Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

19 C 7/2021-88

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní titul Terezou Pirklovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 33 134,40 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 15 000 Kč od 30. 7. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž žalobkyně požadovala uložit žalovanému povinnost zaplatit:

-) částku 8 400 Kč,

-) smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 23 400 Kč za období od 2. 7. 2019 do 20. 8. 2020 ve výši 9 734,40 Kč

-) zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15 000 Kč od 2. 7. 2019 do 29. 7. 2020,

-) zákonný úrok z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 15 000 Kč od 30. 7. 2020 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 15 000 Kč od 30. 7. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, v níž žalobkyně požadovala uložit žalovanému povinnost zaplatit: -) částku 8 400 Kč, -) smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 23 400 Kč za období od 2. 7. 2019 do 20. 8. 2020 ve výši 9 734,40 Kč -) zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15 000 Kč od 2. 7. 2019 do 29. 7. 2020, -) zákonný úrok z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 15 000 Kč od 30. 7. 2020 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení peněžitého plnění ve výši 33 134,40 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 15 000 Kč od 2. 7. 2019 do zaplacení ve výši 10 %. Pro odůvodnění svého požadavku uvedla, že její právní předchůdkyně společnost právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela se žalovaným dne 1. 6. 2018 smlouvu, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 15 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem za správu úvěru ve výši 3 300 Kč, inkasním poplatkem ve výši 900 Kč a úrokem z úvěru ve výši 4 200 Kč, a to ve 13 měsíčních splátkách po 1 950 Kč. Žalovaný však ničeho neuhradil. Pohledávka byla dne 26. 5. 2020 postoupena na žalobkyni. Žalobkyně se rovněž domáhá uložení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za dobu od 2. 7. 2019 do 20. 8. 2020, jež je vyčíslen částkou 9 734,40 Kč.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. K jednání soudu se žalobkyně omluvila a řádně předvolaný žalovaný se nedostavil. Soud proto postupem podle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ “) projednal věc bez přítomnosti účastníků.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:

5. Právní předchůdkyně žalobkyně sjednala se žalovaným dne 1. 6. 2018 smlouvu o úvěru číslo rok číslo, na základě níž žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Takto poskytnuté peněžní prostředky se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem za uzavření smlouvy ve výši 600 Kč, poplatkem za správu úvěru ve výši 3 300 Kč a poplatkem za hotovostní úvěr ve výši 2 850 Kč Celkem se tedy žalovaný zavázal vrátit 25 950 Kč, a to ve 13 měsíčních splátkách po 1 950 Kč. Pro případ prodlení s úhradou jakékoliv splátky se žalovaný zavázal uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky (zjištěno ze smlouvy o úvěru na č.l. 16, předpisů splátek na č.l. 18, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru na č.l. 20). Právní předchůdkyně žalobkyně před sjednáním smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného, přičemž zjistila, že žalovaný pracuje jako anonymizováno, přičemž jeho příjem činí 12 430 Kč měsíčně. Náklady na bydlení spořívají v nákladech na energie ve výši 3 000 Kč měsíčně a náklady na stravu ve výši 6 000 Kč měsíčně (viz finanční analýza na č.l. 19, žádost o poskytnutí úvěru na č.l. 22). Žalovaný pracoval od dubna 2017 u společnosti právnická osoba, od 6. 12. 2017 byl zaměstnán jako operátor výroby u právnická osoba anonymizováno (obec), s.r.o. a od 4. 5. 2018 opět u společnosti právnická osoba (viz pracovní smlouva na č.l. 23, dohoda o provedení práce na č.l. 24 a pracovní smlouva na č.l. 25). V březnu 2018 činil jeho příjem 3 031 Kč, v dubnu 2018 činil čistý příjem žalovaného 5 338 Kč, v květnu 2018 činil 10 461 Kč, přičemž mu byla vydána záloha ve výši 6 600 Kč (viz výplatní pásky na č.l. 24). Právní předchůdkyně žalobkyně měla rovněž k dispozici výpis z účtu vedený na jméno jméno příjmení, jejíž korespondenční adresa byla totožná jako žalovaného. Z uvedeného výpisu z účtu vyplývá, že na účet byly připisovány platby od obec správy sociálního zabezpečení a Úřadu práce ČR, dále mzda žalovaného od právnická osoba anonymizováno (obec), s.r.o., přičemž v únoru 2018 byla připsána platba ve výši 14 639 Kč, v březnu 2018 byla připsána platba ve výši 9 024 Kč, v dubnu 2018 byla připsána platba ve výši 3 031 Kč a v květnu 2018 byla připsána platba ve výši 7 600 Kč. Na účet byla rovněž připsána částka dne 10. 4. 2018 od společnosti právnická osoba ve výši 1 500 Kč, dne 12. 4. 2018 od právnická osoba anonymizována dvě slova ve výši 4 000 Kč, dne 26. 3. 2018 od společnosti právnická osoba ve výši 20 000 Kč (viz výpisy z účtu na č.l. 27 a násl.). Žalovaný však na svůj dluh ničeho nezaplatil (zjištěno z nesporovaného tvrzení žalobkyně). Část závodu právní předchůdkyně žalobkyně včetně pohledávky za žalovaným, byla převedena na společnost právnická osoba dnem 28. 9. 2018 (viz notářský zápis na č.l. 14). právnická osoba následně postoupila pohledávku na společnost právnická osoba, IČO (viz smlouva o postoupení pohledávek na č.l. 41), která postoupila pohledávku na žalobkyni (viz smlouva o postoupení pohledávek na č.l. 38). Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu dopisem ze dne 24. 7. 2020 (viz předžalobní upomínka na č.l. 35), přičemž mu bylo rovněž oznámeno společností právnická osoba, že pohledávka byla postoupena na žalobkyni (viz oznámení na č.l. 35 p.v.). Zásilka byla odeslána dne 24. 7. 2020 na adresu trvalého bydliště žalovaného (viz podací lístek na č.l. 36).

