Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

19 C 13/2021-31

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr Lenkou Engelovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 32 830 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč s úrokem z prodlení 8,25 % ročně od 25. 9. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku se žaloba, tj. co do

-) 12 830 Kč jako úhrady za služby,

-) kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 554,58 Kč,

-) kapitalizovaného úroku ve výši 3 188,27 Kč,

-) zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 30. 11. 2019 do 24. 9. 2020,

-) úroku ve výši 19,52 % ročně z částky 20 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení,

zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 762,70 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč s úrokem z prodlení 8,25 % ročně od 25. 9. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Ve zbytku se žaloba, tj. co do -) 12 830 Kč jako úhrady za služby, -) kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 554,58 Kč, -) kapitalizovaného úroku ve výši 3 188,27 Kč, -) zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 30. 11. 2019 do 24. 9. 2020, -) úroku ve výši 19,52 % ročně z částky 20 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 762,70 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 25. 9. 2020 domáhala po žalovaném zaplacení částky 32 830 Kč, dále kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 554,58 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 188,27 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a úroku ve výši 19,52 % ročně z částky 20 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. V této žalobě uvedla, že společnost právnická osoba, IČO, sídlem adresa (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela dne 15. 12. 2017 s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření této smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně poskytnutou částku spolu s úrokem ve výši 19,52 % ročně za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 4 000 Kč a dále i spolu s odměnou za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč. Žalovaný se také zavázal uhradit právní předchůdkyni žalobkyně částku 480 Kč (poplatek za doplňkovou službu – životní pojištění). Celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 608 Kč s tím, že poslední splátka byla splatná 8. 2. 2019. Žalovaný však uvedené splátky nehradil řádně a včas, poslední platbu provedl dne 13. 2. 2018 Celkem uhradil pouze částku ve výši 3 650 Kč, která byla započtena na úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy (2 800,02 Kč), na poplatek za hotovostní inkaso splátek (801,87 Kč) a na poplatek za životní pojištění (48,11 Kč). Právní předchůdkyni žalobkyně proto vzniklo právo na uhrazení celé dlužné částky. Právní předchůdkyně žalobkyně měla současně právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z celkové dlužné jistiny ode dne následujícího po splatnosti poslední splátky do zaplacení a dále právo na úhradu úroku ve výši 19,52 % ročně z dlužné jistiny ode dne následujícího po splatnosti poslední splátky do zaplacení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, došlo s účinností k témuž dni k postoupení pohledávky na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 29. 11. 2019. Ke dni postoupení činila výše pohledávky částku 34 580 Kč, která je tvořena dlužnou jistinou v částce 20 000 Kč, dlužným úrokem v částce 1 199,98 Kč, dlužným poplatkem za administrativní činnost v částce 4 000 Kč, dlužným poplatkem za hotovostní inkaso splátek v částce 7 198,13 Kč, dlužným poplatkem za životní pojištění v částce 431,89 Kč a navýšením v částce 1 750 Kč, které však žalobkyně vůči žalovanému neuplatňuje. Žalovaný ani přes výzvu žalobkyně na dlužnou částku s příslušenstvím ničeho neuhradil.

2. Úvěruschopnost žalovaného zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy na základě informací získaných od žalovaného, kdy takto získané informace právní předchůdkyně žalobkyně ověřila oproti dokladům, které jí poskytl žalovaný. Následně získané a ověřené informace zanesla do tzv. zákaznické karty. Z této karty se podává, že právní předchůdkyně žalobkyně zhodnotila majetkové poměry žalovaného z jeho pracovní smlouvy, výplatních pásek, příjmů z dalšího zaměstnání a výpisů z bankovních účtů. V této kartě bylo dále uvedeno, že žalovaný je zaměstnán na hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou na pozici skladníka ve právnická osoba, jeho měsíční příjem činí 12 500 Kč, další příjem z vedlejšího zaměstnání činí 14 200 Kč, příjem od manželky pak 7 000 Kč, přičemž žalovaný nemá žádnou jinou zápůjčku u jiné společnosti, ani u právní předchůdkyně žalobkyně. Současně právní předchůdkyně žalobkyně ověřila, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Žalovaný úplnost a pravdivost poskytnutých informací stvrdil svým podpisem. Získané údaje pak byly odeslány do obchodního informačního systému právní předchůdkyně žalobkyně, který úvěruschopnost žalovaného vyhodnotil. Na základě posouzení všech shora uvedených skutečností pak právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela, že žalovaný je schopen žádaný spotřebitelský úvěr splácet.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Podle , (dále jen „“), není k projednání věci samé třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se ve věci nevyjádřil, ačkoli mu výzva k vyjádření byla řádně doručena, soud tedy předpokládá, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a proto rozhodl bez nařízení jednání.

