Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
8 C 400/2020-70
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem titul Petrem Karáskem v právní věci
žalobce: osobní údaje žalobce
se sídlem adresa,
právně zastoupené advokátkou titul. jméno příjmení,
se sídlem adresa,
proti
žalované: osobní údaje žalované
trvale ulice a číslo, obec,
v řízení o zaplacení 18 385,06 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen uhradit žalobci 48 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 16.12.2020 až do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se ohledně zaplacení 18 537,06 Kč, úroku z prodlení z částky 17 518 Kč za dobu od 1.11.2020 do zaplacení, úroku z prodlení z částky 48 Kč za dobu od 1.11.2020 do 15.12.2020 a úroku ve výši 102,68 % ročně z částky 14 211,99 Kč za dobu od 23.6.2020 až do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen uhradit žalobci 48 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 16.12.2020 až do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se ohledně zaplacení 18 537,06 Kč, úroku z prodlení z částky 17 518 Kč za dobu od 1.11.2020 do zaplacení, úroku z prodlení z částky 48 Kč za dobu od 1.11.2020 do 15.12.2020 a úroku ve výši 102,68 % ročně z částky 14 211,99 Kč za dobu od 23.6.2020 až do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby soud uložil žalovanému povinnost uhradit 18 385,06 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 17 566 Kč od 1.11.2020 až do zaplacení a spolu se smluvním úrokem ve výši 102,68 % ročně z částky 14 211,99 Kč od 23.6.2020 do zaplacení avšak maximálně do doby, kdy tento dosáhne 50 284 Kč. V odůvodnění žaloby uvedl, že jako věřitel uzavřel s žalovaným jako klientem dne 12.6.2019 smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě poskytl žalovanému 21 000 Kč, když předtím po důkladném zkoumání prověřil jeho schopnost úvěr splácet. Učinil tak na základě podkladů získaných od žalovaného a šetřením v registrech anonymizováno a anonymizováno a dále v insolvenčním rejstříku a v evidenci dokladů totožnosti. Na základě tohoto šetření bylo shledáno, že úvěr je možno žalované poskytnout. Žalovaný se zavázal částku vrátit spolu se sjednaným úrokem ve výši 167,84 % ročně ve 18 měsíčních splátkách po 2 328 Kč. Jelikož žalovaný své povinnosti ze smlouvy neplnil řádně a včas (uhradil na splátkách celkem 20 952 Kč), došlo v souladu s uzavřenou smlouvou ke dni 21.6.2020 k zesplatnění dluhu jako celku. K tomuto dni činila dlužná jistina 14 211,99 Kč a dlužné úroky 3 354,69 Kč, které dle smluvních ujednání přirostly s ohledem na výše uvedené k jistině. Dále žalobce rovněž požaduje sjednanou smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně, a to ze zmíněné částky ponížené o splátky žalovaného v době od 1.5.2020 do data vyhotovení žaloby.
