Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 C 253/2020-34

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní JUDr Gabrielou Antonií Bartovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 11 085,99 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 899,40 Kč, úrok z prodlení z částky 2 899,40 Kč ve výši 8,05 % ročně od 15. 5. 2017 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba s návrhem, aby žalovaná byla povinna uhradit žalobkyni částku 8 186,59 Kč, úrok z prodlení z částky 3 401,16 Kč ve výši 8,05 % ročně od 15. 5. 2017 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 899,40 Kč, úrok z prodlení z částky 2 899,40 Kč ve výši 8,05 % ročně od 15. 5. 2017 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. II. Žaloba s návrhem, aby žalovaná byla povinna uhradit žalobkyni částku 8 186,59 Kč, úrok z prodlení z částky 3 401,16 Kč ve výši 8,05 % ročně od 15. 5. 2017 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně podala soudu dne 13. 8. 2020 návrh, jímž se domáhala uložení povinnosti žalované k úhradě částky 11 085,99 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 6 300,56 Kč od 15. 05. 2017 do zaplacení s následujícími skutkovými tvrzeními. Žalovaná coby úvěrovaný uzavřela dne 14. 3. 2016 se společností právnická osoba, IČO smlouvu o úvěru číslo dle a dle a násl. Žalobkyně coby postupník uzavřela dne 11. 12. 2019 se společností právnická osoba IČO coby postupitelem smlouvu o postoupení pohledávky, o čemž byla žalovaná vyrozuměna. Podle smlouvy se původní věřitel zavázal poskytnout žalované neúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč s pevně stanovenou zápůjční úrokovou sazbou sjednaný na dobu určitou. Žalovaná se zavázala vrátit původnímu věřiteli poskytnutý úvěr zpět spolu s kapitalizovaným úrokem, poplatkem za vyhodnocení úvěru, poplatkem za sjednání úvěru a inkasním poplatkem. tj. v celkové částce 18 186 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit celkovou dlužnou částku ve výši 18 186 Kč ve 14 splátkách, kdy první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy, poslední splátka byla splatná dne 14. 5. 2017. Původní věřitel uvedený závazek splnil a sjednaný úvěr úvěrované poskytl dne 14. 3. 2016, což žalovaná potvrdila podpisem smlouvy. Žalovaná svůj závazek nesplnila řádně a včas, ocitla se tak v prodlení. Žalovaná částka je tvořena dlužnou jistinou ve výši 6 300,56 Kč, dlužným úrokem ve výši 382,27 Kč, dlužným poplatkem za vyhodnocení úvěru ve výši 440,88 Kč, dlužným poplatkem za sjednání úvěru ve výši 2 438,32 Kč a dlužným inkasním poplatkem ve výši 1 523,96 Kč. Vzhledem k prodlení žalované má tak žalobkyně kromě dlužné jistiny i nárok na zákonný úrok z prodlení v zákonné výši z žalované částky od 15. 5. 2017 do zaplacení. Pro posouzení úvěruschopnosti žalované původním věřitelem byl podstatný pravidelný a prokazatelný měsíční příjem po odečtení závazků a pravidelných výdajů žalovaného jako jsou např. platby nájemného, splátky úvěrové smlouvy nebo hypotéky, platby SIPO, výdaje související s platbami sociálního a zdravotního pojištění (v případě OSVČ), splácení exekuce, apod.

2. Žalovaná se ve věci žádným způsobem nevyjádřila. Nevyjádřila se ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byla poučena, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí.

3. Soud dle a , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ “), věc projednal se souhlasem žalobkyně a za předpokládaného souhlasu žalované bez nařízení jednání na základě účastníky předložených listinných důkazů.

