Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (6)No categories available
11 C 45/2021-27
Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem JUDr Davidem Kolumberem, Ph.D., ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 14 508,66 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 156,81 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 156,81 Kč za dobu od 24. 3. 2021 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 4 351,85 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 247,08 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 527,97 Kč, úroku ve výši 26,28 % ročně z částky 12 060,08 Kč za dobu od 10. 12. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 14 508,66 Kč od 10. 12. 2020 do 23. 3. 2021 a dále s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 351,85 Kč od 24. 3. 2021 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni 4 % nákladů řízení, tedy částku ve výši 90,10 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 156,81 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 156,81 Kč za dobu od 24. 3. 2021 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 4 351,85 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 247,08 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 527,97 Kč, úroku ve výši 26,28 % ročně z částky 12 060,08 Kč za dobu od 10. 12. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 14 508,66 Kč od 10. 12. 2020 do 23. 3. 2021 a dále s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 351,85 Kč od 24. 3. 2021 do zaplacení.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni 4 % nákladů řízení, tedy částku ve výši 90,10 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.</b>
1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 14 508,66 Kč s příslušenstvím. Žalobu zdůvodnila tvrzením, že dne datum uzavřela s žalovaným smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru číslo na jejímž základě byl žalovaný oprávněn prostřednictvím kreditní karty čerpat úvěr, a to maximálně do nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce, který činil částka. Úvěr měl být splácen pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 4 % z aktuální dlužné částky. Splatnost byla dohodnuta na 20. den v měsíci, přičemž první splátka byla splatná v měsíci následujícím po prvním čerpání úvěru. Úrok činil 26,28 % ročně. Žalovaný celkem načerpal částku ve výši částka a uhradil celkem částka. V důsledku porušení povinnosti úvěr splácet řádně a včas žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni datum, přičemž dopisem z tohoto dne také žalovaného k zaplacení celého dluhu vyzvala. Dluh žalovaného činí 14 508,66 Kč a sestává z dluhu na jistině ve výši částka, na poplatcích ve výši částka, na nákladech vymáhání ve výši částka a na smluvní pokutě ve výši částka Vedle toho požadovala žalobkyně kapitalizovaný smluvní úrok ke dni sepsání žaloby ve výši částka a dále úrok ve výši 26,28 % ročně z částky částka za dobu od datum do zaplacení. Současně se domáhala i kapitalizovaného úroku z prodlení ke dni sepsání žaloby ve výši částka a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 14 508,66 Kč za dobu od datum do zaplacení.
2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.
3. Po provedeném dokazování soud zjistil, že dne datum uzavřela žalobkyně s žalovaným smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru číslo na jejímž základě byl žalovaný oprávněn prostřednictvím kreditní karty čerpat úvěr, a to maximálně do nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce, který činil částka. Úvěr měl být splácen pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 4 % z aktuální dlužné částky. Splatnost byla dohodnuta na 20. den v měsíci, přičemž první splátka byla splatná v měsíci následujícím po prvním čerpání úvěru. Úrok činil 26,28 % ročně. ulice poplatek za vedení účtu činil podle přílohy uvedené smlouvy částka (viz citovaná smlouva a její příloha).
4. Žalovaný celkem načerpal částku částka, přičemž žalobkyni postupně uhradil částku v celkové výši částka (viz výpis čerpání, splátek a úhrad). Žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru zjišťovala osobní informační údaje o žalovaném. Žalovaný žalobkyni uvedl, že bydlí v podnájmu, dosažené vzdělání má střední, je svobodný. Dále uvedl, že je zaměstnán u příjmení příjmení jméno a jeho čistý měsíční příjem činí částka. Příjem ostatních členů domácnosti činí částka (viz smlouva o úvěru). Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě nedoplatku ve výši částka, a to nejpozději do 14 dnů od sepsání výzvy (viz výzva ke splacení celého úvěru ze dne datum). Výzva byla žalovanému zaslána datum (viz podací arch).
5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
9. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená
10. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., na jejímž základě byl žalovaný oprávněn prostřednictvím kreditní karty čerpat revolvingový úvěr, a to do výše nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce, tedy žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému opakovaně peněžní prostředky až do výše nevyčerpaného zůstatku úvěrového rámce a žalovaný se zavázal úvěr vrátit a zaplatit sjednaný úrok, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky.
11. Ačkoliv na předložené smlouvě o úvěru je podpis obou smluvních stran, soud nicméně shledal, že smlouva o úvěru je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , neboť žalobkyně řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.
12. Žalobkyně v žalobě uvedla, že úvěruschopnost žalovaného řádně prověřila prostřednictvím odborných pracovníků, kteří v rámci zjišťování kreditního skóre žadatele o úvěr posuzují jeho příjmovou a výdajovou stránku, přezkoumávají klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení, taktéž nahlíží do externích úvěrových registrů. příjmení je hodnota limitu nejvyšší měsíční splátky, která může být žadateli o úvěr schválena, aniž by došlo k jeho předlužení. Žalobkyně však netvrdila, jakým konkrétním způsobem úvěruschopnost posuzovala u žalovaného, kdy zejména neuvedla, jakým způsobem si ověřila žalovaným sdělené osobní údaje a údaje o jeho příjmu, které byly součástí smlouvy o úvěru a které žalovaný stvrdil svým podpisem. Co se pak týče výdajů žalovaného, informaci o nich neobsahovala ani smlouva o úvěru ani jiný dokument předložený žalobkyní. Možnosti být soudem podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o. s. ř. vyzvána k doplnění tvrzení a označení důkazů ve vztahu k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného se žalobkyně svou neúčastí u jednání vzdala.
