Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

17 C 31/2021-41

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudcem Mgr Vladimírem Koutným ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovnicí jméno příjmení

bytem adresa žalovaného

zastoupený advokátem titul. jméno příjmení

sídlem adresa

o 10.967 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba ze dne datum, kterou se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 7.213 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10,00 % p. a. z částky 10.967 Kč od 13. 12. 2019 do 31. 12. 2020, s úrokem z prodlení ve výši 10,00 % p. a. z částky 7.213 Kč od 1. 1. 2021 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 3.754 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p. a. z částky 3.754 Kč od 1. 1. 2021 do zaplacení, a to vše do tří dnů po právní moci rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 1.767 Kč, a to do tří dnů po právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.

Odůvodnění:

I. Žaloba ze dne [datum], kterou se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 7.213 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10,00 % p. a. z částky 10.967 Kč od 13. 12. 2019 do 31. 12. 2020, s úrokem z prodlení ve výši 10,00 % p. a. z částky 7.213 Kč od 1. 1. 2021 do zaplacení, se zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 3.754 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p. a. z částky 3.754 Kč od 1. 1. 2021 do zaplacení, a to vše do tří dnů po právní moci rozsudku. III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 1.767 Kč, a to do tří dnů po právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.

1. Žalobou podanou dne datum se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 10.967 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení z titulu smlouvy o poskytnutí úvěru ze dne datum, když žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 10.000 Kč. Dále byla sjednána roční úroková sazba 70,89 % p. a., kdy roční procentní sazba nákladů činila 212,77 %. Žalovaný se zavázal splácet spotřebitelský úvěr v 60 týdenních splátkách ve výši 303 Kč, kdy splatnost byla sjednána vždy do 7. dne od předchozí splátky. Dne 12. 4. 2019 nastala splatnost celého úvěru, když žalobkyně vyzvala žalovaného ke splacení celého úvěru s ohledem na prodlení žalovaného s řádným a včasným splácením úvěru. Dluh žalovaného činil ke dni podání žaloby částku 10.967 Kč. Do dne podání žaloby žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se ve věci vyjádřil dne 31. 12. 2021 tak, že navrhl zamítnutí žaloby, neboť žalovaný je osobou omezenou v právní způsobilosti, a dále proto, že žalobkyně při poskytnutí úvěru žalovanému nesplnila svou zákonnou povinnost prověřit úvěruschopnost žalovaného, když vůči žalovanému je vedeno 8 exekučních řízení a jeho příjem tvoří pouze starobní důchod.

3. Soud nařídil ve věci jednání na den 31. 3. 2021. Žalobkyně se k jednání nedostavila a svou nepřítomnost omluvila. Soud v souladu s ustanovením jednal a rozhodl v nepřítomnosti omluvené žalobkyně.

4. Ze smlouvy o úvěru ze dne datum, předsmluvního formuláře, evidenční karty klienta, z hodnocení klienta, ze splátkového kalendáře ke smlouvě číslo z předžalobní upomínky včetně dokladu o odeslání, usnesení Okresního soudu v Bruntále ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, ze seznamu pohledávek soud zjistil následující skutkový stav věci, který považuje za prokázaný:

5. Dne datum bylo provedeno hodnocení klienta - žalovaného ke smlouvě o úvěru na částku 10.000 Kč při úrokové sazbě 70,89 % p. a. a 60 týdenních splátkách ve výši 303 Kč. Dle údajů zde uvedených je patrné, že žalovaný pobíral starobní důchod ve výši 13.000 Kč a výdaje vynakládal ve výši 7.936 Kč. Žalovaný dále uvedl, že je vdovec, má učňovské vzdělání. Stanovisko žalobkyně pak bylo schválit daný úvěr. Z předsmluvních informací podepsaných dne datum a nacházejících se na čtyřech stranách, je zjevné, že měl být sjednán spotřebitelský bezúčelový úvěr, který poskytl možnost nezpoplatněného odkladu splátek a lišil se i úrokovou sazbou proti standardní. Celková výše spotřebitelského úvěru činila 10.000 Kč, trvání spotřebitelského úvěru bylo na 60 týdnů, a proto úvěr měl být splácen v 60 týdenních splátkách po 303 Kč vždy k 7. den po uhrazení předchozí splátky a bylo tak nutné celkem zaplatit 18.180 Kč RPSN činila dle předsmluvního formuláře 212,77 % ročně. Akceptační doložka návrhu byla žalobkyní podepsána dne datum. Dle tvrzení žalobkyně a splátkového kalendáře vyplývá, že žalovaný uhradil žalobkyni částku 7.213 Kč.

