Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
6 C 122/2020-177
Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní titul Terezou Pirklovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
fakticky bytem adresa žalované
o zaplacení 321 913,63 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 74 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 74 000 Kč od 6. 5. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se ohledně částky 247 913,63 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 60 914,88 Kč od 6. 5. 2020 do zaplacení a smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 112 038 Kč od 6. 5. 2020 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 74 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 74 000 Kč od 6. 5. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se ohledně částky 247 913,63 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 60 914,88 Kč od 6. 5. 2020 do zaplacení a smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 112 038 Kč od 6. 5. 2020 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení peněžitého plnění ve výši 321 913,63 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 34 914,88 Kč od 6. 5. 2020 do zaplacení ve výši 10 % a se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 112 038 Kč od 6. 5. 2020 do zaplacení. Pro odůvodnění svého požadavku uvedla, že uzavřela se žalovanou dne 31. 1. 2020 smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 90 000 Kč a žalovaná se jej zavázala vrátit spolu s úrokem ve výši 23 % ročně v 72 splátkách ve výši 2 315 Kč splatných vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce. Žalovaná si se žalobkyní rovněž sjednala poskytnutí doplňkové služby„ PODPORA“ spočívající v možnosti odkladu či přerušení splátek v ceně 1 207 Kč měsíčně a doplňkové inkasní služby v ceně 371 Kč měsíčně. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení s úhradou splátky v celkové výši 3 893 Kč splatné dne 15. 3. 2020, žalobkyně ke dni 21. 4. 2020 zesplatnila jistinu úvěru a sankce a nároky vyplývající ze smlouvy o úvěru a souvisejících smluv o poskytnutí doplňkových služeb na celkovou částku 322 090,04 Kč, která sestávala ze zbylé části jistiny ve výši 89 409,92 Kč, zbylé části úroků ve výši 74 960,75 Kč, zbylé části inkasní služby 26 341 Kč, zbylé části doplňkové služby PODPORA ve výši za odklad splátek 19 383 Kč, za přerušení splátek z důvodu nemoci ve výši 33 157 Kč a možnosti přerušení splácení nad rámec ve výši 33 157 Kč, nákladů na upomínání ve výši 800 Kč, smluvní pokuty za prodlení úvěru 161,20 Kč (nenárokuje žalobou), smluvních úroků za prodlení inkasní služby 15,21 Kč (nenárokuje žalobou) a smluvní pokuty ve výši 44 704,96 Kč.
2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.
3. K jednání soudu se žalobkyně ani žalovaná nedostavily. Soud proto postupem podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř. “) projednal věc bez přítomnosti účastníků.
4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:
Žalobkyně sjednala se žalovanou prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne 31. 1. 