Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
8 C 321/2020-60
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr Zuzanou Spáčilovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
t. č. Vazební věznice Liberec
o zaplacení 445 606,56 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 254 471,92 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % z částky 254 471,92 Kč od 28. 3. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v rozsahu, v němž se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 191 134,64 Kč s úrokem ve výši 4,3 % ročně z částky 432 411,76 Kč od 1. 1. 2020 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % z částky 432 411,76 Kč od 1. 1. 2020 do 27. 3. 2020 a dále z částky 177 939,84 Kč od 28. 3. 2020 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 12 716 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 254 471,92 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % z částky 254 471,92 Kč od 28. 3. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v rozsahu, v němž se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 191 134,64 Kč s úrokem ve výši 4,3 % ročně z částky 432 411,76 Kč od 1. 1. 2020 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % z částky 432 411,76 Kč od 1. 1. 2020 do 27. 3. 2020 a dále z částky 177 939,84 Kč od 28. 3. 2020 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 12 716 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne 3. 4. 2020 ve znění jeho upřesnění ze dne 11. 8. 2020 a doplnění ze dne 29. 10. 2020 se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky uvedené shora v záhlaví jako nesplaceného úvěru poskytnutého žalovanému na základě smlouvy o meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření číslo ze dne 9. 5. 2014 do výše 833 000 Kč ulice spoření si žalovaný s žalobkyní sjednal smlouvou číslo dne 28. 3. 2014. Schválení žádosti o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření proběhlo formou„ snadno a rychle“, u které žalovaný nebyl povinen dokládat příjmy, nicméně žalobkyně zkontrolovala, že měsíční příjem žalovaného činil 58 000 Kč, a ověřila si v systému SOLUS a BRKI, že žalovaný neměl žádné závazky po lhůtě splatnosti. Po vyčerpání meziúvěru, u něhož činila pravidelná měsíční splátka úroků částku 3 054,40 Kč, a po splnění podmínek pro získání řádného úvěru ze stavebního spoření poskytla žalobkyně žalovanému na základě úvěrové smlouvy ke dni 31. 5. 2018 úvěr ke smlouvě o stavebním spoření a vyúčtovaný meziúvěr ve výši 833 000 Kč byl splacen částkou ve výši 356 690,28 Kč převedenou z vkladového účtu číslo poskytnutým úvěrem ze stavebního spoření ve výši 476 309,72 Kč, čímž došlo k přeměně vkladového účtu číslo na úvěrový účet. Žalovaný se zavázal počínaje měsícem července 2018 hradit poskytnutý úvěr ze stavebního spoření v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 660 Kč. Žalovaný však své závazky neplnil řádně a včas, a proto žalobkyně v souladu s obecnými úvěrovými podmínkami od smlouvy dopisem ze dne 16. 12. 2019 odstoupila a vyzvala žalovaného k úhradě jeho dluhu. Splatnost pohledávky nastala nejpozději dne 31. 12. 2019. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván zástupcem žalobkyně k úhradě dlužné částky, avšak i tato výzva zůstala bez odezvy. Nárok žalobkyně sestává z jistiny 432 411,76 Kč spolu se smluvním úrokem ve výši 4,30 % ročně z nesplaceného meziúvěru do 31. 12. 2019 ve výši 13 194,80 Kč (tj. 19 303,60 Kč po odečtení úhrad žalovaného ve výši 6 108,80 Kč) a dále úroku ve výši 4,30 % ročně z jistiny od 1. 1. 2020 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny od 1. 1. 2020 do zaplacení.
