Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
39 C 197/2020-57
Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu Mgr Václavem Rozmahel jako soudcem ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupen advokátkou titul. jméno příjmení, anonymizováno.
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem anonymizováno datum, PSČ obec
o zaplacení částky 6 671 Kč s přísl.,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 4 000 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 333,39 Kč a dále pak s úrokem z prodlení z částky 4 000 Kč ve výši 10 % ročně od 14. 10. 2020 do zaplacení, to vše ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ohledně zaplacení částky ve výši 2 671 Kč se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je dále povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů tohoto řízení částku ve výši 297,80 Kč, k rukám právní zástupkyně žalobce, titul. jméno příjmení, Ph.D., advokátky se sídlem adresa, rovněž ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 4 000 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 333,39 Kč a dále pak s úrokem z prodlení z částky 4 000 Kč ve výši 10 % ročně od 14. 10. 2020 do zaplacení, to vše ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Ohledně zaplacení částky ve výši 2 671 Kč se žaloba zamítá. III. Žalovaný je dále povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů tohoto řízení částku ve výši 297,80 Kč, k rukám právní zástupkyně žalobce, [titul]. [jméno] [příjmení], Ph.D., advokátky se sídlem [adresa], rovněž ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobce se svojí žalobou podanou soudu dne 11. 11. 2020 domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 6 671 Kč s příslušenstvím a nákladů řízení v celkové výši 6 934 Kč, a to z titulu toho, že žalobce uzavřel prostřednictvím elektronických prostředků podle § 562 a násl. OZ se žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr 4 000 Kč. Žalovaný úvěr poskytnutý dne 19. 6. 2019 měl vrátit nejpozději do 17. 7. 2019, když následně byla prodloužena doba splatnosti úvěru do 13. 12. 2019. Žalovaný měl vrátit úvěr spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 451 Kč, když žalovaný ve stanovené době žalobci ničeho neuhradil, je tedy od 14. 2. 2019 v prodlení. Žalobce požaduje z důvodu prodlení žalovaného podle článku 9 odst. 1 písm. a) smlouvy o úvěru smluvní pokutu 0,1 % denně z částky úvěru za období od 14. 12. 2019 do 13. 10. 2020 v celkové výši 1 220 Kč. Žalovaný byl vyzýván k úhradě dluhu e-mailem podle článku 14.2.1 smlouvy o úvěru, když žalovaný ničeho, ani částečně, nezaplatil.
2. Jestliže žalobce se domáhal svého nároku formulářovou žalobou (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu), tento platební rozkaz nebyl vydán, a to z důvodu toho, že žalovaný není veden v žádné dostupné evidenci osob bydlících na území ČR, v obvodu působnosti Města Brna. Soud pouze konstatuje, že z doložených dokladů vyplynulo, že žalovaný je osobou původem z Bulharské republiky, nebylo tedy nijakým relevantním způsobem zjištěno, zda a z jakého důvodu má žalovaný jako cizinec povolen pobyt na území ČR.
3. Co se týče adresy bydliště žalovaného, kterou žalobce uvedl v žalobě (anonymizováno datum, obec), pokud soud obesílal žalovaného na tuto adresu, ze sdělení pošty vyplynulo, že adresát nebyl zastižen, uložení obsílek na poštovním úřadu mu bylo vždy oznámeno, ale pro absenci domovní či poštovní schránky nemohly být obsílky vloženy žalovanému do jeho poštovní schránky. Z toho soud dovozuje, že žalovaný se na předmětné adrese bydliště zdržuje.
4. V žalobě souhlasil žalobce s rozhodnutím bez jednání. Pokud byla žalovanému doručována žaloba, výzva k vyjádření k postupu dle § 115a o.s.ř. a výzva k vyjádření k žalobě, žalovaný má tyto písemnosti soudu doručeny fikcí, když soud po vrácení obsílky vydal sdělení dle § 49 odst. 4 o.s.ř. , které bylo s poučením žalovanému vyvěšeno na úřední desce soudu 9. 2. 2021. Na poučení v tomto sdělení žalovaný nijak nereagoval, k doručení písemností tedy došlo desátým dnem od data vyvěšení sdělení na úřední desce soudu, přičemž žalovaný nijak nereagoval. Lze konstatovat, že žalovaný má tedy doručeny písemnosti soudu fikcí, k samotné žalobě ani k navrženému postupu soudu ohledně rozhodnutí bez jednání se tedy žalovaný nevyjádřil, a soud měl za to, že i žalovaný souhlasí s rozhodnutím bez jednání.
