Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
6 C 213/2020-95
Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem Mgr Františkem Jurtíkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 74.740 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 16.449,22 Kč s úrokem z prodlení 8,05 % p. a. z částky 16.449,22 Kč od 2. 8. 2019 do zaplacení a dále částku 7.707,94 Kč s úrokem z prodlení 8,05 % p. a. z částky 7.707,94 Kč od 2. 8. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba na zaplacení částky 32.111,57 Kč s úrokem 27 % p. a. z částky 19.272,42 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení 8,05 % p. a. z částky 19.272,42 Kč od 25. 6. 2019 do 1. 8. 2019 a 8,05 % p. a. z částky 2.823,20 Kč od 2. 8. 2019 do zaplacení, dále žaloba na zaplacení částky 26.989,12 Kč s úrokem 20,5 % p. a. z částky 14.594,51 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení 8,05 % p. a. z částky 14.594,51 Kč od 25. 6. 2019 do 1. 8. 2019 a s úrokem z prodlení 8,05 % p. a. z částky 6.886,57 Kč od 2. 8. 2019 do zaplacení a žaloba na zaplacení částky 23.414,62 Kč s úrokem 20,5 % p. a. z částky 10.116,78 Kč od 25. 6.2019 do zaplacení a s úrokem z prodlení 8,05 % p. a. z částky 10.116,78 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 16.449,22 Kč s úrokem z prodlení 8,05 % p. a. z částky 16.449,22 Kč od 2. 8. 2019 do zaplacení a dále částku 7.707,94 Kč s úrokem z prodlení 8,05 % p. a. z částky 7.707,94 Kč od 2. 8. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba na zaplacení částky 32.111,57 Kč s úrokem 27 % p. a. z částky 19.272,42 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení 8,05 % p. a. z částky 19.272,42 Kč od 25. 6. 2019 do 1. 8. 2019 a 8,05 % p. a. z částky 2.823,20 Kč od 2. 8. 2019 do zaplacení, dále žaloba na zaplacení částky 26.989,12 Kč s úrokem 20,5 % p. a. z částky 14.594,51 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení 8,05 % p. a. z částky 14.594,51 Kč od 25. 6. 2019 do 1. 8. 2019 a s úrokem z prodlení 8,05 % p. a. z částky 6.886,57 Kč od 2. 8. 2019 do zaplacení a žaloba na zaplacení částky 23.414,62 Kč s úrokem 20,5 % p. a. z částky 10.116,78 Kč od 25. 6.2019 do zaplacení a s úrokem z prodlení 8,05 % p. a. z částky 10.116,78 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 28. 11. 2019 se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení částky 34.427,22 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3.221,05 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 10.912,52 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 19.272,42 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení ve výši 8,05 % a s úrokem 27 % ročně z částky 19.272,42 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení. Návrh byl odůvodněn tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, a žalovaným došlo dne datum k uzavření smlouvy o zápůjčce číslo na jejímž základě poskytl předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 21.000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný zavázal zaplatit částku ve výši 17.978 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v 60 týdenních (sedmidenních) splátkách po 650 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 14. 6. 2017. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 20. 7. 2016. Ke dni 14. 6. 2017 činila dlužná jistina částku 20.762,28 Kč a dlužný poplatek částku 17.165,72 Kč. Po tomto datu do data postoupení bylo žalovaným na předmětnou pohledávku uhrazeno 3.500,78 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, byla ze strany společnosti právnická osoba postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne datum. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku uhrazeno ničeho.
2. Dále se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení částky 24.428,94 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2.878,61 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 7.389,51 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 14.594,51 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení ve výši 8,05 % a s úrokem 20,5 % ročně z částky 14.594,51 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení. Návrh byl v této části odůvodněn tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, a žalovaným došlo dne datum k uzavření smlouvy o zápůjčce číslo na jejímž základě poskytl předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 20.000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný zavázal zaplatit částku ve výši 16.721 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v 60 týdenních (sedmidenních) splátkách po 613 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 17. 3. 2017. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 22. 4. 2016. Ke dni 17. 3. 2017 činila dlužná jistina částku 14.771,76 Kč a dlužný poplatek částku 12.141,24 Kč. Po tomto datu do data postoupení bylo žalovaným na předmětnou pohledávku uhrazeno 2.484,06 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, byla ze strany společnosti právnická osoba postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne datum. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku uhrazeno ničeho.
