Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
12 C 402/2020-28
Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní titul Romanou Malou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro 12 775 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba se v části, kde se žalobkyně domáhala zaplacení částky 7 775 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 9 275 Kč za období od datum do datum a spolu s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 2 275 Kč za období od datum do zaplacení, zamítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 500 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 7 000 Kč za období od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 73,10 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žaloba se v části, kde se žalobkyně domáhala zaplacení částky 7 775 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 9 275 Kč za období od [datum] do [datum] a spolu s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 2 275 Kč za období od [datum] do zaplacení, zamítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 500 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 7 000 Kč za období od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 73,10 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 9 275 Kč s příslušenstvím z titulu neplnění smluvních povinností žalovanou ze smlouvy o zápůjčce, částky 3 500 Kč jako smluvní pokuty za prodlení žalované a částky 2 500 Kč z titulu náhrady účelně vynaložených nákladů spojených s prodlením žalované. Dle tvrzení žalobkyně uzavřela žalobkyně s žalovanou dne datum smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalobkyně žalované zápůjčku ve výši 7 000 Kč (jistina), která byla převedena žalované na bankovní účet č. bankovní účet dne datum. Žalovaná se zavázala žalobkyni zápůjčku vrátit a společně s tím zaplatit poplatek ve výši 2 275 Kč (poplatek). Jistina a poplatek byly splatné dne datum, žalovaná však své smluvní povinnosti nesplnila řádně a včas, když na jistinu a poplatek nezaplatila ničeho. V důsledku prodlení žalované vznikla žalované vedle povinnosti vrátit poskytnuté plnění a zaplatit poplatek, též povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení z dlužné částky, a to v zákonem stanovené výši a povinnost žalované zaplatit žalobkyni účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením žalované v celkové výši 2 500 Kč, a to za písemné výzvy odeslány žalobkyní dne: datum, datum, datum, datum, datum). Dále žalobkyni vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 3 500 Kč odpovídající součinu čísla 0,5 a výše poskytnuté zápůjčky, tj. 0,5 * 7 000 Kč = 3 500 Kč. Před uzavřením smlouvy posoudila žalobkyně úvěruschopnost žalované posouzením příjmů a výdajů žalované, kde jako čistý příjem žalované zjistila částku 13 965 Kč a tento údaj ověřila z výpisu bankovního účtu žalované (na který byla převedena zápůjčka) a jako náklady žalované stanovila částku 6 225 Kč. Na základě výše uvedeného požaduje žalobkyně zaplacení částky 9 275 Kč spolu s úrokem z prodlení z dlužné částky v zákonem stanovené výši za období od datum do zaplacení, zaplacení smluvní pokuty ve výši 3 500 Kč a nahradit účelně vynaložené náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , (dále jen „o. s. ř. ”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Soud zjistil následující skutkový stav. Ze smlouvy o zápůjčce soud zjistil, že účastníci prostřednictvím elektronické komunikace - distančně uzavřeli dne datum smlouvu o zápůjčce. Na základě uzavřené smlouvy poskytla žalobkyně žalované zápůjčku ve výši 7 000 Kč (čl. 1 číslo smlouvy o zápůjčce). Za to se žalovaná zavázala zápůjčku vrátit a společně s tím zaplatit žalobkyni poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 2 275 Kč (čl. 1 smlouvy o zápůjčce), a to nejpozději do datum (čl. 1 smlouvy o zápůjčce). Žalovaná však ve stanovené lhůtě nesplnila své povinnosti, když nezaplatila žalobkyni ničeho.
5. Z důvodu, že se žalovaná ocitla v prodlení s plněním svých povinností, odeslala žalobkyně dne datum, datum, datum, datum, datum žalované písemnou upomínku. V souladu s čl. 2 smlouvy o zápůjčce požaduje žalobkyně za každou z těchto upomínek zaplacení částky 500 Kč, tj. 5 * 500 Kč = 2 500 Kč. Žalobkyně se ve smlouvě zavázala, že odešle žalované maximálně 5 písemných upomínek (čl. 2 smlouvy o zápůjčce).
6. Dle čl. 2 smlouvy o zápůjčce vzniká prodlením žalované povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky 9 275 Kč za každý den prodlení. Na základě znění čl. 2 smlouvy o zápůjčce požaduje žalobkyně zaplacení smluvní pokuty pouze ve výši 3 500 Kč.
