Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
27 C 191/2020-179
Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudcem Mgr Pavlem Jarošem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 243 639,36 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Návrh na schválení smíru se zamítá.
II. Žalovaná je povinna žalobkyni zaplatit
-) částku 97 967 Kč,
-) úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 97 967 Kč za dobu od 6. 12. 2019 do zaplacení,
to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč splatných vždy nejpozději do 25. dne měsíce, za který se splátka platí, počínaje měsícem, který následuje po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, s tím, že nezaplacením byť jedné splátky se nesplacená část dluhu stává celá splatnou.
III. Žaloba se zamítá, co do
-) částky 145 672,36 Kč,
-) zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 51 895,08 Kč za dobu od 6. 12. 2019 do zaplacení,
-) smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 38 760 Kč za dobu od 6. 12. 2019 do zaplacení.
IV. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Návrh na schválení smíru se zamítá. II. Žalovaná je povinna žalobkyni zaplatit -) částku 97 967 Kč, -) úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 97 967 Kč za dobu od 6. 12. 2019 do zaplacení, to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč splatných vždy nejpozději do 25. dne měsíce, za který se splátka platí, počínaje měsícem, který následuje po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, s tím, že nezaplacením byť jedné splátky se nesplacená část dluhu stává celá splatnou. III. Žaloba se zamítá, co do -) částky 145 672,36 Kč, -) zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 51 895,08 Kč za dobu od 6. 12. 2019 do zaplacení, -) smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 38 760 Kč za dobu od 6. 12. 2019 do zaplacení. IV. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně tvrdila, že dne 26. 8. 2019 uzavřela se žalovanou Smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo podle které poskytla žalované úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalovaná měla podle smlouvy zaplatit celkem 156 027 Kč, a to v 96 měsíčních splátkách po 1 625 Kč. Se splátkou úvěru měla žalovaná měsíčně platit rovněž splátku za výkon inkasní služby ve výši 166 Kč a splátku za výkon doplňkové služby anonymizováno ve výši 242 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení se splátkou, jež byla splatná dne 15. 10. 2019. Po zaslání několika upomínek žalobkyně podle ust. 5.5. smlouvy v dopisu ze dne 21. 11. 2019 přistoupila k zesplatnění jistiny úvěru a vyzvala žalovanou k zaplacení dluhů z úvěru. Žalovaná tak neučinila, a proto žalobkyně navrhla, aby to žalované uložil soud.
2. Žalobkyně se domáhala zaplacení celkem 243 639,36 Kč, a to
-) jistiny ve výši 99 374,72 Kč,
-) úroků ve výši 55 027,28 Kč,
-) ceny inkasní služby ve výši 15 770 Kč,
-) ceny doplňkové služby anonymizováno ve výši 22 990 Kč,
-) náklady na upomínání ve výši 800 Kč,
-) smluvních úroků za prodlení úvěru ve výši 93,35 Kč,
-) smluvních úroků za prodlení inkasní služby ve výši 6,81 Kč,
-) smluvní pokuty ve výši 49 687,36 Kč,
-) zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 149 862,08 Kč od 6. 12. 2019 do zaplacení,
-) smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 38 760 Kč od 6. 12. 2019 do zaplacení.
3. Žalovaná se nejdříve vyjádřila, že uplatněný nárok neuznává s tím, že žalobkyně žalované podvodným jednáním a podbízením navrhla refinancování jejího zcela bagatelního dluhu ve výši 10 000 Kč a tento dluh refinancovala částkou 100 000 Kč. Částka, kterou žalobkyně požaduje, je zcela nemorální.
4. Podáním ze dne 25. 2. 2021 však účastnice navrhly soudu, aby schválil smír, podle něhož se žalovaná zavazuje zaplatit žalobci částku 224 259,36 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 149 862,08 Kč za dobu od 6. 12. 2019 do zaplacení a náhradu nákladů řízení ve výši 32 000 Kč, a to vše ve splátkách splatných vždy nejpozději do 25. dne v měsíci pod ztrátou výhody splátek při nesplnění byť jediné z nich.