2020 smlouvu o úvěru číslo na základě níž žalobkyně po ověření totožnosti žalované prostřednictvím verifikační platby ve výši 10 Kč z bankovního účtu žalované poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 90 000 Kč, přičemž z toho byla částka ve výši 52 153 Kč použita na úhradu předchozího dluhu žalované u žalobkyně ze smlouvy číslo částka ve výši 21 847 Kč byla uhrazena žalované na její bankovní účet č. bankovní účet a částka ve výši 16 000 Kč byla započtena žalobkyní na úhradu jejích nákladů souvisejících s vyřízením úvěru. Takto poskytnutou částku se žalovaná zavázala vrátit spolu s úroky ve výši 23 % ročně (RPSN 36,93 %) v 72 měsíčních splátkách ve výši 3 893 Kč, kdy kromě splátky jistiny a úroků ve výši 2 315 Kč byla sjednána měsíční úhrada ve výši 371 Kč za inkaso, ve výši 1 207 Kč za službu Podpora. Pro případ prodlení s jednotlivými splátkami si strany sjednaly mimo jiné právo na smluvní pokutu (čl. 5 písm. c), 5.5 smlouvy) a dále náhradu nákladů ve výši 300 Kč za 1. upomínku a 500 Kč za druhou upomínku (čl. 5 písm. a) a b) smlouvy) /viz smlouvu o spotřebitelském úvěru včetně příloh na č. l. 19-32 spisu, kopie občanského průkazu žalované na č. l. 87, výpis z databáze neplatných dokladů na č. l. 88, kopie řidičského průkazu na č. l. 89, detail pohybu na č. l. 34 spisu, souhlas k inkasu založený v elektronické podobě v databázi ISAS, doklad o verifikační platbě na č. l. 42 spisu, potvrzení o vyplacení úvěru na č. l. 36 spisu, potvrzení o úhradě dluhu na č. l. 35 spisu, 1. upomínku na č. l. 37 spisu, podací arch České pošty na č. l. 38 spisu, 2. upomínku na č. l. 39 spisu, podací arch České pošty na č. l. 40 spisu, oznámení o zesplatnění a předžalobní výzvu na č. l. 44 spisu, podací arch České pošty na č. l. 46 spisu/. Příloha 5 smlouvy obsahuje dotazník k posouzení bonity žadatele (spotřebitele), kde je uvedeno, že žalovaná má příjem 36 107 Kč měsíčně, její měsíční náklady činí 6 800 Kč, náklady na manžela 1 200 Kč a náklady na bydlení 0 Kč /viz smlouvu o úvěru na č. l. 19-32 spisu/. Žalovaná v době žádosti o úvěr nebyla v insolveci, výsledný rating v nabankovním registru měla v kategorii B, pracovala v anonymizována čtyři slova. příjmení a anonymizována dvě slova obec, přičemž její příjem činil v měsící listopadu 29 854 Kč a v měsící prosinci 36 107 Kč, jelikož jí byla přiznána odměna ve výši 12 300 Kč /viz výstup z insolvenčního rejstříku na č. l. 84, výpis z nebankovního registru na č. l. 86, výpis z obchodních rejstříku zaměstnavatele žalované na č. l. 90, výplatní páska žalované na č. l. 91, výpis z účtu na č. l. 92-93 Jelikož žalovaná nehradila jednotlivé splátky řádně a včas, přistoupila žalobkyně k zesplatnění celého dluhu ke dni 21. 4. 2020. Žalobkyně zároveň uplatnila vůči žalované náhradu nákladů za upomínání ve výši 800 Kč (300 Kč + 500 Kč), smluvní pokutu ve výši 44 704,96 Kč a vyzvala žalovanou k úhradě před podáním žaloby /viz předžalobní upomínku na č. l. 44 spisu/. Majitelem účtu č. bankovní účet, vedeného u společnosti právnická osoba, je a v předmětném období byla žalovaná /výpis z účtu na č. l. 92-93 spisu/. Žalovaná netvrdila a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradila, nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné pro spor relevantní skutečnosti.
5. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“) a dle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti (dále jen„ ZoSÚ“), zejména podle následujících ustanovení:
6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Dle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
8. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
9. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
12. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.
13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
14. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
15. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
16. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
17. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, a to co do výše 74 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení.
18. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany žalobkyně, coby poskytovatele úvěru, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalované. V tomto směru nelze než konstatovat, že žalobkyně břemeno tvrzení a břemeno důkazní, že své povinnosti ve smyslu § 86 ZoSÚ dostála, neunesla (pro nepřítomnost žalobkyně nebylo možno tuto při ústním jednání postupem dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o. s. ř. v uvedeném ohledu vyzvat k doplnění tvrzení a označení a předložení důkazů). Z provedeného dokazování nelze dovodit, že žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované s řádnou pečlivostí. Co se týče příjmu žalované, žalobkyně chybně vycházela z jediné předložené výplatní pásky žalované za měsíc prosince 2019, v němž žalovaná dosáhla čistého měsíčního příjmu 36 107 Kč. Ze samotné výplatní pásky je zřejmé, že v tomto měsíci žalovaná obdržela nezanedbatelné mimořádné odměny. Nadto z výpisu z účtu žalované za měsíc prosinec 2019, z něhož je mimo jiné také patrné, že počáteční i konečný zůstatek tohoto účtu je záporný, se podává, že žalovaná za měsíc listopad 2019 obdržela měsíční příjem toliko ve výši 29 854 Kč. Je tedy evidentní, že částka 36 107 Kč zásadně nepředstavovala průměrný čistý měsíční příjem žalované. Žalobkyně se ani podrobněji nezajímala o výdaje žalované na bydlení, jako základní a podstatnou položku výdajů, kterou je vždy třeba pečlivě zjišťovat. Žalobkyně si vystačila s údajem žalované, že na náklady na bydlení vynakládá 0 Kč měsíčně, tedy že nehradí ani nejzákladnější výdaje za služby spojené s bydlením, a to výdaje na spotřebu elektřiny, plynu a vody. Nelze rovněž přehlédnout, že žalobkyně úvěr žalované poskytla v situaci, kdy věděla o jejím předchozím závazku vůči žalobkyni ve výši 50 000 Kč, který však nebyl žádný způsobem uveden v Příloze číslo smlouvy a na který byla určena částka 52 153 Kč, tedy více než polovina poskytovaného úvěru a částka 16 000 Kč byla určena na náklady spojené s vyřízením úvěru. Na účet žalované bylo fakticky vyplaceno jen 21 847 Kč.
19. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz příjmení, L.; příjmení, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015 -39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslo použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb. ). Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ činí poskytovatel předmětné posouzení zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K takovémuto porovnání však vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů v daném případě nemohlo vůbec dojít a evidentně ani nedošlo.
20. Neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele stanovenou v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň zjevně narušuje veřejný pořádek (pro širší dopady porušení této povinnosti; zde srov. kupř. již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (shodně např. rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, ve věci C číslo či rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 132/2019 nebo sp. zn. 23 Co 128/2019 ).
21. V poměrech projednávané věci soud uzavírá, že žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila, když posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla. Žalobkyně sice alespoň částečně zkoumala příjmy žalované (přičemž vycházela ze zjevně nesprávných údajů), ovšem jakkoli neověřila, resp. při posouzení bonity žadatele nezohlednila její skutečné výdaje. Uvedeno je pouze, že náklady spotřebitele jsou 6 800 Kč, náklady na manžela činí 1 200 Kč a náklady na bydlení představují 0 Kč. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je pak absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy a v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb. redukce nároku žalobkyně vůči žalované na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Žalovaná poskytnuté peněžní prostředky nevrátila, na úkor žalobkyně se bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení vrátit. V daném případě se žalované bezdůvodně obohatila částkou 52 153 Kč, která byla užita k úhradě jejího jiného dluhu, a částkou 21 847 Kč, která byla žalované zaslána na účet, tedy celkem částkou 74 000 Kč.
22. Vzhledem k tomu, že žalobkyně žalovanou vyzvala k plnění dopisem, kterým úvěr zesplatnila, a stanovila žalované lhůtu k plnění do 5. 5. 2020 (14 dní od vystavení dopisu o zesplatnění, tj. od 21. 4. 2019), soud přiznal žalobkyni dle ustanovení § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení ode dne 6. 5. 2020 do zaplacení v zákonné výši.
23. Lhůta k plnění byla určena v souladu v obecné třídenní lhůtě podle § 160 o. s. ř. o. s. ř.
24. Ve zbývajícím rozsahu (náklady upomínání, smluvní pokuta, smluvní úrok z prodlení atd.) soud žalobu zamítl, neboť nebylo prokázáno, že mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy, od níž své další nároky žalobkyně odvíjela (výrok II. tohoto rozsudku).
25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť procesně úspěšnější žalované dle obsahu spisu v souvislosti s řízením žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení k Okresnímu soudu v Mělníku O odvolání rozhoduje Krajský soud v Praze.
Nesplní-li povinná dobrovolně povinnost stanovenou tímto rozhodnutím, lze se jejího výkonu domáhat podáním návrhu u soudu (§ 251 o. s. ř. o. s. ř. ) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem (zákon č. 120/2001 Sb. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti, ve znění pozdějších předpisů) u soudního exekutora.