Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
16 C 55/2021-53
Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudcem titul Radimem Slezákem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 4 886 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 800 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 800 Kč ve výši 8,25 % p.a. od 9. 12. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
II. Domáhal-li se žalobce po žalované zaplacení částky 4 086 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 2 945,34 Kč od 21. 5. 2020 do 8. 12. 2020, a zákonného úroku z částky 2 145,34 Kč od 9. 12. 2020 do zaplacení, v této části se žaloba zamítá.
III. Domáhal-li se žalobce po žalované uhrazení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 855,28 Kč, v této části se žaloba zamítá.
IV. Domáhal-li se žalobce po žalované uhrazení kapitalizovaného úroku ve výši 1 500,15 Kč, v této části se žaloba zamítá.
V. Domáhal-li se žalobce po žalované zaplacení úroku ve výši 15 % ročně za částky 2 793,94 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, v této části se žaloba zamítá.
VI. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 800 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 800 Kč ve výši 8,25 % p.a. od 9. 12. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. II. Domáhal-li se žalobce po žalované zaplacení částky 4 086 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 2 945,34 Kč od 21. 5. 2020 do 8. 12. 2020, a zákonného úroku z částky 2 145,34 Kč od 9. 12. 2020 do zaplacení, v této části se žaloba zamítá. III. Domáhal-li se žalobce po žalované uhrazení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 855,28 Kč, v této části se žaloba zamítá. IV. Domáhal-li se žalobce po žalované uhrazení kapitalizovaného úroku ve výši 1 500,15 Kč, v této části se žaloba zamítá. V. Domáhal-li se žalobce po žalované zaplacení úroku ve výši 15 % ročně za částky 2 793,94 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, v této části se žaloba zamítá. VI. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 10. 12. 2020 domáhala na žalované zaplacení částky 4 886 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 855,28 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 1500,15 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 2 945,37 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení ve výši 8,05 %, úrokem ve výši 15 % ročně z částky 2 793,94 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení a náhrad nákladů řízení ve výši 5 119 Kč.
2. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost právnická osoba IČO, uzavřela se žalovanou dne 24. 3. 2016 smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě poskytla žalované v hotovosti úvěr ve výši 5 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit celkovou částku 9 086 Kč v pravidelných 14 měsíčních splátkách po 649 Kč, nejpozději do 24. 5. 2017. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, poslední splátku uhradila dne 15. 8. 2017 ve výši 310 Kč, a proto žalobce úvěr zesplatnil a žalovaná byla tak zavázána uhradit částku 2 793,94 Kč na jistině, 151,43 Kč za úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru, 671,66 Kč za poplatek za uzavření úvěru, částku 194,31 Kč za administrativní poplatek, úhradu za možnost splácet v hotovosti v místě bydliště 1 074,66 Kč. K tomu za období od postoupení pohledávky do dne podání žaloby úrok vyčíslený od 25. 5. 2017 do postoupení pohledávky z dlužné jistiny ve výši 1 500,15 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 855,28 Kč, úroky z úvěru ve výši 15 % ročně z jistiny úvěru od 21. 5. 2020 do zaplacení, zákonné úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 945,37 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení.
3. Pohledávka za žalovanou byla žalobci postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 s účinností ke dni 8. 7. 2020. Žalovaná byla písemně k úhradě dluhu vyzývána doporučeně dopisem ze dne 23. 11. 2020.
4. Usnesením ze dne 22. 3. 2021, č.j. 16 C 55/2021 -40 byla žalovaná vyzvána k vyjádření k žalobě. Usnesení spolu s žalobou bylo žalované doručeno do vlastních rukou dne 24. 3. 2021. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud nařídil jednání na den 12. 5. 2021, ze kterého byla žalovaná řádně omluvena, stejně jako právní zástupce žalobce.
5. Soud má za prokázané následující skutečnosti:
6. právnická osoba, poskytla žalované dne 24. 3. 2016 v hotovosti peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč, a to na základě smlouvy o úvěru téhož dne (viz žádost o úvěr č.l. 44-46 a smlouva o úvěru č.l. 19-20 spisu). Ve smlouvě se žalovaná zavázala vrátit původnímu věřiteli jistinu ve výši 5 000 Kč a náklady spotřebitelského úvěru ve výši 4 086 Kč sestávající z úroku ve výši 481 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2 000 Kč, poplatku za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 355 Kč a poplatku za inkaso plateb v hotovosti ve výši 1 250 Kč. To vše se zavázal dlužník uhradit ve 14 splátkách po 649 Kč právnická osoba postoupila pohledávku za žalovanou, která je předmětem tohoto řízení, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 na žalobkyni (viz smlouva o postoupení pohledávek č.l. 22-31 spisu včetně dodatku a potvrzení o zaplacení kupní ceny) s účinností ke dni 8. 7. 2020. Toto bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 24. 7. 2020 (oznámení na č.l. 31) Dle sdělení žalobce žalovaná uhradila celkem částku 4 200 Kč, a to dle rozpisu plateb uvedeného na č.l. 21 spisu.
