Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
21 C 32/2021-36
Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudkyní Mgr Zuzanou Břízovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 11 595,50 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 700 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 700 Kč od 31. 7. 2018 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 5 895,50 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 601,64 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 729,99 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 952,32 Kč od 15. 6. 2018 do 30. 7. 2018, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 252,32 Kč od 31. 7. 2018 do zaplacení, s úrokem ve výši 28 % ročně z částky 6 952,32 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 700 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 700 Kč od 31. 7. 2018 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 5 895,50 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 601,64 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 729,99 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 952,32 Kč od 15. 6. 2018 do 30. 7. 2018, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 252,32 Kč od 31. 7. 2018 do zaplacení, s úrokem ve výši 28 % ročně z částky 6 952,32 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 11 959,50 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně, společnost právnická osoba (dále též jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela se žalovanou dne datum smlouvu o zápůjčce číslo na částku 8 000 Kč, kterou žalované vyplatila v hotovosti při podpisu smlouvy. Úvěr spolu s úrokem 28 % ročně ve výši 1 379 Kč za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 196 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 570 Kč se žalovaná ve smlouvě zavázala splatit v 60 týdenních splátkách po 253 Kč. Žalovaná tuto svou povinnost splnila pouze zčásti, když na svůj dluh z této smlouvy uhradila pouze 2 300 Kč. Dne datum postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Tato skutečnost byla žalované oznámena. Dlužná částka činí 11 595,50 Kč, z toho na jistině 6 952,32 Kč a na dlužném poplatku částku ve výši 4 643,18 Kč. Žalobkyně dále požaduje sjednaný úrok ve výši 28 % ročně z dlužné jistiny ode dne následujícího po splatnosti poslední splátky, přičemž tento úrok za období do 14. 6. 2018 částečně kapitalizovala částkou 729,99 Kč. Rovněž požaduje zákonný úrok z prodlení za období od splatností poslední splátky žalované do data postoupení, částečně kapitalizovaný částkou 601,64 Kč k datu postoupení pohledávky. Žalovaná byla na možnost podání žaloby upozorněna ve výzvě k zaplacení učiněné zástupcem žalobkyně. Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila schopnost žalované splácet půjčku vyhodnocením údajů sdělených žalovanou v zákaznické kartě a jejich ověřením předloženými doklady. Žalovaná předložení dokumentů a správnost uvedených údajů stvrdila svým podpisem.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ač jí byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena do vlastních rukou postupem dle § 49 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , v účinném znění (dále též jen„ o. s. ř. “) na adresu trvalého pobytu. K nařízenému jednání se žalovaná nedostavila, aniž by se omluvila. Nedostavila se ani žalobkyně, která svou neúčast omluvila. Soud při splnění zákonných podmínek jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ).
3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo bylo zjištěno, že tato byla uzavřena dne datum mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou. Dle této smlouvy měla být žalované poskytnuta částka ve výši 8 000 Kč, kterou měla právní předchůdkyně žalobkyně žalované vyplatit v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaná stvrdila podpisem smlouvy. Součástí byly smluvní podmínky. Předmětnou smlouvou se žalovaná zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně na poplatcích částku ve výši 7 145 Kč, skládající se z částky 1 379 Kč představující kapitalizovaný úrok za poskytnutou půjčku, dále z částky 2 196 Kč za administrativní činnost a částky 3 570 Kč představující náklady za hotovostní inkaso splátek. Celková finanční částka ve výši 15 145 Kč měla být žalovanou uhrazena v 60 týdenních splátkách po 253 Kč. První splátka byla splatná 7. den od uzavření smlouvy a každá následující splátka do konce následujícího sedmidenního období. Úroková sazba byla sjednána ve výši 28 % ročně. Ze zákaznické karty žalované bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované na základě jí poskytnutých údajů, zaznamenaných v této kartě, tj. z žalovanou tvrzených příjmů domácnosti ve výši 6 500 Kč a výdajů její domácnosti ve výši 3 000 Kč; podle zákaznické karty byla úvěruschopnost žalovaného ověřena potvrzením o příjmu z úřadu práce za měsíce srpen, září a říjen 2016 a výplatními páskami za tyto měsíce. V údajích o zaměstnání je uvedeno„ nezaměstnaný“ a jako ověření zaměstnání uvedeno„ potvrzení o příjmu“. V zákaznické kartě je dále u žalovaného v části„ druh bydlení“ vyplněno bydlí u rodičů. Ohledně žalované bylo v zákaznické kartě dále zatrhnuto, že v současnosti nemá aktivní půjčku u právní předchůdkyně žalobkyně ani jinde.