3. Nakonec žalobkyně uplatnila nárok na zaplacení částky 15.883,84 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2.109,02 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 5.421,76 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 10.116,78 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení ve výši 8,05 % a s úrokem 20,5 % ročně z částky 10.116,78 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení. Podle tvrzení žalobkyně došlo mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, a žalovaným dne datum k uzavření smlouvy o zápůjčce číslo na jejímž základě poskytl předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 20.000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný zavázal zaplatit částku ve výši 16.721 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v 60 týdenních (sedmidenních) splátkách po 613 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 21. 1. 2017. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 22. 8. 2017. Ke dni 21. 1. 2017 činila dlužná jistina částku 11.126,11 Kč a dlužný poplatek částku 6.372,89 Kč. Po tomto datu do data postoupení bylo žalovaným na předmětnou pohledávku uhrazeno 1.615,16 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, byla ze strany společnosti právnická osoba postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne datum. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku uhrazeno ničeho. Před podáním žaloby byl žalovaný písemně vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění. Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena.
4. Žalovaný se v průběhu řízení ve věci nevyjádřil.
5. Předvolání k ústnímu jednání žalovaný nepřevzal, přitom předvolání bylo doručováno na adresu pro doručování prostřednictvím doručujícího orgánu podle § 46b o. s. ř. o. s. ř. Soud pak podle § 49 odst. 4 , příp. § 50 o. s. ř. o. s. ř. , považoval zásilku za doručenou. Protože se však žalovaný bez řádné a včasné omluvy nedostavil, soud věc projednal a rozhodl i v jeho nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ). Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených listinných důkazů.
6. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne datum soud zjistil, že byla uzavřena mezi předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba a žalovaným pod číslo. Na základě smlouvy poskytl předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 20.000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný zavázal vrátit dále částku ve výši 16.721 Kč, jenž představuje úroky 2.633 Kč, částku za administrativní činnost 4.110 Kč a částku za hotovostní režim splátek 9.978 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v 60 týdenních (sedmidenních) splátkách po 613 Kč (poslední splátka 554 Kč).
7. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne datum soud zjistil, že byla uzavřena mezi předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba a žalovaným pod číslo. Na základě smlouvy poskytl předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 20.000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný zavázal vrátit dále částku ve výši 16.721 Kč, jenž představuje úroky 2.633 Kč, částku za administrativní činnost 4.110 Kč a částku za hotovostní režim splátek 9.978 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v 60 týdenních (sedmidenních) splátkách po 613 Kč (poslední splátka 554 Kč).
8. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne datum pak bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba a žalovaným pod číslo. Na základě smlouvy poskytl předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 21.000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný zavázal vrátit dále částku ve výši 17.978 Kč, jenž představuje úroky 3.714 Kč, částku za administrativní činnost 5.231 Kč a částku za hotovostní režim splátek 9.030 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v 60 týdenních (sedmidenních) splátkách po 650 Kč (poslední splátka 628 Kč).
9. K charakteru smluv nutno dodat, že mají charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru. Již na tomto místě je potom potřeba poukázat na ustanovení § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č 43/2013 Sb. , podle něhož je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 9 odst. 3 spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.
