Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (5)No categories available
4 C 50/2021-46
Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr Petrem Doležel ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem titul. jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení částky 31 200 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 31 200 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 20 000 Kč od 24. 12. 2017 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku ve výši 3 426 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 31 200 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 20 000 Kč od 24. 12. 2017 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku ve výši 3 426 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.</b>
1. Žalobkyně se domáhala vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 31 200 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně svůj návrh odůvodnila tím, že dne 28. 11. 2016 uzavřel žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba (dále jen„ právnická osoba“) smlouvu o úvěru číslo číslo. Na základě smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému bezúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal původními věřiteli vrátit poskytnutý úvěr s kapitalizovaným úrokem, poplatkem za vyhodnocení úvěru, poplatkem za sjednání úvěru a inkasním poplatkem v celkové výši 33 800 Kč ve 13 měsíčních splátkách (poslední splátka splatná k 23. 12. 2017). Žalovaný nehradil svůj závazek řádně a včas. Žalobkyně, na kterou pohledávka přešla, požaduje uhradit částku 31 200 Kč, která se skládá z jistiny ve výši 20 000 Kč, neuhrazeného úroku z úvěru ve výši 4 545 Kč, neuhrazeného poplatku za vyhodnocení úvěru ve výši 6 655 Kč, dále žalobkyně požaduje uhradit zákonný úrok z prodlení z částky 20 000 Kč od 24. 12. 2017 do zaplacení.
2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.
3. Dle ustanovení § 419 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.
4. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Dle ustanovení § 2399 odst. 1 občanského zákoníku , úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
6. Dle ustanovení § 9 odst. 1 zákona 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru a změně některých zákonů, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
7. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku , věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
8. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku , po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
9. Ze souhlasu se zpracováním osobních údajů a formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 28. 11. 2016 vyplývá, že žalovaný souhlasil se zpracováním svých osobních údajů a potvrdil, že mu byly poskytnuty informace o základních vlastnostech spotřebitelského úvěru, jeho nákladech a dalších důležitých aspektech. Ze žádosti o poskytnutí úvěru, podkladů pro posouzení bonity klienta ze dne 28. 11. 2016, scoringové karty k úvěru číslo číslo, potvrzení ČSSZ o výši invalidního důchodu žalovaného ze dne datum a čestného prohlášení žalovaného ze dne datum soud zjistil, že žalovaný požádal právnická osoba o poskytnutí úvěru ve výši 20 000 Kč, uvedl, že bydlí se svou matkou v nájemním bytě, kdy přispívá na bydlení částkou 2 000 Kč, jeho průměrné měsíční výdaje činí 500 Kč a průměrné měsíční výdaje celé domácnosti činí 4 000 Kč, jeho průměrné příjmy činí 8 358 Kč z invalidního důchodu a má další příjmy ve výši 4 400 Kč, které však nebyly doloženy. Ze smlouvy o úvěru číslo číslo ze dne 28. 11. 2016 vyplývá, že právnická osoba při podpisu této smlouvy poskytla žalovanému částku 20 000 Kč. Úvěr byl žalovanému poskytnut za administrativní poplatek ve výši 600 Kč splatný při výplatě úvěru a úrok ve výši 28 % z jistiny a úplatu. Žalovaný se tak zavázal právnická osoba uhradit jistinu ve výši 20 000 Kč a celkové náklady spotřebitelského úvěru ve výši 14 400 Kč, tedy celkem částku 34 400 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit úvěr včetně celkových nákladů spotřebitelského úvěru v pravidelných 13 měsíčních splátkách ve výši 2 600 Kč v hotovosti obchodnímu zástupci právnická osoba. Z předpisu splátek ke smlouvě o úvěru číslo číslo, který je nedílnou součástí smlouvy, vyplývá, jakým způsobem budou započteny jednotlivé platby žalovaného. Ze smlouvy o prodeji části závodu ze dne datum, včetně přílohy číslo smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, včetně přílohy a oznámení o postoupení pohledávek ze dne 6. 2. 2020 soud dospěl k závěru, že pohledávka za žalovaným přešla na společnost právnická osoba v důsledku prodeje části závodu, která ji následně postoupila na žalobkyni.
10. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl ke skutkovému závěru, že mezi právnická osoba a žalovaným bylo po posouzení úvěruschopnosti žalovaného uzavřeno ujednání, ve kterém se věřitel zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky do výše 20 000 Kč, žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a uhradit celkové náklady spotřebitelského úvěru ve výši 14 400 Kč ve 13 měsíčních splátkách. Žalovaný částku 20 000 Kč převzal v hotovosti ke dni podpisu smlouvy o úvěru. Žalovaný úvěr řádně nesplácel.
11. Mezi věřitelem a žalovaným došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku , když se věřitel zavázal žalovanému poskytnout finanční prostředky do určité částky a žalovaný se zavázal tyto poskytnuté finanční prostředky vrátit a zaplatit úroky a další poplatky. Věřitel splnil podmínku ustanovení § 9 spotřebitelského úvěru, když posoudil schopnost žalovaného úvěr splácet. V řízení bylo prokázáno, že finanční prostředky byly žalovanému skutečně poskytnuty, a to v hotovosti ke dni podpisu smlouvy o úvěru. Žalovaný tak byl povinen poskytnuté finanční prostředky vrátit tak, jak se k tomu ve smlouvě zavázal.
12. Vzhledem k tomu, že žalovaný, který je fyzickou osobou, vystupoval při uzavírání a plnění smlouvy o úvěru s podnikatelem mimo rámec své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti i mimo rámec samostatného výkonu svého povolání, tj. jako spotřebitel, a právní předchůdkyně žalobkyně v tomto smluvním vztahu vystupovala v rámci své podnikatelské činnosti, kdy se mimo jiné zabývá poskytováním nebo zprostředkováním spotřebitelského úvěru, tj. jako podnikatel, je nutné aplikovat ustanovení právního řádu sloužící k ochraně spotřebitele, který v daném smluvním vztahu vystupuje jako slabší strana.
13. V tomto případě se jednalo o komerčně nazývaný„ rychlý“ spotřebitelský úvěr nabízený mimo jiné osobám v postavení spotřebitele, poskytovaný nebankovními subjekty osobám, které by půjčku od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s jejich osobou. Soudu je známo, že v případě tohoto poskytování peněžních prostředků, je vyžadováno minimální zajištění (pokud vůbec) ve srovnání s bankami a požadavky klientů jsou vyřizovány mnohem pružněji, než tomu bývá u tradičně konzervativnějších bank, což je ale vzhledem k jejich zaměření pochopitelné. Poté je logické, že s ohledem na výrazně vyšší podnikatelské riziko jsou případné poplatky, či úroky požadované těmito nebankovními věřiteli vyšší, než obvyklé bankovní úroky.
14. Mezi věřitelem a žalovaným byly sjednány úroky ve výši 28 % z jistiny, tedy v částce 5 600 Kč. Sjednání úroků u smlouvy o úvěru přímo občanský zákoník považuje za jednu z podstatných náležitostí. Úrok odpovídá asi 25,85 % úroku ročně za dobu trvání smlouvy při řádném splácení. Průměrná úroková sazby se pohybovala v měsíci listopadu 2016 okolo 9,80 % ročně (údaje čerpány z www.cnb.cz). Dle ustálené judikatury (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005 ), která je použitelná i za nové právní úpravy se za nepřiměřený úrok považuje zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Soud může s ohledem na okolnosti konkrétního případu nepřiznat věřiteli nepřiměřeně vysoký úrok sjednaný s dlužníkem, což je úrok podstatně přesahující úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou. Určitým vodítkem zde má být srovnání s úrokovou mírou obvyklou v praxi peněžních ústavů. Přičemž nepřiměřený nemusí být úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů, nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem. Soud proto shledává výši sjednaných úroků za přiměřenou, resp. takové ujednání za platné, nárok žalobkyně na úhradu úroků tak soud považuje za oprávněný a žalovaný je povinen tento úrok zaplatit.