4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně příloh soud zjistil, že na žalobkyni byly z její právní předchůdkyně postoupeny pohledávky z titulu uzavřené smlouvy o zápůjčce číslo. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 14. 6. 2018. Z tohoto dopisu bylo dále zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k zaplacení částky 18 123 Kč bez příslušenství do 10 dnů po obdržení dopisu. Z podacího lístku bylo zjištěno, že dopis byl zaslán žalovanému doporučeně dne 13. 7. 2018.
5. Předžalobní výzvou ze dne 12. 3. 2020 vyzval právní zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky; z podacího lístku vyplývá, že tato byla odeslána 13. 3. 2020. Z tabulky umoření nebyly zjištěny žádné pro řízení podstatné skutečnosti.
6. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně jakožto podnikatel s předmětem podnikání spočívajícím v poskytování spotřebitelských úvěrů a žalovaná spolu uzavřeli smlouvu ze dne datum, v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 8 000 Kč a žalovaná se zavázala dlužnou částku spolu s úrokem a dalšími poplatky splatit 60 týdenními splátkami ve výši 253 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 28 % ročně. Bonita žalovaného byla právní předchůdkyní žalobkyně zkoumána toliko na základě tvrzení žalované, přičemž ani takto zjištěné skutečnosti nebyly hodnoceny s odbornou péčí. Žalovaná závazek splnila pouze částečně. Pohledávka ze smlouvy byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, oznámením o postoupení pohledávky z téhož dne byla žalovaná vyzvána k vydání dlužných finančních prostředků. Oznámení s výzvou k zaplacení bylo žalované zasláno doporučeně dne 13. 7. 2018. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná netvrdila a ani neprokázala, že by uhradila více, než tvrdila žalobkyně v žalobě, učinil soud závěr, že žalovaná žalobkyni uhradila částku 2 300 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné pohledávky předžalobní výzvou ze dne 12. 3. 2020, odeslanou dne 13. 3. 2020.
7. Dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 6. 2017 (dále též jen„ ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy
o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr
v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Podle ustanovení § 1879 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále též jen „o. z.“) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
9. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
10. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na závazkový vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou je plně aplikovatelný ZoSÚ, neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná při předmětném právním jednání nevystupovala jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jejího označení v hlavičkách smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že ze zákaznické karty vyplývá, že spotřebitelský úvěr nebyl poskytnut na podnikatelskou činnost (je zatržena kolonka„ svátky“). Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015 -39, dostupný na www.nssoud.cz či rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , dostupný na www. nsoud.cz, přičemž tam uvedené závěry jsou aplikovatelné i na současnou úpravu). Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně se spokojila s pouhým tvrzením žalované ohledně jejích příjmů i výdajů. Žalobkyně svá tvrzení, že k ověření správnosti údajů poskytnutých žalovanou byly její právní předchůdkyní využity i další zdroje, a to potvrzení o příjmu z Úřadu práce či výplatní pásky soudu nijak neprokázala, neboť tato skutečnost bez dalšího nevyplývá z pouhého zaškrtnutí příslušných kolonek v kartě zákazníka. Přijetím opačného názoru by se de facto povinnost stanovená poskytovateli spotřebitelského úvěru v § 86 odst. 1 ZoSÚ stala pouze formální a smysl ustanovení by se zcela vytratil. Smyslem ustanovení totiž je, aby spotřebitelské úvěry nebyly poskytovány osobám, které budou mít velmi pravděpodobně se splácením takového spotřebitelského úvěru problémy, a aby tak nedocházelo k neúměrnému zadlužování obyvatelstva, které ve