Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
5 C 52/2021-19
Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní titul Petrou Šturcovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem titul. jméno jméno
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 3 895,20 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 000 Kč,
s 8,50 % ročním úrokem z prodlení z částky 2 000 Kč od 5. 3. 2021 do zaplacení,
to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá, co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 1 895,20 Kč s 8,50% ročním úrokem z prodlení z částky 3 895,20 Kč od 26. 5. 2018 do 4. 3. 2021 a dále z částky 1 895,20 Kč od 5. 3. 2021 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 000 Kč, s 8,50 % ročním úrokem z prodlení z částky 2 000 Kč od 5. 3. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá, co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 1 895,20 Kč s 8,50% ročním úrokem z prodlení z částky 3 895,20 Kč od 26. 5. 2018 do 4. 3. 2021 a dále z částky 1 895,20 Kč od 5. 3. 2021 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky 3 895,20 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 895,20 Kč od 26. 5. 2018 do zaplacení. Uváděla, že mezi její právní předchůdkyní, společností právnická osoba, sídlem adresa, IČO (dále jen„ anonymizováno“) a žalovaným byla dne 30. 4. 2018 uzavřena smlouva o úvěru, na základě které poskytl věřitel žalovanému úvěr ve výši 2 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit nejpozději dne 25. 5. 2018. Žalovaný poskytnutý úvěr čerpal, avšak po uvedeném datu splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Žalobkyně tedy požaduje zaplacení nesplaceného úvěru ve výši 2 000 Kč, dále nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 895,20 Kč a úroku z prodlení z celkové dlužné částky od 26. 5. 2018. Pohledávka za žalovaným byla žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 10. 2018, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzván předžalobní výzvou ze dne 20. 11. 2020, na kterou však nereagoval.
2. Žalobkyně dále obecně uvedla, že prověřila schopnost žalovaného úvěr splácet. Jakým způsobem tak učinila, neuvedla a žádné důkazy k tvrzení nedoložila. Pro případ, že by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, žalobkyně navrhla, aby soud nárok posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení.
3. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila, k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavila.
4. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím závěrům ohledně skutkového stavu věci. Mezi anonymizováno a žalovaným byla dne 30. 4. 2018 uzavřena smlouva o úvěru č. anonymizováno, na základě které se anonymizováno zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 2 000 Kč. Žalovaný se úvěr spolu s poplatkem za jeho poskytnutí ve výši 1 895,20 Kč zavázal splatit nejpozději do 25. 5. 2018. anonymizováno úvěr žalovanému poskytla dne 30. 4. 2018. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný nezaplatil na úhradu poskytnutého úvěru ničeho. anonymizováno jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byly pohledávky uvedené v Příloze číslo„ Seznam postoupených pohledávek“ této smlouvy postoupeny na žalobkyni. Jednou z postoupených pohledávek je pohledávka za žalovaným. Oznámení o postoupení pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně bylo žalovanému zasláno na doručovací adresu uvedenou ve smlouvě. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k uhrazení dlužné částky.
5. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru).
6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2. téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
11. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
13. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
14. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.
15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
16. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že smlouva o úvěru ze dne 30. 4. 2018 podepsaná právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit, resp. žalobkyně neprokázala, že úvěruschopnost žalovaného řádně přezkoumala. Závěr o absolutní neplatnosti se opírá o rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci OPR- právnická osoba GK (C číslo). Uvedeným rozhodnutím bylo dovozeno, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo, z nichž vychází právní úprava obsažená v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
17. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, (PR číslo s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ústavní nález), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absenci náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.
18. V daném případě soud uzavřel, že žalobkyně neprokázala, zda a jak byla úvěruschopnost žalovaného zkoumána, když v žalobě v tomto směru nic konkrétního netvrdila a nedoložila žádné důkazy. Svou neúčastí při jednání se zbavila možnosti být soudem poučena a vyzvána k doplnění tvrzení a označení důkazů. V této souvislosti soud uvádí, že k žádosti žalobkyně o odročení jednání při potřebě doplnění tvrzení a označení důkazů nebylo možné dle § 41a odst. 2 o. s. ř. přihlédnout, neboť tato žádost byla podmíněná. Odročení jednání za tímto účelem nebylo možné ani s ohledem na koncentraci řízení dle § 118b o. s. ř. Žalobkyně tedy měla možnost se jednání účastnit a svá tvrzení a důkazy případně doplnit a splnit tak povinnost, kterou ve smyslu § 101 o. s. ř. v řízení má. Neúčast u jednání byla jejím dobrovolným rozhodnutím.
19. Vzhledem k tomu, že soud shledal předmětnou smlouvu ve smyslu shora uvedených ustanovení a citované judikatury absolutně neplatnou dle § 588 o. z. ve spojení s § 87 zákona o spotřebitelském úvěru pro absenci řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, rozhodoval podle § 2991 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 2 000 Kč, na kterou žalovaný ničeho neuhradil, zůstala mu proto povinnost vydat částku 2 000 Kč. Soud žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení z této částky, a to ode dne následujícího po doručení žaloby žalovanému, jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by žalobkyně ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. vyzvala žalovaného ke splnění dluhu před tímto datem (předžalobní upomínka je toliko procesní úkon a její odeslání má jiné právní účinky, než hmotněprávní výzva k plnění). Uvedenou částku je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř.
20. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, tedy co do požadované jistiny (sjednaného poplatku za poskytnutí úvěru), neboť má oporu v neplatné smlouvě a co do úroků z prodlení požadovaných za období, kdy jednotlivé částky nemohly být s ohledem na absenci výzvy k vydání bezdůvodného obohacení splatné.
21. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, jelikož procesně úspěšnějšímu žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly (soud při výpočtu úspěchu a neúspěchu zohlednil rovněž příslušenství ve smyslu usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí sp. zn. spisová značka či nálezu Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010 sp. zn. I. ÚS 2717/08).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.).
Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle zákona č. 120/2001 Sb. (exekučního řádu).