Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

12 C 43/2021-42

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr Jitkou Rollerovou, Dr ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o 13 844 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 939 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 11. 12. 2020 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 9 905 Kč se zákonným úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 13 844 Kč od 1. 9. 2020 do 10. 12. 2020

a z částky 9 905 Kč od 11. 12. 2020 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 939 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 11. 12. 2020 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 9 905 Kč se zákonným úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 13 844 Kč od 1. 9. 2020 do 10. 12. 2020 a z částky 9 905 Kč od 11. 12. 2020 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 21. 12. 2020 domáhala po žalovaném zaplacení částky 13 844 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru číslo ze dne 23. 1. 2020 uzavřené elektronicky mezi žalobkyní a žalovaným, na základě které poskytla žalovanému úvěrový rámec, ze kterého vyčerpal žalovaný 8 300 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v měsíčních splátkách v min. výši 1/5 částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, nejméně ve výši 300 Kč. Žalovaný se dále zavázal zaplatit poplatek

za čerpání úvěru ve výši 20 % z čerpané jistiny, tedy 1 660 Kč a dále úrok ve výši 20 % měsíčně. Žalovaný se dále zavázal v případě prodlení se splácením dluhu zaplatit smluvní pokutu ve výši 121 Kč za každých započatých 30 dní prodlení po dobu prvních 3 měsíců prodlení žalovaného. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný uhradil na svůj dluh částku 4 361 Kč, která byla započtena

na smluvní pokuty, úroky z prodlení, náklady spojené s uplatněním pohledávky, úroky z úvěru, poplatky za čerpání úvěru a nakonec na jistinu. Žalobkyně uvedla, že žalovaný je v prodlení

od 1. 9. 2020 a požaduje uhradit žalovanou částku se zákonným úrokem z prodlení.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Stejně jako k výzvě soudu dle zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalobkyně s tímto souhlasila v žalobě. Soud má tedy

za to, že oba účastníci s tímto postupem souhlasí, když ve věci bylo možno rozhodnout jen

na základě předložených listinných důkazů. Soud ve věci tedy postupoval dle

a bez jednání ve věci rozhodl.

3. Z předložených listinných důkazů učinil následující skutková zjištění a současně i závěr

o skutkovém stavu. Žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy o revolvingovém úvěru číslo ze dne 23. 1. 2020 peněžní prostředky. A to dle výpisu žalobkyně u příjmení příjmení dne 4. 6. 2020 částku 1 300 Kč, dne 2. 6. 2020 částku 1 000 Kč, 9. 4. 2020 částku 1 000 Kč, 24. 1. 2020 částku 5 000 Kč tj. úvěr v celkové výši 8 300 Kč. Jednalo se o převod na bankovní účet, který žalovaný uvedl ve smlouvě, vedený na jeho jméno. Žalovaný předložil žalobkyni pouze kopii svého občanského průkazu. Žalovaný se zavázal uhradit měsíčně minimální splátku úvěru ve výši 1/5 částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, min.

ve výši 300 Kč. Žalovaný se dále zavázal za každé čerpání úvěru uhradit poplatek za čerpání úvěru ve výši 20 % z čerpané jistiny úvěru, také úrok ve výši 20 % měsíčně z dlužné částky, v případě zesplatnění úvěru pak úrok ve výši 15 % ročně místo úroku ve výši 20 % měsíčně.

V čl. 6 smlouvy se žalovaný zavázal v případě prodlení se splácením dluhu zaplatit smluvní pokutu ve výši 121 Kč za každý započatý měsíc prodlení po dobu prvních třech kalendářních měsíců prodlení. V čl. 6 smlouvy si účastníci ujednali, že pokud peněžní prostředky hrazené žalovaným nebudou stačit k úhradě všech splatných pohledávek, budou započteny nejprve

na smluvní pokuty, úroky z prodlení, náklady spojené s uplatněním pohledávky, úroky z úvěru, poplatky čerpání úvěru a jistinu úvěru. V čl. 6 smlouvy si účastníci ujednali, že v případě prodlení žalovaného se splacením dluhu po dobu delší než dva měsíce se stává bez dalšího splatným celý dluh. Žalovaný úvěr, dle výpisu Výpisů k revolvingovému úvěru žalovaného, čerpal, avšak řádně nesplácel, proto mu byla žalobkyní naúčtována smluvní pokuta. Žalobkyně eviduje částečné úhrady žalovaného ve výši 4 361 Kč. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dne 9. 11. 2020 a zásilku mu odeslal na jeho doručovací adresu dle poštovního podacího archu dne 9. 11. 2020.

