Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (8)No categories available
6 C 161/2020-73
Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní titul Terezou Pirklovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 22 205 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení:
částky 11 705 Kč,
kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 347,88 Kč,
kapitalizovaného úroku ve výši 6 524,90 Kč,
úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 12 577,58 Kč od 25.6.2019 do 1. 8. 2019,
úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 077,58 Kč od 2. 8. 2019 do zaplacení,
úroku 20,5 % ročně z částky 12 577,58 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 500 Kč od 2. 8. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení: částky 11 705 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 347,88 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6 524,90 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 12 577,58 Kč od 25.6.2019 do 1. 8. 2019, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 077,58 Kč od 2. 8. 2019 do zaplacení, úroku 20,5 % ročně z částky 12 577,58 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 500 Kč od 2. 8. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se obrátila dne 31. 1. 2020 ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 22 205 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba, IČO, se sídlem adresa (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela s žalovanou dne 1. 12. 2015 smlouvu o zápůjčce číslo na základě které jí poskytla v hotovosti jistinu ve výši 14 000 Kč. Žalovaná se zavázala zápůjčku vrátit spolu s poplatkem ve výši 11 705 Kč, jenž představuje kapitalizované úroky za dobu řádného trvání smlouvy s úrokovou sazbou 20,50 % ročně ve výši celkem 1 843 Kč, administrativní poplatek ve výši 2 877 Kč a náklady za hotovostní inkaso ve výši 6 985 Kč, a to v 60 týdenních splátkách, kdy výše prvních 59 splátek měla činit 429 Kč a poslední 60. splátka měla činit 39 Kč. Žalovaná však sjednané splátky nehradila řádně a včas. Právní předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo nejpozději dne 24. 1. 2017 právo na uhrazení celé dosud neuhrazené dlužné částky. Pohledávka byla dne 24. 6. 2019 postoupena na žalobkyni a postoupení bylo žalované oznámeno. Aktuální výše dlužné částky činí na jistině 12 577,58 Kč a na dlužném poplatku (souhrnu úroků, administrativního poplatku a poplatku na inkaso) částku 9 627,42 Kč. Tuto dlužnou částku žalobkyni žalovaná neuhradila, a to ani přes předžalobní výzvu žalobkyně.
2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila.
3. Soud věc projednal postupem podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř. “), v nepřítomnosti účastníků, neboť žalobkyně svou přítomnost omluvila, aniž by požádala o odročení jednání a žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila, ač byla k jednání řádně předvolána.
4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:
Žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřela dne 1. 12. 2015 smlouvu o zápůjčce číslo včetně smluvních podmínek. Ve smlouvě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované zápůjčku ve výši 14 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem ve výši 11 705 Kč, jenž představuje kapitalizované úroky za dobu řádného trvání smlouvy s úrokovou sazbou 20,50 % ročně ve výši 1 843 Kč, administrativní poplatek ve výši 2 877 Kč a náklady za hotovostní inkaso ve výši 6 985 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 429 Kč. Svým podpisem potvrdila žalovaná převzetí zápůjčky ve výši 14 000 Kč v hotovosti /viz smlouvu o zápůjčce na č. l. 16 spisu/. Dle článku 3 smluvních podmínek činí RPSN v případě splatnosti zápůjčky 60 týdnů 68,70 % /viz smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce na č. l. 17 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně v rámci zkoumání úvěruschopnosti žalované zjistila, že žalovaná bydlí v nájmu, přičemž její náklady na bydlení činí 10 000 Kč měsíčně, ostatní výdaje představují pouze náklady na telefon 500 Kč měsíčně a externí splátky zápůjček v celkové výši 4 500 Kč měsíčně. Žalovaná měla být zaměstnána u společnosti právnická osoba na plný pracovní úvazek jako vedoucí, přičemž dosahovala čisté mzdy ve výši 30 000 Kč měsíčně. Žalobkyně při posouzení úvěruschopnost žalované vycházela z použitelného příjmu 15 000 Kč /viz zákaznická karty na č. l. 26 Žalovaná na svůj dluh z předmětné smlouvy uhradila pouze tři platby, a to dne 13. 12. 2015 částku 500 Kč, dne 20. 12. 2015 částku 1 000 Kč a dne 10. 6. 2019 částku 2 000 Kč Celkem tak uhradila 3 500 Kč /viz tabulka umoření na č. l. 21 Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel uzavřela s žalobkyní jako postupníkem dne 24. 6. 2019 smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka žalované z výše uvedené smlouvy postoupena na žalobkyni, přičemž tato skutečnost byla žalované oznámena /viz smlouvu o postoupení pohledávek na č. l. 22-27, oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 19-20, včetně podacího lístku/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovanou k úhradě předžalobní výzvou /viz předžalobní upomínku na č. l. 28-30, včetně podacího lístku/. Z úřední činnosti je soudu známo, že elektronickým platebním rozkazem zdejšího soudu ze dne 30. 10. 2015, č. j. EPR 191868/2015 -5, pak bylo žalované uloženo zaplatit částku 18 772,74 Kč s příslušenstvím, kdy se jednalo o dluh ze spotřebitelského úvěru /viz citovaný elektronický platební rozkaz v soudním systému ISAS/. Žalovaná netvrdila, že by dlužné plnění uhradila, nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu.
5. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“) a podle zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), zejména podle následujících ustanovení:
6. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze dohodnout úroky.
7. Podle § 1 zákona o spotřebitelském úvěru se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.
8. Dle § 9 odst. 1 poslední věty zákona o spotřebitelském úvěru věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
9. Dle § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
10. Dle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
11. Dle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
12. Dle § 573 o. z. má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.
13. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Nejprve je nutno uvést, že soud dovodil absolutní neplatnost smlouvy o zápůjčce jako celku. Soud z provedeného dokazování nemohl učinit skutkový závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně splnila svou povinnost a dostatečně prověřila a vyhodnotila úvěruschopnost žalované při uzavírání smlouvy v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016). Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti sice tvrdila, avšak dostatečně neprokázala. K nařízenému ústnímu jednání se žalobkyně s omluvou nedostavila s tím, nechť je jednáno v její nepřítomnosti a bude-li třeba doplnění důkazů či tvrzení, nechť je žalobkyně k tomuto vyzvána. Žalobkyně byla přitom již usnesením ze dne 27. 10. 2020, č.j. 6 C 161/2020 -47, vyzvána k doplnění rozhodných tvrzení a navržení důkazních prostředků. Tím, že se žalobkyně z jednání omluvila a k tomuto se nedostavila, se sama připravila o možnost, aby byla poučena ve smyslu § 118 odst. 1 , 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , (dále jen „o. s. ř. “). Soudu tak nezbylo, nežli uzavřít, že úvěruschopnost žalované nebyla právní předchůdkyní žalobkyně dostatečně zkoumána a posuzována.
14. Před uzavření smlouvy o zápůjčce žalobkyně zjistila, že žalovaná toho času bydlela v nájmu, přičemž její náklady na bydlení činí 10 000 Kč měsíčně, ostatní výdaje představují pouze náklady na telefon 500 Kč měsíčně a externí splátky zápůjček v celkové výši 4 500 Kč měsíčně. Žalovaná měla být zaměstnána u společnosti právnická osoba na plný pracovní úvazek jako vedoucí, přičemž měla dosahovat čisté mzdy ve výši 30 000 Kč měsíčně. Žalovaná tak měsíčně měla po odečtení uvedených výdajů zůstávat částka 15 000 Kč. Žalobkyně však náležitě neprokázala, že by ověřovala tvrzení žalované uvedené v kartě klienta, tedy že by ověřovala výši příjmů a výdajů žalované. V kartě klienta je toliko křížkem vyznačeno, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřila občanský průkaz, pracovní smlouvu, výplatní pásky a nájemní smlouvu. Ve své podstatě se tak jedná pouze o tvrzení žalobkyně, která nejsou podloženo žádným relevantním důkazem, například kopií ověřovaných listin. Nadto je třeba konstatovat, že takto zjištěné údaje na první pohled působí velmi nevěrohodně, když příjmy i výdaje žalované jsou zde uvedeny v celých zaokrouhlených číslech. Z výdajů jsou zde uvedeny pouze výdaje na nájemné ve výši 10 000 Kč, výdaje na telefon ve výši 500 Kč a výdaje na externí splátky zápůjček ve výši 4 500 Kč. Údaje o dalších výdajích, které žalovaná v té době přirozeně musela mít (výdaje na dopravu, stravovaní, ošacení, apod.), zde absentují. Jako nepravděpodobný se jeví též příjem a pracovní pozice žalované uvedené v zákaznické kartě. V době uzavření předmětné smlouvy o zápůjčce bylo žalované 19 let, a tedy při běžném chodu událostí, musela mít čerstvě ukončenou střední školu. Za této situace se soudu jeví jako velmi nepravděpodobné, že by byla zaměstnána jako vedoucí s čistým měsíčním příjmem ve výši 30 000 Kč, a to na základě pracovní smlouvy na dobu neurčitou. Soud dále zjistil, že žalovaná již v době poskytnutí zápůjčky měla jiné závazky po splatnosti, jež se uvádí v Bankovním registru klientských informací.
