Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

19 C 145/2020-41

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní JUDr Zuzanou Benešovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 7 200 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 350 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 3 350 Kč od 15.8.2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbývajícím rozsahu se žaloba zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku soudní poplatek ve výši 600 Kč na účet číslo variabilní symbol, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 350 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 3 350 Kč od 15.8.2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Ve zbývajícím rozsahu se žaloba zamítá. III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku soudní poplatek ve výši 600 Kč na účet [číslo] [variabilní symbol], do 3 dnů od právní moci rozsudku. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení bylo projednání žaloby žalobkyně o zaplacení částky 7 200 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovanou uzavřela dne datum smlouvu o úvěru ve výši 8 850 Kč (skládající se z půjčené částky 5 000 Kč a kapitalizovaného úroku 3 850 Kč), podle které měla žalovaná splácet týdně 148 Kč. V případě prodlení s plněním nebo v případě neplnění vůbec, se dle smluvních podmínek smlouvy o úvěru stal zbylý dluh včetně příslušenství splatný, a to v termínu splatnosti nejbližší další týdenní splátky. Žalovaná svůj dluh splácela nepravidelně, za celou dobu uhradila pouze částku 1 650 Kč. Splatnost pohledávky žalobkyně tak nastala ke dni 23.03.2018 a datum prodlení ke dni 23.02.2019. Žalobkyně ovšem ve své žalobě požaduje zákonný úrok z prodlení pouze od doby předepsané splatnosti smlouvy, tedy počátek 22.02.2019. Před uzavřením smlouvy posoudila žalobkyně úvěruschopnost žalované, a také vyzvala žalovanou v předžalobní výzvě o zaplacení dlužné částky.

2. Žalovaná se k žalobě, která jí byla doručena dne datum, nevyjádřila.

3. Obě procesní strany daly souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání jen na základě předložených listinných důkazů, a to ve smyslu ust. .

4. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, soud z listin označených žalobkyní k důkazům zjistil následující skutečnosti: ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne datum a smluvních podmínek soud zjistil, že žalobkyně půjčila žalované částku 5 000 Kč, kterou měla žalovaná vrátit spolu s poplatkem ve výši 3 850 Kč v pravidelných týdenních splátkách po 148 Kč. V případě zmíněného poplatku pak žalobkyně v žalobě uvedla, že jde o kapitalizovaný úrok, z čehož vyplývá, že úrok činil 66 % ročně ze zapůjčené částky, což odpovídá i údaji ve smlouvě o spotřebitelském úvěru. Z předžalobní upomínky bylo zjištěno, že žalovaná byla žalobkyní vyzvána k úhradě dluhu z označené smlouvy, avšak není doklad o tom, že by tato upomínka byla žalované žalobkyní prokazatelně zaslána. Z evidenční karty klienta pak bylo zjištěno, že žalovaná je svobodná, má základní vzdělání, pracuje na plný úvazek u zaměstnavatele právnická osoba s měsíční mzdou 15 112 Kč, její výdaje jsou ve výši 11 650 Kč, z toho 4 000 Kč na inkaso a 7 000 Kč na jiné výdaje domácnosti a 650 Kč je vykazováno jako spoření/pojištění. Žalobkyně toto ověřila u žalované pracovní smlouvou, výplatními páskami a nájemní smlouvou. Z platební historie bylo zjištěno, že žalovaná svůj dluh platila zcela nepravidelně, když v prvním týdnu uhradila částku 650 Kč, pak až ve 30 týdnu částku 1 000 Kč, a dále již na svůj dluh nehradila ničeho.

