Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
38 C 90/2020-15
Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní titul Markétou Stochovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 10 047 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 000 Kč spolu se zákonným úrokem
z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 000 Kč od 26. 9. 2020 do zaplacení, to vše ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 4 047 Kč spolu
s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 502,44 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 000 Kč od 5. 5. 2020 do 25. 9. 2020, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 000 Kč od 26. 9. 2020 do zaplacení, to vše ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 4 047 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 502,44 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 000 Kč od 5. 5. 2020 do 25. 9. 2020, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 047 Kč spolu s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel prostřednictvím své klientské sekce se žalobkyní (podnikající dříve pod právnická osoba anonymizována dvě slova a právnická osoba) smlouvu
o úvěru číslo dne 5. 6. 2019. Na základě žádosti žalovaného byla mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému dne 5. 6. 2019 finanční částku ve výši 6 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit do 3. 7. 2019 spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 211 Kč. Žalovaný dlužnou jistinu spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru žalobkyni ve lhůtě splatnosti neuhradil. Za těchto okolností vznikla dle čl. IX.1. a smlouvy žalovanému povinnost uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny denně, kterou žalobkyně požaduje ve výši 1 836 Kč za období od 4. 7. 2019 do 4. 5. 2020. Žalovaný byl opakovaně vyzýván k úhradě, naposledy výzvou k úhradě pohledávky před podáním žaloby. V souvislosti s prodlením žalovaného s úhradou dlužné částky požaduje žalobkyně po žalovaném rovněž úhradu zákonného úroku z prodlení
z částky 6 000 Kč, a to v kapitalizované výši 502,44 Kč za období od 4. 7. 2019 do 4. 5. 2020
a ve výši 10 % ročně od 5. 5. 2020 až do úplného zaplacení.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. K ústnímu jednání se žádný z účastníků nedostavil, přičemž žalobkyně svou neúčast omluvila
a souhlasila s jednáním v její nepřítomnosti. Žalovaný svou neúčast nikterak neomluvil. Soud proto jednal v souladu s § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu v platném znění (dále jen o. s. ř. o. s. ř. ), v nepřítomnosti účastníků.
4. Ze smlouvy o úvěru číslo soud zjistil, že jako účastníci této smlouvy jsou uvedeni na straně věřitele žalobkyně a na straně klienta žalovaný. Z obsahu této listin y soud nezjistil, že by smlouva o tomto obsahu byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena, když listin listina neobsahuje ani podpis žalovaného, ani z ní neplyne nahrazení tohoto podpisu jinými prostředky formou komunikace na dálku, jak je v žalobě tvrzeno. Ve čl. V smlouvy je extenzivně popsán postup při registraci žalovaného jakožto úvěrovaného a ověření jeho totožnosti při uzavírání smlouvy. Tento mimo jiné obsahuje povinnost žalovaného dodat dva úřední doklady totožnosti, výpisy z účtu a výplatní pásky. Dále též povinnost žalovaného ověřit svou totožnost odesláním unikátního pin kódu. Dodržení tohoto postupu, které by soud mohl považovat uzavření smlouvy ze strany žalovaného, však žalobkyně v řízení vůbec ani částečně neprokázala. Soud proto v řízení nevzal za prokázáno, že by mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla skutečně uzavřena smlouva daného obsahu, protože tato skutečnost se z uvedené listin y nepodává a další důkazy žalobkyně neoznačila. Dalšími ustanoveními ve smlouvě se soud pro nadbytečnost nezabýval, protože s ohledem na závěr o neprokázání uzavření této smlouvy takovýto postup nemá žádný praktický význam.
5. Z potvrzení o provedené platbě soud vzal za prokázané, že žalobkyně poskytla dne 5. 6. 2019 částku
6 000 Kč žalovanému na účet č. bankovní účet. Že jde o účet žalovaného, soud zjistil z dalších provedených důkazů.
6. Z předžalobní výzvy ze dne 25. 4. 2020 soud nic podstatného nezjistil, protože žalobkyně neprokázala odeslání této výzvy žalovanému.
