Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
3 C 212/2020-87
Okresní soud ve Vyškově rozhodl předsedkyní senátu Mgr Andreou Růžovou jako samosoudkyní ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem titul. jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení částky 11 992 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 10 406 Kč s 9% úrokem z prodlení ročně z částky 10 406 Kč od datum do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Soud žalobu pro částku 1 586 Kč a pro 9% úrok z prodlení ročně z částky 1 586 Kč od datum do zaplacení zamítá.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 1 621,40 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 10 406 Kč s 9% úrokem z prodlení ročně z částky 10 406 Kč od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Soud žalobu pro částku 1 586 Kč a pro 9% úrok z prodlení ročně z částky 1 586 Kč od [datum] do zaplacení zamítá. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 1 621,40 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou domáhá zaplacení částky 11 992 Kč s 9% úrokem z prodlení ročně z částky 11 992 Kč od datum do zaplacení. Právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba, sídlem adresa, 14 příjmení příjmení, anonymizována dvě slova číslo, země, uzavřela s žalovaným dne datum prostřednictvím prostředků elektronické komunikace webová adresa) smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které poskytla žalovanému možnost čerpat peněžní prostředky v rámci úvěrového limitu 35 000 Kč. Žalovaný čerpal částku 12 700 Kč. Tento úvěr byl povinen vrátit společně s poplatkem za výběr 837,50 Kč, úrokem 3 055,75 Kč a vynaloženými náklady 500 Kč, avšak uhradil pouze 1 594 Kč. Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum. Přes upomínání žalovaný dlužnou částku neuhradil. K výzvě soudu žalobkyně uvedla, že posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr spočívalo v prověření dle vnitřních kritérií právnická osoba, kterými je maximální počet tří závazků u jiných věřitelů jejím interním systémem, žádné exekuční řízení, negativní lustrace v insolvenčním rejstříku, žadatel o úvěr musí uvést výši příjmů a výdajů, lustrace v anonymizováno, Centrální evidenci exekucí a databázi inkasních agentur, přičemž prověření bonity klienta se provádělo jen u nových žadatelů, u opakovaných jen v případě uvedení odlišných informací, resp. se zohledněním dosavadní platební morálky.
2. Žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil a v řízení zůstala zcela nečinný. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.
3. Žalobkyně doložila dvakrát„ jméno anonymizována dvě slova“ (to je informace o žádosti o úvěr), první z nich pod číslo dle které žalovaný, který zadal své údaje – jméno, příjmení, rodné číslo a číslo bankovního účtu, adresu vč. emailové adresy, dne datum požádal o úvěr ve výši 6 000 Kč s nulovým poplatkem. Dle druhé pod číslo žalovaný datum požádal o úvěr 6 000 Kč, a to za poplatek 750 Kč. Žalobkyně dále doložila smlouvu o revolvingovém úvěru, jejímiž stranami je jako věřitel právnická osoba a žalovaný, jakožto klient. Jejím předmětem má být neúčelový, bezhotovostní, nezajištěný úvěr s pravidelnými splátkami s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru do výše úvěrového limitu 50 000 Kč Smlouva je datována datum, avšak není stranami jakkoli podepsána. Žalobkyně dále doložila Standardní informace o spotřebitelském úvěru a obchodní podmínky společnosti právnická osoba, ke spotřebitelským úvěrům poskytovaným spotřebitelům s trvalým pobytem v České republice. V dopisu zvaném platební informace je uvedeno, že dne datum žalovaný dvakrát čerpal částku 6 000 Kč a za čerpání mu byl účtován poplatek za výběr 750 Kč. Dle přehledu k úvěru číslo (tedy k úvěru dle druhé„ jméno anonymizována dvě slova“) má činit celková suma výběrů 12 700 Kč, poplatky za výběr 837,50 Kč, úroky 3 055,75 Kč, účelně vynaložené náklady 500 Kč, celková úhrada od klienta dne datum – 1 594 Kč.