2. V podání ze dne 18.3.2021 žalobce obsáhle doplnil k výzvě soudu následující. Žalobce zevrubně zopakoval tvrzení žalobní ohledně provedených šetření v registrech, z dokladů o příjmech žalovaného pak vyplynulo, že jeho čistý měsíční příjem činil 25 200 Kč a celkové měsíční náklady pak 14 360 Kč. Je tedy zřejmé, že žalovaný musel být schopen dostát sjednaným splátkám ve výši 2 328 Kč měsíčně. Dané skutečnosti žalobce zjistil z formuláře hodnocení klienta. Pokud žalovaný neuvedl žádné další výdaje, žalobce neměl důvod se domnívat, že těmito je životní minimum stanovené zákonem na 3 410 Kč, a které je zákonem definováno jako částka k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb, tedy částkou postačující k obživě a nikoli k přežití (tedy na rozdíl od existenčního minima). Další výdaje tedy byl povinen uvést žalovaný, pokud tyto zkreslil, porušil § 6 občanského zákoníku , dle nějž nesmí těžit ze svého nepoctivého činu, přičemž takové jednání by mohlo mít i trestněprávní rovinu. Žalovaný také v prohlášení klientů mj. podepsal, že všechny jím uváděné informace jsou pravdivé. Žalobce nemá objektivní možnost si informace o výdajích sdělených klientem ověřit. Je tedy zřejmé, že žalobce dostál své povinnosti vyplývající ze zákona, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného úvěr splácet. Povinnost věřitele stanovenou zákonem o spotřebitelském úvěru nelze vykládat extenzivně. Žalobce při uzavření smlouvy vycházel přirozeně z toho, že dlužník měl v úmyslu svůj závazek splnit a že z toho důvodu pamatuje i na případy, kdy by se jeho ekonomická situace zhoršila a plnění závazků ze smlouvy by ta bylo ztíženo či ohroženo. Žalovaná je osobou svéprávnou, byla seznámena s podmínkami, za nichž se úvěr poskytuje, věděla (vědět mohla a měla), kolik činí měsíční splátka, kolik jich bude a kolik se zavazuje žalobci vrátit celkem. Nelze klást k tíži žalobce případné lehkomyslné chování žalované. Dále žalobce odkázal na nález Ústavního soudu České republiky sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, kde tento uzavřel, že„ soudy měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Respektive, zda je reálné splacení dluhu“, což bylo v tomto případě nepochybně prokázáno. Pokud pak žalovaný uváděl, že na bydlení ve vlastním bydlení a vynaloží zde 1 500 Kč měsíčně, je třeba z takové částky s odkazem na výše uvedené vycházet. Je pak otázkou, kam až by tedy zkoumání ze strany poskytovatele mělo v takovém případě zajít. Má mít k dispozici i prohlášení spolubydlících či nájemní smlouvy, pokud by pak věřil prohlášení spolubydlících, proč jej vůbec požadovat, když již samotný klient by měl uvést pravdivé informace. Věřitel má velmi omezené možnosti ověřit údaje o výdajích poskytnuté žadatelem a kromě zjevně nepřiměřených údajů (náklad 100 Kč včetně služeb apod.) mu nezbývá než věřit sděleným údajům. Věřitel nemá sám reálné prostředky, jak logicky zdůvodněné nižší výdaje, uvedené žadatelem, ověřit. Nemůže prověřovat výdaje klienta natolik, aby nemohlo dojít k jakémukoliv ovlivnění nebo zatajení ze strany klienta a byla zde tak 100% jistota, že finanční údaje jím uvedené budou vždy přesně odpovídat. Nejvyšší soud České republiky v rozhodnutí sp. zn. 4 Tdo 238/2019 ze dne 20. 3. 2019 také shledal, že nelze po poskytovatelích úvěrů požadovat stoprocentní míru obezřetnosti, nýbrž míru přiměřenou s tím, že základ pro určení úvěruschopnosti vytváří žadatel o úvěr (klient - žalovaná) při své žádosti a že uvedení pravdivých údajů tvoří základ pro zkoumání úvěruschopnosti.
3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
4. K jednání soudu se žalovaný, ač řádně a včas předvolán (fikcí na adrese trvalého pobytu shora), k jednání soudu bez omluvy nedostavil. Soud tedy věc projednal a rozhodl s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “) v jeho nepřítomnosti. Žalobce při jednání soudu setrval na žalobě. Po sdělení soudu, že otázka řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného není stále dostatečně prokázána, žalobce uvedl, že lhůtu k doplnění důkazů a tvrzení nežádá, s tímto závěrem soudu se neztotožňuje a odkázal na svá dosavadní vyjádření ve věci a navržené důkazy. Závěrem žalobce navrhl žalobě v plném rozsahu vyhovět.