15. Vzhledem ke shora uvedenému nemohl soud postup právní předchůdkyně žalobkyně hodnotit jako souladný se zákonem o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném od 25. 02. 2013 do 30. 11. 2016), jehož cílem je mimo jiné i prostřednictvím stanovení povinnosti věřiteli zkoumat a prověřovat úvěruschopnost dlužníka snižovat celkovou předluženost obyvatelstva a nebezpečí vytváření tzv. dluhové pasti pro dlužníky, kterým v určitých případech nemají být věřiteli poskytovány žádné spotřebitelské úvěry, neboť je již v době uzavírání smlouvy pravděpodobné, že dlužník nebude moci z objektivních důvodů splatit celý spotřebitelský úvěr řádně a včas, byť o poskytnutí spotřebitelského úvěru požádá.
16. Žalobkyně má pravdu v tom, že žalovaná má povinnost jednat v právním styku poctivě a pokud tak nečiní, vystavuje se v daném případě trestnímu stíhání pro možné spáchání trestného činu úvěrového podvodu podle § 211 tr. zákoníku. Uvedené však nezbavuje poskytovatele úvěrů posoudit s odbornou péčí a dostatečně ověřit, že spotřebitelé budou skutečně poskytnutý úvěr schopni splatit.
17. Na základě všeho výše uvedeného tak soud vzal za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně sice chtěla s žalovanou uzavřít smlouvu o zápůjčce (která je současně spotřebitelským úvěrem), na základě které přenechala žalované jistinu ve výši 14 000 Kč a žalované měla vzniknout povinnosti poskytnuté peněžní prostředky spolu s příslušenstvím vrátit, smlouva o zápůjčce však nebyla platně sjednána, jelikož právní předchůdkyně žalobkyně řádně nesplnila svou povinnost dostatečně prověřit a vyhodnotit úvěruschopnost žalované při uzavírání smlouvy v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016).
18. V řízení nicméně žalobkyně prokázala, že právní předchůdkyně poskytla žalované jistinu ve výši 14 000 Kč bez právního titulu (s ohledem na zjištěnou absolutní neplatnost smlouvy), došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalované. Vzhledem k tomu, že žalovaná celkem na svůj dluh uhradila 3 500 Kč, zbývá jí tedy uhradit částku 10 500 Kč. Soud proto přiznal žalobkyni částku 10 500 Kč odpovídající nesplacené části poskytnuté jistiny. Pakliže soud uzavřel, že smlouva o zápůjčce byla neplatně sjednána, nemá žalobkyně nárok na uplatněné příslušenství, jež představuje smluvní úroky a poplatky (za administrativní činnost a hotovostní inkaso), a v tomto rozsahu žalobu zamítl.
19. Vzhledem k závěru soudu o absolutní neplatnosti dané smlouvy, je pak neplatné i ujednání o splatnosti dluhu. V takovém případě je pak dle § 1958 odst. 2 o. z. dlužník povinen uhradit dluh bez zbytečného odkladu poté, co jej věřitel k tomu vyzve. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná byla vyzvána k vrácení dluhu v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 24. 6. 2019, které bylo žalované odesláno dne 17. 7. 2019. Ve smyslu § 573 o. z. se má za to, že jí zásilka byla doručena dne 22. 7. 2019, splatnost dluhu nastala tedy dne 1. 8. 2019 (10 dní ode dne doručení oznámení). Nezaplacením dluhu do dne splatnosti se žalovaná dostala do prodlení, a vznikla jí tak povinnost dle § 1970 o. z. platit vedle jistiny dluhu též úroky z prodlení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. , což by v daném případě činilo 8,25 % ročně. Jelikož však žalobkyně požadovala uložit žalovanému povinnost zaplatit zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně a soud je návrhem vázán, uložil soud žalované povinnost zaplatit zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z přiznané částky 10 500 Kč od 2. 8. 2019 do zaplacení a ve zbytku žalobu zamítl.
20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť v řízení úspěšnější žalované žádné náklady nevznikly, přičemž v tomto případě soud ohledně poměru úspěchu a neúspěchu přihlédl i k uplatněnému příslušenství pohledávky v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08 , ze dne 30. 8. 2010. Jejich zaplacení soud žalované uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. .
21. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení k Okresnímu soudu v Mělníku O odvolání rozhoduje Krajský soud v Praze.
Nesplní-li povinná dobrovolně povinnost stanovenou tímto rozhodnutím, lze se jejího výkonu domáhat podáním návrhu u soudu (§ 251 o. s. ř. o. s. ř. ) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem (zákon č. 120/2001 Sb. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti, ve znění pozdějších předpisů) u soudního exekutora.