Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
5 C 112/2021-26
Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní titul Petrou Šturcovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 8 244 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, že je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 8 244 Kč s 9,75 % ročním úrokem z prodlení od 16. 1. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, že je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 8 244 Kč s 9,75 % ročním úrokem z prodlení od 16. 1. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala vydání rozsudku, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 8 244 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 21. 11. 2017 uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr vrátit spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 11 550 Kč, a to v týdenních splátkách ve výši 443 Kč tak, že první splátka měla být uhrazena do sedmého dne od podpisu smlouvy a další splátka vždy do sedmého dne od předchozí splátky. U každého úvěru je nejprve hrazeno na cenu úvěru (kapitalizovaný úrok) a poté na jistinu (půjčené peníze). V případě prodlení s plněním, nebo v případě neplnění, se dle smluvních podmínek stává zbylý dluh včetně příslušenství splatný, a to v termínu splatnosti nejbližší další týdenní splátky. Žalovaný splácel nepravidelně, žalobkyně tedy částku, kterou žalovaný dosud uhradil, ve výši 18 306 Kč, vydělila týdenní splátkou 443 Kč a vypočetla tak, kdy se žalovaný skutečně dostal do prodlení, pokud by splácel tuto částku v předepsaných týdenních splátkách. Splatnost pohledávky podle žalobkyně nastala ke dni 11. 9. 2018 a datum prodlení ke dni 16. 1. 2019. Žalobkyně však požadovala zákonný úrok z prodlení od doby předepsané splatnosti smlouvy (tj. 15. 1. 2019).
2. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Podle platební historie, kterou soudu žalobkyně předložila, zaplatil na poskytnutý úvěr celkem 18 306 Kč, přičemž jistina úvěru činila 15 000 Kč. Je nemajetným důchodcem, jehož důchod činil v roce 2017 částku 8 909 Kč měsíčně a současně byl ve vážném zdravotním stavu. Namítl, že nebyla zkoumána jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr.
3. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Žalovaný podepsal se žalobkyní dne 21. 11. 2017 listin u s názvem smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě mu byly v hotovosti poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit spolu s úrokem ve výši 5 250 Kč, poplatkem za zpracování úvěru ve výši 3 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 300 Kč, celkem se zavázal vrátit 26 550 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 442,50 Kč, přičemž první splátka byla stanovena na den 28. 11. 2017 a každá další 7 dnů po datu splatnosti předchozí splátky. Do dnešního dne žalovaný žalobkyni uhradil částku 18 306 Kč. V řízení nebylo prokázáno, že by žalobkyně před poskytnutím úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně v žalobě toto ani netvrdila. Uvedené skutečnosti má soud za prokázané ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, smluvních podmínek a platební historie.
4. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a ze zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).
5. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2. téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
7. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
8. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
9. Podle § 101 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen„ o. s. ř. “) k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení, plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1 ) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas a nepožádá z důležitého důvodu o odročení jednání, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. Podle § 120 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení.
10. V daném případě žalobkyně netvrdila ani neprokázala, že by dostatečně a v souladu se shora citovaným zákonem o spotřebitelském úvěru zkoumala před uzavřením smlouvy schopnost žalovaného předmětný úvěr splácet, a svou neúčastí při jednání se žalobkyně zbavila možnosti být soudem poučena a vyzvána k doplnění tvrzení a označení důkazů. Soud proto posoudil předmětnou smlouvu podle § 588 o. z. ve spojení s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou. Závěr o absolutní neplatnosti se opírá o rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci OPR- právnická osoba GK (C číslo). Uvedeným rozhodnutím bylo dovozeno, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo, z nichž vychází právní úprava obsažená v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
11. Z povahy věci, a rovněž s přihlédnutím k citovanému rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie je smyslem institutu posuzování úvěruschopnosti spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru vyhnout se situacím, kdy by úvěr byl poskytnut i osobám, u nichž by bylo lze důvodně pochybovat o tom, že budou schopny úvěr splácet. V uvedené právní úpravě se proto projevuje zájem na zachování veřejného pořádku, neboť uvedená pravidla a hodnoty jsou takového celospolečenského významu, že jejich porušení nelze akceptovat a právní jednání zjevně narušující veřejný pořádek má za následek jeho absolutní neplatnost, ke které soud přihlíží i bez námitky (§ 588 o. z.).
12. Vzhledem k tomu, že soud shledal předmětnou smlouvu absolutně neplatnou, rozhodoval podle § 2991 o. z. o případném vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 15 000 Kč a žalovaný na tuto částku uhradil 18 306 Kč. Žalovaný tak bezdůvodné obohacení již vrátil.
13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků jejich náhradu nepřiznal, neboť procesně úspěšný žalovaný náhradu nákladů řízení nežádal.
14. Tento rozsudek je zkráceně odůvodněn podle § 157 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. , podle něhož soud v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. o. s. ř. nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle zákona č. 120/2001 Sb. (exekučního řádu).