4. právnická osoba soud zjistil, že majitelem a osobou oprávněnou k nakládáním s účtem č. bankovní účet byl žalovaný, přičemž v květnu 2017 byl pohyb na jeho účtu se záporným zůstatkem, stejně tak o rok později v květnu 2018. Dne datum byla ve prospěch tohoto účtu připsána dvakrát částka 6 000 Kč, celkem 12 000 Kč.
5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně postoupil žalovanou pohledávku za žalovaným společně s dalšími pohledávkami společnosti na žalobkyni. Dle přílohy soud zjistil, že mezi postoupenými pohledávkami je i pohledávka za žalovaným. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum soud zjistil, že postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno, výzvou k plnění ze dne datum byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky ze smlouvy o úvěru s upozorněním na možnost jejího soudního vymáhání (žalobkyně doložila podací lístek o odeslání této výzvy).
6. Závazkový vztah, který vznikl mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, a žalovaným, se řídí zákonem č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále„ o. z.“), a smluvním ujednáním. Dále se tento závazkový vztah řídí zákonem č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru.
7. Dle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 a 2 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.
8. Dle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2397 o. z., úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Dle § 2398 odst. 1 o. z., úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne ji úvěrující bez zbytečného odkladu. Dle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
9. Smlouva o úvěru je konsenzuální smlouvou o půjčení, tj. dočasném poskytnutí, peněžních prostředků úvěrujícím úvěrovanému za úroky.
10. Dle § 562 o. z., písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.
11. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 86 odst. 2 uvedeného zákona, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , dle kterého:„ Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d.“ Dle bodu 18 odůvodnění se s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podává:„ Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Dle bodu 19 odůvodnění:„ … součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).“ Dle bodu 20 odůvodnění:„ Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C -679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka, jak uvádí právní úprava zákona č. 257/2016 Sb. ). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci
C- 679/18 ze dne 5. 3. 2020.
13. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
14. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
15. Dle § 1879, § 1880 odst. 1, § 1881, § 1882 odst. 1 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.
16. Co do aktivní legitimace žalobkyně v této věci má soud s ohledem na shora uvedené za to, že právní předchůdce žalobkyně postoupil platně pohledávku za žalovaným společně s dalšími pohledávkami na žalobkyni (§ 1879 an. o. z.), přičemž postoupení bylo žalovanému řádně oznámeno. Vztah mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byl vztahem, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, a na straně druhé žalovaný v postavení spotřebitele. Ve vztahu k žalované pohledávce má soud s ohledem na shora uvedené za to, že žalobkyně neprokázala, že by byla mezi společností právnická osoba, a žalovaným dne datum, případně dne datum, platně uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, když při jejím uzavírání elektronicky, tedy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, nejenže nebylo zajištěno nepochybné ověření totožnosti žalovaného (tedy určení jeho osoby ve smyslu § 562 o. z.), ale žalobkyně ani k výzvě soudu konkrétně nedotvrdila a nedoložila, že bylo vyhověno zákonným požadavkům § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Povinností právního předchůdce žalobkyně bylo posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Právní předchůdce žalobkyně mohl dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Existuje několik informačních databází o bonitě a důvěryhodnosti spotřebitele, které jsou poskytovateli nebankovních úvěrů využívány k prověření úvěruschopnosti žadatele o úvěr. Ust. § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka vyplývá z čl. 8 , čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/, přičemž podrobně se nesplněním této povinnosti zabýval, jak je