10. Soud v průběhu řízení vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení a předložení dokladů k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalovaného, na což žalobkyně reagovala podáním doručeným dne 18. 11. 2020. Žalobkyně k němu doložila zákaznické karty, v nichž žalovaný uvedl mj. svoje aktuální poměry ke dni uzavření jednotlivých smluv. Ze zákaznické karty ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaný v ní uvedl, že je svobodný, bydlí v nájmu a pracuje jako operátor s příjmy 15.500 Kč čistého měsíčně. Dále byly uvedeny další čisté příjmy domácnosti 15.500 Kč (zdroj těchto příjmů byl v předloženém dokladu začerněn). Běžné měsíční výdaje uvedl v částce 8.000 Kč, z čehož 5.000 Kč nájem/inkaso, telefon 200 Kč a zbytek interní a externí splátky. V zákaznické kartě ze dne datum žalovaný uvedl, že je svobodný, bydlí v nájmu a pracuje jako operátor s příjmy 17.120 Kč čistého měsíčně. Další příjmy domácnosti měly činit 17.103 Kč (bez uvedení zdroje). Běžné měsíční výdaje uvedl v částce 8.000 Kč, z čehož 5.000 Kč nájem/inkaso, telefon 200 Kč a zbytek interní a externí splátky. V zákaznické kartě ze dne datum nakonec žalovaný uvedl, že je svobodný, bydlí v nájmu a pracuje jako operátor s příjmy 13.720 Kč čistého měsíčně. Dále byl uveden doplatek agentury a další čisté příjmy domácnosti 17.000 Kč (zdroj těchto příjmů byl v předloženém dokladu rovněž začerněn). Běžné měsíční výdaje uvedl v částce 8.000 Kč, z čehož 3.000 Kč nájem/inkaso, telefon 200 Kč a zbytek interní a externí splátky. Jiné (nespecifikované) závazky byly uvedeny ve výši 5.144 Kč. Deklarované údaje měly být ve všech případech ověřeny pracovní smlouvou, výplatními páskami, dokladem SIPO a nájemní smlouvou (s poznámkou, že jde o nájem na agenturu). Jiné důkazy k posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v průběhu řízení nenabídla s tím, že nejsou k dispozici.
11. Takto zjištěný proces posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet soud předně považuje za neprůkazný, neboť žalobkyně jej s výjimkou jednostranného prohlášení žalovaného ve formě zákaznických karet nepodpořila žádnými dalšími důkazy, zejm. pak doklady, jimiž měly být ověřeny údaje uváděné žalovaným. To se týká jak příjmů, tak prezentovaných běžných výdajů. Soud pak neměl ani možnost náležitě ověřit, zda údaje uváděné žalovaným odpovídaly skutečnosti či nikoliv. Nebylo rovněž možno přehlédnout, že v zákaznických kartách žalovaný uváděl vedlejší příjmy domácnosti (vždy ve výši čistého měsíčního příjmu), což již nebylo předchůdcem žalobkyně ověřováno vůbec a navíc tento údaj nekoresponduje s informací žalovaného, že je svobodný. Přitom jen díky uvedeným vedlejším příjmům byl rozdíl mezi příjmy a výdaji kladný.
12. Citované ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru sice nestanoví přesný postup při ověřování úvěruschopnosti dlužníka, má-li však být posouzena tato jeho schopnost (s odbornou péčí), podle přesvědčení soudu se to v zásadě neobejde bez dostatečného ověření celkové osobní, rodinné, majetkové a finanční situace, vše s přihlédnutím k okolnostem daného případu. Potřebné údaje pak bylo potřeba získat primárně od žalovaného („ na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele“). Je povinností věřitele jednat s odbornou péčí, tedy vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně vyhodnotit (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006 ).
13. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr lze přitom chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbyde spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby bez jakýchkoliv problémů a omezení mohl splácet splátku v předpokládané výši. Proto poskytovatel úvěru musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr (tj. konkrétní příjmy ze zaměstnanecké či jiné činnosti, konkrétní náklady na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti). Analýza pouze některé ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení úvěruschopnosti nepostačuje (viz např. nález Finančního arbitra ze dne 28. 5. 2015, evidenční číslo: FA/5931/2015, spisová značka FA/SU/192 /2014).
14. Lze dodat, že z citovaných ustanovení, v nichž jsou nastíněny zdroje informací, z nichž má poskytovatel vycházet, je sice kladen důraz i na informace získané přímo od spotřebitele, těmito však nelze rozumět pouhá ničím dalším nepodložená tvrzení spotřebitele o jeho některých poměrech. V daném směru bylo již opakovaně judikaturou zdůrazněno, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení. Poskytovatel by tak měl při zjišťování informací od spotřebitele provádět prověřování sdělovaných údajů alespoň v určitém rozsahu a trvat na jejich spolehlivém a objektivním doložení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek či jiného příjmu, doložením výpisu z účtu žadatele, doložení výdajů na bydlení apod.).
