Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
14 C 20/2021-25
Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní titul Ivanou Bačovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném úhrady částky částka, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši částka, se zákonným úrokem z prodlení z částky částka od datum do zaplacení, s úrokem ve výši 10,45 % ročně z částky částka od datum do zaplacení.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném úhrady částky [částka], s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 10,45 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou doručenou soudu dne datum se žalobkyně domáhala po žalovaném úhrady částky částka s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši částka, se zákonným úrokem z prodlení z částky částka od datum do zaplacení a s úrokem ve výši 10,45 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a náhrady nákladů řízení. Uvedla, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, a žalovaným došlo dne datum k uzavření Smlouvy o úvěru číslo na základě které společnost poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši částka. Žalovaný se zavázal vrátit věřiteli poskytnuté prostředky ve výši částka spolu s úrokovým navýšením ve výši 28 % z jistiny úvěru, s poplatkem za uzavření smlouvy ve výši částka, s poplatkem za správu úvěru ve výši částka, s poplatkem za hotovostní výběr splátek ve výši částka Celkem se zavázal vrátit věřiteli částku částka ve 13 – ti pravidelných měsíčních splátkách po částka splatných vždy k 9. dni v kalendářním měsíci. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, proto právní předchůdce žalobkyně úvěr zesplatnil ke dni datum a vzniklo mu tak právo na úhradu celé dlužné částky, která k tomuto dni činila na jistině částku částka, na úroku částka, na poplatku za uzavření smlouvy částka a na administrativním poplatku částku částka. Vzhledem k tomu, že úvěr nebyl řádně splácen, úročí se neuhrazená jistina ve výši částka od datum úrokem ve výši 10,45 % ročně. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum postoupena žalobkyni s účinností od datum. Postoupení bylo žalovanému oznámeno. Od postoupení pohledávky nebylo ze strany žalovaného uhrazeno ničeho přesto, že byl o úhradu upomínán a vyzván k úhradě předžalobní výzvou.
2. Usnesením, č. j. číslo jednací, ze dne datum rozhodnutí byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem posuzovala a prověřovala podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, schopnost žalovaného splácet tvrzený úvěr včetně příslušenství a zaslala soudu důkazy k prokázání doplněných tvrzení.
3. V doplnění žaloby, ze dne datum, žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně, společnost právnická osoba, jako poskytovatelka půjčky splnila svou zákonnou povinnost ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány v žádosti o úvěr ze dne datum a byly ověřeny doklady uvedenými v části„ Ověřeno“. Následně, po vyhodnocení získaných informací, byla teprve s žalovaným uzavřena smlouva. V žádosti žalovaný uvedl, že je od datum zaměstnán u společnosti právnická osoba, se sídlem adresa, IČO a výše jeho měsíčního příjmu činí částka. Žalovaný v žádosti uvedl, že výše jeho měsíčních výdajů činí částka a že jeho použitelný měsíční příjem tedy činí částka. Dále žalovaný uvedl, že nemá vyživovací povinnost vůči dalším osobám, bydlí u rodičů. Z„ čestného prohlášení žadatele“ plyne, že žalovaný svým podpisem stvrdil, že údaje, které věřiteli před uzavřením smlouvy poskytl, jsou úplné, přesné a pravdivé. S ohledem na informace, které žalovaný uvedl, a které si věřitel ověřil, a dále s ohledem na výši požadovaného úvěru dospěl věřitel k závěru, že schopnost žalovaného splácet tento úvěr je dostatečná.
4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání nařízenému na den datum se nedostavil s tím, že souhlasil, aby toto proběhlo bez jeho účasti. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, když při tom vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů (dle § 101 odst. 1 , 2 a 3 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu ).