5. Ze smlouvy uzavřené mezi žalobcem a žalovaným dne 12.6.2019 vyplynulo, že jejím předmětem bylo poskytnutí úvěru ze strany žalobce, a to ve výši 21 000 Kč, které se žalovaný zavázal splatit, jak je shora uvedeno. Z předsmluvního formuláře a prohlášení klienta podepsaných žalovaným stejného dne vyplynulo, že tímto žalovaný obdržel zde uvedené informace o poskytovaném úvěru, a že veškeré údaje uvedené z jeho strany ve smlouvě jsou pravdivé.
6. Z dokladu z elektronického bankovnictví žalobce bylo zjištěno, že na bankovní účet uvedený žalovaným v úvěrové smlouvě bylo v den jejího uzavření odesláno 21 000 Kč.
7. Z listin y označené jako hodnocení klienta vyplynulo, že tato byla v den uzavření smlouvy podepsána oběma stranami sporu. Byly zde zaznamenány údaje o poměrech žalovaného s tím, že její čistý měsíční příjem činí 25 200 Kč ze zaměstnání, životní minimum činí 3 410 Kč a výdaje na bydlení 1 500 Kč. V dalších kolonkách bylo uvedeno 5 950 Kč (splátky právnická osoba), 500 Kč (ostatní), 1 000 Kč (rezerva). Dále je zde uvedeno, že žalovaný je svobodný a žije ve vlastním bydlení, v domácnosti druhou osobu nemá, pouze nezletilé dítě. K tomu žalobce doložil dvě výplatní pásky žalovaného z období dubna a března 2019, z nichž vyplynul jeho čistý příjem ve výši 24 351 Kč, resp. 26 133 Kč. Dle výpisů z bankovního účtu žalovaného ze dnů 7.5.2019 a 4.4.2019 vyplynulo, že tyto částky byly připsány na jeho bankovní účet. Dále žalobce doložil pracovní smlouvu uzavřenou žalovaným jako zaměstnancem dne 25.1.2018 na dobu neurčitou se třetí osobou.
8. Z výpisu z registru anonymizováno vyplynulo, že žalovaný zde k 12.6.2019 nebyl evidován. Z tabulky hodnocení klienta anonymizováno vyplynulo, že u žalovaného nebyla kolonka skóre rizika vyplněna, dále byl hodnocen jako nový klient.
9. Z oznámení ze dne 14.6.2019 vyplynulo, že žalobce tímto oznámil žalovanému, že schvaluje poskytnutí úvěru za podmínek uvedených ve smlouvě shora. Dle přiložené dodejky byla písemnost ve sféře dispozice žalované dne 1.7.2019.
10. Z výzev k zaplacení ze dnů 17.6.2020 a 18.6.2020 vyplynulo, že tyto adresoval žalobce žalovanému v souvislosti s upomínám s platebními povinnostmi z předmětné úvěrové smlouvy s výstrahou zesplatnění úvěru jako celku.
11. Z oznámení ze dne 21.6.2020 vyplynulo, že žalobce tímto oznámil žalovanému, že s ohledem na jeho prodlení s plněním povinností z předmětné úvěrové smlouvy tuto zesplatňuje a požaduje okamžité zaplacení celého dluhu.
12. Z listin y označené jako karta klienta ze dne 28.12.2020 vyplynulo, že tuto vyhotovil žalobce ohledně předmětného úvěru, uvedl zde kontaktní informace na žalovaného, adresu jeho zaměstnavatele a základní parametry úvěru s tím, že aktuální výše dluhu činí 17 566,68 Kč.
13. Z předžalobní výzvy vyplynulo, že tuto adresovala právní zástupkyně žalobce žalovanému a vyzvala jej k úhradě dluhu z předmětné smlouvy s výstrahou jeho soudního vymáhání. Dle přiloženého poštovního archu byla tato výzva žalovanému před podáním žaloby odeslána dne 9.12.2020.
14. Z výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu – registru nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru vedeného ČNB vyplynulo, že žalobce je v tomto registru evidován.
15. Z vyjádření znalce titul. jméno příjmení příjmení příjmení ze dne 25.10.2018 vyplynulo, že toto činil k objednávce žalobce ohledně vztahu mezi efektivní a nominální úrokovou sazbou. Znalec uzavřel, že bez ohledu na to, zda je ve smlouvě uvedena efektivní či nominální úroková sazba, absolutní výše celkově zaplacených úroků je v obou případech shodná.
16. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalobce s žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru, jak je shora specifikována, na jejímž základě žalovaný obdržel celkem 21 000 Kč. Žalovaný na základě této smlouvy uhradil před podáním žaloby žalobci 20 952 Kč. Žalobce se při uzavírání předmětné smlouvy zabýval schopností žalovaného úvěr splácet způsobem, který zaznamenal v listin ě označené jako hodnocení klienta, provedl šetření v registru anonymizováno a provedl hodnocení v registru anonymizováno. Žalobce doručil, resp. odeslal žalované shora uvedené listin y, oznámení o schválení úvěru a předžalobní výzvu.
17. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník ), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
18. Dle § 1968 občanského zákoníku , dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
19. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
20. Dle § 2991 odst. 1 , odst. 2 občanského zákoníku , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
21. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
22. Dle § 573 občanského zákoníku se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.
23. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
24. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o SP “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
25. Dle § 87 odst. 1 zákona o SP , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
26. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba kromě marginální části žalobního nároku není důvodná.
27. Z provedeného řízení vyplynulo, že žalobce s žalovaným uzavřeli smlouvu o úvěru (dle § 2395 občanského zákoníku ) shora specifikovanou, na jejímž základě žalovaný obdržela 21 000 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, dále se nezabýval jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.
28. Je nepochybné, a tvrdil to konečně i žalobce, že na právní vztah, od nějž žalobce odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o SP (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobce pak argumentoval tím, že se schopností žalovaného splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabýval v souladu s § 86 odst. 1 zákona o SP . Tomuto závěru však soud nepřisvědčil. Žalobce sice po formální stránce učinil některá zkoumání (šetření v registrech a doložení příjmu žalovaného a výpisu z bankovního účtu za pouhé dva dny) nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotil. Je zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr. Poskytoval spotřebitelských úvěrů má dle dikce zákona sám aktivně v daném ohledu postupovat a především pak, a to mimochodem i v ryze vlastním obchodním zájmu, jednostranné informace o poměrech spotřebitele náležitě ověřovat, k čemuž v daném případě, alespoň dle doložených důkazů, jejichž portfolio žalobce i přes seznámení se shora uvedeným právním názorem soudu, nijak nerozšířil (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015 a navazující usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1742/15 ze dne 8.7.2015), nedošlo. Je pravdou, že zákon o SP v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o SP ) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o SP , tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku ).
29. Dle doloženého dokladu o příjmu žalovaný v době uzavření smlouvy disponoval poměrně solidním příjmem ve výši kolem 25 000 Kč měsíčně, přičemž takové příjmy samy o sobě jistě postačují ke splácení částky kolem 2 500 Kč měsíčně. Žalobce se však při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného zaměřil pouze na příjmovou část poměrů klienta a zcela rezignoval na shodně důležitou část výdajovou. Žalovaný pouze obecně uvedl, že bydlí ve vlastním bydlení a zde vynaloží 1 500 Kč měsíčně. Z pohledu obecně známých cen energií běžně využívaných v souvislosti s bydlením (teplo, voda, elektřina, případně plyn atp.) a dalších nákladů spojených s vlastním bydlením (údržba, tzv. fond oprav, daň z nemovitostí atp.) se tato částka jeví, zvláště u dvou osob (žalovaný uvedl, že žije s nezletilým dítětem) jako nepřiměřeně nízká. Již zde tedy bylo na místě, aby žalobce podrobil tuto položku podrobnějšímu zkoumání a vyžádal si od žalovaného související doklady (SIPO, evidenční list, plán záloh za energie atp.), když náklady spojené s bydlením lze snadno doložit. Je pak stejně nepravděpodobné, že by žalovaný měl výdaje na další složky života pouze ve výši 500 Kč měsíčně. Žalobci poté může zcela snadno poskytnout ucelený obrázek o poměrech klienta výpis z jeho bankovního účtu, pokud jím klient disponuje. V daném případě žalobce plnil svou povinnost ze smlouvy bezhotovostně, výpisy z účtu žalovaného disponoval, avšak pouze jejich fragmenty svědčícími pouze o výplatě doložené mzdy. Žalobci tedy ničeho nebránilo opatřit si od žalovaného výpis z účtu např. za období několika měsíců, který by mu poskytl poměrně ucelený obrázek o majetkových poměrech žalovaného.
