Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
12 C 91/2021-25
Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní titul Petrou Jun Liškovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce
sídlem adresa,
zastoupené titul. jméno příjmení, advokátem,
sídlem adresa,
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení částky 25 402,10 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 23 276,10 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 27. 4. 2021 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá ohledně částky 2 126 Kč, dále ohledně zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 23 276,10 Kč od 16. 11. 2018 do 26. 4. 2021, a dále ohledně zákonného úroku z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 23 276,10 Kč od 27. 4. 2021 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 2 469 Kč, ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce, titul. jméno příjmení, advokáta sídlem adresa.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 23 276,10 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 27. 4. 2021 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá ohledně částky 2 126 Kč, dále ohledně zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 23 276,10 Kč od 16. 11. 2018 do 26. 4. 2021, a dále ohledně zákonného úroku z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 23 276,10 Kč od 27. 4. 2021 do zaplacení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 2 469 Kč, ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce, [titul]. [jméno] [příjmení], advokáta sídlem [adresa].
1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 6 549 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 4 999 Kč od 16. 9. 2018 do zaplacení. Uvedla, že se žalovaným elektronickými prostředky uzavřela smlouvu k službě anonymizováno účet, která byla podepsána aktivací anonymizováno účtu, kdy totožnost žalovaného byla ověřena prostřednictvím verifikační textové zprávy a kopie občanského průkazu, a její nedílnou součástí byly obchodní podmínky. Na základě uvedené smlouvy měl žalovaný možnost provádět platby do výše schváleného kreditního rámce 30 000 Kč, a to prostřednictvím zřízeného anonymizováno účtu, který umožňuje odložit platby až o 45 dní. Žalovaný měl dále možnost využít za poplatek službu odložení splatnosti úhrady vyúčtování, přičemž výše poplatku se odvíjela od výše odložené částky. Žalovaný využil služeb v celkové ceně 4 999 Kč, které žalobkyně žalovanému řádně vyúčtovala. Žalovaný však provedené transakce nezaplatil, a to ani přes předžalobní upomínku. Vzhledem k tomu, že se žalovaný ocitl s úhradou provedených transakcí v prodlení, vznikl žalobkyni v souladu s obchodními podmínkami nárok na poplatek z prodlení za všechny smlouvy v celkové výši 1 550 Kč.
2. Na základě provedeného dokazování obsahem smlouvy k službě anonymizováno o nákupním účtu, obchodních podmínek pro zákazníky, anonymizováno účtu a anonymizováno karty, ceníku žalobce, vyúčtování za srpen a říjen 2018, vyúčtování, potvrzení převzetí karty, předžalobní výzvy s poštovním podacím archem, soud učinil následující závěry stran skutkového stavu věci. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 11. 1. 2018 elektronickými prostředky sjednána smlouva označená jako smlouva k službě anonymizováno účet, na jejímž základě byl žalovanému zpřístupněn finanční limit 30 000 Kč. Žalovaný byl oprávněn platit za zboží a služby prostřednictvím anonymizováno účtu do výše shora uvedeného finančního limitu a současně povinen řádně a včas splácet dlužná vyúčtování. Za vedení anonymizováno účtu byl žalovanému účtován poplatek. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky, podle nichž mohlo dojít za poplatek k odložení splatnosti zbývající části celkového vyúčtování za jeden měsíc, kdyby zákazník nejpozději k 15. dni následujícího kalendářního měsíce uhradil alespoň 10 % z částky všech dosud nesplacených vyúčtování, a při prodlení zákazníka měla žalobkyně nárok na další smluvní sankce. Žalobkyně vyúčtovala žalovanému za provedené platby celkem částku 23 276,10 Kč, splatnou dne 15. 11. 2018, a poplatky v částce 2 126 Kč. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dluhu předžalobní upomínkou.
3. K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně ničeho netvrdila a žádné důkazy nepředložila.
4. Na základě takto zjištěných skutečností ohledně skutkového stavu soud uzavřel, že žalovaný sjednal se žalobkyní dne 11. 1. 2018 smlouvu označenou jako smlouva k službě anonymizováno, na jejímž základě byl žalovaný oprávněn platit za zboží a služby prostřednictvím anonymizováno účtu do výše stanoveného finančního limitu a současně povinen řádně a včas splácet dlužná vyúčtování. Za vedení anonymizováno účtu byl žalovanému účtován poplatek. Součástí smluvních podmínek byla možnost za poplatek odložit splatnost vyúčtování, současně byly stanoveny i smluvní sankce pro případ prodlení. Žalovaný dosud neuhradil za platby celkem částku 23 276,10 Kč, a to ani přes předžalobní upomínku. Žalobkyně netvrdila ani neprokázala, že by zkoumala úvěruschopnost žalovaného.
5. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Dále soud na danou věc aplikoval ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
7. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
9. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
10. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru, uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným, je podle § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z. absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 ZoSÚ řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit resp. žalobkyně neprokázala, ale zároveň v žalobě ani netvrdila, že by při uzavírání výše uvedené smlouvy o úvěru byla úvěruschopnost žalovaného zkoumána a k jakým konkrétním zjištěním ohledně této otázky u žalovaného žalobkyně dospěla. Závěr o absolutní neplatnosti se opírá mimo jiné o nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ústavní nález, dle něhož se jedná požadavek, na němž je nutné bez výhrady trvat s tím, že je nerozhodné, zda je stanoven v právním předpise či nikoliv. Prostý gramatický výklad dovozující pouhou relativní neplatnost uzavřené smlouvy by znamenal jednak popření smyslu a účelu zákonné povinnosti zkoumání úvěruschopnosti vůbec, a jednak by vedl k výraznému snížení ochrany spotřebitele jako slabší strany, závislé nyní jen na jeho vlastní aktivitě. To ovšem nepochybně nebylo záměrem zákonodárce. Uvedené přitom potvrzuje i důvodová zpráva k ZoSÚ, v níž je v souvislosti s úpravou posuzování úvěruschopnosti uvedeno:„ (s ) tanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud výsledek posouzení úvěruschopnosti napovídá, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Jedná se o posílení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet.“ Z povahy věci, a rovněž s přihlédnutím k citované důvodové zprávě, smyslem institutu posuzování úvěruschopnosti spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru je vyhnout se situacím, kdy by úvěr byl poskytnut i osobám, u nichž by bylo lze důvodně pochybovat o tom, že budou schopny úvěr splácet. Tyto celospolečenské souvislosti negativních sociálních důsledků předlužení spotřebitele s (prevenční) povinností posouzení úvěruschopnosti byly zmiňovány i ve shora citované judikatuře. V uvedené právní úpravě se proto projevuje zájem na zachování veřejného pořádku, neboť uvedená pravidla a hodnoty jsou takového celospolečenského významu, že jejich porušení nelze akceptovat a právní jednání zjevně narušující veřejný pořádek má za následek jeho absolutní neplatnost, ke které soud přihlíží i bez námitky (§ 588 o. z.) (ke všemu uvedenému srov. rozhodnutí anonymizováno ze dne 5. 3. 2020, věc C číslo).
11. K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně neuvedla žádná skutková tvrzení a vzhledem k tomu, že se k jednání nedostavila, soud jí neposkytl poučení dle § 118a o. s. ř. o. s. ř. , v jakém směru má svá žalobní tvrzení a důkazy ohledně zkoumání úvěruschopnosti doplnit.
12. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru ve smyslu shora uvedených ustanovení a citované judikatury absolutně neplatnou dle § 588 o. z. z důvodu neprokázání řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované, rozhodoval podle § 2991 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni. Ze žalobních tvrzení i z doložených důkazů vyplývá, že žalovaný dosud neuhradil částku 23 276,10 Kč za skutečně čerpané služby, v tomto rozsahu se tedy na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, a proto soud uložil žalovanému povinnost uvedenou částku žalobkyni uhradit, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ode dne následujícího po doručení žaloby v této věci (dle obsahu spisu k doručení žaloby žalovanému došlo dne 15. 3. 2021), neboť teprve žalobu lze považovat za hmotněprávní výzvu k vydání bezdůvodného obohacení žalovaným, nikoli vyúčtování služeb i s poplatky anebo předžalobní výzvu (procesní výzvu k plnění).
13. Ve zbývajícím rozsahu, tedy ohledně poplatků ve výši 2 126 Kč, dále ohledně zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 23 276,10 Kč od 16. 11. 2018 do 26. 4. 2021, a dále ohledně zákonného úroku z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 23 276,10 Kč od 27. 4. 2021 do zaplacení soud žalobu zamítl, protože tuto částku žalobkyně nárokuje pouze na základě smlouvy uzavřené se žalovaným, která je však absolutně neplatná; na zaplacení této částky proto žalobkyně nárok nemá. Část příslušenství – zákonného úroku z prodlení – je zamítnuta so ohledem na závěr o počátku prodlení žalovaného až dnem 16. 3 2021, jak je uvedeno v předchozím odstavci. K tomuto dni činila výše zákonných úroků z prodlení 8,25 % ročně, nikoli 9 % ročně.
14. Při rozhodnutí o náhradě nákladů řízení vycházel soud z ustanovení § 142 odst. 1 a § 142a o.s.ř. a právo na tuto náhradu přiznal žalobci, který byl ve sporu úspěšný v převážné části (neúspěch činí méně než 10 % předmětu řízení) a zaslal žalovanému předžalobní upomínku. Náklady řízení žalobce ve výši 2 469 Kč představuje v tomto případě zaplacený soudní poplatek ve výši 1 017 Kč, a náklady právního zastoupení 1 452 Kč. Při stanovení výše odměny za právní zastoupení soud vycházel z ustanovení vyhl.č. 177/1996 Sb. , ve znění účinném od 1.7.2014 (vzhledem k datu podání žaloby v této věci). Podle části páté, § 14b činí v této věci odměna 300 Kč za každý úkon právní služby, neboť se jedná o žalobu podanou po 1.7.2014, a to na ustáleném vzoru, předmět řízení je částka do 50 000 Kč a žalobce má právo na náhradu nákladů řízení (dle bodu 2. přes 10 000 Kč do 30 000 Kč předmětu řízení jde o 300 Kč). Právní zástupce žalobce přitom po podání žaloby včetně neposkytl další úkon právní služby. Jedná se tak o částku 3x 300 Kč – 900 Kč za tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a) , d) a § 11 odst. 2 písm. h) vyhl. č. 177/1996 Sb. (předžalobní upomínka, převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby). Dále soud přiznal režijní paušály za tři úkony právní služby zde poskytnuté dle § 14b odst. 5 písm. a) , tedy 3x 100 Kč – 300 Kč, a konečně DPH z nákladů právního zastoupení ve výši 21 % dle § 137 odst. 3 o.s.ř. , tedy 252 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Benešově.
Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté o.s.ř. nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle zák. č. 120/2001 Sb. (exekučního řádu).