4. Soud konstatuje, že rozhodnutí v této věci je zcela v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR vydaného ve věci sp.zn. . Zde Nejvyšší soud ČR uzavírá, že v řízení vedeném dle ustanovení nelze zamítnout návrh tehdy, jestliže na základě listin tvořících obsah spisu nelze učinit závěr, že žalobce svůj nárok prokazuje. Soudem nebylo v daném případě uzavřeno, že skutkový děj nelze postavit najisto. Z listin žalobkyní předložených soud učinil závěr o skutkovém ději. Pokud byl žalobní návrh zamítnut, tak pouze proto, že z listin žalobkyni předložených nelze z hlediska právního hodnocení učinit jiný závěr, nežli ten, že žalobní nárok není důvodným. Soud podotýká, že ač je nutno věc posoudit jinak nežli dle účastníkova právního názoru, případné poučení dle citovaného zákonného rozhodnutí by zde nemohlo vést k jinému rozhodnutí soudu. Ustanovení , odst. 2 směřuje na případy, kdy v důsledku jiného právního posouzení věci soudem může účastník reagovat a doložit důkazy či tvrzení, která v souladu s právním hodnocením soudu mohou přivodit jeho úspěch ve věci. V souzené věci tomu tak není.

5. Soud dospěl na základě provedeného dokazování, vycházeje z listinných důkazů založených do spisu žalobkyní, k následujícím skutkovým zjištěním:

6. Žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřeli dne 14. 3. 2016 smlouvu o úvěru číslo. Právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokem ve výši 963 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 4 000 Kč, poplatkem za vyhodnocení úvěru ve výši 723 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 500 Kč. Celková dlužná částka tak činila 18 186 Kč, doba trvání úvěru činila 14 měsíců, roční úroková sazba činila 15 % p. a., RPSN činil 187,60 %. Počet splátek úvěru byl 14 splátek ve výši 1 299 Kč splatných do měsíce od podpisu smlouvy (první splátka), a dále každá další splátka je splatná do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky. (smlouva o úvěru na č. 1 10 /11/ spisu, standardní informace o spotřebitelském úvěru na čl. 13 spisu, čestné prohlášení a souhlas se zpracováním osobních údajů dlužníka na čl. 14 spisu)

7. V Žádosti o úvěr žalovaná uvedla, že je poživatelem starobního důchodu, má ostatní zaměstnanecký status, poznačeno je, že uvedené údaje byly ověřeny. Dále je uvedeno, že byly doloženy výplatní pásky. Žalovaná uvedla mzdu, příjem z podnikání ve výši 11 600 Kč, ostatní státní příspěvky 5 000 Kč, celkem měsíční příjmy 16 600 Kč, výdaje na bydlení 7 900 Kč, doprava, jídlo, osobní náklady 3 000 Kč, celkem měsíční výdaje 10 900 Kč, použitelný měsíční příjem 5 700 Kč. Dále uvedla, že bydlí v nájmu, je svobodná, počet dětí do 18 let 0, u čeho je vždy poznámka o ověření údaje. Dokončení vzdělání střední, neověřeno. Další skutečnosti, které by mohly bránit při uzavření smlouvy plnit dluh vůči úvěrujícímu řádně a včas a mít vliv na rozhodnutí o poskytnutí úvěru nebyly žádné uvedeny. Jinak bylo uvedeno, že žalovaná vlastní osobní bankovní účet. (žádost o úvěr na čl. 12 spisu)

8. právnická osoba jako postupitel a žalobkyně jako postupník podepsaly dne 11. 12. 2019 smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla předmětná pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. (smlouva o postoupení pohledávek – příloha žalobkyně, elektronický systém soudu)

9. Žalované byl adresován dopis právního zástupce žalobkyně ze dne 26. 2. 2020, jehož obsahem je předžalobní upomenutí k úhradě dlužné částky. (předžalobní upomínka, podací lístek na čl. 15, 16 spisu)