5. Listinnými důkazy bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným uzavřela dne 15. 12. 2017 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve formě peněžité zápůjčky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se touto smlouvou zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně tuto částku spolu s úrokem ve výši 4 000 Kč, administrativním poplatkem ve výši 4 000 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč a poplatkem za pojištění ve výši 480 Kč, celkem tedy částku 36 480 Kč, v 60 týdenních splátkách po 608 Kč s tím, že první splátka byla splatná 7. den od data uzavření smlouvy. Zápůjční úroková sazba byla ujednána ve výši 32,15 % ročně (prokázáno citovanou smlouvou o spotřebitelském úvěru). Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 došlo k postoupení pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným ze shora uvedené smlouvy na žalobkyni (prokázáno citovanou smlouvou o postoupení pohledávek a přílohou číslo k této smlouvě). Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 29. 11. 2019, v němž byl zároveň žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky, která k datu postoupení činila 34 580 Kč bez příslušenství (prokázáno dopisem nazvaným oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019 a podacím lístkem). Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani na základě této výzvy. Právní zástupce žalobkyně proto žalovanému zaslal předžalobní upomínku a vyzval jej k úhradě dlužné částky nejpozději do 14. 5. 2020 (prokázáno výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 7. 5. 2020 a podacím lístkem).

6. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, soud ze zákaznické karty ze dne 15. 12. 2017 zjistil, že k osobním a majetkovým poměrům žalovaného bylo v této kartě zaznamenáno, že žalovaný je ženatý, má jednu vyživovací povinnost a bydlí v nájmu. Dále zde bylo uvedeno, že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr u společnosti právnická osoba, IČO, sídlem adresa, na pozici skladníka, a to od ledna 2017 na dobu neurčitou. Tato skutečnost měla být právní předchůdkyní žalobkyně ověřena, v zákaznické kartě však absentuje informace, jakým způsobem tak mělo být učiněno (příslušná políčka nejsou zaškrtnuta). příjmení příjem z tohoto zaměstnání měl činit 12 500 Kč, dalším příjmem žalovaného měl být příjem ve výši 14 200 Kč z provozování služeb anonymizováno a příjem ve výši 7 000 Kč představující polovinu příjmů manželky. Příjmy žalovaného tedy měly celkem činit 33 700 Kč. Měsíční výdaje žalovaného byly zaznamenány ve výši 21 000 Kč, kdy 11 000 Kč z této částky představovaly náklady na bydlení a 10 000 Kč ostatní výdaje (telefon, jídlo, léky, doprava a oblečení). Použitelný příjem žalovaného tak měl představovat částku 12 700 Kč. Dále bylo zaznamenáno, že žalovaný nemá žádnou další zápůjčku či úvěr u právní předchůdkyně žalobkyně či jiné společnosti. Příjmy žalovaného měly být ověřeny bankovními výpisy, výplatními páskami, pracovní smlouvou a„ anonymizováno“. Skutečnost, že žalovaný bydlí v nájmu, měla být ověřena nájemní smlouvou. V kartě bylo rovněž zaznamenáno, že na majetek žalovaného je vedena jedna exekuce. Žalobkyně k důkazu předložila sken pouze první a pravděpodobně poslední strany pracovní smlouvy, uzavřené mezi společností právnická osoba jako zaměstnavatelem a žalovaným jako zaměstnancem, z čehož nebylo možné zjistit obsah této smlouvy, dále dodatek k pracovní smlouvě, uzavřené mezi společností právnická osoba jako zaměstnavatelem a žalovaným jako zaměstnancem, z níž mj. vyplývá, že s účinností od 1. 3. 2017 dochází ke změně pracovní smlouvy ze dne 27. 1. 2017 spočívající v tom, že žalovaný bude pracovat na pozici kompletáře a že s účinností od 1. 3. 2017 bude jeho hrubá měsíční mzda činit 26 250 Kč. Z printscreenů z el. bankovnictví soud zjistil, že na neidentifikovatelný účet byly dne 11. 10. 2017 a 9. 11. 2017 připsány platby ve výši 13 876 Kč a 12 740 Kč od právnická osoba země. Dále byly předloženy 2 skeny výplatní pásky žalovaného, ze kterých však soud pro jejich špatnou kvalitu nezjistil ničeho. Z předložené fotografie obsahující sken obrazovky mobilního telefonu soud rovněž nezjistil žádnou skutečnost, neboť z této fotografie není seznatelné, o jaké platby se jedná, v jakém roce byly uskutečněny, ani na jakém účtu jsou připsány.

