Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
11 C 24/2021-63
Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudkyní JUDr Ivanou Koberovou, Ph.D., ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem titul titul. jméno příjmení, Ph.D.
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalované: osobní údaje žalované
bytem adresa žalované
o zaplacení částky 25 004 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 8 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a částku 2 712 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 712 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalované zaplacení částky 8 140 Kč, úrok z prodlení ve výši 1 747,93 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 3 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, úrok ve výši 4 928,49 Kč a úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 11 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a částky 6 152 Kč, úrok z prodlení ve výši 1 120,05 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 4 002,34 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, úrok ve výši 3 331,28 Kč a úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 6 714,34 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 8 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a částku 2 712 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 712 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalované zaplacení částky 8 140 Kč, úrok z prodlení ve výši 1 747,93 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 3 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, úrok ve výši 4 928,49 Kč a úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 11 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a částky 6 152 Kč, úrok z prodlení ve výši 1 120,05 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 4 002,34 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, úrok ve výši 3 331,28 Kč a úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 6 714,34 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou podanou Okresnímu soudu v Lounech domáhala, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit částku 25 004 Kč s úrokem a s úrokem z prodlení. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba, IČO číslo (dále jen„ původní věřitel“) smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo dne datum, na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit původnímu věřiteli součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 1 540 Kč za dobu řádného trvání smlouvy (úrok ve výši 23,72 % ročně), odměnu za administrativní činnost ve výši 2 200 Kč, za hotovostní inkaso splátek částku 4 400 Kč. Žalovaná dále uzavřela s původním věřitelem smlouvu o půjčce číslo dne datum, na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit původnímu věřiteli součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 1 120 Kč za dobu řádného trvání smlouvy (úrok ve výši 23,72 % ročně), odměny za administrativní činnost ve výši 1 600 Kč, za hotovostní inkaso splátek částku 3 200 Kč. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas. V prvním případě uhradila 3 000 Kč, v druhém případě 5 288 Kč. Pohledávky byly postoupeny na základě smlouvy o postoupení pohledávek žalobkyni. Žalobkyně požaduje po žalované v prvním případě jistinu ve výši 11 000 Kč, v druhém případě jistinu ve výši 6 714,34 Kč a dále úroky a zákonné úroky z prodlení. Původní věřitel prověřoval úvěruschopnost žalované, a to i na základě informací získaných od žalované, které jsou obsahem karty zákazníka a ověřeny doklady uvedenými v této kartě. Žalobkyně ani právní předchůdkyně žalobkyně nemají doklady k dispozici. Současně z veřejně dostupného rejstříku ověřil, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení.
2. Soud věc projednal dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. bez přítomnosti účastníků, když zástupce žalobkyně se omluvil z jednání a žalovaná se nedostavila.
3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum soud zjistil, že se původní věřitel zavázal poskytnout žalované finanční částku ve výši 11 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit tuto částku a poplatek ve výši 2 200 Kč, úrok ve výši 1 540 Kč, hotovostní inkaso splátek ve výši 4 400 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit celkovou dlužnou částku ve výši 19 140 Kč v 58 týdenních splátkách po 330 Kč s tím, že první splátku je povinna zaplatit do sedmi kalendářních dnů ode dne uzavření smlouvy a každou následující splátku do konce dalšího následujícího týdenního období. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila převzetí finanční částky. Z karty zákazníka ze dne datum podepsané žalovanou soud zjistil, že původní věřitel prověřoval majetkové poměry žalované z výplatní pásky, složenky (příjmy), rozsudku o výživném, kdy žalovaná potvrdila příjem celkem 35 944 Kč, z toho vedlejší příjem z podnikání 23 747 Kč, státní podporu 6 697 Kč, další příjmy 5 500 Kč, výdaje tvoří nájem ve výši 10 393 Kč, výdaje na domácnost 12 000 Kč, splátky úvěru ve výši 3 850 Kč, celkem výdaje 26 243 Kč. Uvedla, že je svobodná, vede společnou domácnost s partnerem, má dvě nezaopatřené děti, nájemní bydlení, měsíční splátka půjčky u původního věřitele činí 1 100 Kč.
4. Ze smlouvy o půjčce číslo ze dne datum soud zjistil, že se původní věřitel zavázal poskytnout žalované finanční částku ve výši 8 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit tuto částku včetně poplatku ve výši 5 920 Kč, který zahrnuje úrok ve výši 1 120 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 1 600 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč. Dále se zavázala uhradit za zařazení do programu životního pojištění částku 232 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit celkovou dlužnou částku ve výši 14 152 Kč v 58 týdenních splátkách po 244 Kč s tím, že první splátku je povinna zaplatit do sedmi kalendářních dnů od data uzavření smlouvy a každou následující splátku do konce dalšího následujícího týdenního období. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila převzetí finanční částky. Z karty zákazníka ze dne datum podepsané žalovanou soud zjistil, že původní věřitel prověřoval majetkové poměry žalované z výplatní pásky, pracovní smlouvy, dokladů SIPO, nájemní smlouvy, výměru podpory/důchodu, kdy žalovaná potvrdila příjem celkem 27 097 Kč, z toho mzdu 17 000 Kč, státní sociální dávky 6 697 Kč, přídavky na děti 700 Kč, alimenty 2 700 Kč, výdaje tvoří nájem ve výši 10 300 Kč, výdaje na domácnost 10 900 Kč a splátky úvěru ve výši 1 400 Kč, celkem výdaje 22 600 Kč. Uvedla, že je svobodná, vede společnou domácnost s partnerem, má jednu vyživovací povinnost, nájemní bydlení, měsíční splátka půjčky u původního věřitele činí 700 Kč.