10. Na základě shora popsaných skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

11. Žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřeli dne 14. 3. 2016 smlouvu o úvěru číslo pro částku 10 000 Kč, jíž se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokem ve výši 963 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 4 000 Kč, poplatkem za vyhodnocení úvěru ve výši 723 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 500 Kč v 14 splátkách ve výši 1 299 Kč splatných do měsíce od podpisu smlouvy (první splátka), a dále každá další splátka byla splatná do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky. Úroková sazba činila 15 % p. a., RPSN byla uvedena 187,60 %. Platba na závazek právního předchůdce žalobkyně byla sjednána hotovostní. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba jako postupitel a žalobkyně jako postupník podepsaly dne 11. 12. 2019 smlouvou o postoupení pohledávek. Žalované byl adresován dopis právního zástupce žalobkyně ze dne 26. 2. 2020, předžalobní upomínka.

12. Shora uvedené bylo zjištěno u listinných důkazů předložených žalobkyní, kdy z obsahu spisu se nepodává žádných skutečností, jež by zakládaly důvodnost úvahy o nedůvěryhodnosti těchto důkazů. Žalovaná žádným způsobem tvrzení žalobkyně nesporovala, žádné důkazy nepředložila.

13. Soud řešenou věc po právní stránce posuzoval podle ustanovení , , v platném a účinném znění (dále jen„ o. z.“), a dle ustanovení , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ “).

14. Podle § 6 o. z. každý má povinnost jednat v právním styku poctivě.

15. Dle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 věty prvé o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.

16. Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Dle § 1887 o. z. postoupit lze i soubor pohledávek, ať již současných nebo budoucích, je-li takový soubor pohledávek dostatečně určen, zejména pokud se jedná o pohledávky určitého druhu vznikající věřiteli v určité době nebo o různé pohledávky z téhož právního důvodu.

17. Dle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto nařízením je s ohledem na dobu, kdy se dostala žalovaná do prodlení s úhradou dlužné částky, , podle jehož platí, že výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

18. Dle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Podle platí, že věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr neplatná.

20. Soud konstatuje, že v případě smlouvy o úvěru platí, že úvěrující se zavazuje na požádání úvěrovaného poskytnout mu peněžní částku, zavazuje se mít tuto částku připravenou tak, aby mohl vyhovět žádosti úvěrovaného; jeho závazek zahrnuje i povinnost rezervovat peněžní prostředky až do dohodnuté výše s tím, že není jisté, zda o vyplacení celé částky bude požádáno; jakož i příslib prostředky na požádání poskytnout. Povinnost poskytnout požadovanou částku vznikne na základě žádosti, projevu vůle; žádost (požádání o vyplacení částky) je součástí kontraktačního procesu, na ni navazuje vyplacení požadovaných prostředků. To znamená, že úvěr je chápán jako pactum de contrahendo. Závazek k rezervaci peněžních prostředků trvá po celou dobu existence smlouvy. Úvěrovaný nemá povinnost přislíbené peněžní prostředky čerpat. Předmětem přenechání u smlouvy o úvěru mohou být pouze peněžní prostředky, což ji, kromě úplatnosti, odlišuje od zápůjčky, podle níž je možné přenechat jakékoli věci určené podle druhu. Předmětem zápůjčky je věc„ zastupitelná“, tedy druhově určená, kdy povinností úvěrovaného je vrátit věc stejného druhu. Zápůjčka může být sjednána jako bezplatná i jako úplatná. Smlouva o zápůjčce je smlouvou reálnou, tedy vznikne přenecháním předmětu zápůjčky, a to buď přímo, nebo jinak (bezhotovostním převodem). Smlouva o zápůjčce se odlišuje od smlouvy o úvěru, která jako konsensuální kontrakt vznikne již souhlasným projevem vůle smluvních stran smlouvu uzavřít.

