Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
6 C 61/2021-29
Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní titul Štěpánkou Brožovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 17 118 Kč s přísl.
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 8 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 8 500 Kč od 9. 3. 2021 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, o zaplacení částky ve výši 8 618 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 11 970 Kč od 5. 10. 2019 do 8. 3. 2021, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 3 470 Kč od 9. 3. 2021 do zaplacení, částky ve výši 2 500 Kč a částky ve výši 2 648 Kč, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 8 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 8 500 Kč od 9. 3. 2021 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, o zaplacení částky ve výši 8 618 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 11 970 Kč od 5. 10. 2019 do 8. 3. 2021, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 3 470 Kč od 9. 3. 2021 do zaplacení, částky ve výši 2 500 Kč a částky ve výši 2 648 Kč, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu žalobu, kterou se domáhá zaplatit částku 17 118 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že žalovanému poskytla na základě smlouvy o zápůjčce ze dne 18. 2. 2019 peněžní prostředky ve výši 9 500 Kč, které žalovanému tentýž den zaslala na účet č. bankovní účet a které se žalovaný zavázal vrátit společně i s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 2 470 Kč do 4. 10. 2019 Celkem se tedy žalovaný zavázal vrátit žalobkyni 11 970 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný poskytnuté peněžní prostředky a poplatek řádně a včas neuhradil, vznikla mu další povinnost, a to uhradit i zákonný úrok z prodlení z dlužné částky. Na dlužnou částku žalovaný uhradil pouze částku ve výši 1 000 Kč. Žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky upomínala, avšak bezúspěšně, v souvislosti s prodlením žalovaného tak žalobkyni vznikly další náklady, které žalobkyně rovněž v žalobě uplatňuje, a to ve výši 2 500 Kč. Dále žalobkyně po žalovaném požaduje zaplatit i smluvní pokutu, kterou s ohledem na § 122 zákona č. 257/2016 Sb. vyčíslila částkou 2 648 Kč.
2. Žalovaný se k ústnímu jednání bez omluvy nedostavil, na svoji obranu netvrdil žádné rozhodné skutečnosti a nenavrhl provedení žádných právně relevantních důkazů.
3. Soud provedl důkazy, které hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle § 132 o.s.ř. , a zjistil následující skutkový stav: Dne 18. 2. 2019 žalovaný s žalobkyní (prostřednictvím její webové stránky) podepsali listin u s názvem smlouva o zápůjčce, na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout zápůjčku ve výši 9 500 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou peněžní částku žalobkyni vrátit spolu s poplatkem ve výši 2 470 Kč nejpozději do
4. 10. 2019. Nedílnou součástí smlouvy o zápůjčce byly dle jejího článku II bodu 2.1 i obchodní podmínky žalobkyně včetně sazebníku (ze smlouvy o zápůjčce). Podle článku 2.3 smlouvy a čl. 3 všeobecných obchodních podmínek si strany pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru sjednaly povinnost žalovaného uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, zákonné úroky z prodlení a účelně vynaložené náklady, které vznikly žalobkyni v souvislosti s prodlením žalovaného na zaslání písemné upomínky částkou 500 Kč. Podle čl. 2 všeobecných obchodních podmínek žalovaný prohlásil, že posoudil svou majetkovou situaci a že je schopen splácet zápůjčku, zároveň svolil k tomu, aby žalobkyně požadovala informace o bonitě a důvěryhodnosti žalovaného jako spotřebitele (ze všeobecných obchodních podmínek). Žalobkyně dne 18. 2. 2019 převedla peněžní prostředky ve výši 9 500 Kč na účet žalovaného (z výpisu z účtu). Žalobkyně žalovanému zaslala upomínky k plnění za účelem smírného vyřešení věci (z upomínky ze dne 11. 10. 2019, 18. 10. 2019, 25. 10. 2019, 3. 11. 2019 a 18. 11. 2019). Dále žalobkyně žalovanému zaslala předžalobní upomínku (z předžalobní upomínky ze dne 1. 10. 2020 a podacího lístku).
4. Na základě takto zjištěných skutečností soud ohledně skutkového stavu uzavřel, že žalovaný podepsal s žalobkyní dne 18. 2. 2019 listin u s názvem smlouva o zápůjčce, na jejímž základě mu byly na jeho účet dne 18. 2. 2019 zaslány peněžní prostředky ve výši 9 500 Kč. Tato listin listina obsahovala ujednání, podle nichž byl žalovaný povinen zaplatit v souvislosti se zápůjčkou též poplatek, celkem byl tak povinen zaplatit 14 470 Kč. Do dnešního dne žalovaný žalobkyni přes zaslané upomínky uhradil pouze částku ve výši 1 000 Kč, resp. ze spisu nevyplynulo, že by žalovaný hradil více, než tvrdí žalobkyně. V řízení nebylo prokázáno, že by se žalobkyně zabývala zkoumáním úvěruschopnosti žalovaného, v žalobě toto ani netvrdila.
5. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle něhož přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 o. z. pak lze při peněžité půjčce ujednat úroky.
6. Podle § 1968 o. z. věta prvá, podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.
7. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
8. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
9. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
10. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
11. Dále soud na danou věc aplikoval ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelskému úvěru (dále jen„ ZoSÚ“).
12. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
13. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
14. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce podepsaná mezi žalobkyní a žalovaným dne 18. 2. 2019, je neplatná, neboť při jejich uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 87 odst. 1 ZoSÚ řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného zápůjčku včetně poplatku splatit, resp. žalobkyně neprokázala, že úvěruschopnost žalovaného zkoumala, na výzvu soudu. Dále mohla žalobkyně vycházet pouze z prohlášení žalovaného, že posoudil svou majetkovou situaci a že je schopen splácet zápůjčku. Žalobkyně se k ústnímu jednání nedostavila, čímž se dobrovolně zbavila svého práva obdržet od soudu náležité poučení dle § 118a zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “), v jakém směru má doplnit důkazy ke svému tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti.
16. K posouzení neplatnosti smlouvy soud uvádí, že povinnost zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele stanovil již zákon č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, platný a účinný do
30. 11. 2016, přičemž následkem nesplnění této povinnosti, byla absolutní neplatnost smlouvy. příjmení jazykovým výkladem ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ by sice bylo možné dovodit, že podle platné úpravy se jedná pouze o neplatnost relativní, smysl a účel zákona a historický vývoj v oblasti spotřebitelských úvěrů směřující ke stále větší ochraně spotřebitele tomu však neodpovídá, o čemž svědčí i vývoj dosavadní judikatury. Soud přitom odkazuje na rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2019, č.j. 27 Co 81/2019 -75, dle něhož„ v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o.z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.“ Soud proto neplatnost uvedenou
v § 87 odst. 1 ZoSÚ, k níž v důsledku porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele dochází, posoudil jako absolutní a při právním posouzení věci k ní přihlédl z úřední povinnosti.
17. K otázce zkoumání úvěruschopnosti dále soud v podrobnostech uvádí, že způsob zkoumání úvěruschopnosti, který provedla žalobkyně v daném případě, je ve smyslu aktuální rozhodovací praxe vyšších soudů nedostatečný a řádné zkoumání úvěruschopnosti (tj. podklady apod.) z něj nelze dovodit. K uvedenému soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , (PR 21/2018 s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“
18. V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 ), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absenci náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.
19. V daném případě soud ve smyslu výše citované judikatury uzavřel, že samotné prohlášení žalovaného o majetkových poměrech, které není nijak objektivně doloženo, není pro řádné zkoumání úvěruschopnosti dostatečné. Jakékoliv další podklady, z nich by bylo možné posoudit, jaké má např. žalovaný výdaje či zda je výše jím uváděného příjmu zajištěna i do budoucna, tj. další podklady, z nichž by soud mohl posoudit náležité zkoumání úvěruschopnosti, chybí. Práva obdržet v tomto smyslu náležité poučení se žalobkyně vzdala svou dobrovolnou neúčastí u jednání, jak již uvedeno výše v bodě 15.
20. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o zápůjčce ve smyslu shora uvedených ustanovení a citované judikatury absolutně neplatnou dle § 588 o. z. z důvodu neprokázání řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, rozhodoval podle § 2991 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 9 500 Kč dne 18. 2. 2019, přičemž žalovaný na tuto částku žalobkyni uhradil pouze 1 000 Kč a je tak povinen vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení v částce 8 500 Kč. Soud žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení z této částky, a to ode dne následujícího po doručení žaloby, jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by žalobkyně ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. vyzvala žalovaného ke splnění dluhu před tímto datem (předžalobní upomínka je toliko procesní úkon a její odeslání má jiné právní účinky, než hmotněprávní výzva k plnění, která se musí dostat do dispoziční sféry adresáta) (výrok I.).
21. Ve zbývajícím rozsahu, tj. v části převyšující částku, v níž soud žalobě vyhověl, pak soud žalobu zamítl, a to včetně zákonného úroku z prodlení, neboť požadované částky neměly oporu v platné smlouvě, popř. zákonný úrok z prodlení byl požadován za období, kdy žalovaný nebyl ještě v prodlení).
22. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, jelikož procesní úspěch obou účastníků byl pouze částečný a téměř shodný.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání, a to do 15 dnů ode dne jeho doručení, ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Benešově.
Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté o.s.ř. o.s.ř. nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle zákona č. 120/2001 Sb. (exekučního řádu).