30. Soud znovu opakuje, že si je vědom, že možnosti poskytovatele úvěru v pohledu zkoumání poměrů klientů nejsou bezbřehé a tyto samozřejmě musí být přiměřené okolnostem, zejména ve vztahu k výdajům, které jsou na rozdíl od příjmů komplikovaněji doložitelné. Na druhou stranu ale nelze připustit, aby na zkoumání výdajů poskytovatelé úvěrů rezignovaly zcela, a to zvláště za situace, kdy se údaje sdělené spotřebitelem jeví jako nevěrohodné, stejně jako v tomto případě. Odkaz na § 6 občanského zákoníku pak soud nepovažuje za přiléhavý, když daná situace sice svědčí ve prospěch žalovaného, nicméně až následkem liknavosti žalobce, který jedná jako profesionál. Z řízení navíc jednoznačně nevyplývá, že by údaje sdělené žalovaným nebyly pravdivé, jeví se pouze jako nepravděpodobné. Polemika žalobce o hypotetické možnosti spáchání trestného činu úvěrového podvodu není pro daný občanskoprávní spor vůbec podstatná a tuto otázku nechť si případně kladou orgány činné v trestním řízení, když navíc není vůbec známo, za jakých okolností vyplňování formuláře hodnocení klienta probíhalo. Tato polemika však není rozhodná pro posouzení žalobního nároku, resp. platnosti předmětné smlouvy, neboť z doložených důkazů s odkazem na výše uvedené nelze dospět k závěru, že žalobce odpovídajícím způsobem zkoumal úvěruschopnost žalované, resp. odpovídajícím způsobem zhodnotil informace takto získané.
31. Pokud pak bylo prokázáno, že žalobce uhradil žalovanému 21 000 Kč, je třeba na dané plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinen takové obohacení žalobci vydat (§ 2991 odst. 1 , odst. 2 občanského zákoníku ). Žalovaný v dané souvislosti žalobci vrátil 20 952 Kč, je tedy povinen vrátit rozdíl v obou částkách ve výši 48 Kč. Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaný byl tedy povinen bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku ). Jako první výzvu k zaplacení lze dle názoru soudu kvalifikovat až předžalobní výzvu odeslanou dne 9.12.2020. Tuto je pak třeba mít s odkazem na § 573 občanského zákoníku za doručenou třetí pracovní den od jejího odeslání, tedy dne 14.12.2020. Jelikož pak žalovaný následující den neplnil, je ode dne následujícího v prodlení s úhradou dluhu, tím tedy neplnil řádně a včas a je tedy s úhradou v prodlení a žalobci náleží úroky z prodlení v zákonné výši (§ 1968 , § 1970 občanského zákoníku ), tedy dle nařízení vlády č. č. 351/2013 Sb. Shora uvedeným závěrům pak odpovídají výroky č. I a II tohoto rozsudku, kdy soud žalobě vyhověl pouze ohledně zaplacení 48 Kč s příslušenstvím a ve zbytku žalobního nároku žalobu zamítl.
32. Podle § 151 o.s.ř. o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 3 o.s.ř. o.s.ř. , když měl žalovaný v řízení pouze zcela marginální neúspěch, nicméně žádné náklady řízení neuplatnil a žádné na jeho straně z proběhlého řízení ani nevyplývají.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím soudu zdejšího. Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem plněna dobrovolně, lze se návrhem domáhat výkonu rozhodnutí.