Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
19 C 14/2021-54
Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní titul Terezou Pirklovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 2 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 000 Kč od 12. 4. 2015 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 000 Kč od 12. 4. 2015 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se obrátila ke zdejšímu soudu s žalobou, kterou odůvodnila tím, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba, se sídlem adresa, anonymizováno příjmení příjmení, anonymizována dvě slova číslo, země (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřel dne 12. 3. 2015 smlouvu, na základě které byla žalovanému poskytnuta v hotovosti částka ve výši 2 000 Kč, kterou se zavázal společně s poplatkem za zpracování a poskytnutí půjčky vrátit do 11. 4. 2015. Žalovaný však do dnešního dne na dluh ničeho neuhradil. Žalobkyně žalobou požaduje, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit pouze jistinu úvěru ve výši 2 000 Kč a nikoliv i sjednaný poplatek a dále z uvedené jistiny zákonný úrok z prodlení.
2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.
3. Jelikož ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů a nešlo o věc vyjmenovanou v ustanovení § 120 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “), vyzval soud žalovaného podle § 115a o.s.ř. o.s.ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalovaný se ve stanovené lhůtě písemně nevyjádřil, ačkoli mu předmětné usnesení bylo řádně doručeno na adresu trvalého bydliště. Žalobkyně s uvedeným postupem souhlasila již ve svém žalobním návrhu. Soud proto ve věci nenařídil jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů.
4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Žalovaný uzavřel dne 12. 3. 2015 s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu včetně všeobecných obchodních podmínek právní předchůdkyně žalobkyně, na jejímž základě byla téhož poskytnuta žalovanému v hotovosti částka ve výši 2 000 Kč. Totožnost žalovaného byla ověřena na základě číslo obč. průkazu, přičemž uvedený průkaz nebyl nalezen v databázi neplatných dokladů. Žalovaný se uvedenou částku společně s poplatkem ve výši 620 Kč zavázal vrátit do 11. 4. 2015 o úvěru na č.l. 11, potvrzení o převzetí platby na č.l. 13, 14 a 50, faktura na č.l. 21, kopie občanského průkazu žalovaného na č.l. 22, on-line databáze neplatných dokladů). Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitelka uzavřela s žalobkyní jako postupníkem dne 21. 12. 2017 smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka žalovaného z výše uvedené smlouvy postoupena na žalobkyni /viz smlouvu o postoupení pohledávek na č.l. 15 Žalovanému bylo dopisem ze dne 18. 1. 2018 oznámeno, že došlo k postoupení pohledávky, v němž byl zároveň vyzván k úhradě dluhu, přičemž dopis byl odeslán dne 26. 1. 2018 /viz oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 20, podací arch na č.l. 26 Naposledy byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 5. 6. 2020, přičemž dopis mu byl odeslán 11. 6. 2020 /viz předžalobní upomínku na č. l. 19 včetně podacího lístku na č. l. 25 Žalovaný netvrdil a ani jinak v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.
5. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“) a podle zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, platném a účinném do 30.11.2016, vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti, zejména podle následujících ustanovení:
6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Dle § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
8. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
9. Dle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
10. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti dne 12. 3. 2015 částku ve výši 2 000 Kč, kterou měl žalovaný vrátit nejpozději do dne 11. 4. 2015. Pro právní posouzení věci by se soud měl nejprve zabývat, zda byla řádně uzavřena smlouva o úvěru, pro jejíž platnost je nutno postavit najisto, zda právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala řádně úvěruschopnost žalovaného. Správně by tak soud měl nejprve vyzvat žalobkyni k prokázání, zda zkoumala řádně úvěruschopnost žalovaného, popřípadě nařídit jednání, na němž by bylo žalobkyni poskytnuto poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. k označení důkazů prokazující řádné zkoumání úvěruschopnosti. V případě, že by pak žalobkyně neunesla důkazní břemeno, soudu by nezbylo, než úvěrovou smlouvu posoudit jako neplatnou a přiznat žalobkyni nanejvýše bezdůvodné obohacení vzniklé v důsledku vyplacení jistiny úvěru žalovanému bez právního titulu. V daném případě je situace však specifická tím, že žalobkyně se domáhá výhradně jistiny úvěru ve výši 2 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení, kterou, jak bylo v řízení prokázáno právní předchůdkyně žalobkyně skutečně žalovanému v hotovosti vyplatila. Soud proto v tomto konkrétním případě s ohledem na zásadu hospodárnosti a rychlosti řízení blíže nezkoumal, zda byla řádně před uzavřením smlouvy zkoumána úvěruschopnost žalovaného a zdali tak byla smlouva uzavřena platně či neplatně, neboť v obou případech by byl výsledek sporu zcela totožný – žalobkyni by byl přiznán nárok na zaplacení částky ve výši 2 000 Kč odpovídající poskytnuté jistině úvěru, která byla žalovanému vyplacena, když nebylo prokázáno, že by žalovaný na tento svůj dluh do dnešního dne něčeho uhradil. Je proto bezpředmětné, zda tento nárok žalobkyni náleží z titulu nesplaceného úvěru na základě platně uzavřené smlouvy o úvěru, nebo z titulu bezdůvodného obohacení. Ten samý závěr pak soud učinil i s ohledem na požadované příslušenství. Kdyby smlouva o úvěru byla platná, splatnost celého dluhu by nastala dne 11. 4. 2015. V případě bezdůvodného obohacení splatnost dluhu nastává bez zbytečného odkladu od požádání věřitele ve smyslu § 1958 odst. 2 o.z., přičemž žalovaný byl požádán (a byl si zároveň dobře vědom), že má poskytnutou částku vrátit právě do 11. 4. 2015. Jelikož dluh žalovaného byl postoupen řádně na žalobkyni, je žalovaný povinen uvedené uhradit právě jí.
11. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do uvedeného data, ocitl se s placením dluhu od 12. 4. 2015 v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , tak jak požadovala žalobkyně.
12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení zcela úspěšná plnou náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu (dále jen „a. t.“) ve výši 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, návrh ve věci samé), tj. ve výši 600 Kč (3 úkony x odměna ve výši 200 Kč), dále paušální náhrada výdajů za každý z těchto úkonů podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., tj. ve výši 300 Kč (3 úkony x paušální náhrada ve výši 100 Kč) a náhrada za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o.s.ř. o.s.ř. ve výši 189 Kč (21 % z částky 900 Kč). Jejich zaplacení soud uložil k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
13. Lhůta k plnění byla stanovena v obecné třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost stanovenou tímto rozhodnutím, lze se jejího výkonu domáhat podáním návrhu u soudu (§ 251 o. s. ř. o. s. ř. ) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem (zákon č. 120/2001 Sb. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti, ve znění pozdějších předpisů) u soudního exekutora.