Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
9 C 313/2020-71
Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudkyní JUDr Alicí Havránkovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce
sídlem adresa
zastoupený advokátem titul titul. jméno příjmení, titul.
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalované: osobní údaje žalované
trvale bytem ulice a číslo, PSČ obec
o zaplacení 13.115 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 4.235 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4.235 Kč od 15. 5. 2020 do zaplacení ve lhůtě do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v částce 8.870 Kč, v kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení ve výši 3.430,65 Kč, kapitalizovaném úroku ve výši 10.155,28 Kč, zákonném úroku z prodlení z částky 10.100,09 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně a úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 10.100,09 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 4.235 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4.235 Kč od 15. 5. 2020 do zaplacení ve lhůtě do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v částce 8.870 Kč, v kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení ve výši 3.430,65 Kč, kapitalizovaném úroku ve výši 10.155,28 Kč, zákonném úroku z prodlení z částky 10.100,09 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně a úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 10.100,09 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Návrhem doručeným soudu dne 23. 7. 2020 se domáhal žalobce zaplacení 13.115 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3.430,65 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 10.155,28 Kč, zákonným úrokem z prodlení z 10.100,09 Kč ve výši 8,05 % ročně od 7. 12. 2019 do zaplacení a s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 10.100,09 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a zaplacení nákladů řízení. Dle žaloby uzavřela společnost právnická osoba a žalovaná 22. 8. 2014, pod číslo smlouvu o půjčce. Součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Před uzavřením smlouvy posoudil právní předchůdce žalobce schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr a poté, co vycházel z povinnosti spotřebitele poskytnout věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, došlo k uzavření smlouvy. Žalovaná na pohledávku za trvání smlouvy zaplatila 7.765 Kč, z toho bylo započteno na jistinu 1.899,91 Kč, na úrok za sjednanou dobu řádného trvání 1.680 Kč, na poplatcích za administrativní činnost 2.400 Kč a na poplatku za hotovostní inkaso 1.785 Kč Poslední platbu zaplatila žalovaná 18. 4. 2017. Celá částka měla být zaplacena nejpozději 2. 10. 2015. Vzhledem k tomu, že žalovaná dlužnou částku ke dni 2. 10. 2015 řádně a v plné výši nezaplatila, úročil žalobce nezaplacenou částku 10.100,09 Kč úrokem 23,72 % ročně. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy včetně příslušenství, byla se všemi právy a s tím spojenými závazky postoupena žalobci smlouvou o postoupení pohledávky uzavřenou dne 6. 12. 2019. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámené téhož dne. Ke dni postoupení pohledávky činil dluh na jistině 10.100,09 Kč, na dlužných poplatcích za hotovostní inkaso 3.014,91 Kč. Žalovaná od postoupení pohledávky nezaplatila žalobci ničeho. Na základě odborného posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr dospěl původní věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti úvěr splácet a žalované byla poskytnuta částka 12.000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Součástí závazku žalované bylo platit úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání ve výši 1.680 Kč při úrokové sazbě 23,72 % ročně a odměnu za administrativní činnost ve výši 2.400 Kč a poplatek za hotovostní inkaso 4.800 Kč. Úvěr měl být zaplacen v 58 týdenních splátkách po 360 Kč, s poslední splátkou 2. 10. 2015.
2. Ve věci byl 4. 8. 2020 vydán elektronický platební rozkaz, kterým bylo žalobě vyhověno. Elektronický platební rozkaz byl zrušen ve smyslu ust. § 173 odst. 2 o.s.ř. za použití ust. § 174a odst. 3 o.s.ř.
3. Ve věci bylo nařízeno jednání, ke kterému byli účastníci řádně předvoláni. Žalobce se z jednání omluvil a uvedl, že souhlasí s tím, aby bylo jednáno bez jeho osobní přítomnosti. Žalovaná, která se dostavila, uvedla, že si není vědoma, jakéhokoliv závazku ve vztahu k žalobci, resp. jeho právnímu předchůdci. Připustila, že její domácnost, kterou sdílela s manželem, byla obtížena řadou různých půjček, závazků a dluhů. Zadlužení chtěli řešit tím, že manžel odjel do zahraničí, kde byl asi 8 měsíců. Vrátil se však„ úplně bez koruny,“ a problémy domácnosti se vyostřily natolik, že žalovaná někdy v roce 2015 – 2016 s manželem ukončila rodinnou domácnost. Žalovaná má v současné době řadu exekucí. K údajům z karty zákazníka a samotná smlouva o půjčce žalovaná uvedla, že neodpovídají jejím tehdejším faktickým poměrům. V době, kdy měla být smlouva uzavřena, byla poživatelkou částečného invalidního důchodu ve výši kolem 2.000 Kč, jaké byly v té době příjmy domácnosti si nevzpomíná, měla jednu vyživovací povinnost k synovi ročník 1998. V současné době je stále poživatelkou částečného invalidního důchodu I. stupně, důchod pobírá ve výši 4.491 Kč, v roce 2020 to bylo 4.368 Kč. Na exekuce je jí z důchodu sráženo na dluh ve výši asi 150.000 Kč. Žalovaná připustila, že logo na smlouvě o půjčce je jí povědomé, a že si v letech 2014 – 2015 brala nějaké půjčky, na které také něco platila. Žalovaná uvedla, že nebude rozporovat to, že převzala na název půjčky 12.000 Kč, a že zaplatila 7.765 Kč. Popřela, že by jí jakkoliv někdy někdo kontaktoval. Při poskytování půjček si nikdy nikdo nic neověřoval a údaje, které jsou v žalobcem předložených listinách, neodpovídají pravdě.
