannabinolu, nikoliv však již amfetaminu. Žalobkyně se tak dohromady domáhala částky 2.223,35 Kč (723,35 Kč + 1.500 Kč). Žalobkyni vedle toho též z důvodu převozu žalovaného služebním automobilem značky Škoda, model anonymizováno, registrační značka, v celkové délce 5 km z Obvodního oddělení obec do příjmení nemocnice v obec při spotřebě automobilu 7,8 l /100 km vznikly náklady ve výši 33 Kč. Žalobkyně žalovanému tyto náklady v celkové výši 2.256,35 Kč vyúčtovala fakturou číslo která byla splatná dne 9.12.2020, když jej dále ke splnění této povinnosti upomínala výzvou ze dne 8.1.2021. Žalovaný v termínu splatnosti, jakož ani později, ničeho nezaplatil.
7. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto:
8. Žalovaný se dle § 21 odst. 1 zákona o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek podrobil u poskytovatele zdravotních služeb odběru krve spojeným s odběrným lékařským vyšetřením k prokázání přítomnosti jiných návykových látek v krvi než alkohol. Dle § 24 odst. 1 zákona o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek náklady na odborné lékařské vyšetření hradí poskytovateli zdravotních služeb Policie České republiky. Dle § 24 odst. 2 zákona o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek platí, že prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, uhradí vyšetřovaná osoba tomu, kdo uhradil poskytovateli zdravotních služeb odborné lékařské vyšetření podle odstavce 1, náklady, které mu úhradou odborného lékařského vyšetření vznikly. Dle § 24 odst. 3 zákona o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek náklady na dopravu vyšetřované osoby do zdravotnického zařízení za účelem provedení odborného lékařského vyšetření hradí v případě, že se prokáže přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, vyšetřovaná osoba. Žalovaný nesplnil svoji povinnost včas a řádně uhradit tyto náklady, k jejichž úhradě mu dle citovaných ustanovení vznikla povinnost, když mu byla předmětným vyšetřením zjištěna přítomnost jiné návykové látky v krvi, čímž se ocitl v prodlení s plněním peněžitého dluhu dle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ NOZ“). Žalobkyni tak vedle práva na náhradu těchto nákladů rovněž vzniklo právo požadovat po žalovaném úrok z prodlení dle § 1970 NOZ , a to ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , ve znění účinném k prvnímu dni prodlení.
9. S ohledem na výše uvedené soud žalobě výrokem I. tohoto rozsudku zcela vyhověl.
10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o.s.ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. , dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o.s.ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.
11. Dle § 11 odst. 2 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb. , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ SOP“) je navrhovatel (žalobkyně) v tomto řízení od soudního poplatku osvobozen. Dle § 2 odst. 3 SOP platí, že je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. Vzhledem k tomu, že žalobkyně je v tomto řízení od soudního poplatku osvobozena, jakož i s přihlédnutím ke skutečnosti, že jejímu návrhu bylo vyhověno, vznikla žalovanému povinnost zaplatit za toto řízení soudní poplatek ve výši 1.000 Kč. Jeho výše byla stanovena dle sazebníku soudních poplatků - položka 1, bod 1, písm. a). S ohledem na právě uvedené proto soud výrokem III. tohoto rozsudku uložil žalovanému povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Ústí nad Labem soudní poplatek ve výši 1.000 Kč, a to do tří od právní moci tohoto rozsudku.
12. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o.s.ř. , neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř. ).
Nebudou-li povinnosti uložené tímto rozsudkem splněny v uvedených lhůtách, bude možné se domáhat po právní moci rozsudku výkonu rozhodnutí u soudu, nebo prostřednictvím exekuce.