6. Pro případ prodlení se splátkou či její části delšího byla sjednána smluvní pokuta v bodě. 3 čl.„ Následky porušení povinností klienta“ - smluvních ujednání smlouvy o úvěru, a to tak, že v případě, že se dlužník ocitne v prodlení s úhradou splátky či její části, vzniká mu povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaný neplnil řádně a včas sjednané splátky. Předžalobní upomínkou ze dne 30. 4. 2020 byl žalovaný vyzván naposledy k zaplacení pohledávky žalobkyně včetně příslušenství do 14 dnů s upozorněním na soudní řešení.

7. Podle ustanovení , , smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle ustanovení , , úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

9. Podle ustanovení , , neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle ustanovení , , soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle ustanovení , , ujednají-li si strany pro případ porušené smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.

12. Podle ustanovení věty první , , dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

13. Podle ustanovení , , po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, leda že dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení a násl. a dále ve smyslu , o spotřebitelském úvěru ve znění platném ke dni uzavření smlouvy. Smlouva měla povahu smlouvy spotřebitelské, neboť nebylo zjištěno, že by ji žalovaný uzavíral v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti.„ Spotřebitelským úvěrem se rozumí poskytnutí peněžních prostředků nebo odložená platba, např. ve formě úvěru, půjčky nebo koupě najaté věci, za které je spotřebitel povinen platit. Zákon se nevztahuje na půjčku poskytnutou bez úroku nebo jakékoliv úplaty, neboť v takovém případě není třeba zvláštní ochrany spotřebitele, ale vztahuje se na půjčky úplatné, které v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti poskytuje podnikatel (fyzická nebo právnická osoba, popř. sdružení takových osob) spotřebiteli (fyzické osobě jednající mimo oblast své podnikatelské činnosti) .” (Jiří Švestka, Jiří Spáčil, Marta Škárová, Milan Hulmák a kolektiv I, II, 2. vydání, Praha 2009, 2321 s.) Smlouvou se zavázal věřitel (žalobkyně), že dlužníkovi poskytne peněžní prostředky a dlužník (žalovaný) se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky a poplatek stanovený smlouvou. Dle smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10.000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit v 60 týdenních splátkách po 303 Kč při úrokové sazbě ve výši 70,89 % ročně, v celkové výši 18.100 Kč. Pro případ, že žalovaný nesplní řádně svůj závazek ze smlouvy vyplývající, byly sjednány sankce v podobě smluvních pokut.

15. S ohledem na ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru soud v prvé řadě zjišťoval, zda byla smlouva uzavřena platně, přičemž postupoval v souladu se stávající judikaturou. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. -39 (prejudikatura: rozsudek Soudního dvora ze dne 18. 12. 2014, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další (C -449/13)):„ Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle , o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.).“

16. Žalobkyně byla poučena výzvou ze dne 26. 2. 2021, aby doložila důkazy, kterými prověřovala úvěruschopnost klienta s tím, že byla poučena o následcích nesplnění výzvy. Žalobkyně ve svém podání ze dne 5. 3. 2021 pouze uvedla, že před podpisem smlouvy došlo k ověření všech dokumentů obchodním zástupcem žalobkyně. Dále žalobkyně sdělila, že žádný platný předpis žalobkyni nepřikazoval archivaci listin, jež uvedla v kartě klienta. Z doložených listin do spisové dokumentace jednoznačně vyplývá, že poskytovatelka úvěru vyšla pouze z prohlášení žalovaného, čemuž odpovídá i skutečnost, že nebyly doloženy údaje a potvrzení o příjmech a výdajích žalovaného. Opřít se v tomto směru lze o výše uvedené rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie CA Cunsumer Finance SA v . Ingrid Bakkaus a další C – 449/13, EU: C: 2014: 2464, z nějž subjektivizace výdajů nepochybně vyplývá.