4. Soud při jednání provedl důkazy smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou 6. 12. 2019 mezi právnická osoba jako postupitelem a právnická osoba jako postupníkem, jejíž součástí byl seznam pohledávek ze smluv. Z této listiny vyplývá aktivní legitimace žalobce. Žalovaná nezpochybňovala, že žalobce zasílal oznámení o postoupení pohledávek a výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě, nikdy jí však ani oznámení o postoupení pohledávek, ani předžalobní výzva nebyly doručeny. Z karty zákazníka s logem název půjčky bylo zjištěno, že 22. 8. 2014 společnost právnická osoba vystavila kartu zákazníka s osobními údaji odpovídajícími údajům žalované, žalovaná je označena jako dělnice, s měsíčním příjmem 4.000 Kč a státním podporou 6.400 Kč a přídavky 700 Kč s celkovými příjmy 11.100 Kč, což odporuje tvrzení žalované o tom, že v roce 2014 byla poživatelkou částečného invalidního důchodu, který se pohyboval kolem 2.000 Kč. Žádné další listiny prokazující pravdivost údajů uvedených v kartě zákazníka, nebyly soudu předloženy. Z karty zákazníka bylo dále zjištěno, že výdaje domácnosti jsou 1.000 Kč nájemné, 6.000 Kč běžné výdaje + telefon 500 Kč, celkové výdaje 7.500 Kč Ani k těmto údajům nebyl žalobcem předložen žádný doklad, který by tyto údaje verifikoval. Z listiny označené jako smlouva o půjčce číslo uzavřené dne 22. 8. 2014 bylo prokázáno, že žalovaná převzala téhož dne částku 12.000 Kč. Žalovaná tuto skutečnost nerozporovala. Ze skutkových tvrzení žalobce vyplynulo, že žalovaná zaplatila právnímu předchůdci žalobce částku 7.765 Kč a žalovaná tuto skutečnost nerozporovala. Žalovaná při jednání vyjádřila ochotu zaplatit žalobci 4.235 Kč, jako rozdíl mezi částkou, kterou měla údajně převzít od právního předchůdce žalobce a částkou, kterou měla právnímu předchůdci žalobce zaplatit.
5. Podle § 2390 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
6. Podle § 1 zák. č. 145/2010 Sb., účinného ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr, nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.
7. Podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí je zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr neplatná.
8. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákona, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
10. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
11. Na základě shora zjištěného skutkového stavu ve smyslu výše uvedených hmotněprávních ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze v rozsahu odpovídajícím výši bezdůvodného obohacení, které žalovaná přijala jako majetkový prospěch poskytnutý bez právního důvodu. Soud přitom vycházel z tvrzení žalobce, podle kterých žalovaná čerpala 12.000 Kč a zaplatila 7.765 Kč. Obsah smlouvy a okolnosti jejího uzavření je nutno, s ohledem na postavení žalované jako slabší smluvní strany (spotřebitele), posoudit podle ustanovení občanského zákoníku i podle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy. Bylo tedy nutno posoudit, zda žalobce, resp. jeho právní předchůdce, jako věřitel postupoval před uzavřením smlouvy v souladu s tehdy platnou právní úpravou (§ 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb.), podle které byl jako věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele (žalované) splácet spotřebitelský úvěr a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele (žalované), tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Žalobce předloženými listinami však neprokázal, že by jeho právní předchůdce jako věřitel učinil potřebné kroky za účelem zjištění skutečné majetkové situace žalovaného, například lustraci v dostupných registrech dlužníků, zda u nich žalovaný není evidován, či náhledem do exekučního rejstříku, stejně jako to, že údaje žalované o osobních a majetkových poměrech žalované jakkoliv ověřoval. Soud proto dospěl k závěru, že ze strany právního předchůdce žalobce jako věřitele nedošlo k odbornému posouzení úvěruschopnosti dlužníka (žalované). Smlouvu o zápůjčce shledal proto soud v důsledku výše uvedeného neplatnou a rozhodl o povinnosti žalované vrátit žalobci částku 4.235 Kč, představující rozdíl mezi poskytnutou částkou 12.000Kč a zaplacenými 7.765 Kč jako plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení. Žalovaná byla žalobcem vyzvána k vrácení dlužné částky upomínkou zaslanou dne 15. 5. 2020, na kterou nereagovala, bylo proto rozhodnuto i o povinnosti žalované zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení od data následujícího po dni uvedeném ve výzvě k plnění do zaplacení. Z důvodu neplatné smlouvy o zápůjčce žalobci nárok na zaplacení 8.870 Kč, úroků a zákonných úroků z prodlení od data splatnosti pohledávky do 15. 5. 2020 nevznikl a žaloba byla proto ve zbývající části jako nedůvodná zamítnuta. Žalobce se přitom svou neúčastí u nařízeného jednání vzdal práva být o těchto závěrech soudu poučen ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř.
12. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce byl převážně neúspěšný a žalované dle obsahu spisu a jejího vlastního prohlášení žádné náklady řízení nevznikly. Žaloba byla zamítnuta v částce 8.870 Kč, v částce kapitalizovaného úroku a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 10.100,09 Kč od 7. 12. 2019 a zákonného úroku z prodlení z částky 10.100,09 Kč ve výši 8,05 % ročně od 7. 12. 2019 do zaplacení a byla tedy převážně neúspěšná.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání ve lhůtě do patnácti dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Prostějově, CZ- 797 09 Prostějov, Havlíčkova 16, v pěti vyhotoveních.
Nebude-li povinnost tímto rozhodnutím uložená splněna dobrovolně, smí se věřitel domáhat jejího splnění výkonem rozhodnutí nebo exekucí.