7. Před uzavřením smlouvy posoudila žalobkyně úvěruschopnost žalované porovnáním jejích příjmů a výdajů, a jejich ověřením na základě předložených listin žalovanou. Z výpisu z bankovního účtu žalované soud zjistil, že čistý měsíční příjem (mzda) žalované činil částku 13 965 Kč. Jako výši měsíčních výdajů uvedla žalovaná částku 5 000 Kč, tuto částku žalobkyně s ohledem na toho času aktuální výši nezabavitelného minima navýšila na částku 6 225 Kč. Ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce tak činil použitelný měsíční příjem žalované částku 7 740 Kč. Splatnost dluhu byla stanovena na den datum (čl. 1 smlouvy o zápůjčce), tedy do 30 dnů od poskytnutí zápůjčky. Z výpisu bankovního účtu žalované soud dále zjistil, že za období od datum do datum činil záporný zůstatek na účtu žalované částku (mínus) 5 150,62 Kč. Minimálně za uvedené období tak přesahovaly výdaje žalované nad příjmy žalované.
8. Právní posouzení soudu je následující. Podle § 1 zák. č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen z. s. ú.) tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo, dále jen„ směrnice“) a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.
9. Podle § 9 odst. 1 z. s. ú. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
10. Podle § 9 odst. 3 z. s. ú. spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.
11. Podle § 9 odst. 4 z. s. ú. pokud je důvodem neposkytnutí spotřebitelského úvěru výsledek vyhledávání v databázi umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, věřitel okamžitě a bezplatně spotřebitele vyrozumí o tomto výsledku a sdělí mu údaje o použité databázi.
12. Podle § 122 odst. 1 z. s. ú. může věřitel pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu; úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo smluvní pokutu.
13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
14. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
15. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
16. K otázce povinnosti prověřit schopnost spotřebitele splácet poskytnutý úvěr (půjčku), o rozsahu, v jakém je věřitel povinen zjišťovat skutečnosti významné pro posouzení schopnosti splácet, a o opodstatněnosti této povinnosti se vyjádřil Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , v němž uvedl mimo jiné, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.
17. příjmení závěr učinil k výkladu § 9 z. s. ú. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp.zn. 1 As 30/2015 , který konvenuje též výkladu směrnice zaujaté Soudním dvorem Evropské unie v jeho rozsudku ze dne datum ve věci C číslo (právnická osoba v . jméno příjmení a další), v němž vyložil článek 8 směrnice a bod 26 preambule tak, že je povinností věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a na informace podané spotřebitelem se může spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady. Tím má být zabráněno nezodpovědnému poskytování úvěrů.
18. Výše uvedené závěry přijal též Ústavní soud např. ve svém nálezu ze dne datum sp.zn. III ÚS 4129/18 , v němž odkázal na závěry Nejvyššího soudu, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná. Tento důsledek dovozuje též pro režim úpravy z. s. ú. před účinností novely provedené zákonem č. 43/2013 Sb. (viz rozsudek ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ).