7. Podle , (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

8. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

9. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

10. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

11. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

12. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Podle výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

14. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

15. Podle , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

16. Podle § 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú. se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

17. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

18. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C -679/18, anonymizováno právnická osoba anonymizováno, v řízení o předběžné otázce (dále jen jako„ rozsudek SDEU“), rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. S ohledem na tento závěr Soudního dvora Evropské unie je nutné § 87 odst. 1 z. s. ú. vykládat tak, že následkem porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je povinen soud přihlédnout z úřední povinnosti, nikoli až k námitce spotřebitele.

20. Podle § 78 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) z. s. ú. poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

21. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

22. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v . Jeho ustanovení z. s. ú. pak postihuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí neplatnosti smlouvy, a to, jak již bylo uvedeno výše, neplatnosti absolutní, ke které je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti ( o. z.). Současně v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu.

23. Ústavní soud ČR zároveň v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , zdůraznil, že„ …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy, … Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“

24. Zadlužování jednotlivců není podle názoru soudu jen problémem jednotlivce, ale negativně působí na celou společnost. Z uvedeného důvodu judikatura i zákon trvá na tom, aby úvěrující pečlivě hodnotili úvěruschopnost úvěrovaného, a to aktivním zjišťováním informací k této otázce a jejich následným odpovědným vyhodnocením, tak aby úvěrovaní nepadli do dluhové pasti.

25. Soud se proto nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy dostatečně a odborným způsobem zkoumána schopnost žalovaného sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 odst. 1 z. s. ú., neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu z. s. ú., kdy na straně jedné vystupuje právní předchůdkyně žalobkyně coby poskytovatel a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel.

26. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla posuzována podle informací a oproti dokladům získaných od žalovaného, přičemž informace takto získané byly zaneseny do zákaznické karty žalovaného. Na základě provedeného dokazování však soud nemá za to, že by právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného dostatečným způsobem. Zákaznická karta žalovaného jednak nebyla řádně vyplněna (nebylo v ní zaznamenáno, jakým způsobem bylo ověřeno zaměstnání žalovaného), dále informace o příjmech žalovaného z hlavního pracovního poměru neodpovídaly předloženým důkazům (v kartě bylo zaznamenáno, že čistý příjem žalovaného z hlavního pracovního poměru činí 12 500 Kč, v předloženém dodatku k pracovní smlouvě však bylo uvedeno, že hrubá měsíční mzda žalovaného činí s účinností od 1. 3. 2017 částku 26 250 Kč, což při přepočtu na čistou mzdu nemůže odpovídat částce o více než polovinu nižší, výplatní pásky, kterými by bylo možné skutečnou výši příjmu ověřit, byly nečitelné, z předložených printscreenů z el. bankovnictví nebylo možné identifikovat, že účty, k nimž se tyto printscreeny vztahují, patří žalovanému), zbylé příjmy žalovaného jakož i jeho výdaje nebyly řádně ověřeny (důkazy prokazující zaznamenané skutečnosti zcela absentovaly). Z tvrzení žalobkyně není rovněž zřejmé, jakým způsobem byla zohledněna informace o tom, že na majetek žalovaného je vedena exekuce. V zákaznické kartě absentuje údaj o tom, pro jakou částku je tato exekuce vedena a zda je splácena. K těmto skutečnostem rovněž nebyl předložen žádný důkaz. Soud musí konstatovat, že pokud údaje o majetkové situaci žalovaného nebyly řádně zjištěny, ani ověřeny, nemohly být právní předchůdkyní žalobkyně, event. jejím informačním systémem ani řádně vyhodnoceny. Neúplné a neověřené údaje nemohly podat pravdivý obraz o majetkové situaci žalovaného a o jeho schopnosti úvěr splácet.