17. V tomto směru rozhodl také Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ve věci rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 1. 2018, č. j. -55 a rovněž dospěl k závěru, že věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr či změnu takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkového spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nebytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

18. Soud zkoumal platnost smlouvy rovněž z pohledu sjednaných smluvních úroků. Ve formulářové smlouvě je stanoveno (předtištěno), že výpůjční úroková sazba úvěru při 60 týdenních splátkách byla stanovena v sazbě 70,89 % ročně. Má-li tedy žalovaný za úvěr ve výši 10.000 Kč zaplatit 18.180 Kč, kdy smluvně je ujednáno, že úrok bude činit v nominální roční úrokové sazbě 70,89 % p. a. (212,77 % RPSN) z poskytnuté částky, lze dovodit, že takto sjednaný úrok je v rozporu s dobrými mravy, když v říjnu 2018 byly úvěry pro domácnost běžně poskytovány s úrokovou sazbou násobně nižší (dle databáze časových řad ARAD České národní banky). Posuzovanou smlouvu o úvěru lze z tohoto ohledu hodnotit jako právní jednání naplňující znaky nepoctivého jednání, tedy jednání v rozporu s ustanovením vymezujícího základní zásady soukromého práva.

19. Soud se dále podrobně zabýval i platností sjednání nárokované smluvní pokuty. Otázkou ujednání o smluvních pokutách u spotřebitelských smluv se zásadním způsobem vyslovil Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. ze dne 11. 11. 2013, který se v tomto nálezu zabýval nejen posouzením konkrétního případu, ale rovněž (bez ohledu na to, zda podmínky jsou či nejsou faktickou součástí smlouvy) obecně formuloval zásady poctivosti v oblasti ochrany spotřebitele, a to zejména ve vztahu k textům formulářových spotřebitelských smluv. Mimo jiné vyslovil názor, že:„ ..zásada poctivosti se projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště, jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný, logicky uspořádaný, smluvní ujednání musí mít dostatečnou velikost písma, nesmějí být výrazně menší velikosti, než okolní text, nesmějí být umístěna v oddílech, které vzbuzují dojem nepodstatného charakteru, přičemž uvedená zásada poctivosti dopadá i na aplikaci všeobecných obchodních podmínek.“ Dále vyvodil, že ve spotřebitelských smlouvách je možno uplatnit všeobecné obchodní podmínky, přičemž obchodní podmínky mají sloužit na rozdíl od obchodních smluv především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru, naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná nebo ujednání o smluvní pokutě. Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě, takovému jednání nelze přiznat právní ochranu.

20. Výše uvedené závěry, zejména závěry o poctivosti jednání podnikatele profesionála ve vztahu ke spotřebiteli, jsou plně aplikovatelné na posuzovanou věc, tedy ve vztahu k ujednání o smluvní pokutě v bodě. 3 čl.„ Následky porušení povinností klienta“ - smluvních ujednání smlouvy o úvěru. Jde o typický formulářový text zpracovaný předem věřitelem, kdy dlužník oprávněně mohl mít dojem, že obsahuje ujednání nepodstatného charakteru, neboť zásadní číselné údaje týkající se jeho závazku (výše úvěru, pevné částky k úhradě, úrokové sazby, výše splátky atd.) jsou uvedeny v návrhu na uzavření smlouvy o úvěru.

21. Z textu dalších smluvních ujednání není jednoznačně zřejmé, že stanoví další finanční požadavky na dlužníka, byť pro případ řádného neplnění povinností vyplývajících ze závazkového vztahu. Pro běžného spotřebitele se smlouva ve spojení se smluvními podmínkami jeví jako obtížně čitelná, a to zvlášť za situace, kdy při samotném uzavírání smlouvy je možnost podrobně se seznámit s jejími podmínkami a prostudovat veškeré odkazy přinejmenším náročná (nejen časově). Pro spotřebitele nevýhodné ustanovení tak bylo nepřehledně skryto v odstavcích, které na první pohled vzbuzují dojem nepodstatného charakteru.

22. Dále je nutné konstatovat, že o obsahu smluvních podmínek žalovaný nemohl jakkoliv vyjednávat. Zde je třeba odkázat rovněž na čl. 3 Směrnice Rady 93/13/ ze dne 5. 4. 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách, týkající se nedovolených (zneužívajících) podmínek, kterými jsou v prvé řadě taková smluvní ujednání, která byla sepsána předem, a spotřebitel proto nemohl mít žádný vliv na jejich obsah, zejména v souvislosti s předem sepsanou běžnou smlouvou; tedy ustanovení individuálně neprojednaná. V rozporu s požadavkem dobré víry znamenají takto koncipované smluvní podmínky k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran, odporují principu důvěry a poctivosti ve smluvních vztazích a jsou v rozporu se zákonnou úpravou na ochranu spotřebitele.