19. Konečně též rozsudek Soudního dvora ze dne datum ve věci C číslo (OPR- právnická osoba proti GK) vyslovil při výkladu článku 8 a 23 směrnice závěr, že tyto články musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 číslo musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
20. V souzené věci žalobkyně nejednala s odbornou péčí, když při posuzování úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy o zápůjčce sice řádně ověřila výši čistého měsíčního příjmu žalované, a též řádně stanovila minimální výši měsíčních životních nákladů žalované, pokud však jde o stanovení použitelného příjmu a jeho porovnání s výší jednorázové splátky zápůjčky, nejednala žalobkyně s odbornou péčí. Z výpisu z účtu žalované je zřejmé, že ke dni datum činil záporný zůstatek na bankovním účtu žalované částku 5 150,62 Kč. Již tato skutečnost měla žalobkyni upozornit na to, že výdaje žalované značně přesahují příjmy žalované a žalovaná nebude schopna ve stanovené lhůtě poskytnutou zápůjčku vrátit a zaplatit poplatek. Žalobkyně zjistila čistý měsíční příjem žalované ve výši 13 965 Kč a jako měsíční výdaje žalované zjistila žalobkyně částku 6 225 Kč. Na základě jednoduché početní operace, musela žalobkyně dospět k závěru, že měsíční použitelný příjem žalované na splacení úvěru byl představován částkou 7 740 Kč. Ačkoliv žalovaná mohla a měla zjistit konkrétní výši měsíčního použitelného příjmu, uzavřela dne datum s žalovanou smlouvu o zápůjčce a na základě uzavřené smlouvy o zápůjčce požadovala zaplatit částku 9 275 Kč (7 000 Kč jistina + 2 275 Kč poplatek) nejpozději do datum, tedy za méně jak 1 měsíc ode dne poskytnutí zápůjčky. Za tento 1 měsíc mohla objektivně žalovaná disponovat maximálním použitelným příjmem ve výši 7 740 Kč, tedy příjmem nižším, než jaká byla její platební povinnost ze smlouvy o zápůjčce. Na základě zjištění o příjmech a výdajích žalované a o záporném zůstatku na bankovním účtu žalované měla žalobkyně posoudit žalovanou jako neúvěruschopnou. To žalobkyně neučinila a namísto toho uzavřela s žalovanou předmětnou smlouvu o zápůjčce. Soudu tak nezbývá než uzavřít, že žalobkyně nejednala při posuzování s odbornou péčí a dostatečně neověřila úvěruschopnost žalované a porušila tak své povinnosti, které jí ukládá zákon.
21. Protože smlouva o zápůjčce je z výše popsaných důvodů od počátku neplatná, je proto třeba provést vypořádání z neplatné smlouvy podle zásad o bezdůvodném obohacení. Žalobkyně poskytla žalované plnění ve výši 7 000 Kč. Za obdržené plnění nezaplatila žalovaná ničeho. Žalobkyně má tak vůči žalované nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 7 000 Kč.
22. Podle § 1958 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
23. Žalovaná pak měla plnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byla žalobkyní vyzvána. Za takovou výzvu považuje soud upomínku ze dne datum, kde vyzvala žalobkyně žalovanou k zaplacení dlužné částky nejpozději do datum. Za vyhotovení a odeslání upomínky přiznal soud žalované částku 500 Kč jako účelně vynaložené náklady vzniklé v souvislosti s prodlením žalované. Od následujícího dne se žalovaná dostala do prodlení a žalobkyně má dle § 1970 o. z. nárok na zákonný úrok z prodlení ve výši dle § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v žalobě požadované výši. Pokud byl požadován úrok z prodlení za dřívější období, soud jej zamítl.
24. Z důvodu, že je smlouva o úvěru neplatná, soud zamítl žalobu v části, kde se žalobkyně domáhá zaplacení poplatku ve výši 2 275 Kč, dále soud zamítl žalobu v části, kde se domáhala žalobkyně zaplacení částky 3 500 Kč jako smluvní pokuty za prodlení žalované a též zamítl žalobu v části kde se domáhala žalobkyně částky 2 000 Kč z titulu účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované, jelikož soud nepovažuje za účelný postup žalobkyně, kdy žalobkyně vždy v řádu jednotek dnů odešle žalované smluvně stanovený maximální počet písemných upomínek (5), ačkoliv již na první upomínku nebylo ze strany žalobkyně adekvátně reagováno, když nezapočala ani částečně plnit na svůj dluh. Naopak postup žalobkyně ve věci intervalu odesílání jednotlivých upomínek lze považovat za šikanózní.
25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ve spojení s § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení za celkem 3 úkony právní služby. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., avšak jen v rozsahu 4,3 % z celku. Ke dni vyhlášení rozsudku byl požadavek žalobkyně představován jistinou ve výši 9 275 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 088,02 Kč, náklady za uplatnění pohledávky ve výši 2 500 Kč a smluvní pokutou ve výši 3 500 Kč, tj. celkem 17 363,02 Kč. Žalobkyni soud přiznal jistinu ve výši 7 000 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 1 555,15 Kč a náklady za uplatnění pohledávky ve výši 500 Kč, tj. celkem 9 055,15 Kč. příjmení 17 363,02 Kč představovala 100 % úspěch ve věci, částka 9 055,15 Kč představuje 52,15 % úspěch ve věci žalobkyně. Žalobkyně tak měla ve věci 4,3 % úspěch (52,15 % - 47,85 %).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Mostě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.