Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
9 C 241/2020-63
Okresní soud v Klatovech rozhodl samosoudkyní JUDr Vlastou Peškovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovníkem údaje o zástupci
pro zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částka spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně od 30. 11. 2019 do zaplacení, spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši částka, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se co do částky částka, do částky kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši částka, kapitalizovaného úroku částka, zákonného úroku z prodlení z částky částka od 30. 11. 2019 ve výši 9 % ročně do zaplacení a ve výši 23,72 % úroku ročně z částky částka od 30. 11. 2019 do zaplacení, zamítá.
III. Žalobce je povinen zaplatit Čs. státu, Okresnímu soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku ve výši částka do tří dnů od právní moci rozsudku.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně od 30. 11. 2019 do zaplacení, spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se co do částky [částka], do částky kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaného úroku [částka], zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od 30. 11. 2019 ve výši 9 % ročně do zaplacení a ve výši 23,72 % úroku ročně z částky [částka] od 30. 11. 2019 do zaplacení, zamítá. III. Žalobce je povinen zaplatit Čs. státu, Okresnímu soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce podal dne 25. 9. 2020 u Okresního soudu v Klatovech žalobu o zaplacení celkem částky částka s příslušenstvím, která byla odůvodněna tím, že žalovaný uzavřel s předchůdcem žalobce právnická osoba, Smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo dne 11. 11. 2017. Dle této smlouvy byla žalovanému dne 11. 11. 2017 vyplacena částka ve výši částka. Žalovaný se zavázal vrátit půjčenou částku spolu s úrokem za sjednané peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši částka s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně sjednanou v čl. 1 Smlouvy a odměnu za administrativní činnost ve výši částka a za hotovostní inkaso splátek ve výši částka, tj. částka, tj. celkem k vrácení částka v 58 týdenních splátkách po částka, počínaje sedmým kal. dnem od data uzavření smlouvy, přičemž poslední splátka a byla stanovena na den 22. 12. 2018. Žalovaný však splátky řádně a včas nehradil, dostal se do prodlení, když poslední splátku uhradil dne 14. 6. 2019. Žalovaný do postoupení pohledávky uhradil celkem částku částka. Žalobce požaduje po žalovaném částku částka, která sestává z dlužné jistiny ve výši částka a dlužných úhrad za služby ve výši částka, kapitalizovaných úroků ve výši částka, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši částka, úroků ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny ve výši částka od 30. 11. 2019 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 9 % ročně z dlužné jistiny ve výši částka od 30. 11. 2019 do zaplacení. Na nákladech řízení je účtováno částka.
2. Pravomoc a příslušnost Okresního soudu v Klatovech k projednání této věci (žalovaný je státním příslušníkem země) vyplývá z Čl. 18.2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních sporech. Dle tohoto ustanovení může být osoba, pokud předmět sporu tvoří spotřebitelská smlouva nebo nároky z této smlouvy, žalována u příslušného soudu, kde má spotřebitel bydliště. Pro účely tohoto ustanovení se příslušnost spotřebitelských smluv odvíjí od čl. 17 kdy se jedná o smlouvy, uzavřené spotřebitelem pro účel, který se netýká jeho profesionální podnikatelské činnosti. Vzhledem k tomu, že žalovaný souhlasil s projednáním případných sporů soudy v ČR (čl. 10 Smlouvy), je příslušný soud k projednání této věci v České republice, na okrese obec, kde byla smlouva uzavřena a kde měl žalovaný bydliště. Rozhodným právem, kterým se řídí uzavřená smlouva, je právo české, zejm. z. č. 89/2012 Sb. , tedy právo platné v České republice.
3. Soud jednal a rozhodl dne 11. 1. 2021 bez přítomnosti žalobce, jak umožňuje ust. § 101 odst. 2 , 3 o. s. ř. o. s. ř. , když žalobce byl k jednání omluven. Opatrovník žalovaného namítl neplatnost smlouvy uzavřené mezi předchůdcem žalobce a žalovaným, a to pro rozpor s dobrými mravy, a proto by měl být nárok žalobce posuzován jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení.
