Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (6)No categories available
5 C 51/2021-20
Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní titul Petrou Šturcovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem titul titul. jméno příjmení, Ph.D.
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 16 874,70 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 16 874,70 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 932,35 Kč
s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 412,29 Kč
se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 10 546,63 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a s úrokem ve výši 28 % ročně z částky 10 546,63 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 16 874,70 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 932,35 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 412,29 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 10 546,63 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a s úrokem ve výši 28 % ročně z částky 10 546,63 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky 16 874,70 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 932,35 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 6 412,29 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 546,63 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a s úrokem ve výši 28 % ročně z částky 10 546,63 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), a žalovaným byla dne 8. 12. 2016 uzavřena smlouva o zápůjčce číslo. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr především na základě informací získaných od žalovaného, které se týkaly jeho rodinných, majetkových, pracovních a jiných poměrů, a tyto informace byly ověřeny na základě předložených dokladů a zaznamenány v kartě zákazníka. Žalovaný ve smlouvě prohlásil, že poskytl pravdivé a úplné údaje. Na základě smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku 30 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem za sjednanou dobu trvání smlouvy ve výši 5 172 Kč, odměnou za zpracování a doručení ve výši 6 860 Kč a odměnou za administrativní činnost ve výši 13 389 Kč v 60 týdenních splátkách ve výši 924 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 1. 2. 2018. Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas, poslední splátka byla uhrazena dne 27. 9. 2017. Žalovaný žalobkyni uhradil pouze 38 100 Kč, zbývající část neuhradil. Pohledávka byla dne 20. 1. 2020 postoupena žalobkyni a postoupení bylo žalovanému oznámeno. Na dlužnou částku nebylo od postoupení ze strany žalovaného ničeho uhrazeno, a to ani přes předžalobní upomínku.
2. Žalovaný u ústního jednání uvedl, že s žalobou nesouhlasí, neboť jeho předchozí zaměstnavatel zápůjčku právní předchůdkyni žalobkyně dlouhou dobu splácel ve splátkách ve výši kolem 4 000 Kč a on si proto myslel, že dluh už má zaplacený. Dále uvedl, že zápůjčku skutečně obdržel, přičemž si již nepamatuje, zda a případně jakým způsobem byl právní předchůdkyní žalobkyně dotazován na svoji úvěruschopnost.
3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění. Z listiny označené jako smlouva o zápůjčce číslo vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela dne 8. 12. 2016 se žalovaným smlouvu, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr vrátit spolu s poplatkem ve výši 25 421 Kč, který představoval úrok ve výši 5 172 Kč, poplatek za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 6 860 Kč a poplatek za administrativní činnost ve výši 13 389 Kč Celkem se žalovaný zavázal uhradit právní předchůdkyni žalobkyně částku 55 421 Kč v 60 týdenních splátkách po 924 Kč. První splátku byl žalovaný povinen zaplatit 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou následující týdenní splátku vždy do konce dalšího týdenního období. Svým podpisem žalovaný potvrdil převzetí zápůjčky ve výši 30 000 Kč v hotovosti. Součástí smlouvy byly smluvní podmínky upravující postup při případném prodlení žalovaného. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 včetně přílohy a oznámením postoupení pohledávky spolu s dokladem o odeslání bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávky na žalobkyni a žalovanému byla tato skutečnost oznámena dopisem ze dne 20. 1. 2020. Žalobkyně žalovaného vyzvala předžalobní upomínkou ze dne 11. 5. 2020 k úhradě dluhu.
4. Na základě takto zjištěných skutečností soud ohledně skutkového stavu uzavřel, že žalovaný podepsal s právní předchůdkyní žalobkyně dne 8. 12. 2016 listinu s názvem smlouva o zápůjčce, podle níž při jejím podpisu převzal částku 30 000 Kč. Tato listina obsahovala ujednání, podle něhož byl žalovaný povinen zaplatit v souvislosti s úvěrem též úrok a poplatky za vymezené a specifikované služby. Do dnešního dne žalovaný dle tvrzení žalobkyně právní předchůdkyni žalobkyně uhradil částku 38 100 Kč a nebylo prokázáno, že by žalovaný hradil více, než tvrdí žalobkyně. Ani přes výzvu k plnění žalovaný již ničeho neuhradil. Předmětná pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla dne 20. 1. 2020 postoupena žalobkyni, což právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému oznámila. Ani přes výzvu k plnění žalovaný již ničeho neuhradil.
5. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru).
6. Podle § 2390 o. z. se smlouvou o zápůjčce zapůjčitel zavazuje, že vydlužiteli přenechá zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu.
7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2. téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
10. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
11. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
12. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
13. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.
14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
15. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že smlouva o zápůjčce číslo podepsaná právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit, resp. žalobkyně neprokázala, že úvěruschopnost žalovaného řádně přezkoumala. Závěr o absolutní neplatnosti se opírá o rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci OPR- právnická osoba GK (C číslo). Uvedeným rozhodnutím bylo dovozeno, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo, z nichž vychází právní úprava obsažená v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
16. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v žalobě uvádí, že byly řádně zhodnoceny informace požadované a získané od žalovaného před uzavřením smlouvy tak, že žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům a zaznamenány do zákaznické karty. Žádné důkazy však žalobkyně v tomto ohledu v žalobě neoznačila, a to ani zákaznickou kartu.
17. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, (PR číslo s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ústavní nález), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absenci náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.
18. V daném případě soud uzavřel, že žalobkyně neprokázala, zda a jak byla úvěruschopnost žalovaného zkoumána, když k tvrzením v žalobě nedoložila žádné důkazy. Svou neúčastí při jednání se zbavila možnosti být soudem poučena a vyzvána k doplnění tvrzení a označení důkazů. V této souvislosti soud uvádí, že k žádosti žalobkyně o odročení jednání při potřebě doplnění tvrzení a označení důkazů nebylo možné dle § 41a odst. 2 o. s. ř. přihlédnout, neboť tato žádost byla podmíněná. Odročení jednání za tímto účelem nebylo možné ani s ohledem na koncentraci řízení dle § 118b o. s. ř. Žalobkyně tedy měla možnost se jednání účastnit a svá tvrzení a důkazy případně doplnit a splnit tak povinnost, kterou ve smyslu § 101 o. s. ř. v řízení má. Neúčast u jednání byla jejím dobrovolným rozhodnutím.
19. Vzhledem k tomu, že soud shledal předmětnou smlouvu ve smyslu shora uvedených ustanovení a citované judikatury absolutně neplatnou dle § 588 o. z. ve spojení s § 87 zákona o spotřebitelském úvěru pro absenci řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, rozhodoval podle § 2991 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 30 000 Kč, kterou soud považuje za bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, které by měl žalovaný žalobkyni jako právnímu nástupci věřitele vydat. Ze žalobních tvrzení však vyplývá, že žalovaný uhradil celkem 38 100 Kč. Na základě uvedeného proto soud rozhodl, že žaloba se zamítá, neboť bezdůvodné obohacení již bylo uhrazeno.
20. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, jelikož procesně úspěšnějšímu žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Benešově.
Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle zákona č. 120/2001 Sb. (exekučního řádu).