svém důsledku má dopady na celou společnost. Fyzické osoby, jež se ocitly v nepříznivé finanční situaci, uzavírají mnohdy nevýhodné smlouvy, přičemž lze říci, že podepíši fakticky cokoli, co jim zajistí poskytnutí finančního obnosu. Právě proto byla zákonodárcem poskytovatelům spotřebitelských úvěrů stanovena povinnost zjišťovat úvěruschopnost spotřebitele, a to nejen formálně, ale s odbornou péčí (tedy s péčí řádného hospodáře), a to pod sankcí neplatnosti právního jednání. V posuzovaném případě vyplývá ze zákaznické karty, že žalovaná byla nezaměstnaná, a to minimálně od měsíce září rok. Ze zákaznické karty však již nelze zjistit, jaká dávka byla žalované vyplácena (podpora v nezaměstnanosti, podpora při rekvalifikaci). Nad to je zřejmé, že výplata těchto dávek je časově omezená a žalovaná žádný stabilní příjem neměla. Dále je třeba poukázat na to, že měsíční příjem ve výši 6 500 Kč je velmi nízký, přičemž tvrzené náklady na měsíční výdaje žalované ve výši 3 000 Kč jsou zcela zjevně podhodnocené. Měsíční výdaje na spotřebitelský úvěr přitom činily více než 1 100 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně tedy (ani v případě, že by žalobkyně prokázala, že její právní předchůdkyně ověřila tvrzení žalované) nepostupovala s odbornou péčí, když ani z údajů uvedených v zákaznické kartě nelze dospět k závěru, že žalovaná bude schopná úvěr splácet.
11. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto soud posoudil smlouvu o úvěru uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou jako neplatnou dle ustanovení § 87 ZoSÚ. I přes znění předmětného ustanovení je potřeba neplatnost považovat za absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, neboť smyslem ZoSÚ je implementace předpisů EU vydaných na ochranu spotřebitele. K otázce absolutní neplatnosti smlouvy odkazuje soud pro zjednodušení na rozhodnutí Soudního dvora ve věci
sp. zn. C -679/18. Je-li absolutně neplatná smlouva, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku a poplatcích, jak vyplývají ze smlouvy.
12. Žalobkyně tedy soudu prokázala, že jí její právní předchůdkyně platně postoupila svou pohledávku za žalovanou a že právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla finanční prostředky v celkové výši 8 000 Kč. Vzhledem k tomu, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou nebyla platně a účinně uzavřena smlouva a mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou či mezi žalobkyní a žalovanou není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaná na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatila, neboť právní předchůdkyně žalobkyně jí plnila bez právního důvodu. Žalovaná byla proto povinna právní předchůdkyni žalobkyně vydat to, oč se obohatil, resp. ve smyslu ZoSÚ vrátit poskytnutou jistinu poníženou o uhrazenou částku. Jestliže žalovaná v průběhu doby uhradila celkem 2 300 Kč, zbývá k zaplacení částka 5 700 Kč. Dle oznámení o postoupení pohledávek, jež bylo odesláno žalované dne 13. 7. 2019, měla žalovaná plnit do 10 dnů od doručení. Jelikož nebyla soudu předložena jiná předchozí výzva k plnění, má soud za to, že oznámení o postoupení pohledávky s výzvou k plnění bylo žalované doručeno po uplynutí 3 pracovních dnů ode dne podání zásilky dne 18. 12. 2019. Uplynutím lhůty k plnění 10 dnů (při zohlednění, že poslední den lhůty připadl na sobotu) se tak žalovaná dostala do prodlení, a to dnem 31. 7. 2018. Žalobkyni tedy byl přiznán úrok z prodlení v požadované výši 8,05 % ročně z dosud nevrácené částky bezdůvodného obohacení za dobu od 31. 7. 2018 do zaplacení. Ohledně všech zbývajících žalobou uplatněných částek, včetně zbytku požadovaného příslušenství, musela být žaloba jako nedůvodná zamítnuta.
13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. Žalovaná byla v řízení úspěšnější (soud zohlednil i příslušenství pohledávky vyčíslené ke dni rozhodnutí). Měla by tak právo na poměrnou náhradu nákladů řízení vůči žalobkyni. Vzhledem k tomu, že jí však žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly, soud rozhodl o tom, že nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.