Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
11 C 210/2020-46
Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní Mgr Monikou Nečasovou ve věci
žalobkyně: ; příjmení jméno a právnická osoba, IČO
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 12.000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 12.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p.a. z částky 12.000 Kč od 28.11.2019 do zaplacení a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1.352,55 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.
II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 2.652 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně JUDr. jméno příjmení do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 12.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p.a. z částky 12.000 Kč od 28.11.2019 do zaplacení a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1.352,55 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 2.652 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně JUDr. [jméno] [příjmení] do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b>
Žalobou doručenou soudu dne 29.7.2020 se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 13.497 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p.a. z částky 12.000 Kč od 28.11.2019 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1.352,55 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2.880 Kč a částky 1.497 Kč představující smluvní pokutu. V odůvodnění uvedla, že mezi žalovaným a předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba byla uzavřena rámcová smlouva o úvěru číslo na jejím základě pak byla dne 3.4.2018 uzavřena Jednotlivá smlouva o úvěru číslo dle které byl téhož dne na bankovní účet žalovaného poskytnut úvěr ve výši 12.000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru byl sjednán ve výši 2.880 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit částku ve výši 14.880 Kč nejpozději do 3.5.2018. Žalovaný sjednanou částku neuhradil řádně a včas, předchůdci žalobkyně tak vznikl dle čl. 12 odrážka č. 2 smlouvy nárok na smluvní pokutu a zákonný úrok z prodlení. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho. Žalobkyně pohledávku za žalovaným nabyla na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 30.10.2019 s účinností ke dni 27.11.2019 uzavřené mezi společností právnická osoba a žalobkyní. Ke dni postoupení činil dluh žalovaného částku 16.377 Kč, jež se skládá z nesplacené jistiny ve výši 12.000 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2.880 Kč, smluvní pokuty ve výši 1.497 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1.352,55 Kč. Žalobkyně na výzvu soudu sdělila, že důkazy o posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr nedisponuje. Žalovaný ani přes výzvu žalobkyně na svůj dluh ničeho neuhradil.
Usnesením ze dne 11.11.2020, č.j. 11 C 210/2020 -33 soud řízení k návrhu žalobkyně částečně zastavil co do částky 4.377 Kč, jež představuje kapitalizovaný úrok ve výši 2.880 Kč a smluvní pokutu ve výši 1.497 Kč. Nadále žalobkyně požadovala po žalovaném částku 12.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p.a. z částky 12.000 Kč od 28.11.2019 do zaplacení a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1.352,55 Kč.
Soud ve věci rozhodl dle § 115a o.s.ř. bez nařízení ústního jednání. Žalovaný byl usnesením soudu vyzván ke sdělení, zda souhlasí s procesním postupem podle uvedeného zákonného ustanovení, tedy s rozhodnutím věci bez jeho osobní účasti a bez nařízení ústního jednání. Současně byl poučen podle § 101 odst. 4 o.s.ř. o fikci svého souhlasu s navrhovaným procesním postupem soudu, pokud ve stanovené lhůtě 7 dnů nesdělí soudem požadované stanovisko. Žalovaný soudu ve stanovené lhůtě nezaslal své vyjádření, souhlas s takovým procesním postupem soud podle uvedeného poučení daného účastníku předpokládal, žalobkyně s takovým postupem souhlasila již v žalobě, a proto bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení ústního jednání a bez osobní účasti zástupce žalobkyně a žalovaného.
Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
Jednotlivou smlouvou o úvěru číslo uzavřené dne 3.4.2018 na základě Rámcové smlouvy o úvěru číslo mezi společností právnická osoba a žalovaným vzal soud za prokázané, že touto se společnosti právnická osoba zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 12.000 Kč dne 3.4.2018 na účet žalovaného č. bankovní účet. Žalovaný se pak zavázal splatit úvěr do 30 dnů a dále věřiteli zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2.880 Kč.