6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle , (dále jen„ o. z.“) a podle , o spotřebitelském úvěru, vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti (dále jen„ ZoSÚ“), zejména podle následujících ustanovení:

7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

11. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

13. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, a to co do výše 15 000 Kč s úrokem z prodlení.

16. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, coby poskytovatele úvěru, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalovaného. V tomto směru nelze než konstatovat, že žalobkyně břemeno tvrzení a břemeno důkazní, že své povinnosti ve smyslu ZoSÚ dostála, neunesla (pro nepřítomnost žalobkyně nebylo možno tuto při ústním jednání postupem dle a 3 v uvedeném ohledu vyzvat k doplnění tvrzení a označení a předložení důkazů). Z provedeného dokazování nelze dovodit, že žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného s řádnou pečlivostí. Co se týče příjmu žalovaného, žalobkyně doložila pracovní smlouvy, výplatní pásky a výpisy z účtu vedeného na jméno jméno příjmení, kam byla žalovanému zasílána mzda. Žalobkyně vyšla při posouzení úvěruschopnosti z částky 12 430 Kč, z uvedených důkazů však neplyne, že by žalovaný tohoto příjmu dosahoval. Z předložených důkazů vyplývá, že na účet byla v roce 2018 připsána za leden mzda ve výši 14 639 Kč, za únor mzda ve výši 9 024 Kč, za březen 3 031 Kč, za duben 4 435 Kč. Z výplatní pásky za měsíc květen 2018 potom vyplynulo, že žalovaný sice dosáhl vyšší mzdy ve výši 10 461 Kč, avšak již 21. 5. 2018 mu byla vyplacena část zálohy na mzdu ve výši 6 600 Kč. Průměrná doložená mzda žalovaného tedy činila 8 318 Kč a nikoliv 12 430 Kč. Z výpisu účtu je zřejmé, že rodina žalovaného spoléhala na dávky státní sociální podpory a hmotné nouze a na jiné poskytnuté úvěry od různých společností, z nichž hradila své každodenní potřeby.

17. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz příjmení, L.; příjmení, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. -39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslo použitelný i za účinnosti ). Podle ZoSÚ činí poskytovatel předmětné posouzení zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů.

18. Neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele stanovenou v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň zjevně narušuje veřejný pořádek (pro širší dopady porušení této povinnosti; zde srov. kupř. již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. nebo rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. ). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (shodně např. rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, ve věci C číslo či rozhodnutí název soudu sp. zn. spisová značka nebo sp. zn. spisová značka).

19. V poměrech projednávané věci soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila, když posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla. Právní předchůdkyně žalobkyně sice měla k dispozici smlouvu, výplatní pásky žalovaného i výpisy z účtu, na který žalovanému byla mzda připisována, žalobkyně však vyšla zcela z nesprávné částky. příjmení to, žalobkyně neprokázala, že by jakkoli zkoumala skutečné výdaje žalovaného. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je pak absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy a v souladu s  věta třetí redukce nároku žalobkyně vůči žalované na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu o. z. Žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, na úkor žalobkyně se bezdůvodně obohatil a je povinen žalobkyni vrátit plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tedy v částce 15 000 Kč, a to bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění dle o. z.

20. Žalobkyně žalovaného vyzvala k plnění dopisem odeslaným dne 24. 7. 2020 (pátek), podle § 573 o.z. se má za to, že dopis byl doručen dne 29. 7. 2020. Uvedeným dnem tedy nastala splatnost dluhu a žalovaný byl od následujícího dne v prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni dle ustanovení ve spojení s  o. z. právo na úrok z prodlení ode dne 30. 7. 2020 do zaplacení ve výši 8,25 %, tedy ve výši stanovené Sb, to však ale pouze z výše přiznaného bezdůvodného obohacení ve výši 15 000 Kč. Ve zbývajícím rozsahu byl nárok na zaplacení úroku z prodlení zamítnut. Lhůta k plnění byla určena v souladu s ustanovením

21. Ve zbývajícím rozsahu (poplatek za sjednání úvěru, smluvní pokuta atd.) soud žalobu zamítl, neboť nebylo prokázáno, že mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy, od níž své další nároky žalobkyně odvíjela (výrok II. tohoto rozsudku).

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému dle obsahu spisu v souvislosti s řízením žádné náklady nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení k Okresnímu soudu v Mělníku O odvolání rozhoduje Krajský soud v Praze.

Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost stanovenou tímto rozhodnutím, lze se jejího výkonu domáhat podáním návrhu u soudu ( ) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem ( , o soudních exekutorech a exekuční činnosti, ve znění pozdějších předpisů) u soudního exekutora.