4. Žalobce soudu předložil Smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo uzavřenou dne 11. 11. 2017 s právním předchůdcem žalobce, Smluvní podmínky ke Smlouvě o půjčce, Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019, výzvu k plnění ze dne 7. 5. 2020 s podacími lístky, Informaci o zpracování osobních údajů a Zákaznickou kartu. Z těchto důkazů má soud za prokázáno, že dne 11. 11. 2017 byla uzavřena mezi předchůdcem žalobce a žalovaným Smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které byla žalovanému vyplacena částka částka. Z této uzavřené smlouvy soud zjistil, že se dále žalovaný zavázal zaplatit věřiteli„ poplatek“ za uzavření smlouvy ve výši částka, včetně poplatku za hotovostní výběr splátek částka a úroku částka, celkově měl tedy žalovaný vrátit věřiteli částka. Podle § 580 odst. 1o. z. platného v době uzavření smlouvy, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Toto ustanovení představuje zákonný nástroj, jehož účelem je odstraňovat nepřiměřenou tvrdost a nespravedlnost, která nepožívá právní ochrany. Vždy záleží na okolnostech každého jednotlivého případu, kdy učinění závěru o rozporu s dobrými mravy vychází ze zjištění, že pouhá formální aplikace práva by vedla ke zjevně nepřiměřeným důsledkům. Aplikace korektivu dobrých mravů nastupuje tedy po zjištění, že sice právní jednání zákonu neodporuje, ale obsah právního jednání s ohledem na okolnosti případu je nespravedlivý, zřejmě nepřiměřený, a že tedy nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy prezentují. Soud si musí sám v každém jednotlivém případě vymezit hypotézu, neboť není stanovena právním předpisem, není zde výslovně stanoveno, ze kterých hledisek má soud vycházet a je tedy třeba zvážit všechny rozhodné okolnosti toho kterého případu, zda jsou splněny podmínky pro použití ustanovení § 580 odst. 1 o. z. Bez zvážení okolností konkrétního případu nelze ani vycházet ze závěrů jiného soudního rozhodnutí soudu v obdobné věci (již judikováno). Dobré mravy jsou dle již ustálené soudní judikatury spíše měřítkem etického hodnocení konkrétních situací a jejich souladu s obecně uznávanými pravidly slušnosti a poctivého jednání, a proto je třeba posuzovat každý případ individuálně s přihlédnutím k jednání účastníků v tom kterém období a i vzhledem k jejich tehdejšímu postavení. Vada způsobující neplatnost se může vztahovat i na část právního jednání a pak zbývá posoudit, zda je vadná část smlouvy o půjčce či nikoliv. V daném případě soud posoudil Smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 588 o. z. jako neplatné právní jednání. Tato neplatnost působí od počátku a ze zákona. Zde není rozhodná vědomost účastníků smlouvy o důvodu této neplatnosti. Soud při svém rozhodování vycházel z následujících úvah: V daném případě byla smlouva mezi jejími účastníky uzavřena jako spotřebitelská, ve smyslu ust. § 1810 a násl. o. z. Podle § 1813 o. z. jsou zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být i podle směrnice Rady 93/13/ a judikatury ESD považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. Systém ochrany zavedený touto směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli jak z hlediska vyjednávací síly, tak i úrovně informovanosti. Proto čl. 6 odst. 1 směrnice stanoví, že nepřiměřené podmínky nejsou pro spotřebitele závazné. V daném případě, jak zřejmé z textu předložené smlouvy, tato byla předtištěna, byla napsána předem, pouze se dopisuje půjčená částka,„ poplatky“, splátky a další konkrétní údaje související s osobou žalované. Žalovaný tedy samotný text smlouvy, její podmínky, nemohl ovlivnit. Soudu žalobce poskytuje pouze Smlouvu o úvěru, Zákaznickou kartu a o okolnostech jejího sjednání nemá soud žádné informace, pouze je zasílána žalovaným předžalobní upomínka. Je zřejmé, že je to žalovaný, který je tou slabší stranou v uzavíraném kontraktu, jeho postavení je tedy tímto samo o sobě zhoršeno. Očekává se ale od poskytovatele - požadavek přiměřenosti a poctivosti jednání vůči spotřebiteli, kdy rozsah zajištění návratnosti půjčky (úvěru) odpovídá jeho ekonomickému riziku. Žalobce si zjišťoval ekonomickou schopnost žalovaného splácet úvěr v dohodnutých částkách a termínech, jak je zřejmé ze Zákaznické karty, kde je uveden příjem žalovaného částka, měsíční výdaje žalovaný uvedl částka, doklady ohledně tohoto sdělení předloženy nebyly. Žalobce požaduje po žalovaném„ poplatky“, aniž by bylo uvedeno, jak byly určeny a proč právě v této výši, které u půjčky na částka činí celkem částku částka. Jaký je skutečný zisk věřitele z této transakce, není patrné. Tento poplatek (odměna) tvoří o 74 % navíc z částky, než která byla žalovanému půjčena. Výši„ Celkových nákladů spotřebitelského úvěru“ vztažmo k půjčené částce soud považuje za odporující dobrým mravům. Věřitel tak neúměrně navyšuje dluh žalovaného, čímž se podílí na dalším zvyšování počtu osob, jež se dostávají do dluhových pastí. Toto jednání nemůže požadovat právní ochrany odkazem na autonomii vůle, která totiž nemůže být bezbřehá. Sjednanou celkovou odměnu nelze oddělit od ostatních ujednání ve smlouvě, neboť je zřejmé, že bez tohoto ujednání by věřitel takovouto smlouvu neuzavřel. Smlouva o spotřebitelském úvěru je tedy dle názoru soudu, s poukazem na shora uvedené, neplatným právním jednáním jako celek.