15. Ve smlouvě o úvěru bylo dále uvedeno, že se žalovaný zavazuje zaplatit úplatu, která nebyla v samotné smlouvě jasně vyčíslena. Vezmeme-li v úvahu, že celkové náklady spotřebitelského úvěru činí 14 400 Kč a skládají se z administrativního poplatku ve výši 600 Kč, který byl uhrazen při výplatě úvěru, úroku ve výši 5 600 Kč, činí úplata částku 8 200 Kč. Ze samotné smlouvy pak nevyplývá za jakou činnost má být tato úplata hrazena. Vzhledem k tomu, že žalovanému byla známa celková výše nákladů spotřebitelského úvěru, s touto výší souhlasil, dospěl soud k závěru, že tato úplata byla platně sjednána a žalovaný je povinen ji zaplatit.
16. Žalobkyně dále požadovala ve smlouvě uhradit úplatu za poskytnutí úvěru ve výši 4 500 Kč. Soud tento nárok žalobkyně posoudil jako nedůvodný za situace, kdy kromě této úplaty byly ve smlouvě rovněž sjednány úroky v kapitalizované výši 963 Kč. Úroky představují tzv.„ cenu peněz“, tj. odměnu původnímu věřiteli za poskytnutí peněžních prostředků. Poplatek za poskytnutí úvěru tak je jen další odměnou za„ tutéž službu“, tedy odměnu za poskytnutí peněžních prostředků. Postup původního věřitele, tedy rozdělení téhož nároku (odměny za poskytnutí úvěru) do dvou odlišných položek (při současné náhradě ostatních nákladů spojených s úvěrem prostřednictvím jiných poplatků) ale i výši této úplaty, která tvoří 45 % jistiny, se dle názoru soudu zjevně příčí dobrým mravů. Proto soud považuje ujednání o poplatku za poskytnutí úvěru za absolutně neplatné (§ 588 o. z.). Žalovaný tak není povinen částku poplatku za poskytnutí úvěru zaplatit.
17. Žalovaný tak je povinen zaplatit žalobkyni částku 31 200 Kč, která se skládá z jistiny ve výši 20 000 Kč, neuhrazeného úroku ve výši 4 545 Kč a neuhrané úplaty ve výši 6 655 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný neuhradil celou peněžitou částku ve lhůtě splatnosti poslední splátky 23. 12. 2017, je dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku povinen zaplatit žalobkyni i zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny ve výši 20 000 Kč, a to od 24. 12. 2017 do zaplacení.
18. Výrok II. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. , podle kterého má úspěšný účastník právo na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšnému účastníkovi, zde byla úspěšná žalobkyně a proto má právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o náklady právního zastoupení, soud při jejich výpočtu vycházel z vyhlášky č. 177/1996 Sb. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), konkrétně ustanovení § 14b odst. 1 , když žalobkyně podala žalobu na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech, kdy po žalovaných vymáhá v různých řízeních vedených u zdejšího soudu (např. sp. zn. spisová značka, sp. zn. spisová značka, sp. zn. spisová značka) úhradu dluhu ze smlouvy o zápůjčce a tyto žaloby se liší pouze v osobě žalovaného, výši pohledávky a době splatnosti. Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby činí částku ve výši 500 Kč. Zástupci žalobkyně náleží odměna za celkem 3 úkony právní služby, tedy převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a zaslání výzvy k plnění, kdy se takto jedná celkem o částku ve výši 1 500 Kč. Dále zástupci žalobkyně náleží režijní paušál ve výši 300 Kč (3x100 Kč), opět za přípravu a převzetí věci, sepis žaloby a zaslání výzvy k plnění (§ 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu). Doposud tedy činí odměna právního zástupce žalobkyně částku 1 800 Kč. Vzhledem k tomu, že zástupce žalobkyně je plátcem DPH, na které má v souladu s ustanovením § 137 odst. 3 o.s.ř. nárok, a kdy toto DPH činí 21%, a kdy se jedná o částku 378 Kč, pak soud přiznal žalobkyni na nákladech právního zastoupení celkem částku ve výši 2 178 Kč, kdy i se zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 248 Kč se takto jedná celkem o částku ve výši 3 426 Kč.
19. Lhůta k placení byla stanovena dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. .
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání, které lze podat do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Vyškově.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.