Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
15 C 196/2020-30
Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Mgr Ing Vladimírem Doležalem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 5 167 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Soud zamítá žalobu na zaplacení částky 3 828 Kč a částky 1 000 Kč s úrokem z prodlení 8,5 % z částky 3 828 Kč za období od 22. března 2018 do zaplacení.
II. Soud zastavuje řízení o žalobě na zaplacení částky 339 Kč.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Soud zamítá žalobu na zaplacení částky 3 828 Kč a částky 1 000 Kč s úrokem z prodlení 8,5 % z částky 3 828 Kč za období od 22. března 2018 do zaplacení.</b> <b>II. Soud zastavuje řízení o žalobě na zaplacení částky 339 Kč.</b> III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 5 167 Kč, představující nedoplatek složené pohledávky na vrácení úvěru 2 tis. Kč, administrativního poplatku 660 Kč, poplatků za upomínky v celkové částce 1 150 Kč a úroku z úvěru 18 Kč, to vše ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo uzavřené mezi účastníky dne 14. listopadu 2017. Podle této smlouvy měl být žalovanému poskytnut úvěr v uvedené výši, který se žalovaný měl zavázat vrátit a zaplatit výše uvedený poplatek 660 Kč a kapitalizovaný úrok 18 Kč, nejpozději do 30 dnů. Úvěr měl být žalovanému vyplacen na jeho bankovní účet dne 14. listopadu 2017. Poplatky za upomínky byly žalovanému účtovány v souladu s uvedenou smlouvou, a to v částce 150 Kč za prodlení 7 dnů se splatností do 21. prosince 2017, v částce 250 Kč za prodlení 14 dnů se splatností do 28. prosince 2017, v částce 350 Kč za prodlení 21 dne se splatností do 4. ledna 2018 a v částce 450 Kč za prodlení 30 dnů se splatností do 15. ledna 2018. Stejnou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení smluvní pokuty 0,1 % denně z úvěru, poplatku 660 Kč a úroku, počítané za dobu od 15. prosince 2017 do 28. července 2020 v částce 1 339 Kč. Žalovaný tyto žalované částky žalobkyni nezaplatil, přestože k tomu byl vyzván dne 14. března 2018 se lhůtou pro zaplacení do 21. března 2018. Stejnou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení podle výroku I., aniž by tento nárok věcně odůvodnila.
Podáním doručeným soudu dne 18. listopadu 2020 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět ohledně žalované smluvní pokuty v částce 339 Kč. Soud proto řízení v této části podle § 96 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ OSŘ“) výrokem II. zastavil.
Soud na jednání nařízeném k projednání věci nezjistil skutečnosti odpovídající žalobním tvrzením. Žalovaný se totiž k žalobě nevyjádřil. Neučinil tedy žádné ze skutkových tvrzení za nesporné a žalobkyně k prokázání svých tvrzení navrhla důkazní prostředky, jež její tvrzení nemohla prokázat. Soud v této věci hodnotil stejnou procesní situaci, která již byla v neprospěch žalobkyně řešena ve věci vedené před zdejším soudem pod spisovou značkou 8 C 187/2020, kdy byla obdobná žaloba zamítnuta již pravomocným rozsudkem zdejšího soudu ze dne 2. července 2020, čj. 8 C 187/2020 – 16, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 10. března tr., čj. 25 Co 49/2021 – 44 Ani v této věci nemá nalézací soud důvod odchýlit se od hodnocení provedených důkazů stejného druhu podle stejného důkazního návrhu žalobkyně. Proto na toto hodnocení, jež je žalobkyni známo, soud odkazuje. Ani kopie osobních dokladů žalovaného, jež žalobkyně k důkazu označila, pochopitelně nemohou prokázat sjednání jakékoli smlouvy s žalovaným nýbrž jen to, že žalobkyně s kopiemi jeho dokladů disponuje. Opačný závěr by umožnil přijmout zjištění o jakékoli smlouvě, jež bude žalobkyně prezentovat s podporou osobního dokladu žalovaného podporovat. Soud proto nemohl tvrzený skutkový stav podřadit pod § 2395 a násl. OZ upravující smlouvu o úvěru, či pod § 2048 OZ o smluvní pokutě, neboť sjednání takové smlouvy či utvrzení dluhu nebylo zjištěno. Nebylo-li zjištěno prodlení žalovaného s plněním peněžitého závazku, nelze pochopitelně dospět ani k závěru o důvodnosti žaloby na placení poplatků za upomínání k placení či úroku z prodlení. Pro neunesení důkazního břemene ve smyslu § 120 odst. 1 OSŘ proto soud žalobu výrokem I. zamítl.
V souladu s ustanovením § 142 odst. 1 OSŘ by zcela úspěšnému žalovanému vůči neúspěšné žalobkyni náleželo právo na náhradě účelně vynaložených nákladů řízení. Protože však soud na straně žalovaného žádné náklady řízení neshledal, nepřiznal právo na jejich náhradu žádnému z účastníků.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 OSŘ).