15. Povinnost poskytovatele úvěru je prevenční a soud posuzuje, zda věřitel úvěruschopnost spotřebitele zkoumal řádně, a to zcela bez ohledu na to, co by případně zjistil (tzn. uvedená povinnost není splněna ani v případě, že podle výsledků dodatečného zkoumání, včetně případného soudního dokazování, bylo zjištěno, že spotřebitel úvěruschopný v době uzavření smlouvy byl). Z tohoto pohledu tedy není např. významné, zda žalovaným uváděné informace byly pravdivé či nikoliv, podstatné je to, že některými relevantními údaji o žalovaném se žalobkyně dostatečně nezabývala nebo je neověřovala, byť to bylo s ohledem na okolnosti konkrétního případu na místě a jednalo se o údaje jednoduše doložitelné. Relevantní nemůže být ani skutečnost, zda dlužník úvěr v určité době řádně splácel. Přitom v soudním řízení je břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, zda a jak byla zkoumána úvěruschopnost spotřebitele, na žalobkyni (věřiteli). Z toho pak pramení i důraz na vedení a uchovávání záznamů týkajících se jak učiněných zjištění, tak postupů, jimiž k těmto zjištěním věřitel dospěl, a na to, aby věřitel vedl svou dokumentaci k úvěru tak, aby napomáhala předcházet a odhalovat zkreslení informací a také umožňovala poskytovateli u soudu prokázat, že své povinnosti splnil.
16. Soud si je vědom toho, že předmětné ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon nestanoví ani demonstrativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro její naplnění provedeny. Výklad dané normy by neměl ani vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele a jeho domácnosti rozumně očekávat. Neověření uváděných příjmů a výdajů by přitom mohla vést k účelovosti ze strany poskytovatele, tj. ke snaze uvést v hodnocení pouze údajů, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.
17. V daném případě nebyl žalovaný podle obsahu spisu a předložených dokladů v potřebné kvalitě dotazován na pravidelné příjmy (zejména ostatní příjmy domácnosti), které nepochybně měly v případě posuzovaných smluv zásadní vliv na schopnosti a možnosti žalovaného jako spotřebitele dluhy splácet. Bez těchto příjmů by totiž výdaje žalovaného vč. jiných splátek převyšovaly dosahované příjmy. Předchůdce žalobkyně se přesto spokojil s pouhou informací od žalovaného, aniž by podle obsahu spisu jakkoliv ověřil jejich zdroj a výši (kdy a z jakých důvodů byly v uvedených případech zdroje vedlejších příjmů v zákaznických kartách začerněny, lze jen spekulovat). Žalobkyně dále nepředložila jakékoliv doklady, jimiž měly být ověřovány příjmy z pracovního poměru i výdaje žalovaného a nemohlo tak být posouzeno, zda deklarované poměry žalovaného odpovídaly skutečnosti či nikoliv. Pouhé potvrzení na zákaznické kartě, že došlo k předložení uváděných dokladů a jejich ověření, soud považuje z výše uvedených důvodů za nedostačující. Samo o sobě to totiž nevylučuje uvedení nepravdivých nebo zkreslených skutečností jednou či druhou stranou za účelem poskytnutí nebo získání zápůjčky (ať už by pro to byly důvody jakékoliv). V této souvislosti soud proto nepovažuje za přiléhavý ani poukaz žalobkyně na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č.j. 5 Co 231/2020 -97.
18. Na uvedeném základě proto soud dovodil, že předchůdce žalobkyně v postavení věřitele nedostál řádně povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru (respektive tuto skutečnost nelze podle obsahu spisu považovat za prokázanou) a nepostupoval s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Rovněž s ohledem na určité pochybnosti o výši celkových příjmů žalovaného je soud přesvědčen, že již z tohoto důvodu neměly být bez jejich náležitého ověření zápůjčky vůbec poskytnuty (podle citovaného § 86 odst. 1 platí, že poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet).
19. Následkem nesplnění uvedené povinnosti je potom podle citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost uzavřené smlouvy. Jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, působí od počátku a nemůže konvalidovat.
20. S ohledem na tento závěr soudu o absolutní neplatnosti smlouvy o zápůjčce pak bylo lze žalobou uplatněný nárok podřadit pod ustanovení občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení. Vzhledem k tomu, že k obohacení žalovaného došlo za účinnosti zák. č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále o. z.), vycházel soud v dalším z ustanovení § 2991 a násl. o. z.
21. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Z uvedených ustanovení lze dovodit, že pokud dojde ke zrušení smlouvy nebo je smlouva prohlášena za neplatnou, jsou strany smlouvy povinny si vrátit vše, co si plnily.