2. Žalovaný se ve věci vyjádřil tak, že je v současné době ve výkonu trestu odnětí svobody a nemá k dispozici žádné dokumenty umožňující se mu korektně hájit. Žádost o úvěr žalovaný podepisoval se zástupcem žalobkyně v podobě návrhu, v němž byl uveden žalovaný v omyl tvrzením, že splátka úvěru bude po celou dobu konstantní. Zástupce žalobkyně žalovaného na tuto nesrovnalost neupozornil a žalovaný si jí při podpisu smlouvy nevšiml. Z toho důvodu žalovaný nastavil trvalý příkaz pro stanovenou splátku a řádně ji platil, v návrhu smlouvy nebylo, že dojde od určité doby ke změně výše splátky. Následkem toho vznikl rozdíl, který žalobkyně vnímala jako dlužné splátky. Kvůli stěhování a chybě dosílky na poště se stalo, že se žalovaný po nějakou dobu o tomto rozdílu nedozvěděl. Až přes sestru žalovaného jej kontaktovala vymáhací agentura, s ohledem na její neetické chování s ní odmítl žalovaný komunikovat. Žalovaný se obrátil na žalobkyni a navrhoval, že bude dál platit původní částku a od určitého data by ji pak navýšil, ovšem ztratil v té době zaměstnání. Žalobkyně nebyla ochotna se žalovaným jednat o vyřešení jeho dluhu. Výše nákladů cca 12 % z výše úvěru je dle názoru žalovaného v rozporu s dobrými mravy a neodpovídá skutečnosti. Žalovaný nemá v tuto chvíli žádný majetek ani prostředky na úhradu pohledávky, pouze velmi drobný příjem z práce ve vězení.
3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní má soud za zjištěný následující skutkový stav:
4. Žalobkyně uzavřela s žalovaným na základě jeho návrhu dne 28. 3. 2014 smlouvu o stavebním spoření číslo. V návrhu na uzavření smlouvy žalovaný uvedl, že pracuje jako manager, vedoucí. Návrh na uzavření smlouvy žalovaný podal se záměrem ihned financovat svou bytovou potřebu z meziúvěru ze stavebního spoření. příjmení částka stavebního spoření činila 833 000 Kč (návrh smlouvy o stavebním spoření číslo). Dne 28. 3. 2014 žalovaný učinil písemný návrh směřující vůči žalobkyni, v jehož obsahu požádal žalobkyni o poskytnutí meziúvěru„ Snadno a rychle“ ze stavebního spoření do výše 833 000 Kč s pravidelnou měsíční splátkou 5 660 Kč. Účelem meziúvěru byla údržba, rekonstrukce, změna nebo modernizace rodinného domu a dále splacení dluhu, jednalo se o úvěr bez zajištění. Žalovaný uvedl, že je rozvedený, jeho průměrný čistý měsíční příjem činí 58 000 Kč, jako datum nástupu do zaměstnání byl uveden den 1. 11. 2014 – pozn. pokud se nejednalo o chybu, pak je to den následující až po podání žádosti (žádost o poskytnutí meziúvěru ze stavebního spoření ze dne 28. 3. 2014). Dopisem ze dne 1. 4. 2014 žalobkyně žalovanému oznámila zaevidování smlouvy o stavebním spoření (zaevidování smlouvy).
5. Žalovaný o své finanční situaci ve formuláři uvedl, že splácí úvěr u anonymizováno ve výši 4 470 000 Kč použitý na bytové potřeby měsíční splátkou 18 626 Kč a úvěr u anonymizována dvě slova ve výši 250 000 Kč měsíční splátkou 6 500 Kč, žádné další pravidelné náklady domácnosti neuvedl. Údaje o potvrzení o příjmu jsou ponechány nevyplněné. Obchodní zástupce žalobkyně dne 23. 4. 2014 stanovil životní minimum žalovaného na 4 960 Kč, celkové měsíční závazky žalovaného včetně splátky vůči žalobkyni ve výši 5 660 Kč na částku 33 660 Kč a po zohlednění finanční rezervy z čistých příjmů ve výši 10 % určil, že na obživu žalovanému měsíčně zůstává částka 18 540 Kč (formulář o majetkových poměrech žalovaného). Žalobkyně získala informace o tom, že žalovaný má vysokoškolské bakalářské vzdělání, je zaměstnán (bez uvedení zaměstnavatele) na dobu neurčitou, bydlí sám ve vlastním domě nebo bytě (výpis z interního systému žalobkyně).