13. Soud tak nemá prokázané, na základě jakých dokumentů si žalobkyně schopnost splácet úvěr žalovaným ověřila, kdy pouhé vyplnění údajů v rámci smlouvy o úvěru bez bližšího označení dokumentů, kterými by byly údaje ověřeny, soud zhodnotil jako úkon čistě formální, a posouzení úvěruschopnosti žalovaného pak shledal v tomto konkrétním případě nedostatečným.
14. Byť si je soud vědom toho, že § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaný v dané věci nedovolal, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019 ), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost smlouvy o úvěru v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo možno od ostatního obsahu oddělit.
15. Jestliže je tedy smlouva o úvěru neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala z předmětné smlouvy o úvěru. Z tohoto důvodu proto nevznikl žalobkyni nárok na úroky, poplatky či smluvní pokutu sjednané ve smlouvě o úvěru.
16. Žalobkyně však prokázala, že žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši částka (viz výpis čerpání, splátek a úhrad). Soud proto posoudil nárok žalobkyně jako nárok z bezdůvodného obohacení dle § 2991 o. z. Z provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalovaný na dluh žalobkyni dosud uhradil částku částka, kterou soud započetl jako plnění na jistinu. Na jistině tak zbývá uhradit částku 10 156,81 Kč (15 077,60 – 4 920,79), k jejíž úhradě soud žalovaného svým rozhodnutím zavázal.
17. Ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb. stanovuje, že spotřebitel (žalovaný) je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož však v daném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti„ v době přiměřené možnostem spotřebitele“, je nezbytné v daném případě vyjít z úpravy obsažené v § 1958 odst. 2 o. z., tedy za den splatnosti je proto třeba považovat den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), přičemž za takovou výzvu nelze považovat toliko určení splatnosti v neplatné smlouvě (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019 ).
18. Žalovaný byl k zaplacení dlužné částky vyzván nejpozději žalobou, jež mu byla doručena datum. Splatnost pohledávky tak nastala bez zbytečného odkladu, tj. následující den datum. Vzhledem k tomu, že žalovaný dlužnou částku k tomuto datu neuhradil, počínaje dnem datum je v prodlení s úhradou dluhu. Žalobkyně má proto kromě jistiny také nárok na zaplacení úroku z prodlení dle § 1968 a 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (8,25 %). Jelikož žalobkyně uplatnila nárok na úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 14 508,66 Kč od datum do datum v kapitalizované výši částka a dále za dobu od datum do zaplacení, soud přiznal žalobkyni nárok na úrok z prodlení v požadované sazbě, avšak pouze za období od datum do zaplacení a pouze z částky, kterou shledal jako důvodnou, tedy přiznal žalobkyni úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 156,81 Kč za dobu od datum do zaplacení.
19. Soud tedy z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 o. z. zavázal žalovaného k zaplacení částky 10 156,81 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 156,81 Kč za dobu od datum do zaplacení a ve zbytku žalobu zamítl.
20. Ve smyslu § 142a odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. vzniklo žalobkyni vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, neboť mu ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním žaloby zaslala výzvu k plnění. Protože její úspěch ve věci byl jen částečný, nepřiznal jí soud plnou náhradu nákladů řízení, nýbrž jen v rozsahu 4 %, což odpovídá poměru jejího úspěchu a neúspěchu ve věci (§ 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ). Ve vztahu k původně uplatněné částce částka (14 508,66 Kč + příslušenství částka) činí rozsudkem přiznaná pohledávka částka (10 156,81 Kč + úroky z prodlení kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku ve výši částka) 52 %. Při zohlednění neúspěchu žalobkyně v rozsahu 48 % jí přísluší právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 4 % (52 % úspěch – 48 % neúspěch = 4 % náhrada). Účelně vynaložené náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku částka, odměny za zastupování žalobkyně advokátem ve výši částka (3× částka dle § 14b odst. 1 bod 2 vyhl. č. 177/1996 Sb. za převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzvu a návrh na vydání elektronického platebního rozkazu), náhrady hotových výdajů ve výši částka (tj. 3× částka dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. příslušející ke třem shora uvedeným úkonům právní služby) a 21 % DPH ve výši částka z odměny a náhrad dle § 137 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. Náhradu nákladů řízení ve výši částka (4 % z částka) je žalovaný povinen dle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.
21. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. jsou povinnosti v rozsudku uložené splatné do tří dnů od právní moci rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání, které je možné podat do 15 dnů ode dne doručení rozsudku ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu ve Zlíně.
Z odvolání musí být patrno, kterému soudu je určeno, kdo je činí, které věci se týká a co sleduje, musí být podepsáno a datováno, dále v něm musí být uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, v čem je spatřována nesprávnost tohoto rozhodnutí nebo postupu soudu (odvolací důvod) a čeho se odvolatel domáhá (odvolací návrh). Pokud odvolání nebude shora uvedené náležitosti obsahovat a v řízení pro tento nedostatek nebude moci být pokračováno, soud odvolání odmítne. Odmítnutím odvolání je odvolací řízení skončeno.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím dobrovolně a včas splněna, může se oprávněná strana domáhat nařízení výkonu rozhodnutí.