Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

51 C 328/2020-16

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudkyní Mgr Hanou Cholastovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 8 200 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 500 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky od 18. 2. 2020 do zaplacení ve výši 10 % ročně, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky ve výši 7.700 Kč, co do úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 8.200 Kč od 9. 2. 2019 do 17. 2. 2020, z částky 7.700 Kč od 18. 2. 2020 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 500 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky od 18. 2. 2020 do zaplacení ve výši 10 % ročně, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do částky ve výši 7.700 Kč, co do úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 8.200 Kč od 9. 2. 2019 do 17. 2. 2020, z částky 7.700 Kč od 18. 2. 2020 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (dále jen„ žaloba“), který byl soudu doručen dne 1. 8. 2020, domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 8.200 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobkyně v řízení tvrdila uzavření smlouvy o úvěru dne datum ve výši 17.700 Kč (sestávající z jistiny ve výši 10.000 Kč a vyčísleného úroku ve výši 7.700 Kč). Žalovaný se měl zavázat uvedenou částkou splácet týdenní splátkou ve výši 295 Kč. Žalovaný však neměl splácet pravidelně, měl zaplatit pouze částku ve výši 9.500 Kč, splatnost pohledávky tak podle smluvního ujednání měla nastat 3. 8. 2018, žalobkyně však požaduje úrok z prodlení pouze od doby předepsané splatnosti smlouvy od 9. 2. 2019.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Soud žalobkyni usnesením ze dne 3. 2. 2021, č.j. -8, vyzval, aby ve lhůtě 30 dní doplnila její skutková tvrzení o to, jakým způsobem a jaké získala informace o schopnosti žalované splácet úvěr, a označila důkazy k prokázání takto doplněných tvrzení. Výzva byla žalobkyni doručena dne 17. 12. 2020. Žalobkyně k výzvě soudu podáním ze dne 8. 2. 2021 doplnila obecně, že provedla kontrolu v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra, zkontrolovala předložené dokumenty v evidenční kartě klienta, zkontrolovala RČ a OP u právnická osoba anonymizováno, stejně tak i aktuální počet exekucí, stav v insolvenčním rejstříku, kontrola platební historie žalovaného u žalobkyně, vyhodnocení příslušné lokality bydliště, stejně tak i lokality zdrojů příjmů.

4. Ve věci bylo nařízeno jednání dne datum. Žalobkyně se z účasti na jednání řádně a včas omluvila, o odročení jednání nežádala. Žalovaný se k jednání nedostavil, ani se řádně a včas z důležitého důvodu neomluvil. Předvolání k jednání bylo žalovanému doručeno dne 12. 2. 2021 (stejného dne byla žalovanému doručena i žaloba), žalovaný předvolání k jednání soudu převzal osobně. Soud proto ve věci postupoval podle , (dále jen „ “) a věc rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Vyšel přitom z obsahu spisu a provedeného dokazování.

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru má soud za zjištěnou dohodu mezi účastníky o poskytnutí úvěru/peněžních prostředků žalovanému ve výši 10.000 Kč žalobkyní při podpisu smlouvy v hotovosti. Žalovaný se zavazuje vrátit žalobkyni uvedenou částku spolu s úrokem ve výši 3.500 Kč (zapůjční úroková sazba má být ve výši 66 % p.a.), poplatkem za zpracování a doručení úvěru ve výši 2.000 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 2.200 Kč, jako celková výše spotřebitelského úvěru je uvedena částka ve výši 17.700 Kč. Žalovaný se zavázal uvedenou částku vrátit prostřednictvím 60 týdenních splátek v jednotlivé výši 295 Kč, první splátka je splatná 22. 12. 2017, každá další měla mít splatnost vždy 7 dní po datu splatnosti předchozí splátky. Žalovaný se dále zavázal v případě jejího prodlení s úhradou splátek zaplatit náklady účelně vynaložené žalobkyní v souvislosti s jeho prodlením, smluvní pokutu a úrok prodlení v zákonné výši. Ohledně bližších podmínek u jednotlivých nároků je odkázáno na smluvní podmínky, které mají být nedílnou součástí smlouvy. Smlouva je podepsána dne datum. Žalovaný je ve smlouvě označen osobními údaji včetně rodného čísla, čísla OP, adresou trvalého pobytu a doručovací adresou.

Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že obsahuje již výše uvedené údaje o spotřebitelském úvěru, žalovaný formulář podepsal dne datum rok.

Z evidenční karty klienta má soud za zjištěné vyplněné informace týkající se žalovaného, žalovaný uvedl jednotlivé adresy, na kterých může být zastižen, uvedl i adresu trvalého pobytu. Vyplnil, že je spolubydlícím (bydlí u přítelkyně), není majitelem vozu ani nemovitosti, je zaměstnán na plný pracovní úvazek jako zedník, jeho plat činí 18.000 Kč. Z výdajů uvedl nájemné v částce 2.000 Kč, náklady na energie 1.000 Kč a jiné náklady v částce 6.500 Kč. V sekci označené ověřené dokumenty je zaškrtnuto ověření OP. Evidenční karta klienta je žalovaným podepsána dne datum.

Ze splátkového kalendáře soud zjistil, že žalovaný na splátky plnil nikoliv řádně a včas, nicméně celkem na splátkách zaplatil 9.500 Kč.

Z předžalobní výzvy s dokladem o odeslání soud zjistil výzvu žalobkyně žalovanému k úhradě nedoplatku na úvěru ve výši 8.200 Kč, žalovaný je vyzván k úhradě do 14 dnů od doručení upomínky. Výzva byla žalovanému zaslána na adresu adresa.

6. Podle , o spotřebitelském úvěru (dále jen “ ”) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informace dokladujícími úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. Objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. Státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

Podle rozsudku Soudního dvora EU, ze dne 5. 3. 2020, C -679/18, články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. Povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto čl. 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze a podmínky, že spotřebitel tuto namítne, a to v tříleté promlčecí době.

7. Po provedeném dokazování má soud za zjištěné, že žalovaný kartu klienta podepsal dne datum, stejného dne podepsal standardní informace o spotřebitelském úvěru, samotná smlouva o spotřebitelském úvěru byla žalovaným podepsána taktéž dne datum. Soud dospěl k závěru, že v případě smlouvy o spotřebitelském úvěru se jedná o smlouvu, která podléhá nutnosti žalobkyně náležitě posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele (údaje žalovaného odpovídají fyzické osobě nepodnikající). Soud k tomu, zda žalobkyně řádně přezkoumala úvěruschopnost žalovaného podle § 86 odst.1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru, přistoupil i bez námitky žalovaného ve smyslu výše citovaného § 87 zákona o spotřebitelském úvěru (viz výše citované rozhodnutí Soudního dvora EU), tj. ex officio. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostatečně přezkoumala schopnost žalovaného jako spotřebitele splácet úvěr v rámci předsmluvní fáze závazkového vztahu. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostatečně přezkoumala schopnost žalovaného jako spotřebitele splácet úvěr v rámci předsmluvní fáze závazkového vztahu. Žalobkyně sice uvedla mechanismus, jakým úvěruschopnost žalovaného zkoumala, nicméně popsala pouze obecný mechanismus, aniž by tvrdila (a označila důkazy k prokázání tvrzení o konkrétním přezkoumání úvěruschopnosti žalovaného) konkrétně, jakým způsobem onen obecný mechanismus aplikovala na žalovaným uvedené poměry v evidenční kartě klienta a k jakému dospěla závěru ohledně úvěruschopnosti žalovaného. Nutno také podotknout, že žalobkyně totožná podání (týkající se posouzení úvěruschopnosti) podala i v jiných věcech u zdejšího soudu, aniž by jakkoli reagovala na specifičnost každého ze žalovaných a jeho (majetkových) poměrů. Žalobkyně tudíž neprokázala, že by řádně úvěruschopnost žalovaného přezkoumala. O závazcích žalovaného nebylo ničeho v evidenční kartě uvedeno, žalobkyně ani netvrdila, že by„ něčeho“ o závazcích žalovaného zjistila, že by reálně byla provedena uváděná“ kontrola exekucí”. Soud je proto toho názoru, že žalobkyně údaje žalovaného téměř žádným způsobem neověřovala (mělo dojít pouze k ověření OP), neposoudila proto řádně úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, jak jí ukládá § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně po žalovaném nežádala ani např. výpis z účtu, doložení dokladů k příjmu,. Pokud se žalobkyně spokojila pouze s údaji uvedenými žalovaným, aniž by alespoň v přiměřené podobě údaje ověřila, nemohlo řádně dojít k porovnání příjmů a výdajů žalovaného (což posouzení úvěruschopnosti žalovaného zahrnuje) a posouzení plnění dosavadních závazků žalovaného, tudíž k dostatečnému posouzení úvěruschopnosti žalovaného nemohlo dojít