6. Žalovaný uzavřel dne 7. 5. 2014 se žalobkyní úvěrovou smlouvu číslo na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému na jeho žádost a) meziúvěr ze stavebního spoření do výše 833 000 Kč evidovaný pod číslo ke dni přidělení cílové částky b) úvěr ze stavebního spoření evidovaný pod číslo do výše 499 800 Kč na základě smlouvy o stavebním spoření do výše rozdílu mezi cílovou částkou 833 000 Kč a zůstatkem na účtu (nejméně 333 200 Kč) k datu přidělení cílové částky. Úvěr byl poskytnut za účelem splacení úvěru nebo půjčky použité na financování bytových potřeb týkajících se rodinného domu a modernizace rodinného domu. Meziúvěr (oddíl A. smlouvy) poskytla žalobkyně žalovanému na dobu určitou do dne přidělení cílové částky stavebního spoření a byl splatný v den přidělení cílové částky stavebního spoření. Do doby splatnosti meziúvěru byl žalovaný povinen platit měsíčně úroky z meziúvěru ve výši dle sjednané úrokové sazby z výše zůstatku meziúvěru. Sjednaná úroková sazba byla 4,40 % ročně. Úvěr ze stavebního spoření (oddíl B. smlouvy) se žalovaný zavázal žalobkyni splácet spolu s úroky ve výši 4,30 % ročně splátkou 5 660 Kč měsíčně. K platbě úroků z meziúvěru a splácení úvěru se žalovaný zavázal zřídit a po celou dobu trvání úvěrového vztahu udržovat trvalý příkaz v bance. Nedílnou součást smlouvy tvořily všeobecné obchodní podmínky stavebního spoření a obecné úvěrové podmínky žalobkyně. Podpis žalovaného na smlouvě je úředně ověřen (úvěrová smlouva ze dne 7. 5. 2014).
7. Dne 9. 5. 2014 došla žalobkyni žádost žalovaného o čerpání částky 334 000 Kč, kterou následně žalobkyně poskytla žalovanému k účtu číslo převodem na jím uvedený bankovní účet č. bankovní účet (žádost o čerpání ze dne 6. 5. 2014). Dne 9. 5. 2014 došla žalobkyni žádost žalovaného o čerpání částky 263 544 Kč, kterou následně žalobkyně poskytla žalovanému k účtu číslo převodem na jím uvedený bankovní účet jméno příjmení č. bankovní účet (žádost o čerpání ze dne 7. 5. 2014). Dne 9. 5. 2014 došla žalobkyni žádost žalovaného o čerpání zbývajícího nároku dle úvěrové smlouvy, tj. částky 231 291 Kč, kterou následně žalobkyně poskytla žalovanému převodem na jím uvedený bankovní účet č. bankovní účet (žádost o čerpání ze dne 7. 5. 2014). Žalovaný byl žalobkyní informován o čerpání finančních prostředků z jeho meziúvěrového účtu ve výši 828 835 Kč a jejich zasláním na jím uvedené bankovní účty. Současně byl žalovaný informován o výši úhrady úroků z meziúvěru, která za 5. a 6. měsíc činila částku 5 192,40 Kč a od 7. měsíce roku 2014 činila částku 3 054,40 Kč (oznámení o čerpání finančních prostředků a informace o úhradě úroků ze dne 12. 5. 2014).
8. Dopisem ze dne 5. 6. 2018 žalobkyně žalovanému sdělila, že splnil podmínky pro poskytnutí úvěru ze stavebního spoření a nadále bude splácet pouze tento úvěr. Žalobkyně vyzvala žalovaného, aby ukončil platnost původních platebních příkazů k meziúvěrovému účtu a vkladovému účtu, protože žalobkyně inkaso na meziúvěrový účet ukončila. Žalobkyně informovala žalovaného, že má zadat nový platební příkaz pro splátku úvěru ze stavebního spoření ve výši 5 660 Kč měsíčně s počátkem splácení v měsíci červenci 2018. Vyčerpaný meziúvěr žalovaného činil 833 000 Kč, po odečtení zůstatku vkladového účtu ve výši 356 690,28 Kč činil poskytnutý úvěr ze stavebního spoření 476 309,72 Kč (pokyny k zahájení splácení úvěru ze stavebního spoření). Do dne splacení jistiny z meziúvěru ze stavebního spoření úvěrem ze stavebního spoření dne 31. 5. 2018 hradil žalovaný žalobkyni řádně úroky z meziúvěru ve výši 3 054,40 Kč měsíčně. Po změně výše splátky dle zaslaných pokynů na 5 660 Kč činila měsíční úhrada žalovaného v měsících červen až září 2018 stále částku 3 054,40 Kč. Dne 24. 9. 2018 uhradil žalovaný žalobkyni 5 660 Kč, dne 15. 10. 2018 částku 3 054,40 Kč, dne 15. 11. 2018 částku 3 054,40 Kč, dne 10. 12. 2018 částku 4 313,60 Kč, dne 17. 12. 2018 částku 3 054,40 Kč a dále v měsících leden 2019 až únor 2020 trvalým příkazem částku 3 054,40 Kč měsíčně. Od března 2019 účtovala žalobkyně žalovanému poplatek za upomínku. Celkem uhradil žalovaný žalobkyni za dobu trvání meziúvěru částku 217 672,80 Kč (výpis z meziúvěrového účtu). Zůstatek na vkladovém účtu žalovaného činil ke dni 31. 5. 2018 částku 356 690,28 Kč (výpis z vkladového účtu). Dne 31. 5. 2018 žalobkyně provedla zúčtování finančních prostředků z vkladového účtu oproti své pohledávce na meziúvěrovém účtu číslo ve výši 356 690,28 Kč, takže k 31. 5. 2018 činila dlužná částka na úvěrovém účtu 476 309,72 Kč (výpis z meziúvěrového účtu).
