Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 C 244/2020-61

Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní titul Petrou Šturcovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa žalobkyně

zastoupená advokátkou titul. jméno příjmení

sídlem adresa

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

bytem adresa

o zaplacení 81 587 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 629 Kč,

s 8,50 % ročním úrokem z prodlení z částky 1 629 Kč od 27. 10. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá, co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 81 587 Kč s 8,50 % ročním úrokem z prodlení z částky 52 797 Kč od 14. 7. 2017 do 26. 10. 2020 a z částky 51 168 Kč od 27. 10. 2020 do zaplacení, a dále co do 64,82 % smluvního úroku ročně z částky 43 742,38 Kč od 14. 7. 2017 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 629 Kč, s 8,50 % ročním úrokem z prodlení z částky 1 629 Kč od 27. 10. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá, co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 81 587 Kč s 8,50 % ročním úrokem z prodlení z částky 52 797 Kč od 14. 7. 2017 do 26. 10. 2020 a z částky 51 168 Kč od 27. 10. 2020 do zaplacení, a dále co do 64,82 % smluvního úroku ročně z částky 43 742,38 Kč od 14. 7. 2017 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky 81 857 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 18. 5. 2015 uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě byla žalovanému dne 21. 5. 2015 poskytnuta na jeho účet částka 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit v 30 měsíčních splátkách po 3 031 Kč splatných ke každému 12. dni kalendářního měsíce počínaje měsícem červnem 2015. Úrok za poskytnutí úvěru činil 110,49 %. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě příslušných databází, dokladů o příjmech, pracovní smlouvy a prohlášení žalovaného. V souladu se smlouvou byl dne 13. 6. 2016 žalovanému poskytnut revolving ve výši 20 732 Kč, čímž došlo k navýšení celkové výše úvěru. Počet splátek úvěru byl navýšen o dalších 18 měsíčních splátek ve výši 54 558 Kč. Výpůjční úroková sazba revolvingu činila 88 %. Žalovaný řádně neplnil smluvní podmínky a dostal se do prodlení s úhradou splátek. Do data zesplatnění celého úvěru dne 16. 12. 2019 byla žalobkyni uhrazena pouze částka ve výši 59 103 Kč. V souvislosti s prodlením žalovaného vzniklo žalobkyni dle smlouvy právo na úhradu smluvních pokut a nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením. Podle bodu číslo smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 49 858 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději v den následující po zesplatnění úvěru. Na základě uzavřené smlouvy tak žalovaný žalobkyni ke dni podání žaloby dluží částku 49 858 Kč (odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 43 742,38 Kč a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlému ke dni zesplatnění úvěru ve výši 6 115,62 Kč), smluvní pokutu dle bodu číslo smlouvy v celkové výši 2 939 Kč, smluvní pokutu dle bodu číslo smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru počínaje 14. 7. 2017 do dne vyhotovení žaloby v celkové vyčíslené výši 28 790 Kč a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 64,82 % ročně z částky 43 742,38 Kč od 14. 7. 2017 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 109 116 Kč. Na zaslanou předžalobní upomínku žalovaný nereagoval.

2. Žalovaný namítl, že žalobkyně řádně nezkoumala jeho úvěruschopnost. Za nespornou označil skutečnost, že mu byl poskytnut úvěr v celkové výši 60 732 Kč, na který zaplatil 59 103 Kč. Navrhl, aby částka 59 103 Kč byla započítána na úhradu jistiny s tím, že žalobkyni již dluží pouze částku 1 629 Kč.

3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění. Z výpisu ze seznamů subjektů soud zjistil, že žalobkyně je registrovaným nebankovním poskytovatelem spotřebitelských úvěrů s povolením obec národní banky. Z y označené jako návrh na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru číslo včetně přílohy, prohlášení o splnění informační povinnosti úvěrujícího, předsmluvního formuláře, oznámení o schválení úvěru a splátkového kalendáře vzal soud za prokázané, že žalobkyně uzavřela dne 18. 5. 2015 se žalovaným smlouvu, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr vrátit ve 30 měsíčních splátkách ve výši 3 031 Kč; úroková sazba byla sjednána ve výši 110,49 % ročně a žalovaný měl celkem žalobkyni vrátit 90 930 Kč Smluvní strany si dále sjednaly možnost poskytnutí revolvingu ve výši 20 732 Kč, přičemž při poskytnutí revolvingu měla být výše úvěru navýšena o částku revolvingu, celková částka splatná žalovaným měla být navýšena o 54 558 Kč a počet splátek o 18 měsíčních splátek za každý revolving. Úroková sazba za poskytnutí revolvingu činila 88 % ročně. V článku VII. smluvních podmínek pak byly sjednány sankce pro případ prodlení žalovaného. Dle dokladu o vyplacení úvěru a sdělení ze dne 14. 6. 2016 byl žalovanému dne 21. 5. 2015 vyplacen úvěr a dne 13. 6. 2016 poskytnut revolving ve výši 20 732 Kč, a to převodem na účet žalovaného. Z karty klienta a nesporných tvrzení stran vzal soud za prokázané, že žalovaný uhradil celkem 59 103 Kč. Poté se dostal se splátkami do prodlení, na upomínky žalobkyně nereagoval, a proto žalobkyně úvěr ke dni 16. 12. 2019 zesplatnila, jak vyplývá z upomínek žalobkyně včetně předžalobní výzvy s podacím archem a oznámení o zesplatnění úvěru. Pokud jde o úročení pohledávky, předložila žalobkyně vyjádření znalce, z něhož toliko dle žalobkyně vyplývá, že efektivní úroková sazba sjednaná ve smlouvě odpovídá nominální úrokové sazbě. Žádná pro věc rozhodující skutková zjištění soud z tohoto důkazu neučinil, neboť posouzení platnosti ujednání o úrocích je otázkou právní náležející soudu, nikoliv skutkovou, která by byla předmětem dokazování.