5. V rámci provedeného dokazování v této právní věci vzal soud za prokázáno, což vyplynulo i z označení žalobce, coby účastníka tohoto řízení, že se jedná o obchodní korporaci podnikající pod obchodní firmou, se sídlem, identifikačním číslem a právní formě tak, jak je žalobce ostatně specifikován v záhlaví tohoto rozsudku. Žalobce je zapsán v obchodním rejstříku Městského soudu v Praze, když žalobce podnikal od roku 2015 pod dalšími obchodními firmami, jako např. právnická osoba, právnická osoba Předmětem podnikatelských aktivit žalobce je výroba, obchod a služby a poskytování či zprostředkování spotřebitelského úvěru (úplný výpis z obchodního rejstříku Městského soudu v Praze ohledně žalobce z 21. 9. 2018).
6. Žalovaný je fyzická osoba, když z identifikační karty žalovaného, resp. z titulního listu této identifikační karty je prokázáno, že se jedná o identifikační kartu vydanou státními orgány Bulharské republiky, přičemž žalovaný je bulharským státním příslušníkem. Žalovaný měl vystavený průkaz zdravotního pojištění ČR na jeho jméno s platností do 28. 2. 2021 (fotokopie dokladu totožnosti, průkazu zdravotního pojištění s fotografií žalovaného na č. l. 19 spisu).
7. Ze skutkových tvrzení žalobce vyplynulo, že žalovaný se zaregistroval na internetových stránkách provozovaných žalobcem webová adresa), když v rámci registrace byly uvedeny identifikační údaje včetně e-mailu, čísla účtu a mobilního telefonu, který měl žalovaný používat. Elektronickou formou prostřednictvím služeb elektronických komunikací uzavřel žalobce jako úvěrující se žalovaným jako úvěrovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo když z identifikačních údajů žalovaného jako úvěrovaného v kolonce pro podpis účastníků smlouvy vyplývá, že smlouva byla žalovaným podepsána elektronickým kódem SMS dne 19. 6. 2019. Na základě této smlouvy získal žalovaný úvěr ve výši 4 000 Kč. Takto poskytnutý úvěr žalobce zaslal žalovanému ze svého účtu na účet uvedený žalovaným, když se jednalo o účet č. bankovní účet. Úvěr byl žalovanému na toto číslo účtu zaslán 19. 6. 2019, když důvodem zaslání částky 4 000 Kč na účet žalovaného bylo právě poskytnutí úvěru dle smlouvy číslo. Žalovanému byl úvěr poskytnut na dobu 28 dnů, když v základních informacích o úvěru, konkrétně v článku 2. smlouvy o úvěru, je uvedeno, že žalovaný zaplatí poplatek za poskytnutí úvěru 1 451 Kč. Žalobce tedy dle předmětu smlouvy o úvěru poskytl žalovanému úvěr, žalovaný měl předmětný úvěr vrátit po uplynutí doby trvání úvěru v délce 28 dnů, tedy do 17. 7. 2019 (potvrzení o provedení tuzemské odchozí platby z 10. 9. 2020, smlouva o spotřebitelském úvěru číslo z 19. 6. 2019).
8. Co se týče posouzení úvěruschopnosti žalovaného dle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. , žalobce doložil výpis z běžného účtu žalovaného za březen 2019 výpisem z blíže nezjištěné databáze ohledně úvěrové a platební historie žalovaného na č. l. 17 spisu (výpis z neidentifikované databáze č. l. 17, výpis z běžného účtu žalovaného za březen 2019, identifikační údaje s fotografií na č. l. 19 spisu).