5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a oznámení o postoupení pohledávek ze dne datum vzal soud za prokázané, že původní věřitel oznámil postoupení žalovaných pohledávek žalované. Dopisem ze dne datum byla žalovaná upomenuta o zaplacení zástupcem žalobkyně.
6. Soud má za to, že v posuzovaném případě byly mezi původním věřitelem a žalovanou uzavřeny v souladu s ustanovením § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník občanský zákoník “) smlouvy o zápůjčce, na které se vztahuje též zákon č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a změně některých zákonů, ve znění zákona č. 43/2013 Sb. (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru číslo“) a zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru číslo“). Původní věřitel prověřoval úvěruschopnost žalované. Dle názoru soudu však toto prověření nebylo provedeno dostatečně, když původní věřitel neprověřoval žalovanou ve veřejných databázích dlužníků (příjmení apod.) nebo v registru centrálních exekucí, když uváděla vyšší částku splátek úvěrů, než činily splátky u původního věřitele. Z toho je zřejmé, že měla závazky i u jiných subjektů. V případě smlouvy ze dne datum pak původní věřitel neprověřoval výdaje žalované např. nájemní smlouvou, výpisy z účtu, dokladem SIPO. Dle ustanovení § 9 zákona o spotřebitelském úvěru číslo je věřitel povinen s odbornou péčí posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Dle ustanovení § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru číslo není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5 , 7 a 9 nesplnil. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru číslo poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru číslo poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Původní věřitel jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto jsou spotřebitelské smlouvy, které odporují § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku ) I v případě smlouvy ze dne 8. 12. 2016 soud posoudil tuto neplatnost jako absolutní a přihlédl k ní z úřední povinnosti. Vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C číslo, podle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Soud není vázán právní kvalifikací vzneseného nároku účastníky řízení a je povinen provést podřazení skutkových zjištění příslušné hmotněprávní normě bez ohledu na právní názory vyjádřené stranami. Jestliže prokázaný skutkový stav umožňuje přiznat žalobkyni plnění, kterého se petitem své žaloby domáhá, nesmí soud žalobu zamítnout, i kdyby se žalobkyně tohoto plnění dožadovala z jiného právního důvodu, než ze kterého jí skutečně náleží. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovaná ve smlouvě uvedené finanční hotovosti čerpala. Převzala-li žalovaná finanční částky na základě neplatné smlouvy, byla povinna tyto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Vzhledem k tomu, že žalované v prvním případě byla poskytnuta částka 11 000 Kč a zaplatila celkem částku 3 000 Kč, činí bezdůvodné obohacení částku 8 000 Kč. V druhém případě jí byla poskytnuta částka 8 000 Kč a zaplatila celkem částku 5 288 Kč, bezdůvodné obohacení tedy činí částku 2 712 Kč. Soud při zkoumání výše bezdůvodného obohacení vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 23 Cdo 3008/2007 , které je aplikovatelné i v poměrech nového občanského zákoníku , který konstatoval, že byla-li obě plnění, která si účastníci neplatné smlouvy navzájem poskytli, peněžitá, provede soud vzájemné zúčtování obou neoprávněných majetkových prospěchů (v dnešní terminologii bezdůvodného obohacení) a k takovému postupu není třeba ani vzájemné žaloby ani projevu směřujícího k započtení. Takto postupuje při vyčíslení bezdůvodného obohacení ve svých rozhodnutích i finanční arbitr. Soud přiznal žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení, který má oporu v ustanovení § 1970 občanského zákoníku . Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum vyplývala výzva k úhradě celé poskytnuté částky, když i dle smluv v té době uplynula celková sjednaná splatnost závazků. Soud proto žalobkyni přiznal zákonné úroky z prodlení z přisouzených částek v rozsahu uvedeném ve výroku I. Ve zbývající výši soud žalobu zamítl. Nad rámec výše uvedeného soud uvádí, že i v případě řádného posouzení úvěruschopnosti žalované ze smlouvy nevyplývá, že by žalovaná byla povinna nad výslovně sjednaný úrok hradit i úrok ve výši 23,72 % ročně do zaplacení jistiny.
7. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , dle kterého, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Při posuzování úspěchu a neúspěchu soud přihlíží k požadovanému příslušenství. Dle nálezu Ústavního soudu ČR I ÚS 2717/08 při absenci výslovného pravidla soud vezme v úvahu výši úroku z prodlení požadovaného účastníkem„ do zaplacení“ ve výši stanovené ke dni vyhlášení svého rozhodnutí (§ 154 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ). Za této situace byla převážně úspěšná žalovaná, které však žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
8. Lhůtu k plnění soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. určil do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Lounech.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon soudního rozhodnutí (exekuci).