5. Podle § 99 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , připouští-li to povaha věci, mohou účastníci skončit řízení soudním smírem. Podle odst. 2 uvedeného ustanovení soud rozhodne o tom, zda smír schvaluje; neschválí jej, je-li v rozporu s právními předpisy.
6. Soud se při zkoumání předpokladů pro schválení smíru musí zabývat nejen tím, zda smír není vyloučen povahou věci, ale také tím, zda smír není v rozporu s kogentními právními předpisy. V dané věci, - jak je odůvodněno níže, - došel soud k závěru, že žalobkyně poskytla žalované úvěr, přestože z výsledků posouzení úvěruschopnosti žalované vyplývaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované splatit úvěr. Tím bylo porušeno kogentní ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru; smlouva o úvěru je neplatná. Navrhly-li účastnice smír, který zavazuje žalovanou hradit platby, jež vycházejí z neplatné smlouvy o úvěru, zavazuje tím smír žalovanou k plnění, které žalobkyně nemůže žádat. Uplatněným nárokům by nebylo možné vyhovět, ani kdyby žalobkyně prokázala žalobní tvrzení o uzavření smlouvy o úvěru. Z těchto důvodů, - a také s ohledem na vyjádření žalované k žalobě (odst. 3) v souvislosti s neznalostí okolností, za kterých účastnice jednaly o smíru, - soud návrh na schválení smíru zamítl.
7. Jelikož soud neschválil smír, který navrhly účastnice, soud ve věci rozhodl na základě zjištěného skutkového stavu. Soud má za prokázány následující skutečnosti.
8. Dne 26. 8. 2019 žalovaná požádala žalobkyni o poskytnutí úvěru a o to, aby část úvěru byla použita na úhradu zůstatku předchozího závazku žalované ve výši 95 584 Kč, který vyplývá ze smlouvy číslo ze dne 5. 9. 2017. Prokazuje to kopie„ Žádosti“ ze dne 26. 8. 2019.
9. Dne 26. 8. 2019 spolu žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru. Tuto skutečnost, jakož i obsah smlouvy prokazuje kopie„ Smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo“ ze dne 26. 8. 2019 s přílohami:„ Přílohou číslo (Roční procentní sazba nákladů)“,„ Přílohou číslo (Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru)“,„ Přílohou číslo (příjmení umoření)“,„ Přílohou číslo (Smlouva o inkasní službě)“,„ Přílohou číslo (Dotazník k posouzení bonity žadatele (spotřebitele)“,„ Přílohou číslo (Smlouva o zřízení Doplňkové služby anonymizováno)“,„ Přílohou číslo (Souhlas se zpracováním osobních údajů)“; také„ Žádost o zřízení inkasní služby“ ze dne 26. 8. 2019,„ Žádost o doplňkové služby anonymizováno“ ze dne 26. 8. 2019 a„ Plné moci“ ze dne 21. 3. 2019 od žalobkyně pro jméno příjmení k podpisu úvěrových smluv.
10. Žalobkyně vyplatila dne 26. 8. 2019 částku 4 416 Kč na účet žalované č. bankovní účet a částku 95 584 Kč na svůj účet č. bankovní účet. Dopisem ze dne 26. 8. 2019 žalobkyně potvrdila žalované, že vyplatila úvěr podle smlouvy o úvěru. Prokazuje to kopie„ Detailu pohybu – Bezhotovostní platba“ ze dne 26. 8. 2019, kopie„ Detailu pohybu – Platba převodem uvnitř banky“ ze dne 26. 8. 2019 a kopie dopisu žalobkyně žalované („ Věc: potvrzení o vyplacení úvěru a opakovaná platební instrukce“) ze dne 26. 8. 2019.