9. Z tvrzení žalobce uvedených v žalobě vyplynulo, že žalovaný poskytnutý úvěr ani poplatek za poskytnutí úvěru neuhradil, když žalobce požaduje kromě jistiny úvěru ve výši 4 000 Kč a poplatku za poskytnutí úvěru 1 451 Kč i úrok z prodlení v kapitalizované výši za období od 14. 12. 2019, tedy ode dne následujícího po datu zesplatnění do 13. 10. 2020. Při výši úroku z prodlení 10 % ročně činí kapitalizovaná výše zákonného úroku z prodlení z částky 4 000 Kč od 14. 12. 2019 do 13. 10. 2020 333,39 Kč, když tato výše kapitalizovaného úroku byla soudem přepočtena prostřednictvím vnitřního počítačového programu Justtarif, kdy kapitalizovaná výše úroků odpovídá procentuální výměře z částky 4 000 Kč za výše uvedené období.
10. Žalobce rovněž požaduje podle článku IX.1.a smlouvy o úvěru smluvní pokutu 0,1 % denně z částky úvěru za období od 14. 12. 2019 do 13. 10. 2020, kdy tato smluvní pokuta je požadována ve výši 1 220 Kč, a to ve výši do jedné poloviny jistiny úvěru podle § 122 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný ničeho, ani částečně, na úvěru nehradil, nereagoval ani na e-mailové či další výzvy (e-mailová výzva žalovanému k úhradě dluhu z 22. 9. 2020). Žalovaný byl opětně obesílán v rámci předžalobní výzvy dle § 142a odst. 1 o.s.ř. právní zástupkyní žalobce, a to dne 22. 9. 2020, když žalovaný byl vyzýván k úhradě jistiny úvěru 4 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 1 451 Kč, úroku z prodlení v kapitalizované výši, smluvní pokuty 1 136 Kč včetně požadovaných nákladů advokáta ve výši 4 356 Kč. Žalovaný byl v rámci předžalobní upomínky vyzván k úhradě celkové částky 11 253,44 Kč (předžalobní výzva z 22. 9. 2020).
11. Jak již soud uvedl výše, žalovaný v této věci zůstal nečinný, neuvedl ničeho právně ani skutkově podstatného a významného pro posouzení této věci, neprokázal ani, že by jeho závazek, byť z části, zanikl dobrovolným plněním.
12. Co se týče právní kvalifikace věci, s ohledem na dataci uzavřené smlouvy o úvěru posoudil soud tuto věc dle § 3028 odst. 1 OZ , tedy ve znění předpisů platných a účinných v době vzniku závazku.
13. Podle § 2395 OZ se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
14. Podle § 547 OZ právní jednání musí odpovídat svým obsahem a účelem dobrým mravům i zákonu.
15. Podle § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, což platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
16. Podle § 2991 odst. 1 OZ , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí obohacení vydat, resp. musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení OZ se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním mj. bez právního důvodu, z neplatného právního úkonu, z právního důvodu, který odpadl, či protiprávním užitím cizí hodnoty, potažmo tím, že za něho bylo plněno, co po právu měl plnit sám.
17. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru musí úvěrující vždy posoudit úvěruschopnost (schopnost splácet) u úvěrovaného.
18. Na základě prokázaného skutkového děje a po aplikaci tohoto děje k právní úpravě týkající se závazkového vztahu vzniklého mezi žalobcem a žalovaným dle § 1721 a násl., s přihlédnutím k § 2395 a násl. OZ , soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je důvodná pouze částečně, a to, co se týče zaplacení částky 4 000 Kč. Z doložených důkazů vyplynulo a bylo prokázáno, že účastníci sporu uzavřeli dne 19. 6. 2019 smlouvu o úvěru evidovanou pod číslo když na základě tohoto dovodil žalobce, že došlo dle § 2395 a násl. OZ , ve spojení se zákonem o spotřebitelském úvěru, k řádnému uzavření úvěrové smlouvy. Podle § 2 zákona o spotřebitelském úvěru byl úvěr označen jako spotřebitelský, přičemž se jednalo o poskytnutí finanční služby žalovanému, který nejednal v rámci své podnikatelské činnosti. Žalobce je však osobou, která má poskytování úvěrů uvedeno v obchodním rejstříku jako předmět podnikatelských aktivit dle § 7 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovanému byly na uvedený účet poskytnuty finanční prostředky ve výši 4 000 Kč, když žalovaný měl poskytnuté peněžní prostředky využívat po dobu 28 dnů, tedy po dobu, na kterou byl úvěr schválen, když úvěr měl být splacen do 17. 7. 2019. Pokud žalobce uváděl, že bylo jednáno o prodloužení doby splatnosti úvěru do 13. 12. 2019, z písemného vyhotovení smlouvy o úvěru však soud neshledal nic, co by nasvědčovalo tvrzení žalobce ohledně prodloužení doby splatnosti, nebyly rovněž doloženy ani žádné listin y prokazující toto jednání a konání žalovaného. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel před uzavřením smlouvy o úvěru či změnou závazku takové smlouvy spočívající ve významném navýšení spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, které získá jednak od spotřebitele a pokud je to nezbytné, i z dalších databází veřejně dostupných umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (§ 76 odst. 1 , 4 zákona o spotřebitelském úvěru). Poskytovatel úvěru na základě posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje především schopnost splácet pravidelné splátky spotřebitelského úvěru porovnáním příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů, jak ostatně vyplývá z § 86 odst. 2 tohoto zákona.
19. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, pokud poskytne poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá, je nutno na smlouvu o úvěru hledět jako na neplatnou. Spotřebitel uplatní námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící od data uzavření smlouvy, když spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
20. Z výše uvedeného vyplývá, že v tomto případě úvěrující, tedy žalobce, měl v souladu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru řádně ověřit platební schopnosti, možnosti žalovaného poskytnutý úvěr ve výši 4 000 Kč vrátit ve lhůtě dohodnuté ve smlouvě, potažmo splácet. Byť žalobce uváděl, že si úvěruschopnost žalovaného ověřil předložením výpisu z účtu, z výpisu z účtu za březen 2019 vyplývá, že výdaje žalovaného za tento měsíc při příjmech 21 701,10 Kč převýšily jeho příjmy, když na účtu soud našel minusový konečný zůstatek 1 000 Kč s pohledávkami po splatnosti 278,14 Kč. Byť žalovaný tento úvěr aktivně využíval, s platbou zřejmě výplaty 15. 3. 2019 ve výši 21 406 Kč na účtu ke konci zúčtovacího období nebyl dostatek finančních prostředků. Z tohoto výpisu tedy vyplývá, že žalovaný je zaměstnán v ČR, kdy na účet mu byla připsána zřejmě výplata od firmy anonymizováno 5 slov ve výši 21 406 Kč. Žalovaný však účet má v minusovém zůstatku a jsou zde evidovány poplatky po splatnosti. Pokud byla doložena tabulka, není z ní zřejmé, o jakou databázi úvěruschopnosti či evidence žalovaného se jedná, zda se vůbec tato tabulka týče osoby žalovaného, když se jedná o tabulku týkající se data registrace, statusu z poslední zamítnuté půjčky, počet opožděně splacených půjček, kde ničeho není uvedeno. Pouze v konečné části formuláře je uvedeno jméno, příjmení, e-mail, telefon žalovaného. Pokud žalobce uváděl v žalobě, že zjistil schopnost splácet u žalovaného i případným doložením výplatních pásek, žádné výplatní pásky k listinným důkazům nebyly doloženy. Žalobce, byť tvrdil, že naplnil podmínky uvedené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, doložil pouze tabulku z blíže nezjištěné databáze a výpis z účtu žalovaného za březen 2019 s minusovým zůstatkem. Soud proto podle rozhodnutí Soudního dvora EU, sp. zn. C -679/18, konstatuje, že dle článku 8 a 23 směrnice Rady EU 2008 /48/ musí být vykládány a posuzovány v tom smyslu, že vnitrostátní soudy musí z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele dle článku 8 výše zmíněné směrnice (povinnost posouzení úvěru spotřebitele). Žalobce dle názoru soudu posoudil případnou úvěruschopnost žalovaného takovým nedostatečným způsobem, že nebyly naplněny a shledány důvody vyplývající z § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, když s ohledem na to, že se jedná o cizince pracujícího na území ČR, nepostačí výpis z blíže neidentifikované databáze a předložený výpis z účtu, notabene s minusovým zůstatkem. Žalobce pracuje jako profesionál v oblasti poskytování úvěrů a půjček, obsahem činnosti žalobce v rámci jeho podnikatelských aktivit je také individuální a bedlivé posouzení konkrétní situace toho kterého žadatele o úvěr. Důvodem pro aplikaci § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je naplnění zodpovědného přístupu věřitelů, kteří musí pečlivě posuzovat schopnosti žadatelů o úvěr, tento poskytnutý úvěr splácet, kdy v případě, že výsledek posouzení úvěruschopnosti je negativní, spotřebitele více nezadlužovat. Základním cílem aplikace § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je ochrana spotřebitelů před neúměrným zadlužováním, přičemž zákonodárce sekundárně tímto ustanovením chrání i věřitele