ostatně uvedeno shora, Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , či také Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 . Nesplnění povinnost posoudit s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření dlužníka věřitelem dostatečně, nebo poskytnutí úvěru i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy. Žalobkyně k výzvě soudu s poučením o následcích neunesení břemene tvrzení či důkazního břemene, žalobu doplnila toliko o obecné tvrzení, jakým způsobem právnická osoba, plnil svoji zákonnou povinnost, a ve vztahu k tomuto konkrétnímu úvěru ničeho nedoložila. Povinností žalobkyně je přitom zcela konkrétně uvést a doložit, jaké informace poskytovatel úvěru po žalovaném vyžadoval a jakých se mu dostalo, čím a jak si je ověřil, jaké konkrétní informace byly žalovaným sděleny, a jak byly poskytovatelem úvěru vyhodnoceny, resp. na základě čeho dospěl k tomu, že žalovaný je dostatečně solventní. Pokud poskytovatel úvěru lustroval žalovaného v rejstřících či databázích, musí být zcela konkrétně sděleno, jak žalovaný kterou konkrétní databází prošel, tedy s jakým výsledkem a jak toto ovlivnilo poskytovatele úvěru v rozhodnutí, že je žalovaný dostatečně solventní. Právnímu předchůdci žalobkyně muselo být zřejmé, jaký typ klientů má zájem o poskytnutí krátkodobých finančních produktů (jsou to převážně klienti, kteří takový produkt od banky nedostanou právě kvůli jejich špatné finanční situaci). Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , je neplatnost smlouvy o zápůjčce, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti. Nebankovní poskytovatel úvěru musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků. Pokud žalobkyně není v tomto ohledu schopná splnit svoji povinnost uvést pro rozhodnutí významné skutečnosti (§ 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř. o. s. ř. ), ani plnit důkazní povinnost (§ 101 odst. 1 písm. b) , § 120 o. s. ř. o. s. ř. ), neunesla v tomto procesní břemeno tvrzení ani důkazní. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o revolvingovém úvěru. Tím však není dotčena povinnost žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit z této částky úroky z prodlení (§ 1970 o. z.), neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalovaného (§ 2991 o. z.). Jak je uvedeno shora, žalovanému dne datum byla na bankovní účet nepochybně připsána částka 12 000 Kč (2× 6000 Kč), tím mu tedy vzniklo bezdůvodné obohacení v částce 12 000 Kč. Protože žalobkyně uvedla, že žalovaný dne datum uhradil 1 594 Kč, tuto úhradu žalovaného soud započetl na poskytnuté bezdůvodné obohacení. S ohledem na uvedené je žaloba důvodná pro vydání částky, která představuje bezdůvodné obohacení včetně zákonného úroku z prodlení v sazbě, jak je požadována žalobkyní 9 % ročně. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I., že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 10 406 Kč s 9% úrokem z prodlení ročně z částky 10 406 Kč od datum do zaplacení. Ve zbytku je žaloba nedůvodná a soud tak žalobu pro 1 586 Kč a pro 9% úrok z prodlení ročně z částky 1 586 Kč od datum do zaplacení zamítl.
17. Výrok o náhradě nákladů řízení je dále odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohledňuje i příslušenství (nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08 ). Žalobkyně byla úspěšná pouze částečně v rozsahu 86 %, v rozsahu 14 % úspěšná nebyla. Žalobkyni přísluší náhrada v rozsahu 72 % (od úspěchu se odečítá neúspěch). Náklady žalobkyně účelně vynaložené k uplatňování práva spočívají v zaplaceném soudním poplatku v částce 800 Kč dle položky 2 bod 1. písm. b) sazebníku soudních poplatků, přílohy zákona č. 549/1991 Sb. , o soudních poplatcích, a nákladech právního zastoupení – odměna za zastoupení advokátem 3× 300 Kč dle § 11 odst. 1 písm. a) , d), § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za úkony příprava a převzetí zastoupení, návrh ve věci samé, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, paušální náhrada hotových výdajů 3× 100 Kč dle § 14b odst. 5 této vyhlášky, 21% náhrada za daň z přidané hodnoty 252 Kč; celkem 2 252 Kč. Proto soud žalobkyni přiznal na nákladech řízení částku 1 621,40 Kč (72 % z 2 252 Kč).
Lhůta k placení byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání, které se podává do patnácti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu ve Vyškově.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, může se žalobkyně domáhat výkonu rozhodnutí