1. Podle , 2 zákona o spotřebitelském úvěru č. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

2. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

3. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

4. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

5. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

5. Povinnost posouzení úvěruschopnosti žalované jako spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru, stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Je tak nutno údaje, které žalovaná jako dlužník věřiteli poskytla, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně v tomto konkrétním případě výší skutečných výdajů žalované, které v daném případě vůbec ověřovány nebyly, pomineme-li nájemní smlouvu. Z předložené evidenční karty klienta totiž vyplynulo mj., že žalovaná žije v domácnosti společně ještě s další osobu, avšak příjem do domácnosti je pouze jeden. Podle dalších údajů v evidenční kartě však žalovaná neměla žádné vyživované osoby. Přinejmenším v tomto ohledu měla žalobkyně dále s odbornou péčí zjišťovat, kdo je další osoba, která žije s žalovanou ve společné domácnosti, nemá žádný příjem, a zda tato osoba je závislá na příjmu žalované. Z evidenční karty klienta toto zjistit vůbec nelze a z toho lze uzavřít, že žalobkyně rozhodně nepostupovala s odbornou péčí, když tyto údaje od žalované nepožadovala, dále nevyhodnocovala, nezohledňovala v posouzení úvěruschopnosti žalované. I tak se pak mohlo stát, jako že se i stalo, že žalovaná fakticky svůj úvěr řádně vůbec nesplácela, když nezaplatila řádně ani jednu ze splátek. Již toto svědčí o tom, že žalobkyně řádně (s odbornou péčí) neposoudila úvěruschopnost žalované. Tím, že žalobkyně si všechny tvrzené údaje získané od žalované neověřila, porušila žalobkyně ust. § 86 cit. zákona, když s odbornou péčí neposoudila schopnost žalované jako spotřebitele splácet úvěr. Je zřejmé nade vší pochybnost, že žalobkyně se řádně nezabývala úvěruschopností žalované, z tohoto důvodu je nutno smlouvu o úvěru hodnotit jako absolutně neplatnou v souladu s ust. , 2 zákona o spotřebitelském úvěru z. č.

6. Dále na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou nebylo sporné, že žalobkyně žalované poskytla a žalovaná od žalobkyně přijala v hotovosti dne datum částku 5 000 Kč, čímž žalované v souvislosti s uvedeným vznikla povinnost tuto částku vrátit žalobkyni. Tuto svoji povinnost žalovaná splnila dle tvrzení žalobkyně a listinných důkazů jen částečně, když již zaplatila 1 650 Kč. Žalovaná pak ani k výzvě žalobkyně a ani po doručení žaloby dne datum ničeho na svůj dluh neuhradila. Od 15.8.2020 je tak žalovaná v prodlení se zaplacením částky 3 350 Kč.

7. Soud věc posoudil podle shora uvedených ustanovení a vzhledem k tomu, že dospěl k závěru, že smlouva o úvěru byla podle ustanovení , 2 zákona o spotřebitelském úvěru č. vyhodnocena jako absolutně neplatná, z čehož vyplynulo, že žalovaná na základě tohoto neplatného jednání (smlouvy o úvěru) převzala od žalobkyně peněžní prostředky, je tyto povinna vrátit podle zásad bezdůvodného obohacení s oporou o ustanovení a . Jelikož žalovaná tak dosud v části neučinila (a to v části rovnající se rozdílu mezi právní předchůdkyní žalobkyně poskytnutou částkou a částkou již vrácenou, tj. 5 000 Kč – 1 650 Kč = 3 350 Kč), bezdůvodně se na úkor žalobkyně žalovaná v této výši, tj. o 3 350 Kč, obohatila. Soud proto zavázal žalovanou k úhradě této částky, a to i s úrokem z prodlení od 15.8.2020 tj. poté, co byla žalované řádně doručena žaloba, když soud neměl od žalobkyně prokazatelný doklad k tomu, že by žalobkyně žalované řádně doručila výzvu k plnění, když nebyl předložen žalobkyní doklad o odeslání výzvy k plnění. Co do úroku z prodlení z této částky uplatněného, má nárok žalobkyně oporu v ust. , dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši specifikované v  . Žalobkyně požadovala úrok z prodlení ve výši 9,75 %, soud je tak v tomto sporném řízení vázán žalobním návrhem, proto byl žalobkyni přiznán úrok z prodlení v této nižší výši. Lhůta k plnění vychází z ust.

8. Ve zbývajícím rozsahu pak žalobu zamítl.

9. Žalobkyně se zaplacení částky ve výši celkem 7 200 Kč s příslušenstvím domáhala návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu a zaplatila soudní poplatek ve výši 400 Kč. Elektronický platební rozkaz však nebyl ve věci vydán a soud pokračoval v řízení. Za tohoto stavu soud doměřil žalobkyni poplatek do výše podle položky 1 bod 1 písm. a) (tj. 1 000 Kč) ve spojení s položkou 2 bod 2. Sazebníku poplatků, tedy doplatek ve výši 600 Kč Soudní poplatek je splatný do tří dnů od právní moci rozhodnutí (§ 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích).

10. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. , podle něhož procesně úspěšnějším účastníkem řízení byla žalovaná. Soud by tak žalované jako procesně úspěšnějšímu účastníku řízení, náhradu nákladů řízení v poměrné výši přiznal. Žalovaná však žádnou náhradu nákladů řízení po žalobkyni neuplatňovala, proto soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné, když předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující 10 000 Kč, k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží ( )

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon tohoto rozhodnutí.