7. Předžalobní výzva byla na adresu žalovanou odeslána dne 23. 11. 2020 (č.l. 33-35) doporučeně.
8. Žalobce neprokázal, že by právní předchůdce žalobce náležitě zjišťoval a posuzoval úvěruschopnost žalované. Ve spise se nenachází důkaz, ze kterého by vyplývalo, že původní věřitel řádně zjišťoval a posuzoval majetkové a osobní poměry žalované. Na výzvu soudu žalobkyně předložila žádost o úvěr, ve které bylo uvedeno, že žalovaná byla v době žádosti na mateřské dovolené a pobírala dávky sociální podpory při mateřské ve výši 9 180 Kč. Rozdíl mezi celkovými měsíčními příjmy a výdaji domácnosti dle žádosti o úvěr činil 9 541 Kč. Z této částky pak měla žalovaná hradit 649 Kč měsíčně po dobu 14 měsíců. Z žádosti dále vyplynulo, že žalovaná bydlí v nájmu s druhem, splácí exekuci a má vyživovací povinnost k minimálně třem dětem. Žalobce nedoložil, že by byla žalovaná lustrována v jakékoli evidencích dlužníků (např. příjmení, NRKI apod.).
9. Na základě shora popsaných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:
10. Původní věřitelka právnická osoba anonymizována tři slova poskytla žalované dne 24. 3. 2016 v hotovosti peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč na základě smlouvy o úvěru. Žalovaná se ve smlouvě zavázala vrátit poskytnutý úvěr 5 000 Kč a náklady spotřebitelského úvěru ve výši 4 086 Kč, a to vše ve 14 měsíčních splátkách po 649 Kč. Žalovaná uhradila v období od 24. 3. 2016 do 15. 8. 2017 celkem částku 4 200 Kč. Žalobce však neprokázal, že by původní věřitelka zjišťovala a řádně posuzovala schopnost žalované úvěr splácet. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek. Ohledně splácení žalovanou soud vycházel z tvrzení žalobce.
11. Soud věc posoudil dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , a rovněž dle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, platném a účinném ke dni sjednání smlouvy o úvěru.
12. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen o.z.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
13. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
14. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
15. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
16. Podle ust. § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
17. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi původní věřitelkou a žalovanou došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože žalovaná vystupovala ve vztahu jako spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ). Úvěr pak může být poskytnut jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.
18. V tomto konkrétním případě z předložených listinných důkazů nevyplývá, že by se původní věřitelka před uzavřením smlouvy o úvěru řádně zabývala otázkou schopnosti žalované v budoucnu dostát svým závazkům ze smlouvy o úvěru a úvěr splácet. Žalobkyně nedoložila doklady, jimiž si ověřovala příjem žalované, pouze předložila žádost o úvěr, ve které jsou tyto doklady a příjmy a výdaje žalované vyjmenovány. Nedoložila ani, že by zjišťovala a ověřovala, zda žalovaný nefiguruje v elektronických databázích dlužníků, i přesto, že ve své žádosti žadatelka uvedla, že splácí exekuci. Tato informace je přitom zásadní pro zjištění, zda je žadatel spotřebitelský úvěr tento schopen splácet. Soud proto pokládal smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi původní věřitelkou a žalovanou za neplatnou dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, když k této neplatnosti je soud povinen přihlížet ve smyslu ustanovení § 588 o.z. i bez návrhu, neboť takovéto jednání původní věřitelky (nedostatečné zjištění schopnosti žalovaného splácet úvěr) odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
19. Původní věřitelka tedy na základě neplatné smlouvy o úvěru poskytla žalované finanční prostředky ve výši 5 000 Kč, které žalovaná částečně uhradila, resp. uhradil částku 4 200 Kč a zbylá neuhrazená částka jistiny tak činí 800 Kč. Na straně žalované tak vzniklo bezdůvodné obohacení dle § 2991 o.z., a žalovaná je povinna zbylé bezdůvodné obohacení vydat. Soud vycházel z tvrzení žalobce, které žalovaná nijak nezpochybnila, ohledně jejího plnění. Je třeba připomenout, že žalovaná má břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, zda a v jaké výši dluh splatil.
20. Nárok žalobkyně na úroky z prodlení vyplývá z ustanovení § 1970 OZ . Soud nemohl vycházet ze splatnosti zápůjčky sjednané v neplatné smlouvě o zápůjčce. Ve smyslu § 1958 odst. 2 OZ byla žalovaná povina splnit dluh (vrátit jistinu zápůjčky) na žádost věřitele, a to bez zbytečného odkladu od doručení výzvy. Výzva k plnění č.l. 33 byla žalované odeslána doporučeně dne 23. 11. 2020 (č.l. 35) nejpozději třetím dnem se výzva dostala do dispozice žalované. Žalovaná byla vyzvána, aby dluh uhradil do 8. 12. 2020. Pokud žalovaná v uvedené lhůtě dluh neuhradila, ocitla se dnem 9. 12. 2021 v prodlení s úhradou dluhu a od tohoto data náleží žalobkyni zákonné úroky z prodlení ve výši stanovené nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , tedy ve výši 8,25 % ročně.
21. S ohledem na to, že soud považuje smlouvu za neplatnou, zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení zbylých poplatků, neboť poplatky nemohly být v neplatné smlouvě platně sjednány. Soudu se také jeví celková výše nákladů na spotřebitelský úvěr jako zcela zjevně nepřiměřená a v rozporu s dobrými mravy, neboť úroková sazba v takovém případě několikanásobně převyšuje úrokovou sazbu požadovanou bankami a proto byla žaloba zamítnuta i v této části.
22. Výrok o tom, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci výše uvedenou částku s příslušenstvím do 3 dnů od právní moci rozsudku má oporu v ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , kde se uvádí, že uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné (ustanovení § 202 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nebude-li povinnost rozsudkem uložená splněna, lze ji vymáhat soudním výkonem rozhodnutí.