11. Dopisem ze dne 20. 10. 2019 žalobkyně sdělovala žalované, že nebyla uhrazena splátka ve výši 2 033 Kč, která byla splatná 15. 10. 2019, a vyzvala ji k úhradě dlužné částky do 4. 11. 2019 a k úhradě sankce za zaslání písemné upomínky ve výši 300 Kč. Dopis byl podán na poště 22. 10. 2019. Prokazuje to kopie dopisu („ Věc: Upomínka č. 1“) z 20. 10. 2019 a kopie„ Podacího archu“ z 20. 10. 2019.
12. Dopisem ze dne 5. 11. 2019 žalobkyně sdělovala žalované, že nebyla uhrazena splátka ve výši 2 033 Kč, která byla splatná 15. 10. 2019, a vyzvala ji k úhradě dlužné částky do 20. 11. 2019 a k úhradě sankce za zaslání písemné upomínky ve výši 500 Kč. Dopis byl podán na poště 6. 11. 2019. Prokazuje to kopie dopisu (“ Věc: Upomínka č. 2, Poslední upomínka před sesplatněním úvěru“) z 5. 11. 2019 a kopie„ Podacího archu“ z 6. 11. 2019.
13. Dopisem ze dne 21. 11. 2019 zástupce žalobkyně jménem žalobkyně sděluje žalované, že přes několik upomínek nebyla uhrazena splátka, jež byla splatná 15. 10. 2019, a proto žalobkyně podle ust. V .5.5 smlouvy o úvěru přistoupila k zesplatnění jistiny úvěru, a vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky 243 749,50 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 23 232 Kč. Dopis byl podán na poště k odeslání dne 21. 11. 2019. Prokazuje to kopie dopisu („ Věc: Zesplatnění úvěru, poslední předžalobní upomínka s oznámením o převzetí právního zastoupení“) z 21. 11. 2019 a kopie„ Podacího archu“ z 21. 11. 2019.
14. Soud nemá za prokázáno tvrzení žalobkyně, že žalobkyně náležitě zkoumala úvěruschopnost žalované. Žalobkyně tvrdila, že„ Žalobce posoudil schopnost žalovaného jako spotřebitele splácet pravidelné splátky spotřebitelského úvěru dle podepsaného Dotazníku o posouzení bonity žalovaného, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů“. Za tím účelem si prý žalobkyně vyžádala kopii občanského průkazu, doklad o příjmech, výpis z bankovního účtu žalovaného. Úvěruschopnost dále údajně posoudila podle výpisu z insolvenčního rejstříku, výpisu z centrálního evidence exekucí a výpisu z databáze neplatných dokladů.
-) soud má za prokázáno, že žalobkyně nahlédla do insolvenčním rejstříku, centrální evidence exekucí a nebankovního registru, neboť to prokazuje kopie„ Výstupu z insolvenčního rejstříku“ s údaji platnými ke dni 23. 8. 2019, kopie„ Výpisu z centrální evidence exekucí“ ze dne 23. 8. 2019 a kopie„ Lustrace z nebankovního registru“ ze dne 23. 8. 2019;
-) soud má rovněž za prokázáno, že žalobkyně měla k dispozici kopii občanského průkazu a rodného listu žalované a kopii„ Výpisu z běžného účtu“ ze dne 20. 8. 2019, neboť žalobkyně k důkazu předložila jejich kopie.
