Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 C 38/2021-58

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl předsedkyní senátu JUDr Dagmar Brachovou jako samosoudkyní ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 3 932 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 000,00 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 3 000,00 Kč ve výši 8,5 % ročně od 28.11.2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba co do kapitalizovaného úroku ve výši 612,00 Kč a 932 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 421,27 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 000,00 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 3 000,00 Kč ve výši 8,5 % ročně od 28.11.2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba co do kapitalizovaného úroku ve výši 612,00 Kč a 932 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 421,27 Kč, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobkyně se na žalovaném svou žalobou (návrhem na vydání EPR) domáhá zaplacení částky 3 932 Kč spolu s úrokem z prodlení. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalovaným a předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, IČO byla uzavřena Rámcová smlouva o úvěru číslo která vymezovala podmínky, dle kterých mohl žalovaný právnická osoba jméno požádat o poskytnutí úvěru a právnická osoba anonymizováno tento úvěr byla oprávněna poskytnout. Na základě uzavřené rámcové smlouvy pak byla uzavřena jednotlivá smlouva o úvěru číslo. Finanční prostředky ve výši 3 000 Kč byly žalovanému poskytnuty na jím uvedený bankovní účet formou bezhotovostního převodu realizovaného dne 05.12.2017. Poskytnuté finanční prostředky byl žalovaný v souladu s čl. 10 smlouvy povinen vrátit bezhotovostně v jediné splátce spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 612 Kč. Žalovaný se tak zavázal právnická osoba anonymizováno vrátit částku ve výši 3 612 Kč se splatností do 04.01.2018, Žalovaný však sjednanou částku neuhradil řádně a včas, protože do sjednané doby splatnosti úvěru svůj závazek nesplatil. Vzhledem k porušení povinností tak žalovanému vznikla v povinnost zaplatit právnická osoba anonymizováno smluvní pokutu. Pohledávka za žalovaným byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 30.10.2019 s účinností ke dni 27.11.2019 převedena na žalobkyni, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 07.01.2020. Pohledávka za žalovaným sestává z nesplacené jistiny ve výši 3 000 Kč, nesplaceného poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 612 Kč, smluvní pokuty ve výši 932 Kč. Žalovaný však žalobkyni ani přes předžalobní upomínku ničeho neuhradil.

2. K jednání, které se ve věci konalo dne 16.4.2021, se žalovaný nedostavil, ačkoliv byl předvolán na adresu pro doručování podle , neomluvil se a nepožádal o odročení jednání, k žalobě se nevyjádřil. Žalobkyně se k jednání též nedostavila, svou neúčast omluvila a požádal soud, aby jednal v její nepřítomnosti. Podle proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků; vycházel přitom z obsahu spisu.

3. Podle v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. V daném případě soud provedl listinné důkazy: označená celé jméno žalovaného, podací arch ze dne 9.1.2020, výpis z účtu právnická osoba ze dne 5.12.2017, jednotlivá smlouva o úvěru číslo rámcová smlouva číslo, faktura ze dne 5.12.2017, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, oznámen í o postoupení pohledávky ze dne 7.1.2020, výpis z účtu Komerční banky ze dne 30.7. upomínka ze dne 9.7.2020 o postoupení pohledávky ze dne 30.10.2019, výpis z obchodního rejstříku.

4. Soud po zhodnocení provedených důkazů podle ustanovení každého důkazu jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti a po aplikaci ustanovení a násl. na zjištěný skutkový stav, dospěl k následujícímu závěru:

5. Nejprve se soud z moci úřední zabýval předloženou úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

6. V projednávané věci žalobkyně sice tvrdí, avšak neprokazuje, že by předchůdce žalobkyně jako věřitel s odbornou péčí posuzoval schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně soudu nepředložila žádný dokument, ze kterého by vyplývalo, že byly předchůdcem žalobkyně zjišťovány a ověřovány majetkové poměry žalovaného, jeho příjmy, výdaje, zaměstnání, počet členů domácnosti, zda byl veden v registru dlužníků bank apod. Resp. že byly údaje sdělené dlužníkem jakkoli ověřovány.

7. Předchůdce žalobkyně coby poskytovatel úvěru, je dle shora citovaného zákonného ustanovení povinen náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebitel v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele – žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.

8. Ustanovení výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel, jemuž zákon ukládá v odst. 3 cit. ustanovení povinnost poskytnout věřiteli„ na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr“. Tato povinnost však nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.

9. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 1.4.2015, sp. zn. uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle o spotřebitelském úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložení výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.). Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23.4.2008 Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku konstatoval, že:“ ….poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí podkladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady...“.

10. Pokud by se žalobkyně dostavila k jednání, byla by v souladu s  soudem poučena o tom, že dosud nenavrhla důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení ohledně platného sjednání smlouvy o úvěru. Svou neúčastí na jednání však žalobkyně znemožnila soudu poskytnout jí poučení dle a současně se tohoto dobrodiní soudu vzdala (viz. např. usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. ), když jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. ), potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném roku, nařízeném podle ustanovení , a není tedy možné poučovat žalobce o neunesení důkazního břemene mimo jednání či přípravný rok.

11. S ohledem na shora uvedené závěry, soudu po právní stránce nezbylo, než věc posoudit tak, že smlouva o úvěru uzavřená dne 5.12.2017 mezi předchůdce žalobkyně a žalovaným je absolutně neplatná podle § 588 o.z., neboť svým obsahem nebo účelem zjevně odporuje zákonu, nebo jej obchází, anebo se příčí dobrým mravům.

12. Současně má soud v řízené za prokázané, že předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 3 000,00 Kč. Soud proto po právním posouzení dospěl k závěru, že se v této výši žalovaný na úkor předchůdce žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť předchůdce žalobkyně částku ve výši 3 000,00 Kč žalovanému poskytl bez právního důvodu.

13. Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 3 000,00 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení.

14. V této souvislosti soud dodává, že protože úvěrovou smlouvu ze dne 5.12.2017 má za absolutně neplatnou, tak žalobní nároky plynoucí z úvěrové smlouvy (obchodní úrok, poplatky za poskytnutí úvěru, pojištění a smluvní pokuty) nelze přiznat, neboť uvedené nároky jsou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu závazku (úvěrovému vztahu), který byl neplatně sjednán.

15. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení není soud vázán návrhem ( st. 1 ) a náhrada nákladů řízení, včetně náhrady nákladů řízení mezi účastníky, je kogentně upravena v ustanoveních až 151 (srov. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16.11.2000, sp.zn. , uveřejněné v časopise Soudní rozhledy č. 3/2001 na str. 78 nebo usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 26.5.2010, sp.zn. , dostupné na internetových stránkách http:// nalus.usoud.cz). Podle věty prvé , soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatnění nebo bránění práva účastníku, který měl ve věci plný úspěch, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle , měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

16. V dané věci byla žalobkyně převážně neúspěšná, žalovanému, který byl ve věci převážně úspěšný, jak je z obsahu spisu zřejmé, žádné náklady nevznikly, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení , )

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.