22. Z hlediska vymezení výše dlužné částky soud vycházel z tvrzení žalobkyně (viz zejm. podání doručené dne 9. 3. 2021, doložené tabulkami umoření, z nichž soud zjistil, že žalovaný dosud z titulu uzavřených smluv uhradil částky 4.550,78 Kč na zápůjčku ve výši 21.000 Kč podle smlouvy číslo dále částku 12.292,06 Kč na zápůjčku 20.000 Kč podle smlouvy číslo částku 20.837,16 Kč na zápůjčku 20.000 Kč podle smlouvy číslo. Vzhledem k uvedenému činí ke dni rozhodnutí soudu neuhrazený zůstatek jistin zápůjček 16.449,22 Kč a 7.707,94 Kč u prvních dvou smluv. U smlouvy poslední pak již žalovaný zaplatil více, než kolik mu bylo zapůjčeno a z této zápůjčky proto nedluží ničeho. V tomto rozsahu, tj. co do částek 16.449,22 Kč a 7.707,94 Kč, proto soud žalobě vyhověl a uložil žalovanému dlužnou částku zaplatit.
23. V otázce vzájemného zúčtování plateb dospěl soud k přesvědčení, že soud ve smyslu § 2993 o. z. provede zúčtování všech tvrzených a prokázaných plateb, kdy od jistiny úvěru se odečtou veškeré platby dlužníka z uvedeného vztahu; a případný kladný rozdíl tvoří existující dluh). Ačkoliv dikce zákona upouští od důrazu na vyjádření podmíněnosti vzájemných plnění, nepopírá zcela synallagmatičnost závazků takto vzniklých. Lze pak usuzovat, že i nadále budou aplikovatelné závěry soudní praxe, že v soudním řízení o žalobě o vrácení plnění z neplatné nebo zrušené smlouvy lze přiznat pouze vrácení toho, oč peněžité plnění žalobce (nebo peněžitá náhrada za ně) přesahuje peněžité plnění (nebo peněžitou náhradu za ně) poskytnuté mu podle smlouvy žalovaným. Jelikož v tomto případě bylo bezdůvodné obohacení v podstatě představováno právě zmíněným rozdílem peněžitých plnění, nebylo třeba se zabývat podmíněností vzájemných závazků stran neplatné smlouvy.
24. Vedle takto přiznaného plnění vznikl žalobkyni podle § 1970 o. z. nárok na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši, a to od uplynutí lhůty k zaplacení stanovené v oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum odeslané žalovanému podle podacího lístku dne datum a doručeného ve smyslu § 573 o. z. dne datum. V oznámení byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 10 dnů od doručení. Vzhledem k tomu, že u přiznaného nároku z titulu bezdůvodného obohacení není splatnost dluhu ujednána mezi účastníky ani stanovena právním předpisem, soud ji vázal právě na uplynutí lhůty k zaplacení v oznámení – analogicky ve smyslu § 1958 o. z., tj. do datum. Ode dne následujícího se pak žalovaný dostal do prodlení. Výše úroku z prodlení vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a činí v daném případě 10 % p.a. (soud je však vázán uplatněnou výší úroku z prodlení v návrhu).
25. Ve zbytku předmětu řízení soud žalobu zamítnul, neboť s ohledem na neplatnost smluv, jak ji soud dovodil, nelze ostatní dohodnutá plnění vč. smluvních úroků či poplatků, smluvních pokut apod. přiznat.
26. K zaplacení přiznané částky byla žalovanému stanovena obecná třídenní lhůta (§ 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ), když z obsahu spisu soud neshledal podmínky pro její prodloužení nebo plnění ve splátkách.
27. S ohledem na uvedená zjištění a závěry nejsou pro rozhodnutí soudu relevantní některé další skutečnosti zjištěné z provedených listinných důkazů a soud je proto pro stručnost neuvádí. K aktivní věcné legitimaci žalobkyně v řízení je však třeba doplnit, že byla doložena kromě smluv o postoupení pohledávek již zmíněným oznámením původního věřitele o postoupení pohledávek ze dne datum adresovaným žalovanému a podacím lístkem ze dne datum. Podle ustanovení § 1879 o. z. může věřitel svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jinému a byl-li žalovaný o postoupení vyrozuměn (§ 1882 o. z.), došlo k účinné změně v osobě věřitele a žalovaný je povinen plnit žalobkyni.
28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , když ve věci úspěšnějšímu žalovanému podle obsahu spisu náklady řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Prostějově.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.