Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

38 C 35/2021-54

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr Jiřím Němcem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa žalobkyně, PSČ obec

zastoupená advokátem titul. jméno příjmení

sídlem adresa

proti

žalované: osobní údaje žalované

bytem adresa žalované

o zaplacení 11 604,34 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 939,99 Kč za dobu od 1. 10. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 5 604,34 Kč, úroku ve výši 0,1 % denně z částky 1 942,88 Kč za dobu od 24. 8. 2020 do 23. 9. 2020, s úroku ve výši 0,1 % denně z částky 3 939,99 Kč za dobu od 24. 9. 2020 do 23. 10. 2020 a s úroku ve výši 0,1 % denně z částky 6 000 Kč za dobu od 24. 10. 2020 do zaplacení a dále s úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 942,88 Kč za dobu od 24. 8. 2020 do 23. 9. 2020 a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 939,99 Kč za dobu od 24. 9. 2020 do 30. 9. 2020.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 939,99 Kč za dobu od 1. 10. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 5 604,34 Kč, úroku ve výši 0,1 % denně z částky 1 942,88 Kč za dobu od 24. 8. 2020 do 23. 9. 2020, s úroku ve výši 0,1 % denně z částky 3 939,99 Kč za dobu od 24. 9. 2020 do 23. 10. 2020 a s úroku ve výši 0,1 % denně z částky 6 000 Kč za dobu od 24. 10. 2020 do zaplacení a dále s úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 942,88 Kč za dobu od 24. 8. 2020 do 23. 9. 2020 a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 939,99 Kč za dobu od 24. 9. 2020 do 30. 9. 2020.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 11 604,34 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru č. anonymizováno, na základě které poskytla žalované úvěr ve výši 6 000 Kč s úrokovou sazbou 0,1 % denně z dlužné jistiny. Žalovaná se zavázala splatit celkovou částku ve výši 11 408 Kč ve 3 měsíčních splátkách ve výši 3 802,88 Kč nejpozději do 23. 10. 2020. Protože se dostala s úhradou splátek do prodlení, žalobkyně požadovala zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny za dobu od 24. 8. 2020 do 26. 10. 2020 v kapitalizované výši 196,34 Kč. Z dlužných splátek jistiny požadovala zákonný úrok z prodlení a smluvní úrok ode dne splatnosti příslušné splátky až do zaplacení.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Ač byla k jednání řádně a včas předvolána, bez omluvy se k němu nedostavila. Žalobkyně se z účasti u jednání omluvila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků ( ).

3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že dne datum byla mezi účastníky uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. anonymizováno, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 6 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splácet spolu s úrokem ve výši 0,10 % denně a poplatkem za poskytnutí a správu úvěru ve výši 1 680 Kč měsíčně (celkem částku 11 414 Kč) ve 3 měsíčních splátkách, přičemž datum a výše jednotlivých splátek jsou uvedeny ve splátkovém kalendáři, který je nedílnou součástí smlouvy jako příloha č. 1. Pro případ prodlení s úhradou splatné splátky byla ve smlouvě sjednaná smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je klient v prodlení (smlouva o spotřebitelském úvěru č. anonymizováno). Dle splátkového kalendáře ze dne datum byla první splátka ve výši 3 802,88 Kč splatná dne 23. 8. 2020, druhá splátka ve výši 3 802,88 Kč splatná dne 23. 9. 2020 a třetí splátka ve výši 3 801,81 Kč splatná dne 23. 10. 2020 (splátkový kalendář ze dne datum). Žalovaná vyčerpala peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč dne 23. 7. 2020 (sdělení právnická osoba ze dne datum). Jelikož žalovaná nehradila dohodnuté splátky, vyzvala ji žalobkyně k uhrazení částky v celkové výši 3 935,92 Kč dopisem odeslaným dne 8. 9. 2020 a k úhradě dlužné částky v celkové výši 9 422,07 Kč dopisem odeslaným dne 24. 9. 2020 (1. výzva k uhrazení dlužné částky včetně podacího archu ze dne datum a 2. výzva k uhrazení dlužné částky včetně podacího archu ze dne datum).

4. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalované splácet úvěr, žalobkyně uvedla, že provedla hodnocení žalované dle údajů o jejích příjmech a výdajích. V tomto směru bylo v předložené žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru vyplněno, že žalovaná je zaměstnaná u společnosti právnická osoba a její měsíční čistý příjem činí 28 500 Kč. Žalobkyně soudu předložila pracovní smlouvu ze dne datum a dodatek číslo k pracovní smlouvě, ze kterých vyplývá, že žalovaná je u výše uvedené společnosti zaměstnaná od 1. 7. 2017 na dobu neurčitou. Žalobkyně dále předložila výplatní pásky žalované za období duben 2020 a červen 2020, ze kterých vyplývá, že čistý příjem žalované včetně odměny v měsíci duben 2020 činil částka, v měsíci květen 2020 činil čistý příjem částka a v měsíci červen 2020 činil částka. Výdaje žalované byly v žádosti o úvěr uvedeny částkou 17 830 Kč, a to 11 200 Kč povinné výdaje a 6 630 Kč ostatní výdaje. Žalovaná dále uvedla, že bydlí u rodičů, rodinných příslušníků, je rozvedená a vyživuje jedno dítě. Žalobkyní byla předložena kopie občanského průkazu žalované, z níž vyplývá, že žalovaná má trvalý pobyt na adrese adresa žalované. Žalobkyně soudu předložila výpis z centrální evidence exekucí, z něhož vyplývá, že vůči žalované ke dni datum nebyl nalezen exekuční titul. Žalobkyně dále uvedla, že k datu uzavření smlouvy o úvěru nebyl nalezen žádný záznam žalované v insolvenčním rejstříku a tvrzení žalované o tom, že bydlí v nemovitosti rodinných příslušníků, ověřila v příslušném katastru nemovitostí. V tomto směru nepředložila žádný důkaz. Žalobkyně dále předložila výpis s účtu žalované za období od 1. 4. 2020 do 30. 6. 2020, který potvrzuje příchozí mzdu ze dne 6. 4. 2020 ve výši částka, ze dne 9. 4. 2020 ve výši částka, ze dne 7. 5. 2020 ve výši částka, ze dne 4. 6. 2020 ve výši částka a ze dne 5. 6. 2020 ve výši částka. Žádné jiné relevantní y označeny a předloženy nebyly.

5. Podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném

do 31. 12. 2020 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

6. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

7. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Podle , , v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. S ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (žalobkyni) před uzavřením smlouvy o úvěru, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele. To žalobkyně nesplnila.

11. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti.

12. Uvedené chápání důsledku dotčeného porušení povinnosti poskytovatele vyplývá z podstaty

a rozdílnosti institutu neplatnosti relativní na straně jedné a absolutní na straně druhé. V souladu s ustanovením § 586 odst. 1 o. z. (v němž jsou upraveny následky relativní neplatnosti) je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Naproti tomu podle ustanovení § 588 věty první o. z. (v němž jsou upraveny důsledky absolutní neplatnosti) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

13. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání

i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli

úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018,

sp. zn. ).

14. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) byly nedávno připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. . V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

15. Soud má tedy s ohledem na vše shora uvedené za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou

i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

16. V dané věci, jak bylo popsáno výše, žalobkyně svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované řádně nesplnila. Žalobkyně pouze na základě tvrzení žalované uzavřela, že její výdaje na bydlení v nemovitosti rodinných příslušníků činí 3 500 Kč. Od žalované sice vyžádala informace a doklady týkající se jejích příjmů a výpisem z bankovního účtu ověřila příjmy a výdaje žalované, ale úvěruschopnost žalované špatně vyhodnotila. Z žalobkyní předloženého výpisu z bankovního účtu žalované za období tří měsíců před poskytnutím úvěru vyplývá, že účet žalované, byť jí na něj byla poukazována mzda, vykazoval každý měsíc téměř nulový zůstatek a pravidelně z něj splácela další úvěry. Žalovaná tak fakticky neměla disponibilní finanční prostředky na splácení úvěru, čehož si žalobkyně musela být vědoma.

17. Lze tedy uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, s cílem pouze vykázat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána (s kladným výsledkem) byla. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a oba si tak byli povinni vrátit, co si na jejich základě vzájemně plnili (§ 2993 o. z.). Žalobkyni vznikl nárok na vrácení částky 6 000 Kč, přičemž k zaplacení této částky soud žalovanou výrokem I zavázal a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl.

18. Příslušenství sdílí osud věci hlavní, a proto může být žalobkyni přiznán nárok na úrok z prodlení výhradně z částky 6 000 Kč za dobu od 1. 10. 2020 do zaplacení, když v tomto rozsahu byla žaloba důvodná. Ustanovení věta třetí stanovuje, že spotřebitel (žalovaná) je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož však v daném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti„ v době přiměřené možnostem spotřebitele“, je nezbytné v daném případě vyjít z úpravy obsažené v  o. z., tedy za den splatnosti je proto třeba považovat den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění ( o. z.), přičemž za takovou výzvu nelze považovat určení splatnosti v neplatné smlouvě. Žalovaná byla k úhradě dlužné jistiny vyzvána výzvou k plnění ze dne 24. 9. 2020 odeslanou žalované téhož dne. Podle o. z. byla žalované doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. dne 29. 9. 2020. Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek (27. 9. 2020 připadl na sobotu), je podle o. z. posledním dnem lhůty pracovní den nejblíže následující, tedy pondělí 29. 9. 2020. Podle o. z. byla žalovaná povinna plnit bez zbytečného odkladu, tedy následujícího dne 30. 9. 2020, a pokud tak neučinila, je podle o. z. ode dne 1. 10. 2020 s plněním dluhu v prodlení. Od toho data až do zaplacení tedy žalobkyni přísluší dle o. z. právo na úrok z prodlení ve výši stanovené (tj. 8,25 % ročně). Žalobkyně se domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 942,88 Kč od 24. 8. 2020 do zaplacení a z částky 1 997,11 Kč od 24. 9. 2020 do zaplacení. Soud vázán jejím návrhem zavázal žalovanou k zaplacení úroku z prodlení z jí požadované nižší částky 3 939,99 Kč, avšak až od 1. 10. 2020 a ve zbývajícím rozsahu žalobu ohledně úroku z prodlení zamítl.

19. Ve věci měla převažující úspěch žalovaná, které by tak podle náleželo právo na náhradu této míře úspěchu odpovídající části nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalované v řízení žádné náklady nevznikly, soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu ve Zlíně.

Nebude-li povinnost tímto rozsudkem uložená splněna dobrovolně, oprávněná strana (žalobce) může podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.