Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
15 C 352/2020-54
Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr Petrem Machačkou ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátkou titul. jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 22 119 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se co do částky 4 320 Kč zastavuje.
II. Žaloba se ve zbývající části zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Řízení se co do částky 4 320 Kč zastavuje.</b> <b>II. Žaloba se ve zbývající části zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 23. 12. 2020 domáhala po žalovaném zaplacení částky 22 119 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru číslo uzavřené dne 17. 12. 2012 mezi žalobkyní a žalovaným. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí úvěru ve výši 50 000 Kč s efektivní úrokovou sazbou 73,36% ročně, který měl žalovaný splácet ve 48 měsíčních splátkách po 2 638 Kč počínaje 22. 1. 2013. V souladu se smlouvou byly žalovanému dne 23. 12. 2014 poskytnuty další finanční prostředky ve výši 20 576 Kč. Počet splátek tak byl navýšen o dalších 24 měsíčních splátek ve výši 63 312 Kč. Výpůjční úroková sazba činila v tomto případě 66,87% ročně. Žalovaný zaplatil do zesplatnění 166 616 Kč, po zesplatnění pak dalších 16 560 Kč a po podání žaloby ještě 4 320 Kč. Před podáním žaloby tedy žalovaný uhradil 183 176 Kč a celkově uhradil 187 496 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením 34 splátky a následně 64 splátky v důsledku čehož vznikl žalobkyni nárok na smluvní pokuty 211,04 Kč, resp. 342,94 Kč. S ohledem na prodlení delší než 60 dnů v případě splátky č. 64 žalobkyně úvěr ke dni 22. 6. 2018 zesplatnila., a to dle čl. 12 smlouvy. K datu zesplatnění činila dlužná jistina částku 19 777,74 Kč. Aktuální jistina činí 5 264,89 Kč, k datu zesplatnění však činila 21 824,89 Kč. Dále žalobkyně požaduje zaplacení 2 smluvních pokut v celkové výši 553 Kč (211,04 + 342,94) podle čl. 12 smlouvy za prodlení se splátkou vyšší než 30 dnů. Podle čl. 12 žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z dlužné jistiny počínaje 24. 6. 2018 a dále úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné jistině ve výši 52,31% počínaje 24. 6. 2018 ročně do zaplacení, maximálně do doby, kdy úrok dosáhne částky 151 948 Kč, tedy 120 % částky, kterou měl žalovaný zaplatit dle části A. smlouvy.
2. Podáním ze dne 23. 3. 2021 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, když navrhla, aby soud vydal usnesením, kterým by řízení co do částky 4 320 Kč zastavil, neboť tuto částku žalovaný po podání žaloby žalobkyni uhradil.
3. K jednání nařízenému na 24. 3. 2021 se právní zástupce žalobkyně dostavil, na podané žalobě trval. Žalovaný se k jednání nedostavil, proto soud v souladu a za splnění podmínek § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal v jeho nepřítomnosti.
4. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby soud návrhu žalobkyně vyhověl a výrokem I. tohoto rozsudku řízení co do částky 4 320 Kč zastavil.
5. Z předložených důkazů zjistil soud následující:
6. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru ze dne 17. 12. 2012 a z oznámení o schválení úvěru číslo ze dne 20. 12. 2012 soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 73,36% ročně splácet v pravidelných 48 měsíčních splátkách po 2 638 Kč splatných vždy k 22. dni v měsíci. Celkem měl žalovaný zaplatit žalobkyni částku 126 624 Kč. Dále byla sjednána možnost dalšího poskytnutí prostředků, a to ve výši 20 576 Kč. Podle čl. 12 smlouvy jestliže se klient ocitne v prodlení se splátkou o délce 30 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 13% z dlužné částky. Podle článku 12.3 smlouvy má poskytovatel právo na zesplatnění úvěru při prodlení se splátkou či její částí delší než 60 dnů. Podle článku 12.8 smlouvy jestliže klient po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru ani v den následující po zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 0,15 % denně z dlužné nové jistiny úvěru ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru do zaplacení. Žalobkyně dne 20. 12. 2012 oznámila žalovanému, že úvěr schválila a zaslala mu splátkový kalendář.
7. Z dokladu o vyplacení úvěru má soud za prokázané, že částka 50 000 Kč byla vyplacena na účet uvedený žalovaným ve smlouvě dne 19. 12. 2012, částka 20 576 Kč pak dne 23. 12. 2014.
8. Z oznámení ČSSZ o vyplacení důchodu pro invaliditu třetího stupně soud zjistil, že žalovanému byl s účinností od ledna 2012 vyplácen důchod ve výši 12 131 Kč.
9. Z oznámení ze dne 29. 12. 2014 soud zjistil, že žalovanému byl poskytnut automatický revolving ve výši 20 576 Kč, snížený o částku 422 Kč, která byla užita na splatný závazek ze smlouvy číslo Celkem měl žalovaný uhradit dalších 63 312 Kč RPSN činilo 67,12%. Žalovanému byl k oznámení přiložen splátkový kalendář, z něhož vyplývá navýšení počtu splátek o dalších 24 na celkový počet 72. Výše splátek zůstala na výši 2 638 Kč.