5. Soud se dále zabýval tím, zda nelze vztah mezi účastníky posoudit dle ustanovení, týkajících se bezdůvodného obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o. z.„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil“. Předpokladem k aplikaci ustanovení § 2991 odst. 2 o. z. je prokázání toho, že se žalovaná bezdůvodně obohatila a získala majetkový prospěch buď plněním bez právního důvodu, nebo plněním z právního důvodu, který odpadl či protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za ní bylo plněno, co měla po právu plnit sama. Bezdůvodné obohacení vzniklé ze závazku je na místě pouze tehdy, pokud smlouva či závazek neexistuje, smlouva byla zrušena či byla později shledána jako neplatné právní jednání, což je daný případ. Zde soud vychází z názoru, že žalobce žalovanému plnil poskytnutím finančních prostředků na základě domněle platné smlouvy o úvěru, a proto má nárok na jejich vrácení, když zavinění nepředstavuje předpoklad pro vznik nároku z bezdůvodného obohacení. Tato povinnost„ vrátit“ je objektivního charakteru a vyplývá i z ustanovení § 2993 věta prvá o. z. Dle tohoto ustanovení„ Plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila“. Přitom je rovněž nerozhodné, zda jde o omyl skutkový či právní, kdo jej vyvolal, jaké okolnosti se týká a nakolik je intenzivní. Vzhledem k tomu tedy, že se žalobce domáhal plnění na základě neplatné smlouvy a soud dospěl k závěru o její neplatnosti, pak byl nárok žalobce posouzen dle ust. § 2991 a násl. o. z. jako bezdůvodné obohacení. Žalovaný prokazatelně obdržel částku částka a dle tvrzení žalobce v žalobě, uhradil žalobci celkem částku částka. K vrácení bezdůvodného obohacení tedy zbývá částka – částka = částka. Tuto částku vrátí žalovaný se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně od 30. 11. 2019 do zaplacení. Zákonný úrok z prodlení je ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , když povinnost platit úrok z prodlení pak pro žalovaného vyplývá z § 1970 občanského zákona. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má totiž věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění i úroky z prodlení, přičemž výši úroků z prodlení stanoví prováděcí předpis. Kapitalizovaný zákonný úrok byl propočten z částky částka od 30. 12. 2018 do 29. 11. 2019 a dosahuje výše částka Lhůta splatnosti byla určena 3 dny od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. Ve zbytku byl žalobní návrh zamítnut, tedy co do částky částka (částka anonymizováno – částka anonymizováno), co do částky kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení částka (částka anonymizováno – částka anonymizováno), kapitalizovaného úroku obchodního částka, zákonného úroku z prodlení z částky částka (částka – částka anonymizováno) s příslušenstvím a ve výši 23,72 % úroku ročně z částky částka od 30. 11. 2019 do zaplacení. Z neplatné smlouvy se nemůže žalobce domáhat ani plnění týkající se jiných úroků či poplatků, než faktického plnění a úroků zákonných.
6. Soud uložil žalobci doplatit soudní poplatek ve výši částka, dle pol. 2.2 sazebníku poplatků vztažmo k pol. 1. b) přílohy k z. č. 549/1991 Sb. , neboť v tomto řízení soud nevydal platební rozkaz, soudní poplatek byl zaplacen ve výši částka žalobcem, a protože činí částka, pak doměřená částka činí částka, kterou zaplatí neúspěšný žalobce ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o.s.ř. , tedy 3 dnů od právní moci rozsudku.
7. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. v případě částečného úspěchu ve věci soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí. V daném případě měl sice v převážné míře úspěch žalovaný, ale protože i on sám byl dlužníkem a na jistině převážnou část neuhradil, soud vyslovil, že si každý z účastníků ponese náklady řízení ze svého.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Klatovech. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.