Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
29 C 131/2021-50
Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr Karlem Šemíkem ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 4 947,10 Kč
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 947,10 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 4.000 Kč, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 947,10 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se co do částky 4.000 Kč, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu datum se žalobce/žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 4 947,10 Kč jako dlužných plateb za služby elektronických komunikací a smluvní pokuty. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný s žalobkyní (resp. s jejím právním předchůdcem právnická osoba) uzavřel dne datum smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací číslo jejíž součástí byly i všeobecné podmínky, v nichž byla sjednána smluvní pokuta za každé nevrácené zařízení ve výši 2 000 Kč. Žalovaný převzal zařízení (označení zařízení). Jelikož žalovaný soustavně neplatil řádně poplatky za poskytnuté služby (poplatek za odpojení 500 Kč a 447,10 Kč poplatky za pronájem zařízení), žalobkyně od smlouvy odstoupila a vyzvala žalovaného k úhradě nedoplatku a vrácení zařízení ve lhůtě do 14ti dnů od data ukončení smlouvy, tedy do datum. Žalovaný však zařízení nevrátil, proto jej žalobkyně vyzvala také k zaplacení smluvní pokuty. K zaplacení celé dlužné částky vyzval žalovaného i zástupce žalobkyně dopisem ze dne datum. Žalobkyně se tak celkem domáhá částky 4 947,10 Kč, která je tvořena částkou 947,10 Kč za vyfakturované poskytování služeb (resp. nájem a poplatek za odpojení) a částkou 4 000 Kč jako pokuty za nevrácení pronajatých zařízení. Žalobkyně dále požadovala zákonné úroky z prodlení.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Ve věci bylo nařízeno jednání. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů (zejm. smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, všeobecných podmínek, vyúčtovaných faktur, ceníku služeb, předžalobní výzvy a dalších důkazů) dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní (resp. právním předchůdcem právnická osoba) a žalovaným byla uzavřena smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, jejímž předmětem bylo poskytování objednaných služeb elektronických komunikací za ceníkem stanovené poplatky. Žalobkyně poskytla žalovanému rovněž dvě technická zařízení. Jelikož žalovaný porušil své smluvní povinnosti, když vyúčtované poplatky nehradil řádně a včas, žalobkyně využila svého smluvního oprávnění a od smlouvy odstoupila, vyzvala žalovaného k vrácení zařízení a posléze k úhradě dlužné částky za poskytování služeb – nájem zařízení včetně poplatku za odpojení ve výši celkem 947,10 Kč. V této části soud shledal žalobu jako důvodnou a výrokem I. ji vyhověl.
4. Jelikož žalovaný zařízení nevrátil, byla mu žalobcem, dále vyúčtována smluvní pokuta v částce 4 000 Kč (2 x 2 000 Kč). Tuto část nároku však soud výrokem II. zamítl.
5. Při právním posouzení vyúčtované smluvní pokuty soud vycházel zejména z ustanovení § 2048 a násl. zák. č. 89/2012 Sb. za použití § 1746 odst. 2 téhož zákona podle kterého posoudil uzavřenou smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací. Žalovaný za předmětné období nehradil ani přes opakované výzvy řádně a včas řádně vyfakturované poplatky za služby stanovené smlouvou a tak je povinen zaplatit částku specifikovanou v bodu I. výroku tohoto rozsudku. Soud však považuje ujednání o smluvní pokutě uvedené v čl. 7 všeobecných podmínek, podle kterých má žalovaný zaplatit 4 000 Kč za nevrácená zařízení, za neplatné. Ujednání o smluvní pokutě, jejíž zaplacení žalobkyně po žalovaném požadovala, není zakotveno v samotné smlouvě, nýbrž je obsažené pouze ve všeobecných podmínkách, které jsou sepsané na samostatné listině (odlišné od smlouvy) a neobsahují ani podpis žalovaného jako smluvní strany. Žalobkyně tedy neprokázala, že se s tímto ujednáním žalovaný fakticky seznámil před podpisem smlouvy, a že by tedy se sjednáním smluvní pokuty výslovně souhlasil. Dohoda o smluvní pokutě proto také nesplňuje nutnou náležitost písemné formy. Soud v této souvislosti odkazuje rovněž na nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, podle nějž v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu (podobně jako rozhodčí doložka) zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis). Navíc, výše smluvní pokuty je i nepřiměřená zůstatkové ceně zařízení (sp. zn. I. ÚS 3512/11). Soud doplňuje, že nepostačuje ani, že ve smlouvě samotné je odkaz na smluvní pokutu dle ceníku, dle soudu musí být celé ujednání o smluvní pokutě, včetně její výše či konkrétním způsobu jejího určení, upraveno ve smlouvě samotné.
6. S ohledem na výše uvedené soud žalobu na zaplacení smluvní pokuty v rozsahu smluvní pokuty ve výši 4 000 Kč (2 x 2 000 Kč) bodem II. výroku zamítl.
7. Podle § 142 odst. 2 o.s.ř. pokud měl účastník úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.
8. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný byl z převážné většiny úspěšný (poměr úspěchu 81 % ku 19 %), měl by v tomto případě nárok na poměrnou část náhrady účelně vynaložených nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalovanému však žádné náklady dle obsahu spisu nevznikly, soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.
9. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalovanému třídenní dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.