8. Soud proto z výše uvedených důvodů předloženou smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne datum posoudil podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru jako neplatnou. S uvedenou neplatností je podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru spojena povinnost žalovaného vrátit žalobkyni pouze poskytnutou jistinu, tj. částku 10.000 Kč, a to v době přiměřené jeho možnostem. Jedná se tedy o vydání bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy. Žalovaný již na jistinu spotřebitelského úvěru zaplatil částku 9.500 Kč, je jeho povinností vrátit žalobkyni částku ve výši 500 Kč na jistině spotřebitelského úvěru. Soud současně dospěl k závěru, že žalovaný měl i přiměřenou dobu k vrácení poskytnuté jistiny. Jistina byla žalovanému poskytnuta dne datum, k jejímu vrácení byla vyzván výzvou ze dne 5. 2. 2020. Doba, která uplynula od poskytnutí žalované jistiny, do doby, než byl žalovaný vyzván k její úhradě, je dobou přiměřenou možnostem žalovaného. Žalovaný se do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny v nesplacené výši mohl dostat jedině na základě výzvy žalobkyně doručované žalovanému dne 5. 2. 2020. Z výzvy vyplývá, že dluh měl být zaplacen do 14 dnů od doručení výzvy, při zohlednění domněnky doby dojití podle , , plus sedm dní pro zaplacení, je zřejmé, že žalovaný byl již k 18. 2. 2020 v prodlení s vrácením nezaplacené jistiny žalobkyni. Pokud tedy žalobkyně žádala úrok z prodlení za dobu od 9. 2. 2019 z částky 8.200 Kč, je možné žalobě částečně vyhovět i v části úroku z prodlení z částky 500 Kč ale až od 18. 2. 2020, nikoliv z celé požadované částky 8.200 Kč ( cit. zákona). Soud se domnívá, že ve výzvě stanovená lhůta 14 dnů je lhůtou přiměřenou možnostem žalovaného pro vrácení dlužné částky, i s přihlédnutím k tomu, že jistina samotná byla žalovanému poskytnuta již dne datum.

9. Soud proto žalobě vyhověl pouze co do nezaplacené jistiny v částce 500 Kč a co do úroku z prodlení z této částky od 18. 2. 2020 do zaplacení. Ve zbytku byla žaloba ze shora uvedených důvodů zamítnuta.

10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle V řízení byl úspěšnější žalovaný, náležela by poměrná část náhrady nákladů řízení. Podle obsahu spisu však žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, soud proto žádnému z účastníků nepřiznal právo k jejich náhradě.

11. Lhůta k plnění byla stanovena podle

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné ( ).

Nebudou-li povinnosti uložené tímto rozsudkem splněny řádně a včas, lze se jejich splnění domoci cestou exekuce.