Potvrzením o platbě bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla dne 3.4.2018 žalovanému částku 12.000 Kč na účet označený žalovaným ve smlouvě o úvěru. Fakturou – daňovým dokladem číslo vyúčtovala předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku 14.880 Kč se splatností dne 3.5.2018. Transakční historií, sms zprávami bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně žalovaného upomínala k úhradě dluhu, který k datu 16.10.2019 činil částku 16.377 Kč.
Výzvou ze dne 9.7.2020 vyzvala žalobkyně žalovaného před podáním žaloby k úhradě dlužné částky
Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 30.10.2019, včetně přílohy a oznámením o postoupení pohledávek zaslaným právním předchůdcem žalobkyně žalovanému dne 7.1.2020.
Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
Shora provedená skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu:
Soud se tedy nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1.4.2015, č.j. 1As 30/2015 -39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.
Žalobkyně na výzvu soudu k doplnění a předložení důkazů vztahujících se ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nepředložila žádné důkazy, žádné listin y prokazující, že by provedla ověření příjmů a výdajů žalovaného, když sdělila žádnými důkazy o posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr nedisponuje. Podepsaný soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně, resp. jejího právního předchůdce, uloženou mu zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Pouze jazykový výklad nové právní úpravy účinné od 1.12.2016 obsažené v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. (zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1 ) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele. Tento závěr je však vyvrácen rozsudkem Evropského soudního dvora z 5.3.2020 ve věci vedené pod sp. zn. C číslo, jejímž předmětem byla žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Okresního soudu v Ostravě (Česká republika) ze dne 25. října 2018, došlým Soudnímu dvoru dne 5. listopadu 2018, který jednoznačně uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Primárním cílem zákona o spotřebitelském úvěru je ochrana individuálního spotřebitele„ před přijetím neuvážených a nezodpovědných rozhodnutí, plynoucích z neznalosti a nedostatečných zkušeností, jakož i osobních morálně volních vlastností a životních a sociálních poměrů spotřebitele, které mohou zásadním způsobem dopadnout na jeho osobní a rodinnou finanční situaci, postihnout jeho majetek a ohrozit uspokojování základních životních potřeb, ekonomickou funkci rodiny a společenský statut jejich členů, vč. narušení jejich sociálních vztahů“ (viz. dohledový benchmark České národní banky č. 1/2014 ze dne 18. března 2014 k výkladu povinnosti věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru a změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů). Spotřebitel je tak chráněn„ i před sebou samotným“ a vlastním neúměrným zadlužováním, resp. přijímáním takových dluhů, které by v budoucnosti nebyl schopen splácet. Sekundárně je pak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy.
Žalobkyně, resp. právní předchůdce žalobkyně, poskytla žalovanému dne 3.4.2018 částku ve výši 12.000 Kč, žalovaný do současné doby ničeho neuhradil, když v řízení netvrdil ani neprokazoval, že by dlužnou částku uhradil či zanikla jinak. Soud tedy považoval nárok žalobkyně v rozsahu částky 12.000 Kč důvodným, včetně požadovaných kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1.352,55 Kč a zákonného úroku z prodlení do 28.11.2019 do zaplacení, a to z titulu bezdůvodného obohacení, a proto žalobě v tomto rozsahu vyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.
O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. , když přiznal žalobkyni náklady řízení v plné výši, neboť její neúspěch byl pouze nepatrný. Náklady řízení žalobkyně jsou představovány soudním poplatkem ve výši 800 Kč, odměnou advokáta za 4 úkony právní služby po 300 Kč (§ 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. ), 4x paušální náhradou po 100 Kč (§ 14b citované vyhlášky) a 21 % DPH. Celkové náklady řízení činí 2.652 Kč tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.
Lhůta k plnění byla stanovena jako zákonná třídenní dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat do 15 dnů ode dne doručení odvolání, a to ke Krajskému soudu v Hradci Králové - pobočce v Pardubicích prostřednictvím zdejšího soudu.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný požádat soud o výkon rozhodnutí.