Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
48 C 39/2021-38
Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem JUDr Danielem Nevečeřalem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 18 760 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba se co do částky 15 760 Kč
s úrokem z prodlení ve výši 2 324,04 Kč,
s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 11 472 Kč od datum do datum, s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 8 472 Kč od datum do zaplacení
s úrokem z prodlení ve výši 0,25% ročně z částky 3 000 Kč od datum do zaplacení a s úrokem ve výši 12,17% ročně z částky 11 280 Kč od datum do zaplacení zamítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 3 000 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba se co do částky 15 760 Kč s úrokem z prodlení ve výši 2 324,04 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 11 472 Kč od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 8 472 Kč od [datum] do zaplacení s úrokem z prodlení ve výši 0,25% ročně z částky 3 000 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 12,17% ročně z částky 11 280 Kč od [datum] do zaplacení zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 3 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Tento nárok představuje dle tvrzení strany žalující jistina ve výši 11 280 Kč, úroky za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 192 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 132 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 156 Kč, smluvní pokuty 7 000 Kč, úrok z prodlení do datum ve výši 2 324,04 Kč, se shora uvedeným příslušenstvím, tedy úroky z úvěru a úroky z prodlení, to vše z titulu uzavřené smlouvy o úvěru číslo ze dne datum mezi právnická osoba a žalovaným, jíž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši
12 000 Kč, který žalovaný řádně a včas nehradil ve sjednaných 13 měsíčních splátkách po
1 560 Kč v celkové výši 20 760 Kč. V důsledku prodlení žalovaného byl úvěr ke dni datum zesplatněn. Úvěruschopnost byla řádně zkoumána při zohlednění příjmů a výdajů žalovaného.
2. V rámci žalobních tvrzení bylo dále uvedeno, že žalovaná pohledávka byla původním věřitelem při prodeji části závodu prodána společnosti právnická osoba a následně postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum žalobkyni. V části týkající se postoupení pohledávky soud vycházel z § 1879 o. z., který stanoví, že věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. platí, že postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
3. Žalovaný se nevyjádřil ve věci samé, k jednání se bez omluvy nedostavil. Žalobkyně omluvila svoji neúčast.
4. Soud provedl dokazování ve spisu založenými listinnými prostředky.
5. Předžalobní upomínka ze dne datum prokazuje, že žalovaný byl upomenut o zaplacení dlužné částky před podáním žaloby.
6. Smlouva o úvěru číslo byla uzavřena dne datum mezi právnická osoba, a žalovaným, byl mu jí poskytnut úvěr ve výši 12 000 Kč, za který měl celkem uhradit 20 760 Kč ve 13 měsíčních splátkách po 1 560 Kč Součástí smlouvy je i Souhlas se zpracováním osobních údajů a Přepis splátek ke smlouvě o úvěru.
7. Transakční historie prokazuje, že žalovaný uhradil celkem 9 000 Kč v nepravidelných splátkách.
8. Oznámení o postoupení pohledávek ze dne datum prokazuje bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky za ním žalobkyni.
9. Podací lístek ze dne datum prokazuje, že žalovanému byl odeslán toho dne dopis.
10. Dodatek číslo ke Smlouvě o postoupení pohledávek mezi právnická osoba a žalobkyní upravuje platební podmínky za postoupení pohledávek.
11. Potvrzení o úplatě ze dne datum prokazuje, že žalobkyně zaplatila za postoupené pohledávky.
12. Smlouva o postoupení pohledávek ve spojení se Seznam postoupených pohledávek prokazují, že žalobkyni byla postoupena pohledávka za žalovaným.
13. Výpis z OR žalobkyně prokazuje její existenci.
14. Výpis z právnická osoba prokazuje její existenci a skutečnost, že došlo k prodeji části závodu týkající se spotřebitelských úvěru společnosti právnická osoba
15. Soudní exekutor titul. jméno jméno soudu sdělil přípisem ze dne datum, že exekuce vedená pod sp. zn. spisová značka (tedy zahájená v roce rok) není dosud vymožena a probíhá srážkami ze mzdy.
16. Žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru byla žalovaným podepsána dne datum. Žalovaný v ní kromě jiného uvedl, že je mu na exekuci měsíčně sráženo 2 622 Kč, příjem činí 14 046 Kč, náklady na bydlení činí 5 580 Kč. K tomu žalovaný doložil doklad o hrazení nájmu ve výši
5 580 Kč ze dne datum, včetně nájemní smlouvy ze dne datum. Výplatní pásky žalovaného ze 11/ 2016 a 12/ 2016 prokazují srážky ze mzdy žalovaného ve výši 2 622 Kč, k výplatě
11 424 Kč Pracovní smlouva prokazuje zaměstnání žalovaného.
17. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, který zcela odpovídá žalobním tvrzením v úvěrové části. Úvěruschopnost byla zkoumána z příjmů a výdajů žalovaného, které byly doloženy. Úvěr byl žalovanému poskytnut, přestože vůči němu byla v době uzavření smlouvy vedena exekuce od roku 2016, která ani dosud nebyla uhrazena.
18. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne datum ve věci sp. zn. C číslo zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
19. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , ze dne 25. 7. 2018 věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.
20. Byť shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na starý zákon o spotřebitelském úvěru, tak soud je toho názoru, že není sebemenší důvod nepostupovat obdobně i podle nového zákona o spotřebitelském úvěru.
21. Dle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. , platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
22. Dle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
23. Dle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
24. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.
25. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
26. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
27. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaný nemusel neplatnost namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti. Podstatné je, že úvěruschopnost nebyla předchůdkyní žalobkyně řádně posouzena před poskytnutím úvěru žalovanému. Soud toto dovozuje ze skutečnosti, že u žalovaného nebyla řádně zohledněna skutečnost, že je vůči němu vedena exekuce, která nebyla dokonce dosud uhrazena. Dle názoru soudu vedení exekuce vůči dlužníkovi jednoznačně způsobuje neúvěruschopnost, neboť vedení exekuce vůči dlužníkovi prokazuje, že není schopen zvládat hradit své závazky.
28. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
29. Soud dospěl k závěru, že žalovanému bylo vyplaceno 12 000 Kč, žalovaný uhradil 9 000 Kč, žalovanému tak vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 3 000 Kč. Soud proto uložil žalovanému povinnost tuto částku žalobkyni vrátit. Zároveň soud uložil žalovanému uhradit i úroky z prodlení od první prokazatelně odeslané upomínky žalovanému ze dne datum, kdy tento dopis se musel dostat do sféry dispozice žalovaného nejpozději třetí den od odeslání, tedy dne datum, žalovaný se tak dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení od datum, když třetí den mu musel být dopis doručen a následující den dluh neuhradil. Soud ve zbytku žalobu zamítl, neboť zbylé nároky plynou z neplatné úvěrové smlouvy.
30. Shora uvedené právní posouzení je i v souladu s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 14 Co 36/2020 -63 ze dne 19.5.2020.
31. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , (dále jen „o. s. ř. ”), neboť neshledal důvod pro stanovení odlišné lhůty k plnění.
32. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , (dále jen „o. s. ř. ”) tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovaný byl převážně úspěšný, ale zcela pasivní a žádné náklady mu tak nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Mostě ve dvojím vyhotovení.
Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat návrhem na nucený výkon rozhodnutí dle příslušných ustanovení občanského soudního řádu , zák. č. 99/1963 Sb. , a exekučního řádu, zák. č. 120/2001 Sb.