15. Dále žalobkyně předložila kopii„ Dotazníku k posouzení bonity žadatele (spotřebitele)“ (Příloha č. 5 ke smlouvě o úvěru). Nehledě na to, že některé údaje v dotazníku nebyly podloženy příslušnými doklady, tak tyto údaje nejsou zčásti věrohodné a zčásti ani pravdivé. Nevěrohodné jsou proto, že byly deklarovány náklady na bydlení ve výši 6 297 Kč měsíčně, což je vzhledem k výši nájemného v Praze a k cenám energií nepřiměřeně nízká částka. Nic na tomto nemění ani skutečnost, že ve Výpisu z účtu žalované je uveden příkaz k úhradě ve výši 6 297 Kč, neboť ten je pojmenován jako„ záloha na září 2019 nájemné“, z čehož vyplývá, že žalovaná hradí na nájemném vyšší částku. Dále byly oznámeny„ náklady na spotřebitele“ ve výši 3 800 Kč, jež jsou také nepřiměřeně nízké. Vždyť jen při útratě za jídlo ve výši 130 Kč (což je běžná cena obědu v pražské restauraci) denně by měsíční náklady na jídlo činily 3 900 Kč; s připočtením nákladů na hygienu, oblečení, obuv a dopravu, je téměř nemožné, aby měsíční„ náklady spotřebitele“ činily jen 3 800 Kč.
16. Z uvedeného plyne, že žalobkyně došla k závěru, že žalovaná je schopna splatit úvěr z„ Dotazníku k posouzení bonity žadatele (spotřebitele)“, který obsahuje údaje, které jsou zčásti nepodložené a zčásti nevěrohodné. Žalobkyně netvrdila, že by informace o schopnosti žalovaného čerpala z dalších zdrojů, jako jsou doklady o nákladech na bydlení (např. nájemní smlouva, účty za energie), doklady o dalších výdajích, a státem publikovaných údajů o životním a existenčním minimu apod. Žalobkyně měla k dispozici Výpis z běžného účtu žalované, z něhož však jasně vyplývá, že žalovaná měla ke dni 20. 8. 2019 záporný zůstatek ve výši 11 813,67 Kč a dále, že žalovaná na tomto účtu splácí další čtyři úvěry v celkové výši 188 486,23 Kč. Z těchto důvodů soud došel k závěru, že žalovaná neposoudila dostatečně úvěruschopnost žalovaného.
17. Soud nevyvodil žádné podstatné skutkové závěry z kopie„ Znaleckého posudku číslo Posouzení podmínek CFIG při poskytování spotřebitelských úvěrů“, který dne 7. 5. 2018 vypracoval titul. jméno příjmení. Úkolem znaleckého posudku bylo porovnat podmínky, za jakých žalobkyně poskytuje spotřebitelské úvěr v porovnání podobných společností a bank a zodpovědět na určité otázky, mimo jiné otázky, zda žalobkyně posuzuje řádně úvěruschopnost spotřebitele náležitě podle zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. Důvodem k nepřihlédnutí k tomuto důkaz je jednak to, že výsledek porovnání předmětného úvěru s úvěry, které poskytují jiné subjekty, nebyl s ohledem na níže uvedené právní závěry pro rozhodnutí věci podstatný, a jednak to, že posouzení náležitého zkoumání úvěruschopnosti přísluší soudu, nikoli znalci. Nehledě na to, pokud jde o hodnocení úvěruschopnosti, znalec dochází ke svému závěru na základě předpokladu, že žalobkyně požaduje od potenciálních klientů určité doklady, kteréžto předpoklady v daném případě nebyly naplněny, protože žalobkyně si od žalovaného určité doklady nevyžádala, resp. si je sama nezajistila.
18. Věrohodnost provedených důkazů nebyla ničím zpochybněna.
19. Po právní stránce soud věc posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , a podle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru.
20. Účastnice spolu dne 26. 8. 2019 uzavřely„ Smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo“, na základě které žalobkyně poskytla žalované 100 000 Kč. Jak plyne i z označení úvěru, jednalo se o smlouvu spotřebitelskou, protože byla uzavřena mezi žalobkyní jako podnikatelkou (§ 420 odst. 1 o. z.) a žalovanou coby spotřebitelem (§ 419 o. z.). Sjednaný úvěr podléhá zákonu o spotřebitelskému úvěru, jelikož byl sjednán úvěr se spotřebitelem (§ 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru), přičemž nešlo žádnou z výjimek z působnosti zákona podle § 4 nebo o omezení podle § 5 zákona o spotřebitelském úvěru.