7. Ze tří výpisů z účtu žalovaného č. bankovní účet za březen, duben a květen 2019 soud zjistil, že účet č. bankovní účet je účtem žalovaného; dále bylo zjištěno, že žalovaný neměl žádný pravidelný příjem, konečný zůstatek přesahoval jeho příjmy a žalovaný opakovaně sází. Z výpisu z měsíce dubna 2019 bylo navíc zjištěno, že tento měsíc byla žalovanému poskytnuta půjčka od právnická osoba anonymizováno ve výši 19 000 Kč, právnická osoba ve výši 50 000 Kč, právnická osoba ve výši 68 250 Kč, právnická osoba ve výši 30 000 Kč, přičemž z výpisu z května 2019 není patrná jediná úhrada ve prospěch některé z uvedených půjček. Žalobkyně sice tvrdí, že z výpisu z účtu vyplývá kreditní obrat ve výši několika desítek tisíc Kč, kdy tyto příjmy lze mít, i vzhledem k jeho předchozí úvěrové historii, za více než dostatečné pro posouzení schopnosti žalovaného splatit úvěr ve výši 6 000 Kč s poplatkem ve výši 2 211 Kč, ale s tímto tvrzením se soud neztotožňuje, když při srovnání příjmů a výdajů žalovaného ve třech měsících zde ani v jednom měsíci nevznikla rezerva na možnou úhradu úvěru, v měsíci dubnu dokonce čerpal několikero velmi vysokých půjček. Tuto skutečnost pak žalobkyně mohla jednoduše zjistit z výpisů z účtu, které soudu zaslala.
8. Soud předně konstatuje, že v řízení nevzal za prokázané, že by mezi žalobkyní jako věřitelem
a žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o tvrzeném obsahu. Žalobkyně sice předložila k důkazu nepodepsanou listin u tvrzené smlouvy a všeobecné obchodní podmínky, nicméně z těchto listin se uzavření smlouvy se žalovaným nepodává, resp. nebylo v řízení prokázáno, že by jejich text odpovídal projevu vůle žalovaného. Nebylo prokázáno, že by smlouva byla skutečně mezi těmito účastníky uzavřena prostřednictvím elektronických prostředků, tedy pomocí prostředků komunikace na dálku, žalobkyně nedoložila ani žádné důkazy k prokázání svého tvrzení ohledně způsobu, jakým byla smlouva podepsána a uzavřena. Neoznačila žádná tvrzení ani důkazy týkající způsobu ověření totožnosti žalovaného např. skrze kontrolu občanského průkazu či skrze verifikační platbu, elektronický podpis nebo jiné prostředky ověření totožnosti jednajícího pro účely elektronické komunikace. Oproti tomu soud považuje provedené důkazy za dostatečné k prokázání tvrzení, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 6 000 Kč pomocí bezhotovostního převodu na účet žalovaného.
9. Soud dále konstatuje, že žalobkyně řádně neprokázala prověřování schopnosti žalovaného splácet předmětný úvěr s odbornou péčí, když k prokázání tohoto prověřování neoznačila v podstatě žádné důkazy. I tato absence prokázání tohoto prověřování má za následek absolutní neplatnost předmětné smlouvy. I pokud by soud dospěl k závěru, že smlouva uzavřena byla, považoval by ji tedy za neplatnou a nárok ze zaslané jistiny by vypořádal jako bezdůvodné obohacení stejně, jako ze smlouvy, která vůbec uzavřena nebyla.
10. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , v účinném znění (dále v textu jen„ o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
11. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
12. Právním následkem absolutní neplatnosti smlouvy podle § 2991 a § 2993 o. z. je povinnost stran vrátit si vše, co podle smlouvy dostaly, což v projednávané věci znamená povinnost žalovaného vrátit žalobkyni poskytnutou částku 6 000 Kč. Soud proto žalovaného zavázal k zaplacení částky 6 000 Kč, která odpovídá částce, kterou žalovaný převzal. Zároveň soud dle § 1970 o. z. zavázal žalovaného k zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši od 26. 9. 2020 do zaplacení z částky
6 000 Kč. Soud vzal za prokázané, že první výzvou k plnění odeslanou žalovanému byla až žaloba (žalobkyně soudu sice doložila předžalobní výzvu nikoli však doklad o jejím odeslání, není tak nikterak patrné, kdy byla výzvy odeslána), jež byla odeslaná dne 21. 9. 2020. Dle § 573 o. z. se odeslané psaní považuje za doručené třetím pracovním dnem po jeho odeslání, což v daném případě činí 24. 9. 2020. Žalovanému musí být v souvislosti s výzvou poskytnuta lhůta k plnění nejméně jeden den a tedy od 26. 9. 2020 je žalovaný v prodlení s placením. Výši úroků z prodlení soud stanovil dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , ve znění účinném ke dni počátku prodlení žalovaného. Ve zbytku soud žalobu zamítl, když ostatní žalobní nároky včetně příslušenství vyplývaly ze smlouvy, kterou soud shledal absolutně neplatnou a ze které tedy žalovanému žádné povinnosti nevznikly.
13. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , když procesní úspěch obou účastníků byl v podstatě srovnatelný, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.
14. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , když ke stanovení lhůty odlišné soud neshledal důvodu.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.