Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
10 C 348/2020-39
Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr Ladislavem Mášou ve věci
žalobkyně: ; Česká televize, IČO
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem titul. jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa žalovaného, PSČ obec a číslo
o zaplacení 675 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba o zaplacení 675 Kč s úrokem z prodlení ve výši 60,29 Kč se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žaloba o zaplacení 675 Kč s úrokem z prodlení ve výši 60,29 Kč se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení 675 Kč z titulu nesplnění povinnosti žalovaného podle zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zák. č. 348/2005 Sb.), neboť žalovaný neplatil televizní poplatky ve výši 135 Kč měsíčně v měsících září 2019 až leden 2020 (5 měsíců po 135 Kč). Žalobkyně dále požaduje kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po dni splatnosti jednotlivých plateb televizního poplatku do dne vyhotovení žaloby, tj. k datu 15. 10. 2020, ve výši 60,29 Kč.
Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Namítal, že v době za kterou ne poplatek požadován, neměl anténu a televizní signál nepřijímal. Neměl ani telefonní signál ani internet. Televizi jako přístroj sice měl, ale používal jsem ji pouze k DVD přehrávači. Na výzvu žalobkyně, ve které jej vyzývala k přihlášení nebo k vyplnění čestného prohlášení, bohužel nezareagoval, byl v té době nemocný s páteří a nemohl vycházet z domu, nemohl čestné prohlášení poslat. Bydlí v obec, což je vesnice, kde končí silnice, špatně se tam dostává například na poštu apod. Konkrétně na poštu je to 11 km. Automobil v té době sice měl, ale nebyl pojízdný. V současné době již televizi má, neboť ji i se satelitem dostal od dětí v prosinci 2020. Od té doby televizi platí.
Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. platí, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.
Žalovaný sice je a byl i od září 2019 odběratelem elektřiny, a proto jej správně žalobkyně považovala za poplatníka televizního poplatku, vzhledem k tomu, že po její písemné výzvě neoznámil opak. Žalovaný netvrdil, že by televizní poplatky v uvedeném období, tedy za měsíce září 2019 až leden 2020 ve výši 135 Kč měsíčně platil.
Žalovaný se jako odběratel elektřiny stal ve smyslu § 3 odst. 4 zák. č. 348/2005 Sb. poplatníkem televizního poplatku. Povinností žalovaného tedy bylo platit žalobkyni televizní poplatek ve výši 135 Kč měsíčně (§ 6 shora citovaného zákona). Pokud žalovaný ve shora uvedeném období, nepřijímal televizní signál, bylo jeho povinností dle § 8 odst. 6 shora citovaného zákona písemně oznámit provozovateli vysílání ze zákona (tj. žalobkyni) změny ve skutečnostech rozhodných pro evidenci a placení televizních poplatků a v souladu s odst. 8 citovaného ustanovení ve lhůtě 15 dnů ode, kdy nastala skutečnost odůvodňující odhlášení televizního poplatku, připojit i písemné čestné prohlášení potvrzující, že nastala některá z těchto skutečností. Nic takového nebylo však v průběhu řízení ze strany žalovaného tvrzeno. Současně však žalovaný věrohodně vysvětlil, že televizní signál nepřijímal a současně i to, že v uvedeném období pro něj bylo v podstatě nemožné zaslat žalobkyni požadované prohlášení o tomto. Z obecné znalosti místních poměrů v obci obec ze strany soudu má soud za to, že požadovat zaplacení uvedeného poplatku za toto období bylo vůči žalovanému zbytečně tvrdé a s ohledem na jeho zdravotní problémy v uvedené době i v rozporu s dobrými mravy. Proto soud žalobu jako nedůvodnou, s odkazem na ustanovení § 1 a 2 o. z., zamítl.
Žalobkyně ve věci úspěšná nebyla, úspěch ve věci měl naopak žalovaný, kterému by mělo podle § 142 odst. 1 o. s. ř. příslušet právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému jednak náklady řízení nevznikly (žalovaný alespoň takové náklady neuplatňoval), a dále je nutno si uvědomit, že soud žalobu zamítl z důvodů na straně žalovaného, o kterých žalobkyně v době podání žaloby nevěděla a vědět ani nemohla. Pokud by tedy i žalovanému náklady řízení vznikly, byl by tu důvod pro jejich nepřiznání s odkazem na ustanovení § 150 o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nebude-li povinnost tímto rozsudkem uložená splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí nebo exekuci.