před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je nutno připomenout i rozsudek NS ČR, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 (chránění společnosti jako celku před sociopatickými jevy, které plynou z toho, že nezodpovědní dlužníci se dostávají do tzv. dluhových spirál a pastí). Pokud žalobce odkázal pouze na informace v tom směru, že si řádně posoudil úvěruschopnost věřitele dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, soud dospěl k závěru, že pokud žalobce vyšel pouze z blíže neidentifikovatelné databáze ohledně úvěruschopnosti žalovaného a z předloženého výpisu z účtu, na kterém je zcela jednoznačně evidován v průběhu měsíce března 2019 minusový zůstatek, nedostál tedy žalobce své povinnosti řádně podle § 86 posoudit úvěruschopnost dlužníka, resp. žalovaného. Žalobce s přihlédnutím k tomu, že se jednalo o cizince na území ČR, nepožádal, a tedy nebyly ani doloženy další doklady prokazující řádný pracovní poměr, výši příjmů žalovaného, řádné potvrzení o bydlišti žalovaného atd. Nebyla uvedena struktura příjmů a výdajů za měsíc, tedy jaké mandatorní výdaje žalovaný má, např. v souvislosti s bydlením stravou atd., zda má nějaké další dluhy, ať již u obchodních korporací či jinde. Pokud žalobce vyšel pouze z dokladů, které přiložil k žalobě, soud tyto doklady považuje za naprosto nedostatečné pro řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. K tomu soud odkazuje na rozhodnutí NS ČR, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a Nález ÚS ČR, sp. zn. III. ÚS 4129/18 . Žalobce jako profesionál se měl více zajímat a požadovat doplňující tvrzení s patřičnými doklady ohledně žalovaného týkající se jeho statusu na území ČR, kdy nebyla doložena např. nájemní smlouva, popř. smlouva o ubytování s doložením výdajů na bydlení, kde a jako co žalovaný pracuje, jaké má vyživovací povinnosti atd. Schopnost splácet úvěr není určena toliko výší příjmů ze zaměstnání, jak bylo doloženo žalovaným ohledně mzdy cca 21 000 Kč, je nutno zjistit celou řadu dalších faktorů ohledně úvěrové historie žalovaného, životního stylu, výši jeho reálných a nutných, tedy mandatorních výdajů apod. Žalobce úvěr žalovanému vyplatil téhož dne, kdy byla úvěrová smlouva uzavřena, tedy dne 19. 6. 2019 bez toho, aniž by řádně byla prověřena úvěruschopnost žalovaného. Žalobce si tedy počínal naprosto lehkomyslně, kdy si s ohledem na své podnikatelské aktivity musí být vědom případných vysokých rizik při nesplnění závazku ze strany žalovaného. Žalobce tedy porušil svou povinnost dle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru, kdy s přihlédnutím k Nálezu ÚS ČR III. ÚS 4129/18 soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru v této věci zjevně narušuje veřejný pořádek při nedbalém a do jisté míry lze říci i lhostejném přístupu žalobce k naplnění podmínek dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud tedy dospěl k závěru, že pokud žalobce dovozuje svůj nárok na vrácení úvěru, poplatků a smluvní pokuty ze smlouvy o úvěru, tato smlouva je pro nedostatečné posouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet absolutně neplatná, kdy žalobce by dle rozsudku NSS, sp. zn. 1 As 30/2015 , měl postupovat v rámci posuzování úvěruschopnosti jako poskytovatel úvěru s takovou mírou obezřetnosti a nespoléhat pouze na kusé a do jisté míry velmi dílčí údaje tvrzené a doložené samotným žadatelem. V tomto případě žalobce vyšel pouze z listin provedených soudem, kdy takovéto posouzení úvěruschopnosti žalovaného je nedostatečné a musí být stiženo sankcí absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy.