4. Ohledně úvěruschopnosti žalovaného soud z pracovní smlouvy a výplatních pásek žalovaného zjistil, že žalovaný byl před uzavřením úvěrové smlouvy zaměstnán jako mobilní technik u společnosti právnická osoba s čistým měsíčním příjmem kolem 25 000 Kč. příjmení příjmení žalovaný neprocházel a v databázi anonymizováno měl skóre anonymizováno. Dále soud zjistil, že ve zbývajícím rozsahu ohledně úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně vycházela z formuláře o hodnocení klienta, v němž bylo bez dalších podkladů uvedeno, že jeho měsíční výdaje činí 11 800 Kč (3 800 Kč životní minimum, 4 000 Kč výdaje na děti, 4000 Kč nájemné, inkaso, doprava a ostatní), dále zde bylo uvedeno, že je zaměstnán u shora uvedené společnosti, má maturitu a žije ve vlastním bydlení; na základě uvedeného hodnocení klienta byl úvěr doporučen ke schválení.

5. Na základě takto zjištěných skutečností soud ohledně skutkového stavu uzavřel, že žalovaný podepsal se žalobkyní dne 18. 5. 2015 u s názvem smlouva o úvěru (žalobkyně ji podepsala dne 21. 5. 2015), na jejímž základě žalovaný dne 21. 5. 2015 čerpal úvěr ve výši 40 000 Kč a dne 13. 6. 2016 revolving ve výši 20 732 Kč, celkem 60 732 Kč. Do dnešního dne žalovaný žalobkyni uhradil pouze částku 59 103 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobkyně v rámci zkoumání úvěruschopnosti zjistila příjem žalovaného ze zaměstnání v měsíční výši okolo 21 000 Kč, výdaje stanovila paušálně částkou 11 800 Kč.

6. Při právním posouzení věci soud vycházel ze , (dále jen„ o. z.“) a ze , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).

7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Dále soud na danou věc aplikoval ustanovení , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), dle něhož je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

9. Podle § 588 o. z soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

12. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví

13. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru číslo podepsaná žalobkyní a žalovaným je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 9 odst. 1 ZoSÚ řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit, resp. žalobkyně neprokázala, že úvěruschopnost žalovaného řádně přezkoumala

14. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech uvádí, že způsob, jakým žalobkyně zkoumala úvěruschopnost je ve smyslu aktuální rozhodovací praxe vyšších soudů zcela nedostatečný a řádné zkoumání úvěruschopnosti z něj nelze dovodit. K uvedenému soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, (PR číslo s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ústavní nález), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absence náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.

15. Na základě shora uvedeného soud uzavřel, že úvěruschopnost žalovaného nebyla před uzavřením smlouvy řádně prověřena, a to zejména z důvodu nezkoumání jeho příjmů, výdajů a dalších informací, které mají vliv na jeho úvěruschopnost, zahrnujících věk, vzdělání, počet vyživovacích povinností, rodinný stav, způsob bydlení, výdaje na živobytí a další závazky, a to z objektivních zdrojů, nikoliv pouze z obecných informací získaných od žalovaného a nahlížení do externích registrů. Žalobkyně neprokázala, že by zjišťovala kreditní skóre žalovaného, jehož výstupem by bylo zjištění limitu nejvyšší možné měsíční splátky a celkové schopnosti žalovaného splatit poskytnutý úvěr, aniž by u něj došlo k předlužení. V daném případě žalobkyně k prokázání úvěruschopnosti předložila pouze kartu klienta, obsahující neobjektivizované údaje a vedoucí pouze k formálnímu vykázání úvěruschopnosti žalovaného bez zjišťování jeho reálné situace.

16. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru ve smyslu shora uvedených ustanovení a citované judikatury absolutně neplatnou dle § 9 ZoSÚ a § 588 o. z. z důvodu absence zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, rozhodoval podle § číslo o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému celkem částku 60 732 Kč a žalovaný jí na tuto částku uhradil 59 103 Kč, a proto mu zůstala povinnost vydat částku 1 629 Kč. Soud žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení z této částky, a to ode dne následujícího po doručení žaloby, jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by žalobkyně ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. vyzvala žalovaného ke splnění dluhu před tímto datem (předžalobní upomínka je toliko procesní úkon a její odeslání má jiné právní účinky, než hmotněprávní výzva k plnění, která se musí dostat do dispoziční sféry adresáta). Shora uvedenou částku včetně příslušenství je žalovaný povinen zaplatit ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny soud žalobu zamítl, a to včetně smluvní pokuty a příslušenství sestávajícího z úroků (vše má oporu v neplatné smlouvě) a z úroků z prodlení (požadovaných za období, kdy jednotlivé částky nemohly být s ohledem na absenci výzvy k vydání bezdůvodného obohacení splatné).

17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení , (dále jen „ “) tak, že žádnému z účastníků jejich náhradu nepřiznal, neboť procesně úspěšnější žalovaný náhradu nákladů řízení nežádal.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Benešově.

Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle (exekučního řádu).