Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 C 77/2020-37

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr Michaelou Džuberovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 9 590,77 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 700 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 700 Kč od 19. 3. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení 338,63 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 700 Kč od 12. 6. 2019 do 18. 3. 2020, zamítá

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 700 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 700 Kč od 19. 3. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení 338,63 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 700 Kč od 12. 6. 2019 do 18. 3. 2020, zamítá III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 5 550 Kč s příslušenstvím. Předmětný dluh vznikl z titulu smlouvy o úvěru č. anonymizováno ze dne datum, kterou se žalovaným uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba Předchůdkyně žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnout částku 3 700 Kč a ten se ji zavázal vrátit spolu s poplatkem 4 040,77 Kč a sjednaným úrokem. Žalovaný však neuhradil svůj dluh řádně a včas. Následně došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Dlužná částka se skládá z neuhrazené jistiny 3 700 Kč, poplatku 4 040,77 Kč, smluvní pokuty 1 850 Kč, smluvního úroku 1 719,23 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 338,63 Kč od 5. 4. 2018 do 3. 5. 2019 a nákladů na vymožení pohledávky 132 Kč. Dále se žalobkyně domáhala zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 700 Kč od 12. 6. 2019 do zaplacení.

2. Následně žalobkyně vzala žalobu zpět co do zaplacení částky 7 742 Kč představující co do výše 4 040,77 Kč poplatek za poskytnutí úvěru, co do výše 1 719,23 Kč smluvní úroky, co do výše 132 Kč náklady na vymožení pohledávky a konečně co do výše 1 850 Kč smluvní pokutu. Soud proto řízení částečně zastavil ve smyslu , 2 , a to usnesením ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací. Předmětem řízení tak zůstává jistina ve výši 3 700 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 338,63 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,5% p. a. z částky 3 700 Kč od 12. 6. 2019 do zaplacení.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek stanovených v  soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání.

4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že na základě předložené smlouvy o úvěru č. anonymizováno ze dne datum mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 3 700 Kč, kterou se žalovaný zavázal společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 4 040,77 Kč a úrokem splatit do 4. 4. 2018 Smlouva byla uzavřena za pomocí prostředků komunikace na dálku v souladu s čl. III. 1 tak, že se žalovaný nejdříve zaregistroval na webových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně, kam zadal své osobní údaje (jméno a příjmení, rodné číslo, číslo občanského průkazu, číslo bankovního účtu, e-mailovou adresu, číslo mobilního telefonu) a následně vygenerované heslo. Zároveň potvrdil, že se řádně seznámil s podmínkami smlouvy o úvěru a souhlasí s nimi, což odklikl a uvedl kód zaslaný na jeho mobilní telefon. Částka 3 700 Kč byla poukázána na účet žalovaného dle potvrzení o vyplacení dne 5. 3. 2018. Žalovanému byly poskytnuty standardní informace o spotřebitelském úvěru. Žalovaný však nesplatil dluh řádně a včas (listina anonymizováno číslo). Předchůdkyně žalobkyně následně pohledávku postoupila na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, což bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 26. 7. 2019. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne 10. 3. 2020, a to do 18. 3. 2020.

5. Podle , (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

7. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

8. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Podle , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

14. S ohledem na skutečnost, že žalovaný je spotřebitel, je soud povinen z úřední povinnosti zkoumat, zda žalobkyně splnila svou povinnost uvedenou v ustanovení odst. , o spotřebitelském úvěru, tedy zda s odbornou péčí zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Ač z doslovného znění zákona tato povinnost soudu výslovně nevyplývá, je nutno ji dovodit výkladem, jak to ostatně konstatoval Soudní dvůr EU v rozhodnutí ze dne 5. 3. 2020, OPR-Finance (C -679/18). K samotné otázce zkoumání úvěruschopnosti pak soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , ze kterého vyplývá, že:„ věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a jeli to nezbytné, nahlédnutí do databází umožňujících posouzení úvěruschopnost spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.“

15. Nutno konstatovat, že žalobkyně soudu ani na jeho výzvu neosvětlila, jakým způsobem došlo ze strany její předchůdkyně k posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a k tomuto neoznačila žádné důkazy, což soud považuje za nedostatečné, když v souladu se shora citovanou zákonnou úpravou bylo její povinností před poskytnutím úvěru žalovanému tuto jeho schopnost posoudit. Soud tak musel dospět k závěru, že předchůdkyně žalobkyně tuto svou povinnost nesplnila, přičemž sankcí je v takovém případě absolutní neplatnost smlouvy o úvěru. Soud nemůže přehlédnout, že zamezením nekontrolovaného úvěrování osob, jež by na úvěr vůbec neměly dosáhnout, je sledováno i zachování veřejného pořádku a naplnění závazků vyplývajících z mezinárodních smluv zavazujících Českou republiku, podle kterých se tato zavázala mimo jiné i implementovat do svého právního řádu směrnice Evropského parlamentu a Rady Evropských společenství. S přihlédnutím k uvedenému soud dospěl k závěru, že je třeba považovat neplatnost úvěrové smlouvy za absolutní ve smyslu ustanovení § 588 o. z., k níž tedy soud přihlíží i bez námitky účastníků, neboť je v rozporu s veřejným pořádkem vzhledem k tomu, že se týká spotřebitele.

16. Soud však má na základě shora uvedených důkazů za prokázané, že předchůdkyně žalobkyně skutečně poskytla žalovanému částku ve výši 3 700 Kč, přičemž toto je třeba posoudit jako plnění bez platného závazku, které je tak žalovaný povinen žalobkyni, na kterou byla pohledávka postoupena, vrátit. Soud proto žalovaného k úhradě této částky 3 700 Kč z titulu bezdůvodného obohacení zavázal, a to včetně úroků z prodlení. Pokud jde o den, od kterého náleží žalobkyni právo na zaplacení úroku z prodlení, pak soud vyšel z výzvy žalobkyně ze dne 10. 3. 2020, na základě které mělo dojít k úhradě do 18. 3. 2020. Soud tak žalobkyni přiznal právo na zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny 3 700 Kč od 19. 3. 2020 do zaplacení. Ve zbytku žalobu zamítl.

17. Ohledně nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením a tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Převážně úspěšný byl žalovaný, neboť žalobkyně zavinila částečné zastavení řízení, když vzala částečně zpět žalobu, aniž by žalovaný dluh uhradil, ze spisu se však nepodává, že by mu náklady vznikly, soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozhodnutí.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení , ).

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.