21. Protože je však naprosto jednoznačně zřejmé, že žalovaný částku na úvěru ve výši 4 000 Kč obdržel, jedná se na straně žalovaného o bezdůvodné obohacení, které musí dle § 2991 odst. 1 OZ vrátit žalobci, když k bezdůvodnému obohacení na straně žalovaného došlo plněním bez právního důvodu, resp. plněním na základě absolutně neplatného právního úkonu. Soud proto dílem žalobu hodnotí jako důvodnou, nikoliv však z titulu vrácení úvěru, ale z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného, a proto ve výroku I. tohoto rozsudku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 4 000 Kč s kapitalizovaným a procentuálním úrokem z prodlení, když procentuální i kapitalizovaná výše úroků odpovídá § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Ve zbytku, tedy v částce ve výši 2 671 Kč, tedy ohledně poplatku za úvěru 1 451 Kč a smluvní pokuty 1 220 Kč, byla žaloba pro absolutní neplatnosti smlouvy pro nenaplnění podmínek dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru zamítnuta. Smlouva je neplatná a z toho důvodu uplatněné nároky na tzv. poplatek za úvěr a smluvní pokuty jsou zcela neopodstatněné a neoprávněné. Co se týče smluvní pokuty, má soud za to, že podle § 1813 OZ , s přihlédnutím ke směrnici Rady 93/13/, je nutno spotřebitelům poskytovat vyšší ochranu, než jak vyplývá ze směrnice Rady EU. Dikce § 1813 OZ totiž dopadá na všechna smluvená ujednání, kdy výše smluvní pokuty 0,1 % denně, s přihlédnutím k výši částky 4 000 Kč na úvěru a jeho splatnosti, takto sjednaná smluvní pokuta s ohledem na povahu a výši zajišťovaného závazku je nepřiměřeně vysoká (viz dále rozsudek Soudního dvora EU, C 240/98 až C 244/98, C 473/00 a další, kde byla judikatorně z hlediska Evropské unie a práva EU upravena problematika souvisící s požadovanými smluvními pokutami v rámci spotřebitelských úvěrů). Soud tedy žalobu ohledně smluvní pokuty a poplatku za úvěr v celkové výši 2 671 Kč zamítl, neboť z titulu neplatnosti smlouvy nevznikl na tuto částku žalobci žádný odůvodněný nárok.
22. Co se týče nákladů řízení, žalobce byl dle § 142 odst. 2 částečně úspěšný, kdy náklady řízení v případě plného úspěchu žalobce by činily na soudním poplatku, odměně za právní zastoupení a DPH 1 489 Kč, nikoliv požadovaných 6 934 Kč, jak vyplývá z písemného vyhotovení žaloby. Náklady řízení v částce 1 489 Kč se sestávají ze soudního poplatku 400 Kč, odměny za právní pomoc ze tři úkony (převzetí zastoupení, podání žaloby a výzva žalovanému k plnění) při sazbě 200 Kč za úkon (§ 14b odst. 1 bod 1 vyhl. 177/1996 Sb. ). Ke každému úkonu by byla připočtena náhrada hotových výdajů 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) vyhl. 177/1996 Sb. ). K takto vypočtené odměně za právní zastoupení ve výši 900 Kč se připočítává DPH 189 Kč. Žalobce byl však úspěšný pouze v 60 %, z čehož vyplývá, že neúspěch činí 40 %. Po odečtení úspěchu od neúspěchu tedy výsledná procentuální výměra nákladů řízení činí přiznaných 20 %, když náklady řízení byly přiznány ve výši 20 % celkových nákladů, což činí částku specifikovanou ve výroku III. tohoto rozsudku.
23. Lhůta k plnění byla žalovanému stanovena, co se týče náhrady nákladů a bezdůvodného obohacení v délce obvyklé, tedy tři dny od právní moci tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř. ).