23. Soud má za to, že část smlouvy upravující úroky, poplatky a smluvní pokutu nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy. Oddělitelnost je nutno posuzovat vzhledem k povaze právního úkonu, k jeho obsahu, anebo okolnostem, za nichž k právnímu jednání došlo, nikoli podle reálně oddělitelnosti. Smyslem a účelem uzavření projednávané smlouvy bylo generování zisku, bez sjednání poplatků by původní věřitel právní jednání neučinil, úroky, poplatky a smluvní pokutu tak nelze oddělit od ostatních částí smlouvy (viz rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě č. j. -99 ze dne 18. 6. 2018, rozsudek nejvyššího soudu ČR sp. zn. ze dne 15. 12. 2004).

24. Podle soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání (v tomto je možno se přít o závěry občanskoprávní teorie – Lavický, P. a kolektiv, I. obecná část – ( a ). Komentář, 1. vydání Praha: C.H.Beck, 2014, s. 2084). Jinak by totiž byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž zcela konvenuje ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu zákona o spotřebitelském úvěru, potažmo druhu jeho neplatnosti. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní osud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva v poměrech souzené věci zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s  je vykládat v co největším rozsahu ve světle znění o účelu směrnice Evropského parlamentu a rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech, což zcela akceptoval také Nejvyšší soud např. v rozsudku sp. zn. . Proto soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání.

25. S ohledem na všechny shora uvedené argumenty soud považuje uzavřenou smlouvu za neplatnou pro rozpor se zákonem (otázka posouzení úvěruschopnosti žalovaného při uzavírání předmětné smlouvy) a s dobrými mravy (sjednání úrokové sazby, smluvní pokuty, nemožnost žalovaného se podílet na tvorbě obsahu předmětné smlouvy) dle ustanovení . Vzhledem k tomu, že soud dovodil neplatnost celé smlouvy, byť v případě úroku se jedná o nezákonné určení množstevního rozsahu, nelze dle názoru soudu aplikovat ustanovení s ohledem na argumentaci soudem uvedenou v předchozím bodě odůvodnění.

26. Podle ustanovení , , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

27. Podle ustanovení , , plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

28. Na základě neplatného právního jednání bylo žalovanému ze strany žalobkyně poskytnuto plnění ve výši 10.000 Kč, žalobkyně má proto právo na vydání bezdůvodného obohacení dle a násl. . Při stanovení jeho výše je nutné vycházet z ustanovení , výše bezdůvodného obohacení činí 10.000 Kč. V daném případě soudu nezbylo než žalobkyni přiznat pouze nárok na bezdůvodné obohacení žalovaného ve výši 3.754 Kč (10.000 Kč vyplaceno a 7.213 Kč žalovaným uhrazeno) s úrokem z prodlení v souladu s ustanovením a , a to ode dne následujícího po dni splatnosti nároku žalobkyně, tj. ke dni 1. 1. 2021. Splatnost nároku byla soudem určena s ohledem na omezení způsobilosti žalovaného k právnímu jednání, jak vyplývá z usnesení Okresního soudu v Bruntále ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, kdy doručení kvalifikované výzvy k plnění zákonnému zástupci nezpůsobilého žalovaného lze dovodit teprve ke dni 31. 12. 2020 (podání odporu právním zástupcem žalovaného).

29. Ve zbytku uplatněného nároku žalobkyně byla žaloba zamítnuta.

30. O nákladech řízení soud rozhodl dle , , přičemž přihlédl ke skutečnosti, že procesně úspěšnějšímu žalovanému v řízení náklady prokazatelně vznikly. Předmětem řízení byla částka 10.967 Kč (100 %). Úspěch žalovaného byl do částky 7.213 Kč (66 % - zamítnutí žaloby). Žalovanému proto byla přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 32 % (odečtením neúspěchu žalovaného 34 % od úspěchu žalovaného 66 %).

31. Odměna advokáta žalovaného podle ustanovení ve spojení s ustanovením činí 1.540 Kč za jeden úkon právní služby, učiněny byly tři úkony, a to převzetí věci, sepis odporu a účast u jednání soud dne 31. 3. 2021, dále tři režijní paušály po 300 Kč podle ustanovení Náklady řízení žalovaného by činily 5.520 Kč 32 % z částky 5.520 Kč je 1.767 Kč, kdy tyto náklady žalovaného jsou podle ustanovení splatné k rukám právního zástupce žalovaného.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání, a to do 15 dnů ode dne jeho doručení písemně, dvojmo, prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Ostravě.

Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu toto rozhodnutí ukládá, může se oprávněný domáhat podaným návrhem u soudu výkonu tohoto rozhodnutí.