27. Pouhé doplnění čísel do formuláře bez náležitého ověřování příjmové a výdajové stránky rozpočtu spotřebitele k náležitému posouzení jeho úvěruschopnosti nepostačuje (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2021, č. j. -149). Je nutné uvést, že již v poměrech , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016, platilo, že poskytovatel úvěru nedostojí povinnosti stanovené mu v  , tudíž nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle uvedeného ustanovení je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. -39). Soud nemá pochyb o tom, že uvedené závěry jsou aplikovatelné i v poměrech současného zákona o spotřebitelském úvěru, který na rozdíl od předchozí právní úpravy navíc po poskytovateli úvěru vyžaduje pořizování a uchovávání dokumentů nebo jiných záznamů týkajících se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele.

28. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy o zápůjčce dostatečným způsobem nezkoumala úvěruschopnost žalovaného a žalovanému zápůjčku poskytla, aniž by řádně zjistila a následně posoudila příjmovou a výdajovou stránku žalovaného. Jinými slovy právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí neposoudila, zda je žalovaný schopen zapůjčené peněžní prostředky vrátit. Právní předchůdkyně žalobkyně tak nedostála povinnosti stanovené v § 86 odst. 1 z. s. ú. a nesplnila tak podmínky, za nichž bylo možné zápůjčku žalovanému poskytnout. Soud proto předmětnou smlouvu o zápůjčce posoudil jako absolutně neplatnou.

29. Jelikož však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla částku 20 000 Kč, kterou jí žalovaný ani zčásti nevrátil, soud dospěl k závěru, že se žalovaný se na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, resp. po postoupení pohledávky na úkor žalobkyně ve smyslu o. z. bezdůvodně obohatil a je povinen toto plnění, tedy částku 20 000 Kč, žalobkyni vrátit. Co do této částky tedy soud žalobě vyhověl, a to v souladu s  a o. z. včetně zákonného úroku z prodlení z této částky ve výši stanovené ode dne podání žaloby, tj. od 25. 9. 2020, do zaplacení, přičemž ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl. Pokud žalovaný hradil splátky, které nebyly započteny na jistinu zápůjčky, ale na další nároky vyplývající z ujednání neplatné smlouvy o zápůjčce (úroky, poplatky atd.), jde o bezdůvodné obohacení na straně příjemce těchto plateb. Bez procesní aktivity žalovaného (uplatnění bezdůvodného obohacení jako obrany do výše žalované částky, vzájemný návrh) však soud ve sporném řízení nemůže jakkoli zohlednit tyto uskutečněné platby, byť z neplatného právního důvodu.

30. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle , když neshledal důvod pro její prodloužení.

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení po zaokrouhlení v částce 762,70 Kč, přičemž tato částka představuje 21,84 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 60,92 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 39,08 %). Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 314 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 32 830 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby ( - převzetí a příprava zastoupení, d) - písemné podání žaloby, výzva k plnění a. t.) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč. Náhrada nákladů žalobkyně v celkové výši 762,70 Kč (tj. 21,84 % z částky 3 492 Kč) byla přisouzena rovněž v obecné pariční lhůtě ( ) a na zákonné platební místo ( ).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.