5. Soud má za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému na základě smlouvy číslo ze dne datum částku ve výši částka, což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy o úvěru. Žalovaný se zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně kromě vypůjčené částky částka i poplatek za uzavření smlouvy v částce částka, poplatek za správu úvěru v částce částka, úrokové navýšení v částce částka a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši částka Celkem se tak žalovaný zavázal vrátit částku částka. Žalovaný měl plnit právnímu předchůdci žalobkyně ve 13 měsíčních splátkách po částka splatných do 9. dne kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž byla smlouva uzavřena. RPSN činila 189,38 % (ze smlouvy o úvěru ze dne datum). Z listiny„ Žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru“ soud zjistil, že žalovaný je zaměstnán jako agenturní zaměstnanec od datum u právnická osoba s.r.o., se sídlem adresa, obec, mzda žalovaného činí částka, náklady na bydlení a energie činí částka, náklady na jídlo, dopravu a ostatní náklady činí částka, žalovaný nemá vyživovací povinnost vůči dalším osobám (z žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru). Tyto informace měly být ověřeny z pracovní smlouvy a výplatních listů (z pracovní smlouvy, z výplatních listů). Žalovaný uhradil na úvěr dne datum částku částka a první splátku ve výši částka, dne datum splátku ve výši částka a dne datum poslední splátku ve výši částka, další splátky nehradil (z transakční historie smlouvy). V důsledku prodlení žalovaného předchůdkyně žalobkyně v souladu s ust. čl. V. odst. 2 Smlouvy úvěr zesplatnila ke dni datum a tím jí vzniklo právo na úhradu dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která činila na jistině částka, na úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru částka, na poplatku za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy částka, na poplatku za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu částka. Vzhledem k tomu, že úvěr nebyl v plné výši uhrazen, úročí se neuhrazená jistina od datum úrokem ve výši 10,45 % ročně. Na dlužnou částku nebylo následně ze strany žalovaného ničeho zaplaceno. Na základě smluvního ujednání, aprobovaného občanským zákoníkem , je úrokem z prodlení úročena splatná nezaplacená částka jistiny úvěru ve výši částka a splatná nezaplacená částka úroku v pevné výši částka Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum byla pohledávka za žalovaným, s účinností ke dni datum postoupena na žalobkyni (ze smlouvy o postoupení pohledávek). Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno (z oznámení o postoupení ze dne datum). Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo ze strany žalovaného na předmětnou pohledávku ničeho uhrazeno. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení jistiny ve výši částka, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši částka, poplatek za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši částka, poplatek za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši částka, smluvní pokuty ve výši částka, zákonného úroku z prodlení vyčísleného od prodlení do datum ve výši částka. Žalobkyně žalovanému zaslala dne datum předžalobní výzvu, avšak ani poté žalovaný dlužnou částku neuhradil (z předžalobní výzvy, z podacího lístku).
6. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: dne datum právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba poskytla žalovanému úvěr ve výši částka. Žalovaný se zavázal splácet úvěr 13 pravidelnými měsíčními splátkami po částka, přičemž první splátka byla splatná do 9. dne měsíce následujícího po podpisu této smlouvy. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil, že celkovou výši spotřebitelského úvěru převzal v hotovosti, v místě svého bydliště, v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal za poskytnuté peněžní prostředky zaplatit úrok ve výši částka, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši částka, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši částka a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši částka. Celková dlužná částka činila částka, náklady spotřebitelského úvěru byly vyčísleny částkou částka, RPSN činila 189,38 % Smluvní strany se dohodly, že v případě prodlení dlužníka s úhradou splátek či zesplatněné jistiny, je dlužník povinen zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Souhrn uplatněné smluvní pokuty nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a poskytnuté jistiny. Smlouvou se dlužník dále zavázal celkovou dlužnou částku splatit ve lhůtách a výších uvedených ve smlouvě. Pro případ prodlení si strany dále dohodly úrok z prodlení v zákonné výši. právnická osoba oznámila žalovanému, že pohledávku ze Smlouvy o úvěru číslo postoupila žalobkyni a zároveň vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ve výši částka. Pohledávka byla žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum. Žalovaný přes písemné upomínky dlužnou částku žalobkyni neuhradil.
7. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále také OZ ), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
9. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále též ZoSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
10. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouvaneplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 , 2 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku , věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
13. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi účastníky byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 OZ , která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení §1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně jednala při jejím uzavření jako poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písmeno d) zákona č. 257/2016 Sb. , zatímco žalovaný při uzavření smlouvy vystupoval jako spotřebitel. Uplatní se tedy právní úprava zakotvená v § 86 odst. 1 ZoSÚ, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
14. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v citovaném ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka odst. 26). V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud zformuloval a odůvodnil závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto údaje také aktivně zjišťuje a prověřuje. Tyto závěry nově potvrdil rovněž Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne datum rozhodnutí spisové značky spisová značka, z něhož mimo jiné vyplývá, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, nýbrž odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. příjmení je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.
15. Tyto závěry, které se vztahují ke zkoumání úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru číslo Sb., jsou nepochybně použitelné i režimu zákona č. 257/2016 Sb. , neboť povinnost věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet spotřebitelský úvěr je v něm zakotvena obdobně, respektive ještě šířeji.
16. Rovněž Ústavní soud ČR ve svém nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne datum zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit, přičemž uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.
17. Zejména je nutno odkázat na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C – číslo (anonymizováno), jímž rozhodl o předběžné otázce podané název soudu. Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
18. Podle závěrů Soudního dvora EU zásada konformního výkladu vyžaduje, aby vnitrostátní soudy učinily vše, co spadá do jejich pravomoci, aby zajistily plnou účinnost dotčené směrnice a došly k výsledku, který by byl v souladu s cílem sledovaným touto směrnicí. Soudu přísluší zajistit plný účinek směrnice 2008 tím, že na základě své vlastní pravomoci případně nepoužije výklad českých soudů, jestliže uvedený výklad není slučitelný s unijním právem.
19. S odkazem na citované závěry rozsudku Soudního dvora ve věci C – číslo a na články 8 a 23 směrnice 2008 dospěl soud k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb. , soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z moci úřední, aniž by se jí spotřebitel dovolal námitkou v tříleté promlčecí lhůtě. Jedná se tedy o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu s citovanou směrnicí a se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly.
20. V projednávané věci žalobkyně pouze tvrdila, ovšem neprokázala, že prověřovala bonitu žalovaného na základě věrohodných údajů a na základě toho řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně vycházela pouze z údajů žalovaného o výši jeho příjmů ze zaměstnání a jeho výdajů a životních nákladů, které si řádně neověřovala (nájemní smlouvou, doklady o nákladech na energie…). příjmení částka jako celkový výdaj na bydlení v nájemním bytě včetně energií, kterou uvedl žalovaný v žádosti o úvěr, je zcela nereálná. Soud tedy nepovažuje za prokázané, že žalobkyně splnila své zákonné povinnosti a řádně posuzovala úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.
21. S ohledem na výše uvedené soud shledal předmětnou úvěrovou smlouvu neplatnou podle citovaného ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, s odkazem na výše citovaná rozhodnutí Ústavního soudu ČR, Nejvyššího správního soudu, Nejvyššího soudu ČR a zejména Soudního dvora EU. Proto plnění z titulu smlouvy (včetně sjednaných úroků, poplatků a smluvní pokuty) považoval za nedůvodné. Žalobkyni tak vznikl pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 a násl. OZ . Jelikož soud posoudil smlouvu jako neplatnou z výše uvedených důvodů, posoudil nárok žalobkyně podle ustanovení § 2991 a následujících občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení. Podle § číslo plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V případě plnění obou stran, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno.
22. Převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatně sjednané smlouvy, pak je jeho povinností tuto částku vrátit v souladu s výše citovaným ustanovením § 2991 odst. 1 o. z. jako bezdůvodné obohacení na základě plnění bez právního důvodu. Na poskytnuté plnění částka žalovaný uhradil částku částka, proto soud žalobkyni přiznal pouze právo na úhradu rozdílu mezi částkou úvěru částka a částkou částka, tedy částku částka. Z této částky soud přiznal žalobkyni i právo na zákonné úroky z prodlení ve výši 9,75 % ročně od datum do zaplacení. Oprávnění žalobkyně požadovat úroky z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části soud žalobní návrh zamítl.
23. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 občanského soudního řádu , podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný byl v řízení úspěšný, nicméně podle obsahu spisu mu žádné náklady nevznikly. Z tohoto důvodu soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím podepsaného soudu.