10. Žalobkyně žalovaného vyzvala dne 23. 5. 2018 k úhradě dlužných splátek č. 64 a 65 a k uhrazení smluvní pokuty ve výši 553 Kč, přičemž jej upozornila, že nedojde-li k okamžitému uhrazení, nastane zesplatnění celého úvěru.
11. Z karty klienta ze dne 21. 12. 2020 soud zjistil, že žalovaný splatil celkem 183 176 Kč, vyplaceno mu včetně revolvingu bylo 70 576 Kč. Z původní jistiny zbývá uhradit 5 264,89 Kč a celkem zbývá k úhradě 49 834,37 Kč. Z výpisu je zřejmé, že do prodlení se žalovaný dostal již se splátkou č. 3 a 4, následně hradil úvěr řádně dle sjednaných podmínek, a to až do splátky č. 33, 34 a 35 kdy se opět dostal do prodlení. Následně již podmínky hrazení opět dodržel, a to až do splátky č. 64, kdy se dostal do prodlení s hrazením jednotlivých splátek, které již hradil pouze částečně.
12. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 29. 1. 2019 vzal soud za prokázané, že žalobkyně informovala žalovaného o zesplatnění úvěru a zároveň ho vyzvala k úhradě dlužné částky, která dle žalobkyně ke dni zesplatnění činila 53 612 Kč.
13. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 25. 3. 2020 má soud za prokázané, že žalobkyně vyzývala žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky ve výši 24 567 Kč a dále smluvní pokuty s tím, že pokud nebude dlužná částka zaplacena, bude vymáhána soudní cestou.
14. Z oznámení ČSSZ soud zjistil, že žalovanému je vyplácen invalidní důchod pro invaliditu III. stupně ve výši 13 900 Kč.
15. Z ostatních předložených důkazů nezjistil soud žádné podstatnější skutečnosti, tato skutečnost se týká zejména výpisu z registru SOLUS a vyjádření znalce k úročení pohledávek.
16. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 17. 12. 2012 smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému částku 50 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit v pravidelných 48 měsíčních splátkách po 2 638 Kč měsíčně a úrokem ve výši 73,36 % ročně z poskytnutého úvěru. Následně došlo k poskytnutí další částky 20 576 Kč, čímž došlo k navýšení počtu splátek o 24. Žalovaný na dluh uhradil celkem částku 183 176 Kč, po podání žaloby hradil dále částku 4 320 Kč Celkem tak uhradil 187 496 Kč. Pro případ prodlení si účastníci sjednali smluvní pokuty ve výši 15% z dlužné splátky a ve výši 0,15 % denně v případě, že úvěr po zesplatnění nebude uhrazen.
17. Vzhledem k tomu, že žalobkyně podala žalobu již za účinnosti nového občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb. ), postupoval soud podle ust. § 3028 odst. 3 tohoto zákona, podle kterého se řídí jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Jelikož mezi stranami nebylo toto ujednáno, postupoval soud podle zákona č. 513/1991 Sb. , obchodního zákoníku, ve znění platném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obch. zák.“).
18. Dle § 497 obch. zák. smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
19. Z citované právní úpravy je zřejmé, že smlouva uzavřená mezi stranami sporu byla smlouvou o úvěru – a to o úvěru spotřebitelském podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZSpU“). Vzhledem k tomu, že se jednalo o smlouvu uzavřenou mezi podnikatelem v rámci jeho podnikatelské činnosti a spotřebitelem, je ve věci nezbytné zvážit i dopad zvláštních ustanovení na ochranu spotřebitele (§ 51a a n. OZ ).
20. Podle § 39 OZ platilo, že neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.
21. Podle § 55 odst. 2 OZ platilo, že ujednání ve spotřebitelských smlouvách podle § 56 jsou neplatná.
22. Podle § 56 odst. 1 OZ platilo, že spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.
23. Podle odst. 2 téhož paragrafu platilo, že ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na smluvní ujednání, která vymezují předmět plnění smlouvy nebo cenu plnění.
24. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, která je zároveň spotřebitelskou smlouvou. Zároveň se jednalo o smlouvu uzavřenou adhezním způsobem, neboť její základní podmínky byly určeny jednou ze smluvních stran, aniž slabší strana měla skutečnou příležitost obsah těchto základních podmínek ovlivnit.
25. Žalobkyně s žalovanou sjednala smluvní úrok ve výši 73,36% ročně. Smluvní úrok vyjadřuje na jedné straně příjem věřitele z titulu půjčení peněz dlužníkovi a na straně druhé nákladovost spotřebitelského úvěru pro dlužníka. Věřitel má právo dohodnout se s dlužníkem na úrocích, takto sjednaná výše úroků však musí být přiměřená a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Je třeba rovněž přihlédnout k tomu, že dlužník se v daném právním vztahu nachází v pozici spotřebitele, tudíž slabší smluvní strany, která je ve fakticky nerovném postavení vůči věřiteli, a tím je omezena i jeho autonomie vůle rozhodovat o obsahu závazku, který je uzavírán ve formulářové podobě. Jelikož obecně platí zákaz zneužití práva, nemůže být poskytnuta ochrana subjektu, který svého práva zneužívá na úkor slabší smluvní strany. Je totiž neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů (viz nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11 ).
26. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 , a v rozsudku ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005 , uvedl, že v rozporu s dobrými mravy je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Toliko konkrétní zjištění, zda a kolikanásobně převyšuje dohodnutá výše úroků horní hranici obvyklé úrokové míry u úvěrů poskytovaných bankami, dovoluje učinit závěr, zda výše úroků přesahuje obvyklou úrokovou míru podstatným způsobem. Teprve stav, kdy tomu tak je, odůvodňuje závěr, že jde o ujednání, které je neplatné pro rozpor s dobrými mravy.
27. Tyto závěry lze obdobně vztáhnout na posouzení přiměřenosti celkových nákladů spotřebitelského úvěru, a to bez ohledu na další uplatněným nárokům žalobkyně na smluvní pokutu a nesplacené poplatky za vystavené upomínky.
28. Při poskytování úvěrů a půjček existuje z hlediska požadovaných úroků určitá hranice, která odděluje standardní podnikatelskou činnost provozovanou v souladu s právním řádem a lichvu. V tomto ohledu je třeba dbát na to, aby se nepoctivým poskytovatelům půjček nedostávalo soudní ochrany, jelikož zjevně zneužívají svého postavení na úkor spotřebitelů, kteří se nacházejí v tíživé životní situaci, a kteří jsou v naprosté většině případů klienty nebankovních poskytovatelů půjček.
29. Nahlédnutím do databáze časových řad ARAD České národní banky soud zjistil, že roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR u nových obchodů v prosinci 2012, tedy v době uzavření smlouvy, činila 5,57% ročně. Soud přihlédl k tomu, že se jednalo o tzv. rychlou půjčku, kdy žalovaný dostal vyplaceny peníze, bez nutnosti zajištění či účelové vázanosti úvěru. U nebankovních institucí je proto soud ochoten akceptovat úroky či celkové náklady úvěru ve výši 20% ročně. Smluvní strany si mezi sebou v posuzované věci sjednaly úrok ve výši 73,36 % ročně, což je sazba mnohonásobně převyšující soudem akceptovatelnou výši. Soud tedy připouští výši úroků pouze co do 20% ročně, ve výši nad 20% ročně považuje ujednání o úroku za neplatné a v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 39 OZ . Stanovenou výši úroků ve výši 73,36% považuje soud za zcela nepřijatelnou. Jelikož je soud toho názoru, že závazky by se měly plnit, tak určil dle úvěrové kalkulačky, jaká by byla výše úroku, kdyby žalovaný splácel úvěr ve výši 70 576 Kč s úrokem 20 % v období od uzavření smlouvy (od data první splátky) do data zesplatnění úvěru, tedy za období od 22. 1. 2013 do 22. 6. 2018. Za toto období by úroky činily 76 415 Kč. Pro zjednodušení tedy měl žalovaný zaplatit žalobkyni jistinu ve výši 70 576 Kč a dále úrok maximálně ve výši 76 415 Kč. Od součtu těchto dvou částek je nutno odečíst částku 166 616 Kč zaplacenou žalovaným před zesplatněním. Z uvedeného vyplývá, že žalovaný úvěr přeplatil o částku 19 625 Kč (166 616 - (70 576 + 76 415)). Po zesplatnění pak žalovaný navíc uhradil ještě částku 16 560 Kč a po podání žaloby částku 4 320 Kč. Žalovaný tak dle názoru soudu uhradil na úvěr o 40 505 Kč víc, než by bylo přípustné s ohledem na dobré mravy. Z karty klienta rovněž vyplývá, že sice žalovaný občas hradil se některé splátky se zpožděním, nicméně toto zpoždění bylo povětšinou v řádu několika dnů. Zásadní prodlení tak nastalo vlastně až právě u zmiňované 64 splátky, tedy nedlouho před splacením celého úvěru rozloženého na 72 splátek. Jelikož tedy žalovaný při zohlednění dobrých mravů tak jak je nastínil soud úvěr de facto v době zesplatnění uhradil, nemohl soud shledat oprávněným požadavek žalované na smluvní pokutu. Nadto je zřejmé, že by tato pokuta byla stejně kryta přeplatkem, který žalovaný na úvěr uhradil.
30. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná a rozhodl o jejím zamítnutí.
31. S ohledem na výše uvedené soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.
32. Ve věci byl tedy úspěšný žalovaný a vůči neúspěšné žalobkyni mu tak s ohledem na znění § 142 dst. 1 a § 142a odst. 1 o.s.ř. , svědčilo právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný však nárok na náhradu nákladů řízení neuplatnil. Jelikož tedy žalovaný nepožadoval přiznat náhradu nákladů řízení, rozhodl soud o nákladech řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to prostřednictvím podepsaného soudu ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka Pardubice.