21. V projednávané věci bylo zjištěno, že právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva označená jako smlouva o úvěru. Uvedenou smlouvou bylo sjednáno, že žalované bude předána finanční částka, přičemž za poskytnutí finančních prostředků žalovaná poskytne úhradu, kdy plnit bude ve splátkách, přičemž takto následně vrátí jak poskytnutou jistinu, tak sjednanou úhradu za poskytnutí půjčky. Lze uzavřít, že byla uzavřena smlouva o úvěru. Žalované byly finanční prostředky poskytnuty na základě žádosti, projevu vůle k poskytnutí finančních prostředků, kdy lze dovodit povinnost druhé strany finanční prostředky poskytnout, rezervovat je, když tato činnost byla zjevně předmětem její podnikatelské činnosti, smlouva byla sjednána jako úplatná.

22. Soud má za prokázané, že pohledávka za žalovanou ze shora uvedené smlouvy byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni, čímž je dána aktivní věcná legitimace žalobkyně ve sporu. Dále bylo v řízení prokázáno, že uvedenou smlouvou, na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 10 000 Kč, se žalovaná zavázala uhradit nadále i částku 8 186 Kč sestávající z částky úroku 963 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru 4 000 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru 723 Kč, inkasní poplatek 2 500 Kč. Lze tak konstatovat, že strany smlouvy sjednaly hotovostní úrok ve výši nikoliv 963 Kč, ale i 8 186 Kč při poskytnutí částky 10 000 Kč. K tomu, které platby jsou úrokem, soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 07. 2014 vydaný ve věci sp. zn. , s komentářem, Praha 2009, str. 1856. Co se týká výše sjednaného úroku, tak Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí vydaném ve věci sp. zn. uvedl, že při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné, přičemž nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V daném případě činil kapitalizovaný úrok 8 186 Kč za poskytnutí jistiny 10 000 Kč. Za této situace nelze než uzavřít, že sjednaný úrok byl nepřiměřený a svou výší zjevně odporoval dobrým mravům, neboť nelze akceptovat takto stanovenou úrokovou míru. K tomuto je namístě odkázat i na údaj o RPSN, který je uveden ve výši 187,60 %. Ujednání o úrocích tedy soud shledal neplatným dle ustanovení o. z. Pro úplnost soud podotýká, že shora uvedené části právního jednání lze oddělit od ostatního obsahu.

23. Nadto soud odkazuje na ustanovení Odborná péče je korektiv jednání věřitele, které se zakládá jak na objektivním hledisku, tj. na odborných znalostech a schopnostech, tak na hledisku subjektivním, spočívající v pečlivosti konkrétního věřitele. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , který je dle názoru soudu použitelný jak při výkladu , tak pro výklad ,„ věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidovaný v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L. a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ Pro úplnost lze rovněž odkázat na nález Ústavního soudu ČR ve věci vedené pod sp. zn. , v němž soud vyslovil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí i sama společnost jako taková.

24. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná byla v době čerpání úvěru ve starobním důchodu. Zde je tak třeba věnovat hodnocení úvěruschopnosti zvýšenou pozornost. Žalovaná v době uzavření smlouvy byla ve věku 74 let, což výrazně determinuje její možnost získat příjem z jiných zdrojů, nežli je starobní důchod. V takovémto případě v zásadě nelze pracovat s tím, že žalovaná bude mít možnost hradit závazek z jiných zdrojů, nežli je důchodová dávka. Pokud žalobkyně uvádí příjmy žalobkyně, tak tyto nejsou dostatečně specifikovány, když je uvedeno, že žalovaná čerpá starobní důchod a poté jsou uvedeny ostatní příjmy, které však žádným způsobem nejsou specifikovány. Žalobkyně odkazuje na výplatní pásky, kdy však již neprovedla jejich detailní popis tak, jak je v jí vyhotoveném formuláři předtištěno. Částku 11 600 Kč, která by odpovídala částce starobního důchodu, uvádí v kolonce„ mzda, příjem z podnikání“, částku 5 000 Kč uvádí jako„ ostatní státní příspěvek“, což však neodpovídá hodnocení starobního důchodu, neboť zde se o ostatní státní příspěvek nejedná. Zde tak není provedeno hodnocení příjmu žalované řádně. Především je však nutno konstatovat, že pokud i v daném případě při zohlednění dalšího zdroje příjmu byl uveden celkový měsíční příjem žalované ve výši 16 600 Kč, celkové výdaje 10 900 Kč, s tím, že žalovaná má k dispozici měsíčně 5 700 Kč jakožto částku, z níž může závazek plnit, nelze posouzení schopnosti věřitele splácet spotřebitelský úvěr hodnotit jako provedené řádně, s odbornou péčí. Stanovená splátka činí 23 % z uvedené částky zůstatku, kdy po její úhradě by tak žalované zbývala k dispozici pouze částka 4 401 Kč. Ačkoliv žalovaná uvedla výdaje na dopravu, jídlo a osobní náklady ve výši 3 000 Kč, je zřejmé se nemůže jednat o reálné výdaje na uvedené položky, protože takto by žalovaná uhradila pouze za jídlo v průměru 100 Kč denně, při započtení dalších uvedených výdajů (doprava, drogerie) částku pod 100 Kč denně. Již z této skutečnosti je patrné, že žalovaná má vyšší výdaje měsíčně na jídlo, drogerii, léky, ošacení, dopravu, apod. Nelze tak vycházet z částky 5 700 Kč měsíčně, kterou by měla žalovaná mít k dispozici k úhradě uvedeného závazku. Tedy ani z hlediska hodnocení dle , odst. 1 nelze hodnotit závazek jako platně sjednaný.

25. V řízení bylo prokázáno, že žalované byla na základě smlouvy o zápůjčce vyplacena dne 14. 3. 2016 částka ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit s poskytnutou jistinou též úrok ve výši 963 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4 000 Kč, poplatek za vyhodnocení úvěru ve výši 723 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 500 Kč. Pokud se žalobkyně domáhá úhrady dlužné jistiny ve výši 6 300,56 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 382,27 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2 438,32 Kč, poplatku za vyhodnocení úvěru ve výši 440,88 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 523,96 Kč, je zřejmé, že žalobkyně na daný závazek plnila. Žalobkyně plnila částku 3 699,44 Kč (10 000 Kč - 6 300,56 Kč), částku 580,73 Kč (963 Kč - 382,27 Kč), částku 1 561,68 Kč (4 000 Kč - 2 438,32 Kč), částku 282,73 Kč (723 Kč - 440,88 Kč) a částku 976,04 Kč (2 500 Kč - 1 523,96 Kč). V celkovém součtu tak žalovaná plnila částku ve výši 7 100,60 Kč. S ohledem ke shora uvedenému danou částku žalovaná plnila na jistinu. Rozdíl částek 10 000 Kč a 7 100,60 Kč činí 2 899,40 Kč. Žalované tak bylo uloženo uhradit 2 899,40 Kč. Žalobkyni pak rovněž náleží dle ve spojení s  o. z. nárok na zaplacení úroku z prodlení ve výši dle ustanovení za období žalobou uplatněné, kdy žalovaná měla vědomí, že má plnit, a to z částky 2 899,40 Kč. Domáhala-li se žalobkyně uložení žalované částky ve výši 11 085,99 Kč s úrokem z prodlení z částky 6 300,56 Kč, tak pro částku 8 186,59 Kč, úrok z prodlení z částky 3 401,16 Kč ve výši 8,05 % ročně od 15. 5. 2017 do zaplacení, byl uplatněný nárok shledán nedůvodným a žaloba byla zamítnuta. Lhůta k plnění byla určena v souladu s 

26. O náhradě nákladů rozhodl soud dle Žalobkyně byla dle poměru úspěchu a neúspěchu ve věci převážně neúspěšnou. Jelikož žalované v souvislosti s vedením sporu žádných nákladů nevzniklo, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků řízení nemá na náhradu nákladů řízení právo.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze u Okresního soudu Praha-východ. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnost uloženou jí tímto rozsudkem v uvedené lhůtě, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu, exekuce.