9. Žalovaný telefonicky oznámil žalobkyni změnu své doručovací adresy na ulice a číslo, PSČ obec (záznam telefonátu). Žalovaný tím, že nehradil splátky v předepsané výši, porušil své závazky ze smlouvy, a proto žalobkyně zaslala žalovanému na jím sdělenou korespondenční adresu dopis ze dne 16. 12. 2019, jímž odstoupila od smlouvy o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření číslo současně v něm vyzvala žalovaného k úhradě částky 454 774,87 Kč do 31. 12. 2019 (odstoupení od úvěrové smlouvy). Zásilka pro žalovaného byla přijata do poštovní přepravy dne 16. 12. 2019 a dne 3. 1. 2020 byla vrácena žalobkyni jako nevyzvednutá (obálka od nevyzvednuté písemnosti). Dne 31. 12. 2019 žalobkyně provedla zúčtování úroků po odstoupení oproti své pohledávce na meziúvěrovém účtu číslo ve výši 19 303,60 Kč, ke dni 15. 1. 2020 doúčtování úroků z prodlení ve výši 1 851,29 Kč a úroku po odstoupení ve výši 796,06 Kč, ke dni 31. 1. 2020 doúčtování úroků z prodlení ve výši 1 972,93 Kč a úroku po odstoupení ve výši 848,36 Kč, ke dni 17. 2. 2020 doúčtování úroků z prodlení ve výši 2 100,18 Kč a úroku po odstoupení ve výši 903,08 Kč a ke dni 29. 2. 2020 doúčtování úroků z prodlení ve výši 1 485,44 Kč a úroku po odstoupení ve výši 638,74 Kč, takže k 29. 2. 2020 dlužná částka činila 456 202,64 Kč (výpis z úvěrového účtu číslo).
10. K zaplacení žalované částky vyzval zástupce žalobkyně žalovaného dopisem ze dne 20. 3. 2020 odeslaným na žalovaným uvedenou korespondenční adresu téhož dne (předžalobní výzva k plnění včetně poštovního podacího archu). Žalovaný však na výzvu nijak nereagoval a rovněž ničeho nezaplatil.
11. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:
12. Věc byla soudem posuzována dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jako „o. z.“) a podle zákona číslo Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jako„ ZoSÚ“), přičemž dle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1970 občanského zákoníku může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
13. Podle § 9 odst. 1 ZoSÚ věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
14. Žalobkyně vycházela při prověřování úvěruschopnosti žalovaného pouze z jím sdělených informací, k nimž si nevyžádala od žalovaného žádné podklady. Údaje poskytnuté žalovaným jsou krom toho neúplné, žalovaný sice uvedl, že jeho čistý měsíční příjem za zastávanou pozici vedoucího činí 58 000 Kč, aniž by však označil svého zaměstnavatele či zda se jedná o pracovní poměr na dobu určitou či neurčitou. Jako dobu nástupu do zaměstnání žalovaný označil až listopad 2014, zatímco smlouva byla mezi účastníky uzavírána již v květnu 2014. Pokud se jednalo o chybu, žalobkyně se tento logický rozpor nijak nepokusila odstranit. S ohledem na částku, kterou se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout, by měla být při ověřování majetkových poměrů žalovaného důslednější. Pokud žalobkyni postačily pouze kusé a nijak neověřené údaje od žalovaného, nadto v situaci, kdy jeho uvedené závazky včetně nové splátky dluhu vůči žalobkyni (33 660 Kč) představovaly více než 58 % čistého příjmu žalovaného, nelze hovořit o tom, že by žalobkyně posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí.
15. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).
16. Jak již bylo uvedeno výše, soud nemá za prokázané, že by právní předchůdkyně žalobkyně náležitě posoudila úvěruschopnost žalovaného, který v daném vztahu vystupuje v pozici spotřebitele, a proto se stala smlouva o spotřebitelském úvěru neplatnou podle § 9 odst. 1 ZoSÚ. V daném případě se jedná o neplatnost absolutní podle § 588 o. z., neboť uzavřená úvěrová smlouva je právní jednání odporující zákonu a současně zjevně narušující veřejný pořádek, a to i s ohledem na závěry Ústavního soudu v jeho nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18, dle kterého by měly soudy poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Uložením a řádným splněním povinnosti zkoumat úvěruschopnost dlužníka přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková.
17. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
18. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
19. S ohledem na skutečnost, že došlo k zneplatnění smlouvy o úvěru od jejího počátku, posoudil soud vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným jako mimosmluvní vztah z bezdůvodného obohacení a žalovaný měl povinnost vrátit žalobkyni plnění, které ze smlouvy o úvěru přijal, tj. částku 828 835 Kč (sestávající z čerpání úvěru ve výši 334 000 Kč a 263 544 Kč a 231 291 Kč) sníženou o úhrady provedené ve prospěch žalovaného, a to o zůstatek vkladového účtu ke dni 31. 5. 2018 ve výši 356 690,28 Kč a zaslané platby na účet číslo celkem ve výši 217 672,80 Kč. Žalovaný je tak žalobkyni povinen zaplatit částku bezdůvodného obohacení ve výši 254 471,92 Kč spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení v souladu s § 1970 o. z. z dlužné částky za dobu po výzvě k plnění odeslané dne 20. 3.2020, přičemž výše úroku z prodlení je dána zákonnou sazbou stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb. a dopis s výzvou došel žalovanému třetím pracovním dnem po jeho odeslání, tj. 26. 3. 2020 (§ 573 o. z.), dnem následujícím měl žalovaný plnit svůj dluh vůči žalobkyni a ode dne následujícího byl pak v prodlení. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
20. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., jelikož procesně úspěšnější byla v tomto řízení žalobkyně (o 14 % po odečtení jejího úspěchu 57 % od úspěchu žalovaného 43 %). Náklady řízení žalobkyně v celkové výši 90 832,14 Kč spočívají v zaplaceném soudním poplatku 17 297 Kč a v odměně advokáta, která je tvořena:
-) odměnou 50 500 Kč za 5 úkonů právní služby dle vyhl. č. 177/1996 Sb. (§ 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu /dále jako„ AT“ /) za úkony právní služby: převzetí zastoupení, kvalifikovaná výzva k plnění, sepis žaloby, účast na jednání dne 3. 2. 2021 a dne 24. 2. 2021), přičemž podle § 7 AT činí z tarifní hodnoty 445 606,56 Kč sazba mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby 10 100 Kč,
-) odměnou za 5 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT,
-) náhradou promeškaného času podle § 14 odst. 1 písm. a) AT ve výši celkem 2 400 Kč, tj. 2 x 2 x 6 půlhodin x sazba 100 Kč za každou započatou půlhodinu za obě cesty na jednání a zpět (při výpočtu soud vyšel z časové dotace 6 půlhodin na jednu cestu na trase mezi sídlem advokátní kanceláře zástupce žalobkyně a sídlem soudu),
-) cestovným ve výši 2 x 3 186,42 Kč na trase obec – obec a zpět (518 km) na jednání dne 3. 2. 2021 a dne 24. 2. 2021 při cestě vozidlem anonymizována dvě slova s kombinovanou spotřebou 6,3 litrů číslo km a ceně benzínu 27,80 Kč l a amortizaci 4,40 Kč za 1 km dle vyhl. č. 589/2020 Sb.,
-) to vše vyjma soudního poplatku zvýšeno o náhradu za 21 % DPH ve výši 12 762,31 Kč.
21. Poměrná část nákladů ve výši 14 % činí po zaokrouhlení částku 12 716 Kč.
22. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Třídenní lhůta ke splnění obou povinností byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi.
Nebude-li dobrovolně plněna povinnost uložená tímto rozhodnutím, má oprávněná osoba možnost domáhat se svého práva návrhem na výkon rozhodnutí nebo návrhem na nařízení exekuce.