Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
10 C 136/2020-21
Okresní soud v Jeseníku rozhodl samosoudkyní Mgr Janou Reslovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 2 500 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 2 500 Kč, dále úrok z prodlení z částky 2 500 Kč za dobu od datum do zaplacení ve výši 8,05% ročně, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se ve zbývající části, kdy se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení úroku z prodlení z částky 2 500 Kč za dobu od datum do datum ve výši 8,05% ročně, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 588 Kč k rukám zástupce žalobce do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 2 500 Kč, dále úrok z prodlení z částky 2 500 Kč za dobu od [datum] do zaplacení ve výši 8,05% ročně, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se ve zbývající části, kdy se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení úroku z prodlení z částky 2 500 Kč za dobu od [datum] do [datum] ve výši 8,05% ročně, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 588 Kč k rukám zástupce žalobce do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. V odůvodnění tohoto rozsudku uvede soud pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, neboť jde o rozsudek, proti němuž není odvolání přípustné (§ 157 odst. 4 o.s.ř. ).
2. Předmětem řízení je žaloba o zaplacení částky 2 500 Kč s úroky z prodlení za dobu od datum do zaplacení ve výši 8,05% ročně, kterou žalobce odůvodnil tím, že žalovaný a právní předchůdce žalobce, společnost právnická osoba, uzavřeli smlouvu o zápůjčce a žalovaný dluží částku 2.500 Kč na jistině dluhu, poplatek za poskytnutí zápůjčky žalobce nepožaduje. Pohledávka za žalovaným byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek žalobci.
3. Ve věci je dán cizí prvek daný sídlem žalobce, proto se soud zabýval otázkou pravomoci a příslušnosti soudu. Česká republika i anonymizováno republika jsou členy Evropské unie a řízení ve věci bylo zahájeno po datum, proto je nutné aplikovat na otázky pravomoci a příslušnosti Nařízení Rady (ES) č. 1215/2012. Dle čl. 4 odst. 1 citovaného nařízení osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost, mohou být žalovány u soudů tohoto členského státu. V dané věci má žalovaný bydliště v České republice, je tak dána příslušnost tohoto soudu k projednání a rozhodnutí věci.
4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru. právnická osoba poskytla žalovanému dne datum na účet částku 2 500 Kč bezhotovostním převodem na účet žalovaného. Žalobce tvrdil, že tato částka byla poskytnuta z důvodu, že byla uzavřena smlouva o zápůjčce dne datum mezi právnická osoba příjmení anonymizováno a žalovaným, v níž se tato společnost zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 2.500 Kč bankovním převodem na jeho účet a žalovaný se zavázal vrátit peněžní prostředky společně s poplatkem za zpracování a poskytnutí zápůjčky věřiteli do datum. Žalovaný ve sjednané době peníze nevrátil. právnická osoba a žalobce uzavřeli dne datum Smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem bylo postoupení pohledávek včetně pohledávky za žalovaným žalobci. Oznámením o postoupení pohledávky z datum podaným k poštovní přepravě dne datum oznámila společnost právnická osoba žalovanému, že pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobci. Předžalobní výzvou se dne datum podanou k poštovní přepravě dne datum vyzval zástupce žalobce žalovaného k zaplacení dlužné částky ve lhůtě do sedmi dnů od doručení výzvy s tím, že pokud svou povinnost nesplní, bude podána žaloba. Žalobce na výzvu soudu neoznačil žádné důkazy k tomu, jakým způsobem právní předchůdce žalobce před poskytnutím zápůjčky prověřil úvěruschopnost žalovaného. Žalobce neeviduje zaplacení žádné částky žalovaným.
5. Dle ust. § 1 věta druhá zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.
6. Podle ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
7. Dle ustanovení § 2991 odst. 2 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
8. Dle ustanovení § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
9. Dle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
10. Dle § 1880 odst. 1 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
11. Dle ust. § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
12. V projednávané věci bylo povinností právního předchůdce žalobce před poskytnutím spotřebitelského úvěru náležitě posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, když takový závěr vyplývá i z aktuální judikatury Ústavního soudu ČR, kdy obecné soudy mají poskytovatele spotřebitelských úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr či zápůjčku splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (viz nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 ). Žalobce v řízení netvrdil a neprokázal, že právní předchůdce žalobce posoudil úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím zápůjčky a nezjistil důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného zápůjčku splácet. Za takového skutkového stavu má soud za to, že žalobce s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného neposoudil a nebyla platně uzavřena smlouva o zápůjčce (viz citovaný nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , dále rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , o povinnosti žalobce před poskytnutím úvěru náležitě posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr). V řízení však bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 2 500 Kč, nárok žalobce tak byl posouzen jako nárok na vydání plnění z bezdůvodného obohacení a žalobce, kterému byla pohledávka za žalovaným postoupena smlouvou o postoupení pohledávek, má právo na vrácení toho, co bylo žalovanému plněno. Pokud se tak žalobce domáhá zaplacení částky 2 500 Kč, činí tak oprávněně. Žalobce má také nárok na úrok z prodlení z dlužné částky 2 500 Kč, když nárok na vydání bezdůvodného obohacení se stává dle ust. § 1958 odst. 2 o. z. splatným na výzvu věřitele. V daném případě bylo prokázáno, že žalovaný byl vyzván k zaplacení poskytnuté částky v sedmidenní lhůtě v předžalobní výzvě ze dne datum podané k poštovní přepravě dne datum, dne datum se tak výzva dostala do dispozice žalovaného a dne datum uplynula žalovanému lhůta k plnění. Do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení se tedy mohl žalovaný dostat nejdříve od datum. Soud proto žalobě zčásti vyhověl a uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 2 500 Kč s úroky z prodlení z této částky za dobu od datum do zaplacení v požadované výši 8,05% ročně, kdy tato výše nepřevyšuje výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , ve zbývající části požadovaných úroků z prodlení žalobu jakou nedůvodnou zamítl.
13. náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jež byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 588 Kč, přičemž tato částka představuje 39,46 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 69,73 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 30,27 %). Pro určení míry úspěchu soud přihlédl i k úrokům z prodlení vyčísleným do dne vyhlášení rozsudku datum. Výše úroků z prodlení 8,05 % ročně z částky 2.500 Kč činí za dobu od datum do datum částku 1 333,76 Kč, výše úroků z prodlení z částky 2500 Kč za dobu od datum do datum činí 173,32 Kč, včetně vyčíslených úroků z prodlení žalobce požadoval částku 3 833,76 Kč (číslo číslo), úspěšný byl co do 2 673,32 Kč (číslo). Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.
14. Lhůta k plnění byla stanovena třídenní dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. , když pro stanovení lhůty delší či pro povolení splátek nebyly shledány důvody.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.