4. Podle ustanovení , (dále jen " ), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení. úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle ustanovení úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl požádán.

5. Podle ustanovení ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle ustanovení zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.

6. Podle ustanovení dlužník, který svůj dluh řádně nesplní, je v prodlení. Podle ustanovení po dlužníkovi, který je v prodlení

se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku

z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje

se za ujednanou výše takto stanovená.

7. Soud zhodnotil všechny provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k právnímu závěru, že žalobkyně je důvodná pouze částečně. Žalobkyni se v řízení nepodařilo prokázat, že by před uzavřením úvěrové smlouvy provedla posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést

k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení , je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat

i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení

absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. V tomto konkrétním případě žalobkyně neposoudila žádným způsobem úvěruschopnost žalovaného.

8. Soud se dále zabýval platností ujednání úvěrové smlouvy, kdy dospěl k závěru, že ujednání

o výši úroků je rozporné s dobrými mravy a způsobuje tak jeho absolutní neplatnost

dle ustanovení a , neboť ujednaná výše úroku 20 % měsíčně (tj. 240 % ročně) se natolik zjevně příčí dobrým mravům, že tento rozpor je třeba posoudit jako důvod k absolutní neplatnosti tohoto ujednání. Dle judikatury Nejvyššího soudu, která se váže ke staré právní úpravě , (dále jen ),

ale lze ji aplikovat i na úvěrové vztahy dle č. , je v rozporu

s dobrými mravy zpravidla taková výše úroků z půjčky (dané závěry jsou však použitelné

i na smlouvu o úvěru), která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání

obvyklou stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007,

sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 12. 2015,

sp. zn. ). Žalobkyně je nebankovním subjektem, u kterého, jsou s ohledem

na vyšší rizikovost úrokové sazby vyšší. Soudy proto, v rámci posuzování souladu či rozporu

s dobrými mravy, sazby poměřují, když menší překročení obvyklé sazby účtované bankami by rozpor s dobrými mravy samo o sobě založit nemohlo. V daném případě však sjednaná sazba úroků převyšuje výrazně nejvyšší sazby úroků u bankovních úvěrů a je třeba sjednanou výši úroků považovat za rozpornou s dobrými mravy, a tento rozpor je tak zjevný, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které je soud povinen přihlédnout dle ustanovení i bez návrhu.

9. Nároky z této neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat dle ustanovení z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení , plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Žalobkyně tedy má nárok na uhrazení jistiny, když s ohledem na neplatnost celé smlouvy nemohlo dojít k přirůstání neplatně sjednaného úroku k jistině, jak žalobkyně v žalobě tvrdí. Soud tedy zavázal žalovaného k úhradě původně poskytnuté jistiny úvěru 8 300 Kč po odečtení částky 4 361 Kč, kterou žalovaný uhradil dle tvrzení žalobkyně, tedy zbývající částky 3 939 Kč

se zákonným úrokem z prodlení od data, od kterého byl k zaplacení této částky vyzván žalobkyní poprvé, tj. od data uvedeného v předžalobní výzvě. V této byla žalovanému stanovena lhůta k úhradě do dne 10. 12. 2020, žalovaný je tedy v prodlení od 11. 12. 2020. S ohledem

na neplatnost celé smlouvy o úvěru pak žalobkyně nemá nárok na úrok z úvěru, smluvní pokuty, ani náklady vzniklé v souvislosti s prodlením, takže žaloba byla ve zbytku zamítnuta, jak

je uvedeno ve výroku II. Lhůta k plnění byla žalovanému stanovena ve výroku I. dle § 160

odst. 1 obecná třídenní.

10. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. , přičemž soud posuzoval míru procesního úspěchu stran v daném sporu. Soud při posuzování úspěchu ve věci přihlížel k celkové částce uplatněné žalobou včetně veškerého příslušenství, neboť i tyto skutečnosti je nutno zohlednit, když rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má být zřejmým

a logickým ukončením celého soudního řízení a ne pouze mechanickým posuzováním výsledku sporu bez komplexního zhodnocení rozhodnutí v meritu věci (viz nález Ústavního soudu ČR sp. zn. ). Soud tedy kapitalizoval veškeré žalobou uplatněné příslušenství, a to ke dni rozhodnutí. Žalobkyně tak byla procesně méně úspěšná než žalovaný. Ten však náklady řízení nepožadoval, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu Ostrava, pobočka v Olomouci prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí.