Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
5 C 74/2021-24
Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní titul Petrou Šturcovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa
zastoupená advokátkou titul. jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 4 036,60 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 078,60 Kč, s 10% ročním úrokem z prodlení z částky 3 078,60 Kč od 20. 3. 2021 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 958 Kč a 10% roční úrok z prodlení z částky 3 078,60 Kč od 16. 12. 2019 do 19. 3. 2021.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku ve výši 774 Kč k rukám právní zástupkyně žalobkyně titul. jméno příjmení, advokátky, se sídlem adresa, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 078,60 Kč, s 10% ročním úrokem z prodlení z částky 3 078,60 Kč od 20. 3. 2021 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 958 Kč a 10% roční úrok z prodlení z částky 3 078,60 Kč od 16. 12. 2019 do 19. 3. 2021. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku ve výši 774 Kč k rukám právní zástupkyně žalobkyně [titul]. [jméno] [příjmení], advokátky, se sídlem [adresa], a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 3 078,60 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 078,60 Kč od 16. 12. 2019 do zaplacení, a částky 958 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla elektronickými prostředky uzavřena smlouva k službě anonymizováno účet, která byla podepsána aktivací anonymizováno účtu, kdy totožnost žalovaného byla ověřena prostřednictvím verifikační textové zprávy a kopie občanského průkazu žalovaného, a její nedílnou součástí byly obchodní podmínky. Na základě uvedené smlouvy měl žalovaný možnost provádět platby do výše schváleného kreditního rámce, a to prostřednictvím zřízeného anonymizováno účtu, který umožňuje odložit platby až o 45 dní. Žalovaný měl dále možnost využít za poplatek službu odložení splatnosti úhrady vyúčtování, přičemž výše poplatku se odvíjela od výše odložené částky. Žalovaný využil služeb v celkové ceně 3 078,60 Kč, které žalobkyně žalovanému řádně vyúčtovala. Žalovaný však provedené transakce nezaplatil, a to ani přes předžalobní upomínku. Vzhledem k tomu, že se žalovaný ocitl s úhradou provedených transakcí v prodlení, vznikl žalobkyni v souladu s obchodními podmínkami nárok na poplatek z prodlení za všechny smlouvy v celkové výši 958 Kč.
2. Žalovaný se k ústnímu jednání nedostavil, k věci se nijak nevyjádřil.
3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující závěry stran skutkového stavu věci. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 3. 11. 2019 elektronickými prostředky sjednána smlouva označená jako smlouva k službě anonymizováno účet, na jejímž základě byl žalovanému zpřístupněn finanční limit, který se odvíjel od vyhodnocení úvěruschopnosti a doložení příjmů žalovaného. Žalovaný byl oprávněn platit za zboží a služby prostřednictvím anonymizováno účtu do výše shora uvedeného finančního limitu a současně povinen řádně a včas splácet dlužná vyúčtování. Za vedení anonymizováno účtu byl žalovanému účtován poplatek. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky, podle nichž mohlo dojít za poplatek k odložení splatnosti zbývající části celkového vyúčtování za jeden měsíc, kdyby zákazník nejpozději k 15. dni následujícího kalendářního měsíce uhradil alespoň 10 % z částky všech dosud nesplacených vyúčtování, a při prodlení zákazníka měla žalobkyně nárok na další smluvní sankce (ze smlouvy k službě anonymizováno účet, ze všeobecných obchodních podmínek, z kopie občanského průkazu). Žalobkyně vyúčtovala žalovanému za provedené platby v měsících listopad 2019 celkem částku 3 078,60 Kč (z měsíčního souhrnného vyúčtování a přehledu transakcí platební kartou, z historie e-mailů). Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dluhu předžalobní upomínkou (z výzvy k plnění a dokladu o odeslání).
4. K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně žádné důkazy nedoložila.
5. Na základě takto zjištěných skutečností ohledně skutkového stavu soud uzavřel, že žalovaný sjednal se žalobkyní dne 3. 11. 2019 smlouvu označenou jako smlouva k službě anonymizováno, na jejímž základě byl žalovaný oprávněn platit za zboží a služby prostřednictvím anonymizováno účtu do výše stanoveného finančního limitu a současně povinen řádně a včas splácet dlužná vyúčtování. Za vedení anonymizováno účtu byl žalovanému účtován poplatek. Součástí smluvních podmínek byla možnost za poplatek odložit splatnost vyúčtování, současně byly stanoveny i smluvní sankce pro případ prodlení. Žalovaný dosud neuhradil za platby provedené v měsících listopad 2019 celkem částku 3 078,60 Kč, a to ani přes předžalobní upomínku. Žalobkyně netvrdila ani neprokázala, že by zkoumala úvěruschopnost žalovaného.
6. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Dále soud na danou věc aplikoval ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
10. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
11. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru, uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným, je podle § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z. absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 ZoSÚ řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit resp. žalobkyně neprokázala, ale zároveň v žalobě ani netvrdila, že by při uzavírání výše uvedené smlouvy o úvěru byla úvěruschopnost žalovaného zkoumána a k jakým konkrétním zjištěním ohledně této otázky u žalovaného žalobkyně dospěla. Závěr o absolutní neplatnosti se opírá mimo jiné o nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. ústavní nález, dle něhož se jedná požadavek, na němž je nutné bez výhrady trvat s tím, že je nerozhodné, zda je stanoven v právním předpise či nikoliv. Prostý gramatický výklad dovozující pouhou relativní neplatnost uzavřené smlouvy by znamenal jednak popření smyslu a účelu zákonné povinnosti zkoumání úvěruschopnosti vůbec, a jednak by vedl k výraznému snížení ochrany spotřebitele jako slabší strany, závislé nyní jen na jeho vlastní aktivitě. To ovšem nepochybně nebylo záměrem zákonodárce. Uvedené přitom potvrzuje i důvodová zpráva k ZoSÚ, v níž je v souvislosti s úpravou posuzování úvěruschopnosti uvedeno:„ (s ) tanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud výsledek posouzení úvěruschopnosti napovídá, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Jedná se o posílení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet.“ Z povahy věci, a rovněž s přihlédnutím k citované důvodové zprávě, smyslem institutu posuzování úvěruschopnosti spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru je vyhnout se situacím, kdy by úvěr byl poskytnut i osobám, u nichž by bylo lze důvodně pochybovat o tom, že budou schopny úvěr splácet. Tyto celospolečenské souvislosti negativních sociálních důsledků předlužení spotřebitele s (prevenční) povinností posouzení úvěruschopnosti byly zmiňovány i ve shora citované judikatuře. V uvedené právní úpravě se proto projevuje zájem na zachování veřejného pořádku, neboť uvedená pravidla a hodnoty jsou takového celospolečenského významu, že jejich porušení nelze akceptovat a právní jednání zjevně narušující veřejný pořádek má za následek jeho absolutní neplatnost, ke které soud přihlíží i bez námitky (§ 588 o. z.) (ke všemu uvedenému srov. rozhodnutí SDEU ze dne 5. 3. 2020, věc C číslo).
12. K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně neuvedla žádná skutková tvrzení a vzhledem k tomu, že se k ústnímu jednání nedostavila, dobrovolně se zbavila svého práva obdržet od soudu náležité poučení dle § 118a o. s. ř. o. s. ř. , v jakém směru má svá žalobní tvrzení a důkazy ohledně zkoumání úvěruschopnosti doplnit. K její podmíněné žádosti o případné odročení jednání soud nemohl s ohledem na § 41a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř. “) přihlédnout.
13. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru ve smyslu shora uvedených ustanovení a citované judikatury absolutně neplatnou dle § 588 o. z. z důvodu neprokázání řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, rozhodoval podle § 2991 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni. Ze žalobních tvrzení i z doložených důkazů vyplývá, že žalovaný dosud neuhradil částku 3 078,60 Kč, a proto soud uložil žalovanému povinnost uvedenou částku žalobkyni uhradit, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ode dne následujícího po doručení žaloby, jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by žalobkyně ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. vyzvala žalovaného ke splnění dluhu před tímto datem (předžalobní upomínka je toliko procesní úkon a její odeslání má jiné právní účinky, než hmotněprávní výzva k plnění, která se musí dostat do dispoziční sféry adresáta). Shora uvedenou částku včetně příslušenství je žalovaný povinen zaplatit v obecné lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
14. Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny soud žalobu zamítl, a to včetně úroků z prodlení (požadovaných za období, kdy částka nemohla být s ohledem na absenci výzvy k vydání bezdůvodného obohacení splatná).
15. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , tak, že náleží žalobkyni, a to v rozsahu, v němž měla ve věci úspěch za současného zohlednění úspěchu žalovaného. Soud tak uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni částku ve výši 774 Kč. Při úplném úspěchu ve věci by žalobkyni náležela částka 1 489 Kč. Tato částka pak sestává ze soudního poplatku ve výši 400 Kč, a dále z odměny advokáta za 3 úkony právní služby podle § 14b odst. 1 písm. c) , bod 1. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a) , d) (příprava a převzetí právního zastoupení, žaloba, výzva k plnění) vyhlášky č. 177/1996 Sb. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“), přičemž odměna za jeden úkon činí částku 200 Kč. K odměně advokáta dále soud připočetl paušální náhradu hotových výdajů za 3 úkony ve výši 100 Kč za každý úkon dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu. Žalobkyni dále náleží náhrada za 21% daň z přidané hodnoty (z odměny a paušální náhrady hotových výdajů) ve výši 189 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , jejímž je advokátka žalobkyně plátcem. Žalobkyně byla ve věci úspěšná ohledně částky 3 078,60 Kč, což představuje 76 % žalované jistiny. Tento úspěch je pak nutné ponížit o úspěch žalovaného v rozsahu 24 %. Žalobkyni tak náleží 52 % z částky 1 489 Kč, což činí 774 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni v obecné lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. k rukám advokátky žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. o. s. ř. nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle zákona č. 120/2001 Sb. (exekučního řádu).