21. Podle § 86 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru„ Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet“.
22. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru„ Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy“.
23. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru„ Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem“.
24. V daném případě žalobkyně nesplnila svou povinnost náležitě posoudit úvěruschopnost žalované, stanovenou v cit. ust. § 86 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru. Podle konstantní judikatury soudů takový nedostatek způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , ze dne 29. 1. 2019 sp. zn. 33 Cdo 382/2018 nebo ze dne 20. 3. 2019 sp. zn. 33 Cdo 201/2018 , všechny dostupné na www.nsoud.cz). Tato rozhodnutí se sice vztahovala k zákonu č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ale„ to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli“ (citováno z nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 , dostupný na www.nalus.usoud.cz), a tak by se tyto závěry měly uplatňovat i v poměrech zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru. Nic se také nemění na závěru Ústavního soudu, že je„ neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů“ (citováno z nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012 sp. zn. I. ÚS 199/11 , dostupný na www.nalus.usoud.cz; srov. též výše uvedený nález sp. zn. III. ÚS 4129/18 ).
25. Pokud jde o citované ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, takto se zřejmě vztahuje na případy, kdy poskytovatel poskytne spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, tedy na případy, kdy provede řádné šetření úvěruschopnosti spotřebitele, kdy z výsledků posouzení získaných informací vyplynou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet úvěr, ale poskytovatel přesto spotřebiteli úvěr poskytne. Nejedná se tedy o případy, - jak tomu bylo v posuzované věci, - ve kterých poskytovatel neprovede řádné šetření o úvěruschopnosti spotřebitele.
26. Z výše uvedených důvodů došel soud k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná.
27. Vzhledem k neplatnosti smlouvy žalobkyně nemá právní důvod pro své požadavky na zaplacení požadovaných plateb. Výjimkou je jistina úvěru, kterou je v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele žalovaná povinna vrátit podle cit. ust. 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru. Jistina úvěru činila 100 000 Kč. Žalovaná zaplatila jednu splátku ve výši 2 033 Kč, čímž se jistina snížila na 97 967 Kč. Soud proto uložil žalované, aby žalobkyni zaplatila 97 967 Kč, a co do zbývajících nároků soud žalobu zamítl.
28. Žalovaná je v prodlení s plněním peněžitého dluhu. Žalobkyně má takto právo požadovat vedle plnění též úroky z prodlení podle § 1970 o. z. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu dopisem svého zástupce ze dne 21. 11. 2019, který byl ten samý den odeslán poštou. Třetího dne 25. 11. 2019 lze mít výzvu za doručenou. Žalovaná měla splnit ve lhůtě 14 dnů od data vystavení tohoto dopisu, tedy do dne 3. 12. 2019, a pokud tak neučinila, je od 4. 12. 2019 v prodlení. Žalobkyně požadovala úroky z prodlení od 6. 12. 2019. Soud proto žalované uložil zaplatit kromě dluhu také úroky z prodlení za prodlení se zaplacením částky 97 967 Kč za dobu od 6. 12. 2019 do zaplacení. Výši úroků z prodlení soud stanovil podle § 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
29. O nákladech řízení soud rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu . Žalovaná byla ve věci úspěšnější, neboť soud z větší části žalobu zamítl, a tak má podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. proti žalobkyni právo částečnou náhradu nákladů řízení. Žalované však žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádná z účastnic nemá právo na jejich náhradu.
30. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. věta za středníkem, kdy soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí. Soud určil výši a podmínky splatnosti splátek v souladu se souhlasným vyjádřením účastnic ze dne 25. 2. 2021 s tím, že výši měsíčních splátek zvýšil na 1 000 Kč splatných vždy nejpozději do dvacátého pátého dne měsíce, za který se splátka platí, počínaje měsícem, který následuje po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci s tím, že nezaplacením byť jedné splátky se nesplacená část dluhu stává celá splatnou.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 8. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.